Páníčci rituálu, kdy vezmou koště, smetáček a košťátko, kýbl s vodou, hadr říkají uklízení. Vždycky s paničkou vyházíme plno věcí doprostřed obýváku, aby pak mohla s tím hadrem mydlit prach. Vyházíme staré oblečení, nejčastěji ponožky, které jim kradu a pak někde nechám. Vyházíme peřiny, polštáře, pelechy, deky, všechno – jedna velká hromada! Ta hromada je moje. Tak nerad se jí vzdávám. Vždycky si ji ušlapu, lehnu, pozoruji, co zrovna panička dělá. Občas jí jdu pomoc. Občas usnu.

Když se snaží o vyluxování koberce třeba. Já mám tedy s vysavačem osobní problém. Panička leze po čtyřech jako já a hraje si na mě. Skáču na ní, štěkám na vysavač. Nevím, on mě někdy tak divně nasaje. Panička se tomu směje, já teda moc ne, ale i tak se k ní přibližuji, abychom si hráli. Jenomže ten vysavač poslední dobou jí hrozně chrání. Vždycky, když se k ní přiblížím, tak mě začne nasávat. Třeba packu, záda, to se pak zlobím a štěkám o sto šest – panička není jenom tvoje! Ta je moje, hraje si semnou. Bohužel se domnívám, že vysavač jen tak nesním, takže musím intenzivně přemýšlet, jak ho přelstít, aby se panička věnovala i mně, když leze po čtyřech a vysavač drží v ruce.

Větší sranda je s koštětem. To má takový štětiny, který je fakt sranda tahat. Ona s tím chodí stále dokola po bytě a já jí to koště tahám. Někde si udělá hromádku chlupů a já jí to rozmetu nebo sežeru. Pak mě zavírá, abych ty chlupy nežral. To nevadí, já si na chvíli odpočinu, pak aspoň budu mít více sil na přetahování se o koště.

Pak taky znám košťátko, to je menší koště. To ji často kradu a hraju si s ním. Ona pak běhá za mnou a snaží se košťátko ulovit. Moc jí to nejde, je hrozně neohrabaná. Takže se na to po chvíli vykašle, ale to mě nebaví. Takže košťátko pustím. V tu chvíli se ho snaží ulovit. Ha, to víš že jo. Mám tě, taktizuješ? Dobře, chytám košťátko a mizím, jen si mě chytni. Mě nedoběhneš!

Uklízení je vlastně docela náročné. Vím, že má úloha tkví v tom pořádně si s paničkou pohrát. S jejími dospělými hračkami (koště, hadr, smetí). Vím, že i psy se musí pro své pány někdy obětovat a zabavit je, když to páníčci nezvládají sami. Já jen nechápu, že po tom, co tedy uklízení skončí a vše je čisté se zlobí, když se na sedačce začnu vyčesávat. Teď jsme si pohráli, tak já se musím umýt a pak si asi půjdu lehnout. Vím, že panička po této aktivitě jménem uklízení taky vytuhne, kolikrát spolu usneme na gauči. Ona se tam svalí v tom oblečení, ve kterém tady leze po čtyřech a mě by snad nadávala za pár chlupů na uklizené sedačce? Mnohem víc jich přinesla ona na tom oblečení. Bože, vy lidi.