Když máme v plánu s kapelou zkoušet, většinou se domlouváme přes skupinový chat, který vytvořil Aaron a pojmenoval ho Crestonští zabijáci. Samozřejmě, že to není název naší skupiny, ten jsme zatím nevymysleli, ale Aaron jednal v samotné radosti z toho, že jsme tenkrát vyhráli první místo ve stáži s rekordním počtem bodů, který kdy jaká skupina měla. Prakticky jsme po tom prvním ročníku hráli na jistotu, protože ani tvůrci, porota a dokonce ani pořadatel nepochyboval o tom, že tam patříme. Pak jen stačilo mít štěstí na to, do jaké výzvy nás postavili a měli jsme to v kapse. Celý koncept videoklipu k vybrané písničce jsme pak měli dohodnutý už půl roku před pořádáním soutěže, kdy jsme neměli tak úplně jistotu, že projdeme výběrovým řízením. A nakonec jsme vyhráli. Byl to neskutečný okamžik.

Každopádně, když jsem ráno četl skupinový chat, zjistil jsem, že Aaron a Courtney se rozhodli nezahálet a trénovat další těžké výzvy, které nás jistě čekají. A tak svolali schůzi v Shaneově garáži, v níž nám jeho táta dovolil zkoušet. Vlastně se sám některých našich zkoušek účastnil. A musím uznat, že takového fanouška, jakým pro nás pan Pierce je, by chtěl opravdu každý zpívající kapelník. Mnohokrát i mně vysekl poklonu, ale většinou se soustředil na svého syna a na jeho um udělat z obyčejné hudby nezapomenutelnou instrumentálku pomocí svých udělátek na Djském pultu, který dostal ke svým devatenáctým narozeninám.

Co však bylo překvapením, když jsem dorazil na místo, bylo obsazení. Bylo nás podstatně víc, i když jeden z hlavních lidí chyběl. Josh se od začátku léta nezúčastnil vlastně ani jedné zkoušky. Ovšem Courtney přivedla Ashley, s níž se od přehlídky nepřestala bavit. A se kterou se vlastně i spřátelila. A jak se zdálo, nebyla sama, protože Shane i Aaron nic nenamítali. Druhým překvapením byl Stewart, který držel elektrickou kytaru a Courtney mu na ní něco ukazovala.

Všechno se zdálo jako převrácené. A přesto to všechno dávalo smysl. Nechápu, jak to vysvětlit, ale cítil jsem to uvnitř a stále to tak cítím. Že ani po přehlídce se naše cesty nijak nerozestoupily, ale zůstaly v jedné lajně. A já si poprvé od začátku přál, aby léto nebylo tak krátké a neprotékalo mezi prsty, protože konec bude znamenat, že se naše cesty zase trošku rozdělí a každý budeme někde jinde. 

Právě teď stojíme v kroužku a snažíme se přijít na to, kterou písničku bychom mohli vyzkoušet. Máme sepsán v bloku takový větší výběr našich oblíbených písní, které bychom si chtěli vyzkoušet. Každá ta písnička je mířena na jiného zpěváka. Vzhledem k tomu, že Courtney je žena a většinu času se rozhoduje opravdu dlouho a precizně, má v bloku daleko nejvíc zapsaných písní. Nikomu to však nevadí. Ani Joshovi to nevadilo, protože každá písnička, kterou tam napsala, byla výzvou pro nás všechny. 

„Já si chtěl vyzkoušet společně s Majkem Titanium od Davida Guetty," namítá Shane, když tu píseň zbystří na třetí straně. Pobouřeně na něj pohlédnu, protože sám moc dobře ví , že moje hlasová kapacita není na takové úrovni, aby zvládla Siu. Jednou jsem se o to pokoušel a další tři dny jsem pak nesměl mluvit, protože jsem si namohl hlasivky. „To byl joke."

„A co tuhle?" natáhne se přese mě Ashley, přičemž přilepí svůj prst na písničku Don't Speak od No Doubt. Tu tam připsal právě Josh, který vždycky říkal, že by ji chtěl slyšet v mém podání. Nikdy jsem mu to nesplnil, protože k té písni nemám žádný vztah. Neříkám, že by se mi nelíbila, ale není to úplně šálek mojí kávy.

„Anebo tuhle," přidává se do konverzace i Stewart, který připíchne prst na God is a Woman od Ariany Grande, přičemž cítím, jak se pohledy všech přišpendlily na mě. Ať ve svém životě zazpívám cokoliv, každý si mě vždycky bude pamatovat jako toho kluka, který zpíval o ženské síle. 

„Ale to není zas tak špatnej nápad," přidá se k němu Aaron. „Pamatujeme si všichni, jak s tím Majk zápasil a pamatuju si moc dobře, jak jsem panikařil s ním, když mu to na zkouškách vůbec nešlo."

„Ani nemluv," přidává se Courtney. „Dodnes, když si vzpomenu, jak na něj Jade skoro celej tejden řvala, že z něj necítí cit k tomu songu, mám husí kůži. Navíc se mi o tom i několikrát zdálo."

„Bylo to hrozný!" přiliju si oheň do debaty i já. „Jak to, že z toho songu necítím tebe? Máš tady vůbec co dělat? Ty neandrtálče jeden, poslouchal jsi, co jsem ti říkala?! Prosím tě, radši už vypadni, než ti natáhnu," napodobím Jade, čímž všechny rozesměju. Tenkrát mi ale do smíchu opravdu nebylo. Spíš jsem se den ode dne hrozil momentu, že nás nakonec vyrazí, protože nezvládnu prodat sebe, jakožto interpreta. 

„Já viděla to konečný vystoupení tenkrát na živo," pronese Ashley, „a i dneska, když na to myslím, mám husí kůži po celým těle. Samozřejmě jste to asi nikdo nepostřehl, protože tenkrát jsem tam byla hlavně kvůli...no však víte, ale chci tím říct, že bych si to někdy poslechla ráda ještě jednou."

„Já to viděl na youtube a má to ode mě lajk," ukáže Stewart vztyčený palec, čímž všechny rozesměje. Když tak na něj koukám, pořád přemýšlím, jak jeho sezení s rodiči dopadlo. Sice jsem mu psal, ale nijak o sobě nedal vědět a prakticky se mnou od té doby, co jsme tu, neprohodil ještě ani slovo o samotě, i když jsem viděl jeho úsměv, když zbystřil, že jsem přítomen. 

Zničehonic se od dveří do garáže ozve odkašlání a my všichni se jako jeden muž otočíme tím směrem, přičemž krve by se ve mně člověk nedořezal. U dveří totiž stojí Josh v doprovodu Cassandry, Dominika a Mattea. A jak tak pozoruji, Dominik s Cassandrou se udobřili a on jí to nějak vysvětlil, protože se drží za ruce. 

Otočím se na ostatní a zjišťuji, že Ashley přeběhla směrem ke Courtney, jako by se bála, že ji někdo napadne, zatímco všichni ostatní stojí v pozoru a mají kamenné výrazy. Stewart dokonce vypadá, jako by se chystal každou chvíli vystartovat. Zřejmě Aaron a Courtney zapomněli, že Josh je součástí skupinového chatu, a že o našem srazu bude vědět. Jenže kdo by si tipnul, že přijde. 

„Můžeme se přidat?" zeptá se Josh a zrakem míří na mě. Sklopím oči a poodstoupím, aby viděl na ostatní členy. Tahle garáž patří Shaneovi a jeho rodičům, tudíž on má právo je tu nechat. „Četl jsem o tom srazu na skupinovce."

„Proč tak najednou?" stihne se Courtney zeptat dřív, než někdo ostatní zareaguje. Otázka zněla útočně, skoro až agresivně a Josh to jistě poznal, protože sám na blondýnku kouká, jako kdyby spadla z višně. 

„Pokud vím, pořád jsem součástí týhle kapely," odpovídá však klidně, jako by ho to nijak nerozhodilo. Jako by mu bylo i vlastně jedno, že jsou na něj všichni naštvaní. A absolutně si neuvědomuje fakt, že oni tu byli dřív, než nějaká Cassandra. Jenom díky nim se dostal na tu stáž. Kde v té době byla Cassandra?

„Pokud já vím, tak jsme si dali pravidlo, že když budeme zkoušet, bude to společně," přidává poleno i Aaron ještě útočnějším tónem. „A ty ses za celý léto ani jednou neukázal, nemluvě o tom, že jsi nás ve škole nechal na několik vystoupení bez jednoho kytaristy. Takže co se tu řeší?"

„Já vás dal dohromady jako kapelu, jestli si nevzpomínáte náhodou," vytasí se i Josh se svými zbraněmi. Nijak se do toho nepletu, protože tohle je především mezi nimi. Jim ukřivdil tím, že se na ně několikrát vybodnul. „Já vymyslel ty pravidla."

„My je vymysleli, Joshi," opravuje ho Shane jemným hlasem. Nedává najevo svůj vztek. Nedává najevo ani žádnou nelibost, i když sám se cítí ukřivděný. Takový už je. Nedokáže k nikomu dlouho chovat zášť. A nedokáže nikoho odsoudit, aniž by si vyslechl jeho stranu příběhu, jenže sám si uvědomuje – několikrát to i sám řekl – že Josh neměl žádný důvod pro to, aby je/nás nechal na holičkách. Jen své pobláznění do Cassandry. „A nechci znít nějak hnusně, ale oni nejsou součástí kapely."

„To tihle dva taky ne," ohrne Josh nos, jako by se mu Stewart s Ashley hnusili. Instinktivně chytím Stewarta za zatnutou pěst, protože jsem viděl, jak to s ním úplně cuklo. Nechci, aby se tady servali. Pochybuju totiž, že by nás tu potom nechal pan Pierce zkoušet. A ve městě by bylo akorát o čem mluvit a to nikdo z nás nechce. „A přesto tady jsou."

„Ale jsou to naši přátelé," odpoví mu klidným hlasem samotný Shane, čímž překvapí nejen mě, ale i všechny ostatní. „Ashley nám nabídla vystoupení, který se neodmítá a Stewart nám se vším pomáhal. Kdes byl ty?"

„Joshi, to nemá cenu," ozve se Cassandra s tím svým vychytralým hláskem, na nějž si nemohu zvyknout. Leze mi krkem a není to jen tím, že ji nemám rád. Prostě má otravný hlas. Nejsem jediný, kdo si to myslí. 

„Ale jo," ozve se pobouřeně. „Nejdřív mi ukradli nejlepšího kámoše a teď i celou skupinu. Nevím, o co vám dvěma jde, ale až to zjistím, pěkně si to vypijete. A vy všichni hodně rychle zapomínáte na to, co jsou tihle dva zač."

„Lidi se mění, Joshi," ozve se znovu Courtney. „Podívej se do zrcadla a zeptej se sám sebe, kdo se jak změnil. Stewart s Ashley se změnili k lepšímu, za to ty ses změnil k nepoznání během pár měsíců. Jen pro jednu pitomou holku, která už má stejně kluka! Joshi, vzpamatuj se proboha!"

„To vy se vzpamatujte, s kým jste se začali zahazovat," zakřičí pobouřeně. Tohle není ani z poloviny ten Josh s chladnou hlavou, kterého jsem znával před vysokou školou. Tohle je úplně jiný člověk. Někdo, koho raději znát nechci. Někdo, kdo ztratil svou auru dobroty. Někdo, kdo je plný vzteku a nenávisti. A já asi tuším, z čeho to pramení. Z jeho lásky ke Cassandře. Vždyť je očividné, že má oči jen pro ni. 

„Dokud nedostaneš rozum," Shaneův hlas, jako by atmosféru znovu uklidnil. Dokonce i Stewart povolil své zatnuté pěstě, „nemáš právo s náma zkoušet. A pokud možno, až budete odcházet, zavřete za sebou dveře."

Josh nás nevěřícně přejede pohledem, přičemž se zastaví u mě a obdaruje mě tak odpudivým pohledem, že se musím ošít. Husina mi raší na zádech, zatímco si stále opakuji, že tohle není Josh. Že to není ten kluk, který by byl schopný pro svou kapelu zaprodat všechno svoje štěstí. Jenže ať si to opakuji, je to jedno. Je to pořád Josh Matthews. Člověk, který nás svedl dohromady.

Prásknutí dveří se ozve tak silně, že mám v jednu chvíli pocit, že vyletí z pantů. Snažím se rozdýchat ten jeho pohled. Protože v něm nebyl jen odpor k tomu, že tu jsem. Ale i nenávist. Nenávist, protože v jeho očích, jsem mu kapelu vlastně ukradl já. I když nemá ani ponětí, že ji ztratil kvůli svému počínání. A to mě jen utvrzuje, že dělám dobře, když mu nepíšu jako první. Nezaslouží si to.