Znáte takový ten pocit, když vás někdo dokáže příjemně překvapit? Já to poznal v den, kdy jsem vkročil do domu Reesových. Ashley, abych ji věřil se vším všudy, pozvala svého tátu, aby mi vše dopodrobna vysvětlil a ukázal. Mají doma dataprojektorovou místnost, kde její táta vysílá pro celostátní televizi nějaké pořady ze svého domova. Vzhledem k tomu, že nesleduji televizi, nedokážu posoudit o jaké pořady se jedná, to je ale v tuhle chvíli naprosto jedno, protože všechny ty návrhy ať už se jednalo o 3D podobiznu mola, na němž bude spousta místa pro modely, či o celkové zpracování toho projektu, žasl jsem. Její táta, jako zkušený řečník, mi všechno vysvětloval v naprosto profesionální rovině a zároveň tak, abych tomu porozuměl. 

Ashley mi pak ukázala všech dvacet čtyři obleků a já se nestačil divit. Ta dívka má opravdu talent, protože z obyčejného oblečení, udělala kolekci, o níž si troufnu říct, že by se okamžitě chytila. Pak mi ukázala všech dvacet dva lidí, kteří budou dělat modely. Mezi nimi byl i mimo jiné Stewart a ostatní členové bývalého středoškolského fotbalového týmu. Ashley mi vysvětlila, že nebýt právě Stewarta, ani by si neškrtla díky své pověsti. Vlastně ji všichni začali tak nějak pomalu brát jako normální holku až po tom, co se s ní začal stýkat Stewart.

Mimo jiné jsem se dozvěděl, že mezi všemi těmi dívkami měla být i Lucy. Ashley byla za Lucy osobně s tím, že by potřebovala dívku, která by odprezentovala její domácí úkol. Vysvětlila ji, že je na návrhářské škole a že tohle je domácí úkol pro první semestr nového školního roku. Lucy, samo sebou, poslala Ashley do háje se slovy, jak se vůbec opovažuje po ní něco chtít, když mi ublížila. Ať už je to jak chce, Lucy se za mě vždy uměla postavit. Nechápu však proč to nešlo i v ten večer.

A jako třešnička na dortu je kapela seskládaná z Courtney, Aarona a Shanea, které přemluvila. Samozřejmě prý osobně mluvila jen se Shanem, který jako jediný neměl vůči černovlasé dívce předsudky. A Shane pak přemluvil zbytek týmu, vynechávajíc Joshe. Nevím, jak se mu to bude pozdávat, ale myslím si, že tohle je tak trochu i jejich pomsta za to, že je na tom vystoupení ve škole vyměnil za Cassandru.

Odcházel jsem domů plný nadšení, protože od dalšího dne jsme se měli sejít všichni a domluvit se na tom, jak to celé bude probíhat. Netuším, jak je to možné, ale cítil jsem neskutečné zapálení pro věc. Možná je to z toho důvodu, že budu mít jak trávit další slunné dny, aniž bych přemýšlel nad plánem. 

A tak jsme začali s kapelou vybírat písně, zatímco Ashley začala zpracovávat modely ještě pro ostatní kapelníky. A vedlo se jí skvěle, protože během čtyř dnů zmákla vše podle představ. Ve velkém se pak začalo také stavět na Crestonském stadionu, kde den po dni vznikalo molo se vším všudy. Pan Rees pak všude vyvěsil plakáty o plánované akci. Samozřejmě k tomu nezapomněl využít sociální sítě, kde vytvořil události. A já den po dni sledoval počet lidí, který narůstal až neskutečně rychle.

S rodiči jsem se vídal jen minimálně. Jen na snídani a pak až u večeře. Neustále se vyptávali kam chodím. Neřekl jsem jim víc, než jsem směl, protože pan Rees chtěl celou akci podat v tajuplném stylu. Nikdo z města netušil, že půjde o módní přehlídku se živým pěveckým vystoupením, a že se vlastně na celém jejím organizování podílí studenti vysokých škol. Zkrátka nikdo nevěděl, co od té akce čekat, což bylo plus pro nás pro všechny.

Po dvou dnech dohadování jsme s kapelou vybrali píseň Focus od Ariany Grande. Nebyl jsem nijak zvlášť nadšený z toho, že budu muset svoje hlasivky využívat naplno, ale vzhledem k tomu, že mě kapela, Ashley a dokonce i ostatní přehlasovali, nezbývalo mi nic jiného. Sám Stewart mi pak řekl, že to udělali pro to, že si pamatují moje úplně první vystoupení na stáži, kde jsem vystupoval s písní God is a Woman od té stejné zpěvačky.

Zkrátka se další týden nesl ve znamení spěchu, organizování, zkoušení a dalších podobných věcí. A dny běžely jako po másle. Nemyslel jsem na nic, jen na to, jak budou rodiče šťastní a mezi námi nebude panovat napjatá atmosféra. Alespoň něco tímhle vším spravím. A jako třešnička na dortu se zdály dva nově se vyvíjející vztahy, které jsem díky tomu získal. Stewart a Ashley.

Ačkoliv bych na to ještě před pár dny ani nepomyslel, Ashley je vlastně obyčejné děvče s vysokými ambicemi. Sdíleli jsme pár okamžiků, kdy se mi svěřila s tím, že ta šikana na ní zanechala opravdu následky. A že od té doby se snaží být jen sama sebou. Nebo lépe řečeno, lepší verzí sama sebe. A já nemohl víc, než souhlasit, protože mě bez problémů nechala nakouknout do soukromí, snad milionkrát mi poděkovala za to, že tohle pro ní podstupuju, a že pokud dostane na škole tu nejvyšší známku, poběží celé dva kiláky bosá k nám do školy jen proto, aby mi přede všemi poděkovala.

Teď se právě nacházíme na stadionu, kde je vše připraveno. Máme za sebou generálku a teď se tu jen poflakujeme, abychom si to místo prohlédli prázdné. Podle účasti na sociálních sítích totiž přijde téměř celé město. Včetně Joshe, Lucy, Dominika, Cassandry a Mattea. Ti všichni dali, že se akce zúčastní. A já netuším proč, ale těším se na to, až uvidí, s kým jsem se to vlastně spřátelil. Protože teď mohu nepochybně říct, že Ashley a Stewart jsou mými přáteli. Ne tak obrovskými, děláme malé krůčky, ale už se necítím sám. A to je pro mě v tuhle chvíli hlavní. 

„Shanee, ještě jednou moc děkuju za všechno to osvětlení," naklání se Ashley přese mě, aby se podívala na osloveného, který sedí úplně na kraji naší skupiny. „Kde ses tohle všechno vlastně naučil?"

„Shane?" ukáže na něj Aaron pobaveně. „To je ajťák, technik, DJ, bubeník a zpěvák v jednom. Že jo?"

Nemohu s Aaronem víc, než souhlasit. Jak se totiž zdálo, Shane zvládal všechnu práci na jedničku, a když včera dodělával s pomocí několika techniků osvětlení na pódiu a molu, všechno mu vyšlo naprosto perfektně. Navíc si myslím, že právě on odvedl největší kus práce. 

„Nepřeháněj," mávne Shane rukou a začne se červenat. Když tak všechny ty lidi pozoruju, nikdy bych si opravdu nepomyslel, že jednou skončíme u stejného projektu. Já, Stewart, Shane, Courtney, Ashley a Aaron na jednom místě. Že budeme sedět na velkém pódiu po generálce a budeme působit tak přátelsky. „Naučil mě to táta. Dělá technika pro normální koncerty v hlavním městě. Většinu toho znám od něj. Máma zase pracuje u ajťáků. Kdyby chtěla, během deseti minut se nabourá do městský wifi a zjistí o všech všechno. A co se týče hudby, babička s dědou byli kdysi dávno v kapele."

„Koukám chlape, že tebe si budu držet blízko u těla," ozve se Stewart obdivně. I v tomhle se změnil. Nikdy nedokázal reagovat na cizí úspěchy či na nadání s nějakým kladem, když pomineme jeho nadšení k mému zpěvu, které projevil na školním výletě v druháku. V tu noc, kdy se Dominik dozvěděl o mých citech. „Stejně je to ale divný."

„Co přesně?" ptá se Courtney. Ta byla k celému tomuhle projektu skeptická už jen z toho důvodu, že šlo o Ashley. Jenže čím víc se spolu dívky bavily, tím víc na Courtney bylo vidět uznání. Přišlo to vlastně hned po tom, co ji Ashley představila její oblek pro vystoupení. Zřejmě vystihla úplně vše, co kytaristka a vokálistka chtěla. 

„Že jsme se sešli zrovna v tomhle složení," řekne Stewart a mě přijde, jako by mi četl myšlenky. „Fotbalista, módní návrhářka a hudebníci. Na střední jsme se sotva pozdravili a dneska mám pocit, jako bych vás znal prakticky celej život."

„To jsem si říkal i já," usměje se Aaron. Není to takový ten pobavený úsměv, kterým většinu času hýří. Je to úsměv upřímný. Tak upřímný, že si opravdu říkám, že nejsem sám, kdo se v této společnosti cítí dobře. „Třeba s tebou," ukáže právě na svalovce, který sedí na druhém kraji vedle Ashley, „bych se nikdy v životě nebavil už jen z toho důvodu, jak strašně namachrovaně působíš. Nebo s tebou," ukáže na Ashley, „z toho stejnýho důvodu."

„Tak pozor," vztyčí Stewart ukazováček a odmlčí se, aby tomu dodal tu správnou atmosféru, „já tak jen nepůsobím," zastaví se, načež si sundá triko a zahýbe prsními svaly, „já jsem namachrovanej."

„Typickej sportovec," protočí Courtney s úsměvem oči.

„Přesně," přidá se k ní Ashley a holky si přese mě plácnou. Opravdu je to tak divné, koukat na tohle všechno a věřit tomu. Kdybych si to představil ještě před pár týdny, té vizi bych se vysmál z plna hrdla. Stejně tak, jako bych se vysmál představě, že tohle léto nebudu trávit ve společnosti Joshe a Lucy. Jenže tady mi osud opět ukazuje, že myslet si, je prd vědět. Nikdy nevíte, co vám postaví do cesty. Nikdy nemůžete odhadovat. 

„Tak panstvo," ozve se za námi a všichni se jako jeden otočíme směrem k muži, který tohle celé zinscenoval. K panu Reesovi, který v rukách nese tác s lahví šampaňského a sedmi sklenkami. Všichni se tedy postavíme, přičemž na vybídnutí pana Reese si každý vezme jednu sklenici. „Rád bych vám všem poděkoval za to, jak jste do toho byli zapálení. Neumím si vlastně ani představit, co bych si bez vás počal, protože já měl v hlavě jen nějaké chabé stánky s občerstvením a živou muziku, kterou jsem netušil, jak hledat. Navíc mám pro každého z vás pak připravený menší medailonek do televize. Udělám každému z vás takovou krátkou reklamu, aby lidi viděli, jak talentovaní lidé v Crestonu žijí."

Při slově reklama celá kapela, tedy hlavně Aaron, vypískne neskutečně nahlas. Celou dobu si totiž přeje, aby si nás, jako kapely, konečně někdo všiml. A teď se mu to možná i splní. Díky té reklamě totiž budeme mít daleko větší šanci na prosazení se, než na stáži, která se vysílala jen na youtube. 

Muž v obleku podá Stewartovi láhev a ten jí s radostným výkřikem otevře, přičemž se k němu všichni nahrneme, aby se šampaňské zbytečně nerozlívalo na zem. Netuším proč, ale celou tu dobu mě pozoruje s úsměvem. A já se nedokážu zadržet a pohled i úsměv mu vracím. Stačily vlastně jen dva týdny na to, aby mi dokázal, že je jiný. Že se stal lepší verzí sebe sama. Stejně jako Ashley. 

„Tak na nás na všechny," ujme se slova Ashley. „Ať se celá akce povede a ať to všem natřeme!"

„Na zdraví!" vypískneme my ostatní a připijeme si. 

Stesk, vztek, prázdnota, agrese, samota. To všechno je najednou pryč. Odchází to stejně tak, jako přichází ten zvláštní pocit radosti a hrdosti, který ze všech mám. A starosti odchází někam, kde doufám, že už zůstanou na dlouhou dobu.