Probudil jsem se mezi dalšími šesti psy. Byli to moje sestřičky a bráškové, to jsem v tu chvíli nevěděl, ani mě to nezajímalo. Všude byl hrozný smrad a noviny. Byli jsme zavření v jedné místnosti a naše maminka byla daleko od nás. Pouštěli nás k ní jen na pití mléka. A pak si musela odpočinout. Já byl ze všech sourozenců nejmenší, takže po mě často chodili a utlačovali mě, ani jsem pořádně neuměl štěkat, ostatní již štěkali.

Často za mnou jezdili moji současní páníčci, to jsem ještě nevěděl, že u nich budu celý život. Takže jsem je pravidelně zeblil, když mě drželi v náručí, abych je poznal, že jdou za mnou. Chodili sem i ostatní páníčci, ale já ty své poznal podle mého geniálního nápadu se zvracením. Jednou mě drželi opravdu dlouho a pak už jsem se nevrátil zpátky mezi zbývající sourozence, někteří už taky byli pryč.

Byl jsem hrozně unavený, vím, že jsme jeli opravdu dlouho, ale panička mě držela celou dobu na svém klíně a hladila a vyprávěla. Její hlas mě hřál a měl jsem pocit bezpečí. Bylo mi u ní tak dobře, že i když jsem opouštěl svůj domov, celou cestu jsem spokojeně prospal. Konečně mě nikdo nešikanoval, to bylo poprvé co jsem poznal jejich lásku.

Doma se kolem mě točil celý svět. Páníčci se mnou byli stále doma oba dva první týden ani nechodili spát, leželi u mě. Učili mě chodit na plínku a jíst pravidelně, máčeli mi granule, protože jsem ještě neuměl pořádně kousat. Často jsem to zhltal tak, že jsem to zase vyblil. To dělám do dneška, ale dneska už jsem rychlý a dokážu to nenápadně hned sežrat znovu.

První den, kdy jsem byl u nich v bytečku byla zábava. U mě doma jsem nikdy neměl pro sebe tolik prostoru, takže jsem to všechno prozkoumal a zjistil, že můžu, kam se mi zachce. Takže jsem skočil i na gauč! V tu chvíli bylo jasné, že se z gauče neuhnu. Taky mě čekalo plno hraček! Páníček si semnou ještě v ten první den hned hrál. Tahal jsem ho za tepláky a nestíhal ho. Jak šel čas, tak jsem ho začal dohánět, dneska už mi neuteče! Vyrostl jsem, zesilněl, byl jsem nejhubenější a nejšpinavější, když jsem se narodil byl jsem poslední. Nebýt mých páníčků, kteří mi měnili granule snad stokrát, aby mi seděli a vyvařují jídla, která mi chutnají, starají se o moje zdraví, nikdy bych nebyl tak silný. Udělali ze mě nejšťastnějšího psa. Já z nich taky udělám šťastné páníčky. 

Konečně je naučím poslouchat!