Nevnímám Joshův starostlivý pohled, když se protloukám ohromnou skupinkou lidí, zatímco se nějakým způsobem snažím vstřebat všechno, co se právě teď odehrává jak ve mně, tak všude kolem. Dech se mi každou chvíli zadrhává v hrdle a já se dlaněmi opírám o stůl, před nímž jsem ještě před chvílí seděl, zatímco zrak upírám do svého odrazu v zrcadle. V očích se mi vyjímá panika míšená s ještě větším chtíčem, než doposud.

Nechápu, co se to se mnou děje. Nerozumím tomu, co se ve mně odehrává a jaký to má dopad na můj zevnějšek. Mám radost z toho, že Dominik na vlastní oči uvidí, jak moc jsem se ve svých schopnostech posunul. A mám dokonce radost, že Kai je jeho bratranec, a že mám plně otevřenou cestu k tomu, abych mu ublížil. Jenže tím podkopávám svoje rozhodnutí, že se všechno, co dělám, nebude točit kolem něj. Nechci, aby všechno, co tu provedu, záviselo na něm. Protože tím si akorát dokážu, že má nade mnou pořád nějakou moc.

„Odkud ho znáte vy?" uslyším Kaiův hlas, načež se narovnám a s vyrovnaným pohledem se otočím k dvěma osobám, které se ke mně blíží. Jedná se o Joshe, který mě obdarovává svou starostí vepsanou v obličeji, zatímco jeho společník, Kai, se tváří, jako kdyby byl celou dobu nad věcí.

„Chodí s náma do školy. S Majkem do třídy," odpovídá Josh a stoupá si vedle mě. Je to něco jako gesto, kterým mi naznačuje, že tu je se mnou. Jako kdyby věděl, co se uvnitř té silné a upravené slupky zvané tělo odehrává. V takových chvílích jsem rád, že je u mě právě on. Protože jak sám řekl, on mi může porozumět nejlépe. Vším tím svinstvem si procházel stejně, jako jsem si jím prošel já.

„Počkat," zvedne Kai ukazováček, jako by na něco přišel a já se jen děsím, na co jeho nadržená hlavinka přišla. „Já si říkal, že je mi to jméno Dalton povědomý! Ty jsi jeho nejlepší kámoš, že jo?"

Při té zmínce se ošiji a mám chuť začít řvát na celé kolo. Snažím se nějak rozpomenout, jestli jsem se s Kaiem náhodou někdy nesetkal, jenže co si tak pamatuji, Garretovi nikdy neměli žádnou návštěvu z hlavního města. Spíš tam vždy odjížděli na dovolenou k příbuzným, či oslavit narozeniny jejich babičky. Do hlavy se mi vkrádají Dominikova slova o té poslední oslavě. Že prý byl jediným, kdo neměl svou polovičku u sebe. Znamenalo to, že Kai na té oslavě byl také s někým jako doprovodem?

„Bývalý kámoš," odpovídám dvojsmyslně na jeho přímou otázku. Je až neuvěřitelné, jak to slovo dokáže vystihnout dvě situace.

„No," protáhne Kai, což působí, jako kdyby schvaloval to, že Dominikem už nejsme přátelé, „řekl bych, že můj bratránek asi prochází těžkým obdobím, když už nejste nejlepší kámoši. Pokaždý, když jsme se někde sešli, o tobě mluvíval."

„O mně?" zeptám se překvapeně. Dominik se nikdy nezmínil, že by s někým ze své rodiny mluvil o mé osobě.

„Jo," odvětí Kai a založí si ruce na hrudi, která díky tomu nabere ještě víc na objemu. Možná za to může to černé sako, které má na sobě. „Většinou se právě vychloubal tím, že má fakt skvělýho kámoše, kterej prej dělá tak, jak on píská. Na poslední oslavě babiččiných narozenin naznačil, že se ho snaží přimět k něčemu jinýmu. Neřekl ale k čemu. Stačilo si ovšem domyslet, o čem mluví."

Nevím, co si mám myslet nebo udělat. Moje nitro se začíná vzpamatovávat z prvotního šoku, zatímco se mými žilami prohání ledová krev, do níž proniká vztek obrovských rozměrů. Je vskutku znamenité, co se člověk dozví o někom, koho tak dlouhou dobu nazýval přítelem. Je opravdu skvělé slyšet, že přestože já Dominika vnímal jako někoho, na koho se můžu obrátit, on mě bral pouze jako nástroj, který mu vždy vyhověl ve všem, co po mě chtěl. Do slova ve všem.

Najednou mi však přijde všechno tak neskutečně jasné. Vždycky jsem podlehl jeho psím očím a splnil pro něj první poslední. A když se do něj moje srdce zamilovalo a já si začal uvědomovat, že se musím držet zpátky, už nešlo tak hladce podle jeho plánu a on měl potřebu se mě zbavit. Ten pocit, že mě začínal pomalu odsouvat ze svého života byl pravdivý a nezdálo se mi to. A pak se mu akorát hodil do karet onen výbuch, aby to se mnou mohl skončit.

Když se mě snažil pak získat zpět, nebylo to kvůli tomu, že bych mu nějak chyběl, ale proto, že si uvědomil, že jsem se uklidnil a mohlo by se všechno vrátit zpět k normálu. Možná si i dokonce všiml, že jsem do něj zamilovaný a jen čekal, až za ním začnu sám dolézat. Bože, proč je to najednou všechno tak hrozně jasný? Proč jsem neviděl, že mě celou dobu tahá za nos?

„Počkat," ozývá se Josh silným a docela i naštvaným hlasem," chceš mi říct, že pro něj byl Majk něco jako figurka, se kterou mohl cloumat?"

„Nejen to," odpovídá Kai s úšklebkem, „byl figurkou, se kterou si mohl dělat co chce, protože si všiml, že ten Dalton je do něj už nějakou dobu zabouchlej. Podle všeho, co mě a naší další sestřence říkal, to měl všechno do puntiku naplánovaný."

„Ale proč?" vyjekne Josh nepříčetně. V obličeje je celý rudý, zatímco já jen stojím a nechávám Kaie, aby svými slovy upevňoval ledovou bariéru kolem mého srdce. Neříkám, že to nebolí, ale nehodlám se tu kvůli tomu zhroutit. Tahle moje část zemřela. A její smrt mě dělá silnějším.

„Pocit moci," odpovídá tajemně asijský chlapec. Vlastně jeho asijské kořeny jediné vyvrací ono tvrzení, že by mohli být příbuznými. „Víš Garretovic rodina lpí hodně na tom, aby bylo všechno podle nich. Co chtěj, to maj. Můžou si prakticky dělat, co se jim zlíbí a nikdo je v tom nezastaví. Už od mala nás rodiče nechávaj vyrůstat a chovat se tak, jak se nám chce. Nikdy žádné zákazy, příkazy ani tresty. Jediný, čemu nás učili, je touha po ovládání a manipulování. A tys měl to neštěstí, že ses setkal s někým, jako je Dominik, kterej ve všem tomhle vyniká."

I tahle skládačka do sebe neskutečně zapadá. Nikdy jsem nebyl svědkem, že by Dominikovi bylo něco zakázané. Navíc už od mala působil jako někdo, kdo dostane všechno, po čem touží. A když si tak přehraju Lukase, chová se vlastně úplně stejně. Nikdy nechodí okolo horké kaše, dělá si, co se mu jen zlíbí a nebere ohledy na ostatní. A to je to, co lidi na nich přitahuje – jejich charisma. Dokážou člověka oslovit tak neskutečně skvěle, jako nikdo jiný. A Kai je vlastně jen utvrzením toho všeho.

„Už chápu, proč se dal dohromady s Ashley," reaguje na to Josh a otáčí se k nám zády, přičemž se rozejde směrem ke stěně a udeří do ní pěstí, což přiláká několik zvědavých pohledů. Slyším, jak se z pódia ozývají tóny první písničky, což značí, že show začala. Já si ovšem dokola přehrávám celé roky strávené v Dominikově společnosti. Ztratil jsem prakticky celé svoje dětství v jeho bezvýznamné přítomnosti, kdy si ze mě dělal loutku.

„Myslíš s tou roštěnkou, která s ním dneska přijela?" zeptá se Kai směrem k Joshovi, který je stále červenější a červenější. Po jeho těle se honí kapky potu, které rozmazávají vlnité a barevné čáry na jeho hrudi i břiše.

„Jo," sedne si na židli a zabíjí Kaie pohledem. Já oproti němu působím, jako by se mě to vlastně netýkalo. Jako bych byl nad věcí, i když cítím neskutečný vztek a chlad. Pocit toho, že se mu musím pomstít, se dostává do popředí. Jenže tím, že se s někým vyspím, mu asi nijak neublíží. Pocit toho, že už se mnou nemůže cloumat, pro něj bude daleko horší.

„Musím uznat, že i když je to kretén, svoje figurky si umí vybírat perfektně," usměje se Kai, obdaří mě svým hladovým pohledem, načež se bez jakéhokoliv dalšího slova přenese ke skupince lidí, stojících u škvíry, kteří pozorují prvotní hodnocení poroty. Já se však nemám k tomu, abych se k nim šel přidat.

Místo toho se znovu otočím k zrcadlu a vypouštím okolní svět někam do pozadí. Nechávám chlad, aby se mnou provedl, co jen chce. Nebráním se ani vzteku, který mnou cloumá. V hlavě se mi přehrává každá vzpomínka, kdy jsem pro Dominika lhal, kryl jeho úlety před svými rodič. Momenty, kdy jsem dělal jeho sluhu a on mě měl ve svém vlastnictví, jako nějakou trofej, než to posunul do jiného levelu.

Připadám si tak špinavě, když si uvědomím, že jsem ho nechal vzít si moje panictví. Že jsem si naivně myslel, že mě miluje, a že to se mnou myslí vážně. Samozřejmě si uvědomuji, že když Kai patří do jejich rodiny, může být stejným hajzlem jako je on, o všem tohle mi lhát. Jenže popsal skutečnosti, kterých jsem byl i já svědkem. Jako to, jak přehnaně Dominik reaguje, když pro něj něco neuděláte. Nebo jak se chovají jeho rodiče, když on provede něco závažného. Proto jim je jedno, jak jejich děti rostou. Jediné, čemu je učí, je touha po moci.

Zavírám oči a zhluboka se nadechuji a vydechuji. Byl jsem totální idiot, když jsem mu podlehl. Jenže kdo by nebyl. Dominik Garret je ztělesněním ďábla v rouše beránčím. Donutí vás prakticky k čemukoliv už jen díky tomu, jak vypadá.

„Crestonská střední, připravte se, jdete na řadu," ozve se hlas muže, který mě donutí otevřít oči. Zákulisí na naší straně je najednou prázdné a jediní jeho obyvatelé jsme my a muž se sluchátkem na uchu a s deskami v rukách. Jak dlouho jsem byl zahloubaný do svých myšlenek? Zřejmě hodně dlouho, když jde naše skupina čtvrtá od konce.

Podívám se na Joshe, který už se nejspíš zbavil svého vzteku a obdarovává mě starostlivým pohledem. Já však tvrdě hledím do jeho tváře s odhodláním, jaké jsem ještě nikdy necítil. Do tohoto vystoupení dám úplně všechno, co se ve mně odehrává. Ukážu Dominikovi, že je mi naprosto ukradená naše společná minulost i jeho přítomnost v tak důležitý moment.

„Buď v klidu Majku, všechno s přehledem zvládneme," poplácá mě Courtney po rameni. Zřejmě usoudila, že moje divné chování pramení z nervozity z nadcházejícího vystoupení. Proto jen kývnu a mile se pousměji.

„Dámy a pánové," ozve se George, zatímco se společně s tím muže přesuneme před plentu a čekáme, až nám bude povoleno vstoupit na pódium, „je mi také ctí představit vám školu, která se k nám letos probojovala vůbec poprvé. S písní God Is a Woman od Ariany Grande vás ohromí Crestonská střední!" zakřičí George a my jsme mužem s deskami a mikrofonem propuštěni na pódium. Ostré světlo mě bodne do očí, zatímco se ke mně přihrne Jade a na poslední chvíli mi připevňuje mikrofon za ucho. Všude okolo se ozývá potlesk a dokonce slyším hlasy několika našich fanoušků.

„Ukaž jim, co skrýváš v hrdle!" šeptne rychle Jade a zaběhne do zákulisí, zatímco já s co nejvíc sebevědomým krokem kráčím do popředí pódia. Zpoza mých zad se ozývají zvuky, které prozrazují, že zbytek naší výpravy usedá za nástroje a netrpělivě se usazuje na svých místech.

Pohledem přejedu všechny v hledišti. Setkávám se s pohledem svých rodičů, kteří si mě prohlíží od hlavy až k patě a ze zmatení, které je naplnilo, když viděli, co mám na sobě, se jejich tváře přesouvají k zářivým a pyšným úsměvům. Táta ukazuje zatnuté pěsti a já mám co dělat, abych se nerozesmál nad jeho vtipnou grimasou. Kývnu na ně s vřelým úsměvem, kterým jim děkuji, že jsou v tak důležitou chvíli se mnou.

A pak se podívám o řadu vpřed, kde sedí on ve společnosti Ashley, která se tváři nadmíru pyšně a arogantně. Můj úsměv klesá a rty se stáhnou do rovné linky, když se jeho oči spojí s těmi mými. To, jak tam sedí a kouká na mě uzamčeným pohledem, se mnou poprvé v životě nic nedělá. Jen to prohlubuje touhu ukázat mu, že je mi naprosto ukradený.

Nakonec ale přece jen něco udělám, když ucítím, jak si za mě stoupá Connor. Moje rty se pohnou v co nejvíc zlomyslný úsměv, kterým ho obdaruji a nakonec zavírám oči, když mladíkovy ruce jemně sáhnou na má ramena. Ten jeho překvapený pohled, když zbystřil Connora s rukama na mých ramenech a mou sebevědomou grimasu, mi vhání energii do celého těla. Energii, kterou jsem ještě před pár minutami hledal.