Dneska ráno to nevypadalo nijak nadějně na zábavný den. Ráno jsem se všemožně snažil své dva páníčky probudit. Kňučel jsem, štěkal, pískal s hračkami. Nic, nevstali. To, že se mnou vstanou v 6:00 a jdeme se ráno vyčůrat neznamená, že pak přece zase zalezete do peřin?! Už je nový den, vstáváme. Fakt to nešlo, byli jak hluchý. Tak jsem si řekl, že musím učinit něco, aby doopravdy vstali, vzal jsem paničky bačkoru a začal jí žvýkat. Problém byl v tom, že ona asi doopravdy spala, a tak nic neslyšela. Jenomže já, když se do něčeho pustím, tak je pak těžký přestat. Dneska ráno jsem vítězně rozkousal paničky pátou bačkoru. No můj problém to rozhodně není. Když se probudila a viděla tu spoušť vystřelila z postele jak raketa. Tomu já říkám, rychlý start dne.

Zabralo to, jsou vzhůru. Vždycky jdeme pak ven společně a páníček pak jede do práce. Ještě, že panička pracuje z domova, neměl by se kdo o mě starat a masírovat mi krk. Dneska se rozhodli, že mě neobléknou, byl jsem hrozně rád. Když jsme došli na pole, potkali jsme tam takovou hrozně hubenou fenku, byl to ohař. Já jsem si lehl, abych měl čas na pozorování a výstřel vpřed. Ale její panička si jí držela hodně u sebe. Moje panička zase říkala, že je to dobře, že jsem hromotluk a ona je oproti mně hodně hubená, že bych jí snad mohl ublížit. No, naštěstí moji paničku nikdo neposlouchá, takže panička ohařky pustila ohařku z vodítka. Prý, že mi slečna určitě uteče. Tomu nevěřím, běhám opravdu rychle. No, panička mě taky pouští z vodítka. S páníčkem se na sebe podívali, jak kdyby předpovídali o vteřinu později zkázu světa. Hele, maximálně jí zlámu všechny nohy.

Ohařka běžela. Já běžel. Ohařka šla. Já běžel. Ohařka na mě čeká. Já běžel. Do prdele, je tak rychlá. Ohařka běží, já nemůžu. Dává mi šanci na to se vydechnout. Jelikož jsem úplně vyčerpaný z takového běhání, nemám sílu na ní ani skočit, či jí jinak pošikanovat. Tak ta mi teda dala zabrat. To musím trénovat, přátelé, takhle by to nešlo. Já nejsem nejrychlejší pes na světě? To byl tvrdý náraz do reality, poslušně jsem přišel k páníčkům, to jste mě teda překvapili, tohle jsem nečekal. Nemám sílu na vzdor, někdo je rychlejší než já a uteče mi. Doufám, že jí příště zase potkáme a vytřu jí zrak, jak běhám už rychle.

Jelikož jsem byl hrozně zklamaný ze svého výkonu, šel jsem docela v klidu a zadumavě jsem pozoroval svoje ťapičky a přírodu. Příležitost zpravit si náladu na sebe nenechala dlouho čekat. Potkali jsme Tima! Tim je můj kamarád už od štěněčích let. Tim je zlatý retrívr, Tim je stejně splašený jako já. Jsme jediní dva stejně splašení psi v našem okolí bydlení. Tima já poznám na metry daleko, stejně jako Tim pozná na metry daleko mě. Jelikož se znají i naši páníčci, pouští nás z vodítek hned, jak se zahlédnou.

Ale já jsem si potřeboval zpravit náladu. Hned, co jsem Tima viděl jsem na něj skočil, pereme se. Beru klacek a chci utéct Timovi. Tim mi klacek přebírá a honíme se po celém parku. Do Tima, když já narazím, tak se nic nestane. Tim, když do mě narazí, tak se taky nic nestane. Jsme oba dva prostě úplně stejní. Dneska jsem si s ním zpravil náladu. Pořádně jsme se vyblbli jako dva starý kámoši. Občas to vypadalo, že se pokoušeme, ale to je jen ze srandy. Někde si svojí energií vybít musíme.

Ještě, že to dopadlo takhle. Doma jsem spokojeně odpadl. Teď bych poprosil ty dva mé sluhy o čistou vodu, řízek s bramborem a já se mezi tím natáhnu na gauč. Díky, díky.