Někdy se to stane, musím doma sám čekat na páníčky, až se vrátí z venku. Naštěstí se to neděje nijak často. Ale zábava to čekání tedy opravdu není. Když jsem byl malý, tak mě už začali nechávat samotného v celém bytě. To byla nuda. Musel jsem se vždy něčím zabavit. Takže jsem často jako malý trhal polštáře, sedačku, knížky, no prostě všechno, co mi přišlo zajímavé, abych roztrhal a zabavil se. Taky jsem to musel prozkoumat, a když ty dva jsou doma, tak mě nenechají nic prozkoumat. Nikdy jsem si nehrál sám s hračkami, na to mám páníčky, ale často jsem se zabavoval tím kousáním, taky třeba nábytku. Panička tu zábavu často nepochopila, když jsem ji rozkousal už třetí knížku tak se strašně zlobila. No jo, nemáš chodit pryč to je jednoduchý, jenže ona tohle nechápe. Když koušu do nábytku tak se pro změnu zlobí páníček. To mají přesně dané, na co kdo se zlobí? Jako, než si mě pořídili, tak si večer sepsali seznam, tohle máš na starosti ty, tohle zase ty a střídají se? Místo toho, aby si sedli a probrali, kdo kdy bude odcházet, aby vždy byl jeden doma a já se nemusel nudit!

Teď už jsem starší, takže přesně na nábytku poznám svoje zuby. Už mě to docela omrzelo. Taky po příhodě, kdy jsem ukousl celý roh našeho dřevěného stolu. Jo, to byli venku dlouho, to mi dalo zabrat panečku. Celý roh stolu jsem sežral. Myslel jsem si, že mě za to pochválí, byla to neuvěřitelná fuška, když pak přišli tak jsem z toho odpadl a spal až do rána. Teda, po tom, co mi vynadali a na chvíli mě zavřeli za trest do koupelny. Tenhle zvyk taky nechápu. Stačí, když po minutě kvíknu a pustí mě ven. No, musím být na ně shovívavý, jsou trošku pomalejší. Když si myslí, že to zabralo, tak je v tom nechám.

Bohužel, přičítám to tomu, že jsem neukousl rohy dva, to by mě pak už určitě pochválili, takže si pořídili dveře do kuchyně, a když jdou pryč tak mě tam zavřou. Naštěstí to nejsou úplně dveře, spíš taková ohrada, kterou neprokoušu, ani nepřeskočím. To nevadí, v kuchyni je taky tolik zajímavých věcí na zkoumání. Třeba jednou na mě ze skříně spadly těstoviny, nebo něco hrozně slaného, prý to byl bujón do polévky. Mám tajný trik na otevírání špižírny, ten nesmím nikomu prozradit. Dodneška na to nepřišli! Za to bych měl dostat cenu čekajícího psa.

Když odejdou, tak mi nasypou vždy misku plnou jídla a vody. Na to nemám čas, jíst granule. To já se tady nacpu vším možným, na co přijdu, někdy mi to ani nechutná. A když konečně přijdou, tak dělám, jak jsem spal a jdu se teprve teď napít. Oni nechápou, proč piju, až když přijdou. A já nechápu, že nechápou, jak je tím tahám za nos a říkám tím, ale já jsem přece celou dobu spal. Příště až odejdou, tak mám zálusk na celý odpadkový koš. Přišel jsem na to, jak ho otevřít! Panečku, to bude párty.