Když jsem byl malý, tak jsem nikdy na postel nevyskočil. Byla na mě hrozně vysoká. Páníčkům jsem záviděl, že mají pro sebe tak veliký pelech. Takže jsem hodně kňučel, aby mě vzali do náruče a pak do postele. Řeknu vám, to je žrádlo. Je to hrozně měkký, heboučký a tak pohodlný. Když jsem trošku povyrostl, tak jsem do postele už i sám vyskočil. Často jsem v posteli usínal i sám, když třeba páníčci něco dělali. Začal jsem si na postel zvykat, když jsem tam vyskočil, tak jsem si řádně umyl – packy, bříško, čumáček a prdel. Pak jsem si tam vyčesal srst, to tak, že jsem si lehl na záda a pořádně se drbal, dokavaď to bylo příjemné. Pode mnou pak byl vždycky kruh chlupů. Někdy jsem ho sežral, aby to panička nezjistila a nehubovala mi, někdy jsem to nestihl a ona mě z postele vyhodila. Naštěstí mě vyhodila vždycky až po tom, co jsem úspěšně udělal svou hygienu. Je moc pomalá.

Každou noc jsem s páníčky usínal v posteli. Bylo to tak příjemné! Hrozně jsem si lebedil, roztahoval jsem se, jak jsem chtěl, hlavně, aby to bylo příjemné mně. Páníčky jsem pak často narval až na samý okraj postele a spali na menším prostoru než já. No co, hlavní je pohodlí psa, proč by si mě jinak pořídili. Jednou jsem se dokonce chtěl ubezpečit, že je to můj nový pelíšek, tak jsem si ho označkoval. Páníčci pak lezli po posteli a snažili se vyčuchat co na té posteli tak divně smrdí. To bylo poprvé a naposledy, co jsem je viděl používat i své čichové receptory. Problém byl, že i oni je umí používat, takže to místo vyčuchali a nepřeznačkovali. Zlobili se, oni jsou vývojově opoždění, nemůžu jim to mít za zlé, až taky vyrostou dojde jim, že to měli přeznačkovat.

Bohužel jejich opožděný vývoj nám někdy činí problém v komunikaci. Po této příhodě mě z postele začali dávat dolů a učit mě spát v pelechu. Dokonce si ke mně i lehali. Nechal jsem je tam usnout a pak jsem potichu odlezl do postele. Když na to přišli už mě tam nechali a lehli si ke mně. Ta akce s tím, že si lehli do mého pelíšku byl trapný pokus o to odnaučit mě spát v posteli.

Musím ale uznat, že se té myšlenky nechtěli vzdát za každou cenu. Zkoušeli různé taktiky – pelíšek mi dali k posteli, do pelíšku mi dali stejnou peřinu jako je v posteli, do pelíšku mi dali heboučkou deku, do pelíšku by mi snesli i modré z nebe, ale nemělo to význam. Já jsem moc dobře věděl, jaký je rozdíl mezi pelíškem a postelí. Čím jsem byl starší, tím více začala být postel pro nás tři malá. Panička se pak často obětovala a šla spát na gauč. Postel bylo u nás doma téma č. 1. A já věděl, že se s tím musí smířit, že nejsou chytřejší než já.

Bohužel, v tomhle ohledu mě překvapili. Jednou, když byl u babičky, tak k nám domů přišel dědeček a společně s páníčky navrtali ke každé noze kus dřeva a postel zvedli do vzduchu. Je asi metr a půl nad zemí. Na to fakt nevyskočím. Oni si normálně dali tu práci, že tu postel zvedli do vzduchu! Tím se ale ukazuje, že tady jiná možnost nebyla a dohnal jsem je ke krajnímu řešení, jsem na sebe hrdý.

Ono to, že ta postel je ve vzduchu zase není tak špatný. Pod tou postelí mám prostor jenom pro sebe. Koupili mi asi 5 hraček nových a k tomu dolu dali peřinu i pelíšek. Často si tam nosím věci z venku, když je to celé pro mě a nikdo mi tam neleze. No jo, tak jste si pomohli od toho, abych nespal v posteli, ale gauč mi neseberete. Ten do vzduchu těžko zvednete!