Většinou, když se světa zmocní chlad a zima, která snad nikdy neskončí, se schovávám v co nejteplejší zóně, kde bych se mohl zahřát. Jenže včerejším večerem, kdy se moje srdce konečně přestalo přít o Dominikově dobrotě, jsem si uvědomil, že zima vlastně není ani zlá a ani krutá, nýbrž sebou přináší možnost odpočinku všech přírodních krás, které lidi během jara a hlavně léta stačili zničit. Uvědomil jsem si, že tou fotkou, se zima odehrávala nejen venku, ale právě i ve mně, neboť moje srdce zmrzlo v jeden ledový sval, který nepropouští do mozku žádné city či emoce, co se týče osoby Dominika Garreta. A já musím uznat, že lepší pocit jsem nikdy nezažil.

Celý večer na pokoji panovalo ticho, zatímco Josh koukal do stropu a o něčem přemýšlel, já se zahloubáním zíral do svého šatníku a vůbec poprvé si řekl, že nosím odpad. Něco, v čem nevynikne moje tělo jako nástroj, který není jen tak dosažitelný. Naštěstí jsem našel jedny džíny, které se zdály perfektně padnoucí na moje nohy. S triky jsem bohužel takové štěstí neměl, a tak jsem vybral alespoň to jedno, které se zdálo, že by nemuselo být tak velké. A když jsem tak procházel věc po věci, usoudil jsem, že můj šatník potřebuje dokonalou změnu. Jestli se mám změnit kompletně celý a ukázat Dominikovi, oč přišel, budu si muset obstarat oblečení, které mi v tom pomůže.

Další věci byl můj celkový vzhled. Jak už jsem několikrát řekl, moje postava je štíhlá a může se maximálně pyšnit zpevněnýma nohama a opravdu mírným náznakem bicepsů. Nejednou jsem pomyslel na to, že bych se mohl pustit do nějakého posilování, jenže abychom si pravdu řekli, i kdybych se snažil sebevíc, ten přísný jídelníček bych nedodržoval. Už jen kvůli Lucy, která by mě od nějakého cvičení odradila. A tak mi do hlavy přišla myšlenka, že právě tu štíhlost mohu využít jako svůj největší triumf. Když se na to totiž tak podívám, v každém vztahu ať už normálním nebo jen sexuálním, je jeden dominant a jeden submisiv. A já patřil do té druhé skupiny, neboť moje hříšná fantazie a také mé tělo potřebuje oporu v někom silnějším. Kdo má svaly a ví, co přesně s nimi dělat. A po čem právě takoví dominanti jedou? Samozřejmě hledají submisiva, nejlépe štíhlého, kterých už vlastně moc není. A přesně tím výjimečným příkladem jsem byl já. Tudíž to, že jsem hubený, není vada, ale požehnání.

Ovšem velké nedostatky jsem spatřil ve svých vlasech. Na každé straně mi plavé kadeře trčely do strany, nemluvě pak o dlouhé ofině, která mi pomalu sahala do očí. S tím se musel udělat krátký proces, jenže vzhledem k nabytému programu celých dvou týdnů, jsem nespatřoval ani malou skulinu času, který bych si mohl ukrást, abych zaběhl do kadeřnictví. Jenže jako spása z nebes se objevil Josh, který mi sdělil, že před tím, než nás vůbec vyšlou na pódium, nás svěří do péče týmu, který se stará o celkový vzhled. Krásně mi to tak nahrálo do karet, protože se neděle blížila kvapem. A navíc na kamerách budu vypadat jinak, než vypadám teď.

Jenže to bylo vedlejší, protože jediným, čím jsem chtěl Dominikovi opravdu ublížit, bylo nechat ho okusit jeho vlastní medicínu. A pokud mi rozumíte, pak tedy víte, že jsem se chystal vyspat s někým tak, aby se to on dozvěděl. Samozřejmě nechci natáčet porno nebo tak něco, ale stačila by pouhá fotka, na níž by mi dělal společnost nějaký kluk, a věděl bych, že bude žárlit. Protože jsem si jistý, že mu chybí moje tělo, stejně tak, jako mě ještě před pár hodinami chybělo to jeho.

Ovšem, že první myšlenka na to, kdo by mohl být adeptem na můj úlet, padla na Joshe, který se jevil jako naprosto dokonalý kandidát. Nepochybuji totiž, že by v sexu se mnou převzal tu dominantní roli na sebe a už vůbec nepochybuju, že kdyby se ta fotka dostala nějakým záhadným způsobem k Dominikovi, pukl by vzteky, protože právě Josh je jedním z těch, kteří Dominika ve všech směrech ohrožují. Jenže právě Josh se stal jedním z mála, na nichž mi opravdu záleží, a které nechci ztratit. A ať už po něm moje tělo touží sebevíc, nemohu tělesnou vášní ohrozit náš vztah. Jsem si totiž jistý, že by se ledacos změnilo, kdybychom se spolu opravdu vyspali. A nejsem si jistý, zda on sám by na to přistoupil, protože co si budeme povídat, Josh je nevyzpytatelná osoba, a ať mám sebevíc pochyb o jeho orientaci, za což ostatně můžou moje sexuální sny o něm, nevím, jak on sám by na to reagoval, kdyby se to opravdu stalo a já po něm vyjel.

Jenže kde sehnat někoho, kdo bude alespoň z poloviny stejně orientovaný jako já? Být gayem a ještě k tomu jedním z těch zmatených, kteří stále hledají sami sebe a způsob, jak se vypořádat se svými nově nabytými zkušenostmi, není zrovna lehké. Jenže po včerejším večeru nemám sebemenších pochyb o tom, že když je teď moje srdce zmrzlé, budu mít daleko větší odvahu k věcem, které bych nikdy jinak neudělal. Což je jenom plus.

Každopádně mě dalšího rána probudil budík, který jsem si nastavil přesně na pátou. Právě teď se plahočím přes ztichlou chodbu směrem ke sprchám, které budou jistě prázdné. Který magor, kromě mě, by se vydával sprchovat v takhle brzkou nekřesťanskou dobu? Já tam jdu s úmyslem smýt ze sebe veškeré zbytky chtíče, kterým jsem byl posedlý v noci. Nezdálo se mi totiž jen o tom, že Josh dělá dobře mému tělu jak z vnějšku, tak zevnitř, ale navíc u toho byl i Dominik, který se přidal. A samo sebou, že ani teď ten sen nijak neodeznívá a já mám značný problém v dolních partiích svého těla. Být klukem je opravdu prokletím.

Už mě dělí jen tři kroky od oněch dveří, které vedou do komnaty požehnané, když uvidím, že právě vstup je na škvíru otevřený a zpoza nich se ozývá tekoucí voda. Zřejmě jsem asi nebyl jediný, kdo vstával schválně tak brzo, aby si dopřál ničím a nikým nerušenou sprchu. Nepopírám však, že se stále bojím okamžiku, kdy mě popadne moje bujná fantazie a já ucítím jeho doteky všude, i když on u mě nebude. Jenže strach je k tomu, abychom ho porazili a postavili se svým vlastním obavám. A já teď hodlám potlačovat veškerý strach, stud a další věci, které mě držely zpátky, pěkně hluboko uschované, odkud neuvidí denní světlo. Starý Majk zemřel při včerejší konverzaci s Lucy.

Vcházím tedy do sprchy a zapluji opět do poslední sprchy. Během cesty mi neuniklo, že ten, kdo obsadil druhý sprchový kout, se nijak nepřemáhal s tím, aby si věci nějak poskládal či aspoň dal k sobě. Po celé podlaze se tedy válely svršky i spodky a já se musel přemáhat, abych držel svůj pohled před sebou a nezabrousil na boxerky, které leží naschvál blízko mému sprchovému koutu.

Zatahuji plachtu, sundávám ze sebe všechno oblečení a nakonec na sebe pouštím teplou vodu, která vdechuje nový život do mých mrtvých a neodpočatých svalů. Je to, jako když vás v létě peče sluníčko a vy jako dar z nebes dostanete naprosto ledovou zmrzlinu nebo tříšť. Vaše tělo na to reaguje s vděčným poděkováním a přesně tak samě na mě působí tahle sprcha. Každá ta kapička, jež stéká po mém těle, má jen jediný úkol, který splňuje a následně mizí a je nahrazena novou a novou, která její úkol jen prohlubuje.

Problém v dolních partiích ovšem neodeznívá a jediný způsob, jak tomu učinit přítrž, je otočit kohoutek směrem vlevo, kde se nachází modrá nálepka. Jenže vzhledem k tomu, že moje tělo je až dost plné chladu od včerejšího večera, se mi zkrátka nechce vypínat to spojení s příjemnou teplotou, i když jsem si řekl, že se od ní budu držet dál. To však neplatilo o sprše. Ta je výjimkou a může mě do svých spárů vlákat kdykoliv, kdy se jí zachce.

Myšlenky se mi opět stočí k tomu, jak to celé provedu. Jak Dominikovi ublížím a ukážu mu, o jaký klenot přišel, když se zahazoval s tou běhnou. V první řadě se konečně srovnávám s myšlenkou, že všichni budou vědět moje tajemství. Nijak mě to však netrápí, protože ti nejdůležitější lidé v mým životě to ví a jsou s tím srovnaní. Co se týče zbytku rodiny, stejně by na to jednou přišli, a tak samě i ve škole. Proč to prostě neurychlit? Vždyť na tom nic není a názory ostatních mě nezajímají. Teď už vážně ne. Oni nebudou žít můj život. Nebudou jednou přemýšlet o tom, že nemůžou mít svoje vlastní děti. To všechno leží na mých bedrech a jim je do toho upřímně jedno velké hovno. A myslím, že právě to Dominika překvapí jako úplně první.

Druhým bodem je sehnat někoho, kdo je dominantní a stejně orientovaný jako já. Někdo, o kom bych si mohl být jistý, že na něj Dominik bude žárlit a zároveň, že bude schopný uspokojit moje touhy, které tak lační po Joshových dotecích. Někdo, kdo nebude žádat víc, než žádám já. A vzhledem k tomu, jak je polovina gayů promiskuitních, nebo se to aspoň podle všeho povídá, si myslím, že to nebude zas tak těžké.

A hlavní bod je moje celková proměna. Musím se změnit. Jak kvůli sobě, tak kvůli němu. Nemůžu být věčně ten ušlápnutý hoch z maloměsta s rodiči, kteří fušují do medicíny a působí tak strašně spořádaně. Musím najít svoje místo na světě a musím najít svou roli a stránku, která mi to vše ukáže a povede mě k tomu. A to starý a laskavý Majk plný naivity neuměl. Byl nejistý a nevěděl, co vlastně chce. Tedy kromě Dominika. Já mám cíle mnohem vyšší.

Vypínám vodu s odhodláním a docela i s novým sebevědomím přesně v momentě, kdy se plachta s rychlostí rozletí směrem k pravé straně a přede mnou stojí někdo, kdo by mohl splňovat úplně všechny moje předpoklady. Černé vlasy, které se vlní, si zrovna prohrábne rukou směrem dozadu, zatímco jeho tmavé oči prozkoumávají podlahu pode mnou. Právě ony prozrazují, že hoch je asiat, což ho dělá ještě atraktivnějším, protože jeho celkový vzhled je naprosto nezpochybnitelně dokonalý a hlavně...dominantní. Jeho hruď je posetá svaly, nohy má pevné, a když se shýbá pro něco na zemi, obdivuji jeho pevná záda. A přiznám se, že oči mi sjedou i k jeho zadnici.

Podívám se směrem dolů, přičemž se kousnu do vnitřní strany tváře. Jeho hlava se zastavuje jen pár centimetrů od mého rozkroku, v němž je právě ten největší problém už od samého probuzení. Sleduji, jak jeho ruce uchopí ze země jeho boxerky, které jsem musel se zamyšleným mozkem omylem skopnout k sobě a následně zvedá hlavu a zasekává se pohledem na mojí chloubě.

Zadržím dech, když se nakonec narovná a pohlédne mi do očí. Je to však poprvé, co se necítím trapně a ani zostuzeně. Místo toho cítím chuť zeptat se ho na něco naprosto nevhodného, což by vyznělo trapně. Zastavuji se však a vyklenu svoje obočí v otázku. Gesto musí působit drze, protože se nejprve zarazí. Následně však sleduji, jak se jeho plné rty zvedají do šibalského úsměvu a on znovu sjede pohledem k mému rozkroku.

„Nechtěl bys už jít? Mám tu něco na práci," vyjde ze mě naprosto nekontrolovaně. Jako by za mě promluvil někdo jiný. Moje mimické svaly však nemění svůj výraz a obočí mám stále vytažené směrem k nebi.

„Vidím," odpovídá s prohlubujícím se úsměvem, až nakonec odkryje svoje vybělené zuby. Jeho tvář by se dala přirovnat k té Dominikově, i když přece jen musím uznat, že můj bývalý přítel je o něco hezčí. Tenhle má však už od pohledu ego výš, než kterýkoliv fotbalista u nás ve škole. Což ostatně prozrazuje jeho nestoudný pohled na mé nahé tělo.

A pak mě zanechává ve sprše naprosto zmateného, vzrušeného a s myšlenkou na to, že on je tím pravým, s nimž by se dal můj plán opravdu uskutečnit. Protože když odcházel, znovu se mi tam podíval, skousl si smyslně ret a nakonec bez jakéhokoliv slova odkráčel. Tím skousnutím naznačil mnohem víc, než bych kdy naznačil já. Totiž, že on bude stejně orientovaný jako má maličkost. Teď je však zásadní otázkou – KDO TO K ČERTU JE?!