Do seznamu těch nejvíc děsivých věcí na této stáži přibyla i nevědomky jedna z nejúspěšnějších celebrit této doby. Ač písničku znám úplně perfektně do každičké hlásky, necítím se zvýhodněně, nýbrž vystrašeně. Ariana má totiž neuvěřitelný hlas, na nějž já zkrátka nestačím. Ty výšky, které v songu využívá, jsou pro mě nedosažitelné. Sice jsem to ještě nezkoušel zpívat, ale už teď mohu naprosto s klidem říct, že to skončí katastrofou a já to všem svých společníkům pokazím.

Poté, co jsme mohli rozdělat obálky a zjistit písničku, kterou zahrajeme, zazpíváme a odtančíme, nám George rozdal i složky s tím, jak tento týden bude probíhat. Složku jsem nebyl schopný otevřít ihned, jak to udělala většina, protože jsem byl myslí stále u té písničky a u toho, jakou katastrofu způsobím. Nevím, kdo přiděloval ty písničky, ale zřejmě to byl někdo, kdo pořádně neodhadne schopnosti zpěváků. Nebo aspoň moje, protože jak se zdálo, v ostatních skupinách byli všichni nadšení a já si tak začal říkat, jestli to náhodou není naschvál. Jsme tu první rok a oni chtějí zřejmě vyzkoušet, jak si poradíme se zapeklitými úkoly.

Nakonec jsem ale přece jen neodolal a složku otevřel. Nacházelo se v ní hned několik lejster. Prvním z nich byl rozvrh, na jehož záhlaví se vyjímalo moje jméno a u něj v závorce napsaná moje funkce v naší bandě. Tedy zpěvák. Nejednalo se o nějak dlouhý rozvrh, protože jsem měl na plánu jen dvě hodiny. První hodinou je choreografie, která probíhá od osmi od rána do dvanácti (tedy do oběda) a pak od jedné hodiny odpolední do půl čtvrté. Pak tam je desetiminutová rezerva na to, abych se přesunul do pravého křídla budovy, do úplně nejvyššího patra, kde se prý nachází obrovský ateliér připomínající menší koncertní halu. Tam už na mě budou čekat moji společníci s instruktorkou na zpěv a celkové podání písně. Tato hodina v rozvrhu byla vymezena přesně na tři hodiny a dvacet minut. Tudíž od patnácti čtyřiceti do devatenácti hodin. Tím jsem si vlastně uvědomil, že nebudu mít žádný osobní čas. Tedy když pominu obědovou pauzu.

Na druhém lejstru byla jména a čísla místností, v nichž se budou hodiny odehrávat.

Hodiny pro Michaela Daltona (píseň prvního kola – God Is a Woman)

Choreografie:

Hlavní choreograf: Adam Gordon

Místo: Prostřední křídlo, dveře číslo 25

Čas: 8:00 – 12:00

13:00 – 15:30

Zpěv a celková interpretace:

Instruktor: Jade Warwick

Místo: Pravé křídlo, třetí patro – velký sál

Čas: 15:40 – 19:00

Každá změna v rozvrhu bude nahlášena předem. Každé opoždění musí být odůvodněno!! Při nedostavení se na zkoušku jsou soutěžící okamžitě diskvalifikovaní z prvního kola a ztrácí body.

Přiznám se, že ta poslední poznámka mě nenechala chladného, ale i tak jsem si byl jist, že v tom problémy mít nebudu. Vstávání mi nikdy nedělalo problém a na místech srazu jsem mnohdy býval dříve, než ostatní. Tím jsem si na základní škole také vysloužil přezdívku hodinky. Proto se to na střední škole snažím zanedbávat a být tak nedochvilný jako ostatní.

V dalším lejstru stálo, co všechno si musíme na hodiny přinést nebo spíš, v čem máme přijít. Na hodiny choreografie to bylo především lehčí oblečení a popřípadě ručník, kdyby ze mě náhodou lilo jako z konve, což nepochybuji, že se bude dít. Na hodiny zpěvu a celkové interpretace to pak byla jen dobrá nálada a hlavě text písně, který jsem našel na posledním lejstru. Vzhledem k tomu, že je ta písnička jednou z mých nejoblíbenějších, jsem si text ani nemusel projíždět. Znám slovo od slova, jako kdybych to napsal sám. Pamatuji si i její hlas, který těm slovům dává pokaždé jiný odstín hodnoty, což se nejspíš bude požadovat i po mě. Text tedy problém nebude, protože ho nosím v hlavě. Horší to bude právě s tou interpretací a hlavně s trémou, které se jistě za tak krátký čas nezbavím a bude mě držet dál.

Po té jsme byli rozpuštěni a všichni se odebrali tam, kam je nohy táhly. Naše skupinka se okamžitě odebrala zpět do pokojů, abychom si vybalili, dali vědět autoritám a nakonec i prokonstatovali náš stav a naše vyhlídky. Přiznám se, že za celou tu dobu, co jsem tu, jsem zatím ani jednou nepomyslel na Dominika, což se jeví jako skvělé. Jenže když si vezmu, co mě v dalších týdnech čeká a nemine, si myslím, že myšlenky na Dominika nebyly zas tak špatné. Ale za to nejspíš může jen mé ustrašené a zhrzené srdce, které se stále nedokáže odprostit od těch nesnesitelných citů, jež k němu chovám.

„Tak jak to vidíte?" ptá se Courtney, když po dlouhých dvou hodinách vchází do našeho pokoje i s Aaronem a Shanem v patách. Já mezitím skládám poslední věci z tašky a dávám je do velké skříně, kterou jsme si s Joshem rozdělili po poličkách. Jak jsem zjistil, Josh má toho oblečení poměrně víc, a tak si zabral větší část skříně. Já jsem si naopak zabral dolní poličky, jelikož nejsem zas tak vysoký jako on, abych dosáhl na tu nejvyšší. 

Pokoj se skládá ze dvou postelí, které jsou rozděleny nočním stolkem, který jsme si zatím nijak nerozdělili. Vlastně na něm ani není co rozdělovat. Žádné zásuvky nemá a její povrch je nedotčený. Pod dvěma okny se pak nachází dvě křesílka, které od sebe dělí menší stolek. Na ta křesla právě usedají naši společníci a prohlíží si pokoj, jako by vypadal úplně jinak, než ten jejich. Dále je v rohu místnosti další stůl, tentokrát pracovní, na nějž jsem si položil laptop. Chystám se večer zavolat Lucy přes videohovor a přišlo mi, že z toho úhlu uvidí úplně nejlépe, jak to tu vypadá.

„Upřímně si myslím, že na tom nejsme zas tak špatně," namítne Shane, který se povzbudivě usmívá. Všichni mu proto věnujeme zmatený pohled. Jak se zdá, jediný on nebyl rozhozený výběrem té písně. On a Josh, kterého jsem ale přetáhl na svou stranu, když jsem mu pověděl, že to je na mě moc velký kalibr. „Třeba u jedný skupiny jsem viděl, že mají Siu. Chápete? A ještě k tomu tu rychlou písničku. Jak se to sakra jmenuje?"

„Move Your Body?" nakrčí Josh obočí. Absolutně vůbec nevím, o jakou písničku se jedná, ale raději se nepletu do jejich konverzace. Jen štěstí, že jsme Siu nedostali my. Už by mě pak asi odvážela záchranka.

„Jo, přesně tu," ukáže na něj Shane prstem s výrazem, jako by mu zachránil život. „Umíte si to představit? Zkoušet tu písničku pořád dokola? To by bylo něco neuskutečnitelnýho!"

„Jo," odkašle si Aaron, „jenže my máme taky neuskutečnitelnou písničku! Znáš jí vůbec? Jak chtěj zahrát něco takovýho na obyčejný kytary, bubny a klávesy?"

„Na hudební nástroje se to dá zahrát," přidám se do debaty se stejným tónem hlasu, jako Aaron, „vždycky je nějakej způsob. Jenže jak chtěj, abych zazpíval takovou písničku já? Sami jste slyšeli, jakej hlas mám a že ani zdaleka nestačí na někoho, jako je Ariana Grande."

„Tak klid," zvýší Josh hlas a všichni se na něj podíváme. Jak se zdá, má opravdu hlavní slovo v celé jejich skupině. Ostatně se tomu ani nedivím. Když totiž chce, vypadá jako někdo, kdo by mohl být frontmanem kapely a vést ji tím správným směrem. „Přiznávám, že nás trošku vyšplouchli, ale o to jde. Jsme tady poprvý na rozdíl od jiných škol a tohle je zkouška, proto nás George neustále sledoval, když jsme rozbalili tu obálku. Chtěl vědět, jak se k tomu postavíme. A my jim musíme ukázat, že si zasloužíme tady bejt. Že to dokážem, i když to bude oříšek."

„Trochu větší ořech, vždyť já ani nevím, jak to mám zahrát na kytaru," odvětí jako první Courtney, která z toho také neoplývá velkou radostí. „Sice tu písničku mám ráda, ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych to musela hrát. Nikdy jsem ani nechtěla hrát zrovna tuhle písničku."

„Hele," ozve se znovu Josh, z nějž číší odhodlání, „i já mám tu písničku rád. Tak rád, že jí dokážu zahrát na kytaru, takže ti s tím pomůžu. Navíc proto máme ty hodiny, aby nám ta instruktorka předvedla, co a jak. A co se týče tebe Majku," upře svoje světle hnědé oči na mě a já mám znova chuť se propadnout do hlubin, „nepochybuju o tom, že to zazpíváš dobře. Máš text a jak jsem tě tak pozoroval, tak si myslím, že ho ani nepotřebuješ, proto taky leží úplně vespodu tvých desek."

„Text sice znám a znám i tu melodii," oponuji mu slabým hlasem, „ale můj hlas na to nemá. A hlavně skomolit to všechno ještě s tancem bude něco nad moje síly.. Projedem to, tím jsem si jistej."

„Fajn," vstane docela dotčeně Josh ze svojí postele, přičemž uchopí kytaru, která stála opřená o zeď vedle vchodových dveří a následně si sedne zpět na svou postel. Já jen zírám a čekám, co z něj dál vypadne. A nejsem sám, protože i ostatní mlčí a sledují ho. „Zkusíme si to teď hned. Já budu hrát, ty budeš zpívat, jak nejlíp umíš!" Vykulím oči a několik minut na něj konsternovaně zírám, jako kdyby mi oznámil něco nevhodného. Myslím, že je do té soutěže zapálený až příliš, protože vypadá vážně odhodlaně a já se bojím protestovat. Takového ho ještě neznám. Ani na lesním pobytu nebyl do hraní tolik zapálený, jako právě teď.

„To je docela dobrej nápad," ozve se po chvíli ticha Courtney a já se na ní překvapeně otočím. „Všem nám to aspoň ukáže, jak moc se originál bude muset pozměnit a v jaký tónině budeme moct hrát." A jak se zdá, i ostatní s tím souhlasí.

Frustrovaně si povzdechnu a otočím se zpět na Joshe, který na mě s kamenným pohledem kývne a přiloží prsty na struny kytary. Jakmile po nich přejede a jeho kytara začne vydávat zvuky, připadám si opět jako v jiném světě. Všechno ve mně se uvolňuje a já vlastně ani nevím, z čeho jsem měl takový strach. Je až zázrak, co se mnou on a jeho hraní dokáží.

Nakonec se k němu přidávám a začínám ze sebe vyluzovat vzdálené zvuky. Nevnímám svůj zpěv, protože si mě podmaňuje hudba, která proudí do mých žil, jako nový a nový příliv krve. Místo svého, slyším hlas z originálu, který ke mně svůdně a smyslně promlouvá. Řídím se podle toho. A vydávám ze sebe všechno, co v tuhle chvíli můžu. A když Josh přestává hrát a já dozpívám, uvědomuji si, že na mě zase všichni zírají, jako kdybych spadl z nebes.

„Tak tohle bylo kurva úžasný!" vyjekne Aaron šťastně, což jen utuží jejich překvapené tváře, zatímco mně se hrne červeň do tváří. Když však přesouvám svůj pohled na Joshe, jeho tváří se prohání jakýsi stín. Tváří se, jako by byl v úžasu. Co mě však děsí mnohem víc, než ta nadbytečná chvála, která přichází ze všech stran, je to, jakým způsobem se Josh dívá přímo do mých očí. Jako kdyby neobdivoval jen ten zpěv, ale jako by se jednalo o celou mou osobu.

***
Video nahoře znázorňuje, jak si asi představuju Joshovo hraní té písně. A ten kanál doporučuju, Andrew umí neskutečně hrát.😍