Budu vám vyprávět příběh, který se stal už docela dávno. Byl jsem ještě malé štěňátko, ale zase ne úplně nejmenší. Někdy s páníčky chodíme na procházky kolem řeky, většinou v létě, protože půlku řeky vypiju, to jakou mám žízeň z toho vedra. Můj krátký čumák se nestíhá ochlazovat, takže stále něco lemtám, někdy je dobrá i bahnitá louže, páníčci to nechápou, nemají tak krátký čumák.

Kolem řeky je to hezké, často mě pouštějí z vodítka. A já lítám, jak jen nejrychleji můžu. Někdy potkáme i jiné psy, tady kolem řeky je jich hodně s páníčky. Seznamuji se rád, kradu taky rád jiným psům hračky. V létě pak do vody chodí i panička a cáká na mě vodu. Nebo mi s páníčkem házejí kameny do vody. Někdy spadnu, klouže to na těch kamenech. Někdy si jen tak lehnu do vody, tam kde dosáhnu na zem a dělám, že páníčky nevidím, musím si odpočinout, vy dva pro ty kameny neběháte. No, jak říkám, kolem řeky jsem zažil spoustu dobrodružství.

Ale jedno, na které nezapomenu. To léto nebylo, bylo docela chladno. Ale to jsem ještě nenosil žádné trapné oblečky naštěstí. Po nějaké chvíli jsme potkali kolii. Byla stejně stará jako já. Páníčci se dohodli, že nás pustí z vodítek, abychom se proběhli. Panička stále máchala rukama a říkala, brzdi. Vypadala, jako když mě chce začarovat. Páníček zase jen tak stál a díval se, abych kolii nepřeválcoval. Ten zase vypadal, jako by nás chtěl myslí zastavit. Oba dva, když mě pustí, mají divné chování.

Každopádně já si užíval společnosti nové kamarádky. Ukazovala mi, jak vyběhnout do kopce a rychle se skutálet dolů. Jak brzdit, bylo to super. Problém byl v tom, že jsem to nepochopil. Nenaučil jsem se brzdit, tak rychle jako ona. Když jsem už nabral rychlost z kopce dolů, neubrzdil jsem to. Páníček pouze stál a řekl – ten to neubrzdí.

Ano, sletěl jsem rovnou do té ledové řeky. Problém nebyl jenom v tom, že jsem to neubrzdil, ale já v životě nebyl ve vodě, kde bych nedosáhl na dno. Co mám dělat? Jakože kopu o sto šest a snažím se dostat ke břehu. Cože, ono to funguje? Já umím chodit ve vodě? Říká se tomu plavání? Ty vole, já jsem geniální pes, říkám to pořád. Moji dva láskyplní páníčci stáli a dívali se na mě. Já se díval na ně. Já plaval ke břehu, oni stáli. Já jsem šel k nim, oni stáli. Taková zima mi je! Sejmul jsem je oba dva k zemi, vy! To byla sranda, konečně jste se odvázali! No, třeba ve vás bude i špetka zábavy.

Byl z nich úplně na větvi. I z té ledové vody. No, plavat sice umím, ale to neznamená, že teď budeme chodit plavat pravidelně. Každé léto se mě snaží dostat znovu do vody a plavat. Ne ne, díky. Nemám zájem, až se mi bude chtít plavat, zase budu. Mě stačilo vědět, že se obejdu i bez vás. Když se dívám na chování koček, nikdy k vám nevzhlížejí tolik jako já. Funguje to snad, že já si myslím – můj pán, krmí mě, stará se o mě, musí to být bůh. Když kočky říkají – můj pán, krmí mě, stará se o mě, musím být bůh já. Musím se nad tím zamyslet!