Dneska jsem zažil opět něco velmi nepříjemného. Od malička z toho mám obrovskou hrůzu. Naštěstí se to děje velmi málo, ale i tak si pamatuji na své začátky, než jsem se naučil svůj strach ovládat.

Když mi to páníčci dělali poprvé, netušil jsem, co přijde. Páníček mě držel na sedačce a hladil. Panička mezi tím přinesla papírové kapesníky a malou plastovou nádobu. Začal jsem se klepat. Pak se s tím přiblížila ke mně, zvedla mi ucho a stříkla dovnitř. Pak pokračovala a to samé udělala i s tím druhým. Cítil jsem to až v nose. Fuj! Ještě mi těmi kapesníky začali ty uši vytírat a vytahovat je následně celé hnědě. Co mi to dělají? Oni mi čistí uši! Nesnáším to, nelíbí se mi to. Teď zase nějakou chvíli potrvá než si uši i já zvyknu, že jsou čisté, to abych se vyválel nejlépe v bahně.

Jsem na ně celý den pak naštvaný. Často jsem se mstil za to čištění uší. Když jsem byl malý, tak si pamatuji svou první pomstu. To jsem ještě chodil v bytě čůrat a kakat na plínku. Jenomže to by nebyla žádná pomsta. Počkal jsem na moment, kdy zalezli oba do pokoje a plínku shrnul pryč. Pak jsem v sobě našel veškerý vztek a rozhodl jsem se jim zesrat celý byt. U toho jsem pochodoval po celé kuchyni, aby bylo zřetelné moje utrpení. Také jsem poprvé vyzkoušel metodu – toč se a tlač. To jsem malé bobky poskládat jak stounhenč do kolečka. Říkám vám, takhle pokálenou kuchyň si ani nedokážete představit. Na to, že jsem ze sebe vydal maximum, jsem ještě i opatrně mezi bobkama přešel tak, že jsem se ani jednoho nedotkl a páníčci tak na můj výtvor přišli až podle smradu. Nemohli nic dělat. Uklízeli to velmi dlouho, dodneška je na bílé stěně zřetelné umyté hovno.

Tato metoda však byla aplikována následně i na našich prvních dovolených. Vždy, když mě nechali zavřeného byť na 3 minuty samotného v pokoji. Stonehenge jsem vytvořil během minuty. Tato metoda – toč se a tlač, mi zajistila poklidné dětství, tak abych nikdy nemusel být nikde sám. Báli se vždy, že když jsem překročil hranice i v cizím prostředí, již mě nic nezastaví. Měli pravdu, už to nikdy neriskovali. Pak jsem vyrostl a přestal se mstít. Ale čištění uší do dneška nenávidím. Jestli si myslí, že když mi je vyčistí, že je budu víc poslouchat, mají smůlu. Vím, že sluch je značně proměnlivý smysl.