Odraz v zrcadle o vaší osobě může prozradit ledacos. Můžete tam najít některé odpovědi na otázky, nad nimiž dlouhý den hloubáte. Můžete se naopak ujistit v tom, že váš zevnějšek vypovídá to, jak se cítíte uvnitř. A také tam nemusíte najít nic. Záleží však na tom, jak se na sebe díváte, jak jste se sebou spokojeni a kolik detailů umíte vnímat. Já vnímám úplně všechno, co v něm v tuhle chvíli vidím.

Čas jako by neměl žádnou hodnotu, když hledím do svých chladných očí, které prozrazují, jak moc do toho všeho vkládám naděje. Na tváři se mi vyjímají dva fialovo-zlaté pruhy, které se třpytí v odrazu svítící zářivky nad námi. A moje vlasy jsou tak neskonale upravené, že sám sebe ani nepoznávám. Prvotně, když jsem pohlédl do zrcadla, jsem utrpěl šok. Viděl jsem tam naprosto odlišného člověka, než na jakého jsem byl doposud zvyklý. Ten člověk působil sebevědomě, chladně a vyrovnaně. Tak, jak jsem se necítil už hodně dlouhou dobu. A musím přiznat, ač to bude vyznívat sebevíc egoisticky, že mi to opravdu sluší.

Hlavu mám ale přeplněnou Dominikem a tím, jak se všechno kolem mě poslední rok stahuje kolem něj. Jak jediným sebemenším činem dokázal ovlivnit to, jak jsem se pak nadále cítil. To, jak se mnou dokázal cloumat s každou minutou víc a víc a já se zuby nehty bránil, aby tomu tak nebylo. A dnes, poprvé od té doby, mám pocit, jako bych došel do země zaslíbené. Protože když na sebe tak koukám a nevnímám ten velký povyk všude kolem mě, prozrazuje mi to, že to nedělám jen kvůli němu, ale také kvůli sobě. Už delší dobu jsem potřeboval změnu od toho stereotypu. Chvíli jsem tu změnu cítil v jeho přítomnosti, jenže čím víc si uvědomuji, jak jsem se snažil náš vztah ukrývat před ostatními, tím víc mi je jasné, že ten stereotyp nikdy neodešel. Pořád tu byl, i když jsem ho s ním necítil.

Tahle stáž mi otevírá spoustu možností. Ať už je to v poznávání nových lidí, či v nabírání zkušeností v mnoha ohledech. Otevírá mi dveře do naprosto nepoznaného světa a hlavně do mé mysli, která se teď soustředí jen na to, jak se změnit a nezapadat do té bubliny lidí, které denně potkáme. Poprvé ve svém životě chci být viditelný, originální a hlavně svůj. A díky ustupujícím citům mám možnost konečně poznat to, jaký opravdu jsem. Jak mě dospívání mění a jaké hodnoty mám. Protože doteď bylo mým plánem Dominika zničit, ukázat mu, o co přišel. Jenže má to vůbec cenu? On si nezaslouží ani takovouto pozornost a já bych se měl zabývat především sám sebou. A to je moje nejdůležitější hodnota. Neřešit Dominika, Ashley ani nikoho jiného a být sám svůj. Ukázat všem, kdo se skrýval za tou rouškou neviditelnosti.

„Za deset minut začínáme," ozve se z reproduktorů v zákulisí velkého sálu, kde se všude hemží stylisté a upravují poslední detaily na svých svěřencích. Otáčím hlavou kolem dokola a potkávám se pohledem s klukem ze sprchy, který se mi nakonec představil jako Kai. Nebo ne on a ne mě, ale představil nám ho George při generální zkoušce, kterou jsem přemýšlel právě nad tím, zda má nějakou cenu zabývat se Dominikem a tím, co se mnou doposud prováděl.

Kai se tváří přesně tak, jako u té kadeřnice a stejně tak, jako se tvářil při svém posledním zkouškovém vystoupením, kde nám všem odkryl, že bude zpívat písničku Starboy od The Weeknda. Upřímně, jeho hlas byl opravdu svůdný a já měl co dělat, abych zahnal své nově objevené chtíče někam do pozadí. Nehledě pak na to, že jsem seděl v první řadě sedadel a on na mě pokaždé pokukoval a dělal na mě svoje svůdné grimasy. To však nezůstalo bez odezvy a Josh se mě hned ptal, kdo to je a proč po mě tak kouká.

Co se týče Joshe, stačil si všimnout, že se od toho večera, kdy nám Lucy ukázala onu fotku, nechovám tak, nač byl zvyklý. Že nějakým záhadným způsobem hledám změnu a působím tak nějak víc uvolněně. Že nepláču nad tím, co mi Dominik provedl, ale že se s tím po svém srovnávám. Řekl mi, že ačkoliv neví, co by ode mě mohl v tuhle chvíli očekávat, je rád, že se dostávám do té fáze, o níž mi povídal. Do fáze sebepřijetí. Jediné, co mi kladl na srdce a čím jsem se také později zabýval, bylo, že nemám dělat nic, co nechci. A já začal zpochybňovat celý svůj plán.

Chci se opravdu s někým vyspat jen kvůli Dominiku Garretovi? Stojí za to se s někým vyspat pro to, aby Dominik trpěl, když vlastně ani nemám jistotu, jestli by ho to bolelo? Odpověď pro tyto dvě otázky zní ne. Nechci ze sebe udělat někoho, o kom lidé budou tlachat jako o někom lehkém. Jenže s tím přišel i problém, protože ve mně narůstá tělesný chtíč. Nejde jen o to uspokojení, ale jde o celkový dotek jiného člověka, který už od Dominikovi ztráty postrádám. Nevím, jak bych to popsal, protože sám tomu pořádně nerozumím a je to pro mě nové. Každopádně proto ve mně narůstá ten chtíč po každém chlapci, který je pro mě něčím atraktivní.

„Tak co, jste připraveni?" objeví se u našich stoliček Jade a vytrhává mě tak z myšlenek o tom, že tohle všechno dělám především pro sebe. A i když v tom Dominik opět hraje zásadní roli, neudělám kvůli němu nic, co by mi bylo proti srsti.

„Upřímně," ozývá se Aaron z poslední stoličky, kde sedí jako tělo bez duše už několik zdlouhavých hodin, „mám takovej pocit, že hodím šavli, až tam vkročím. Sice jsem zvyklej vystupovat před davy lidí, ale i tak je tohle něčím jiný."

„To možná bude tím, že doteď jsme hráli hlavně kvůli svýmu potěšení," odpovídá Shane, který se zdá nejuvolněnější z nás všech. Ta jeho jistota, kterou kolem sebe hýří mě jaksi uklidňuje a dodává mi patřičnou sílu.

„A teď tam jdete s čím?" vypadne ze mě, i když jsem měl v plánu mlčet. Všechny oči se upřou na mě a já pocítím jakousi nervozitu. Přesto vím, že svou myšlenku musím dokončit, protože i mně uklidňuje. „Sami jste na generálce viděli do čeho jdeme. Já osobně tam nejdu kvůli tomu, abych byl nejlepší, ale jdu tam s tím, abych si to užil." Což je pravda. Nejdu tam s vyhlídkou získání nějakého nesměrného bohatství či tím, že by si mě mohl někdo všimnout. Jdu tam kvůli sobě a tomu, abych si to užil naplno.

„To je přesně to, co jsem se vám všem snažil celej den říct," ukazuje mi Shane vztyčený palec s úsměvem od ucha k uchu. „O nic vlastně nejde. Stejně jsme sem přijeli jen kvůli tomu, abychom to měli napsaný v přihláškách a trošku se zviditelnili. Udělali jsme maximum pro to, abychom sesynchronizovali náš styl hraní s tím vším, co se kolem bude dít. A podle mýho si myslím, že se nám to povedlo, takže neuděláme chybu. Zkrátka si jen musíte opakovat, že o nic nejde."

„Tenhle přístup se mi líbí," tleskne Jade nadšeně. „Jdete tam pro svoje vlastní pobavení a pro to, abyste sami sobě dokázali, že jste nejlepší. Za ten týden moc dobře vím, jak jste všichni skvělý a rychlý ve vstřebávání nových vjemů. A nepochybuju, že porotu oslníte už jen tím, jak sehraná skupina jste."

Jako bych Jade nepoznával. Přišlo mi od samého začátku, že jí jde jen o to, aby ona sama sobě udělala pověst a aby se ukázala jako ta nejlepší učitelka. Jenže jak tak poslouchám, všechno to komandování mělo za cíl jen jediné. Aby nám ukázala, jakých hodnot jsme schopni, a že se nemusíme držet při zemi. Že nás tu nikdo neodsoudí ba naopak. Čím víc člověk bude vybočovat z davu, řídit se svými instinkty a pudy, tím víc se setká s úspěchem.

„Začínáme," ozve se z reproduktorů a všichni, co jsme v téhle straně zákulisí, se rychle nahrneme k obrovské plentě, která všem těm lidem sedícím v hledišti brání ve výhledu sem. Ani jsem si nevšiml, že je nás tu tolik. Každopádně se mi povedlo uloupit místo tak, abych přes nepatrný otvor viděl na pódium, kde už stojí George, kterému tleská snad tisíc lidí. Mírně se mi z toho pohledu zatočí hlava.

„Je jich tam docela dost, co?" optá se Josh, který stojí namáčknutý na mě. Snažím se zahnat veškeré své myšlenky na svoje nové pudy a místo toho jen přikyvuji. Zřejmě přes tu škvíru nedohlédne úplně na celý sál.

„To nic není," ozývá se vedle mě a já zkoprním, když na své ruce ucítím letmé pohlazení, kterého si snad nikdo nevšiml. Jak mi mohlo uniknout, že se ke mně dostal Kai, kterému teď hledím do obličeje. „Na druhým vystoupení jich bude dvakrát tolik. Dvakrát tolik příležitostí někoho," odmlčí se a olízne si svoje rty, „uhranout."

Zhluboka se nadechnu, protože toho tělesného rozptýlení je najednou tolik, že si nejsem jistý, jestli to dokážu vůbec nějak vstřebat. Jsem z toho všeho nového vjemu zmatený a ještě k tomu se do party přidávají Kai, Josh a další dvě holky, které se na mě doslova lepí a situaci mi ani trochu nezlepšují. A tělové spodky, které mám v tuhle chvíli na sobě, tomu nijak nepřidávají. Stačí jedna blbá myšlenka na pódiu a všichni budou vědět, co mě vzrušuje.

Už se chci protlačit dozadu, když v tom si všimnu ve třetí řadě několika známých obličejů od nás z domova. Přesně uprostřed té řady sedí táta, máma, strejda se svou manželkou a s Petem. Kde ti se tady vzali? Vždyť ještě ráno mi táta oznamoval, že se nemůže dočkat, až si s mámou sednou k počítači a budou na to koukat! Zřejmě je asi strejda přemluvil, aby u něho strávili pár dní, protože jinak by do hlavního města opravdu nejeli. I když kdo ví, i moje máma dokáže poplašit celou rodinu jen kvůli tomu, aby byla na blízku svému dítěti.

Pamatuji si, že ve třetí třídě na základce, když jsem byl na škole v přírodě, zburcovala tátu, aby pro mě jeli jen kvůli tomu, že jí o mě učitelka nedala vědět. Vyučující si však svůj mobil zapomněla na pokoji a mi byli zrovna na celodenním výletě a vrátili jsme se do hotelu až večer. Tam už čekali moji rodiče a dodnes si pamatuji, jakou scénu tam ztropili. A strůjcem toho všeho byla mamka, která o mě měla nepředstavitelný strach.

„Koukám, že zase zburcovali rodiny všech, aby sem přijeli," oznamuje Kai ne moc nadšeným tónem a kouká do hlediště stejně tak, jako já. Jeho oči však přejíždí druhou řadu. „Nepočítal jsem, že by sem vůbec přijel někdo jinej, než můj táta, ale jak se zdá, tentokrát si dali záležet, protože tady sedí i jeden z mých přiblblých bratranců."

Tak, jak mu to lidi kolem nás dovolí, ukáže na místo, kde se vyjímá hned několik osob. Jenomže jedna mě zaujme více, než ti ostatní. Jeho tmavé oči hledí na George se zamyšleným pohledem, zatímco jeho ruka svírá dlaň té běhny. Překvapeně se otočím na Kaie, který se na Dominika kouká stejným stylem, jako to dělá Lucy. S čirou nenávistí.

„Ty znáš Dominika Garreta?" ozve se Josh za mnou a ukradne mi tak dotaz přímo z pusy. Chtěl jsem se ho na to totiž zeptat hned, co bych našel znovu hlas.

„Znám?" zasměje se Kai ne moc pobaveným stylem. „Ten idiot je můj bratranec."

A já se jen znovu zmůžu podívat do hlediště s tím, co se to sakra děje. Moje vnitřnosti se opět snaží schovat, zatímco já sám se chci propadnout do země. Jak je možné, že všichni a všechno, co se kolem mě točí, se nějakým způsobem týká jeho zatracené osoby? Děsí mě však něco jiného. Já plánoval svést jeho bratrance a teď, když vím, ke komu Kai patří, mě to ještě víc utvrzuje v tom, že jestli mám uspokojit svoje tělesné potřeby, neexistuje k tomu ideálnější adept...