Kocour

Když jsem Marinette políbil tentokrát, neodstrčila mě, za což jsem byl rád. Sice jsem k ní necítil stejnou lásku, jako kdysi k Berušce, ale nějaký ten cit tam přece jenom byl a že byl silný!
Marinette mi polibky oplácela a já si ji k sobě přitiskl blíž. Rukama jsem ji hladil po zádech a užíval si její blízkost. Najednou se od mě trochu odtáhla.
„Takže, jak to teď mezi námi bude?" zeptala se a dívala se mi do očí. Ruce měla položené na mé hrudi.
„Bude to tak, jak jen budeš chtít, princezno," usmál jsem se.
„Já nevím, Kocoure. Všechno je na mě docela rychlé a já pořád ještě něco cítím k Adrienovi. Ale když jsem s tebou, tak je to lepší. Připadám si, jako kdybych byla někdo jiný. Vždycky mě dokážeš rozesmát a prostě... Je mi s tebou hezky. Achjo, už se do toho pomalu začínám motat," Marinette se zničehonic rozesmála.
„Řekla jsi to krásně," dál jsem se usmíval a díval se do jejích modrých očí.
„Jo, ale pořád nevím," pokrčila rameny a začala si pohrávat s mými vlasy.
„Všechno je na tobě. Já už stejně-"
„Já vím. Berušku už nemiluješ," usmála se a já přikývl. „Víš co? Kašlu na to," řekla a znovu mě políbila. Tentokrát vášnivě a několikrát za sebou.
„Takže to znamená?" pozvedl jsem obočí, když po polibcích opřela své čelo o to mé.
„Chodíme spolu. Ty a já. Marinette a Kocour," usmála se a já ji chytil za ruce.
„Dobře, princezno," pohladil jsem ji po tváři a znovu ji políbil.

*

Marinette

Přitiskla jsem se k němu blíž a společně jsme sledovali film, který běžel na mém novém notebooku. Jelikož byli dneska rodiče pryč, měli jsme celý dům jen pro sebe a mě už přestala trápit ta věc s Adrienem. Samozřejmě, že díky Kocourovi, který ležel vedle mě a rukou mě objímal kolem ramen.
Najednou se ozval zvonek domovních dveří, který jsem slyšela i přesto, že jsme byli nahoře a koukali na film.
„To bude ta pizza," řekl Kocour, když natáhl svoje kočičí uši.
„Tak jo, zajdu tam. Bylo by divný, kdyby tě tady uviděli," usmála jsem se natáhla se pro peněženku. Kocour mě ještě políbil a pak na chvíli zastavil film. „Čekám na tebe, princezno," mrkl na mě a já přikývla, načež jsem seběhla dolů.
Když jsem ale otevřela dveře, nestál tam týpek s pizzou, ale Nathaniel, tak jsem vykulila oči.
„Nathe? Kde se tady bereš?"
„V-víš Marinette, já... Nemáš na půjčení učebnici z matiky? Tak trochu jsem ji ztratil," řekl Nathaniel a já se usmála.
„Jasně, tak pojď dovnitř. Dojdu nahoru," pozvala jsem ho k nám a zavřela za ním dveře. „Počkej tady chvíli."
Když jsem přišla do pokoje, Kocour stále ležel na posteli. „Kde máš pizzu?" Přesně tuhle otázku jsem čekala.
„To nebyla pizza, ale jeden kluk ze třídy. Chce půjčit učebnici," zakoulela jsem očima a chtěla dojít pro tu knížku, když v tom mě Kocourovy ruce chytly. Otočil mě k sobě a políbil na rty.
„To počká," řekl mezi polibky, ale vtom se ozval něčí hlas. Přece jsem mu řekla, aby počkal dole.
„Marinette, máš tu-"
Okamžitě jsme se s Kocourem od sebe oodtáhli. Když jsme se podívali ke schodům vedoucím z pokoje, stál tam Nathaniel a vyjeveně na nás zíral.

***

Ahojky, tak pokračování je tu. 💞 Doufám, že se vám kapitolka líbila a jako vždycky budu moc ráda za jakýkoliv hlas, komentář nebo přečtení. 😍💓💗

Dnešní kapitolu bych chtěla věnovat LeXyytcz za všechny hlasy, komentáře a celkově za podporu 💜💙. Vážně děkuju 😍😘

U další kapitoly se uvidíme zítra 😍😘💖💞💕

Less216💞