Do wellness centra jsme nakonec dorazili krátce po třetí, protože jsme uvízli v koloně, která se zdála naprosto nekonečná. Před námi stálo snad tisíc aut a my se snažili zjistit, co se vepředu stalo, že všichni musíme takovou dobu stát. Nejvíc negativní zážitek asi byla Dominikova nepříčetná rozzuřenost. Samým přívalem nervů neustále bušil do volantu a z jeho úst vycházela tak hanlivá slova, že jsem se raději nijak nevyjadřoval a jen seděl jako zařezaný. Nechtěl jsem totiž schytat nějakou urážku. A nebo možná i ránu, i když si myslím, že toho by asi nebyl schopný.

Zjistili jsme, že se asi před hodinou, než jsme na místo dorazili, srazila dvě osobní auta, která ani nešlo objet. Na místě zasahovala policie i odtahová služba. Měli jsme štěstí, že jsme čekali jen půl hodiny. Myslím si, že kdyby se to táhlo mnohem déle, Dominik by se zhroutil. A já s ním, protože už tak jsem uvnitř panikařil a nevěděl si rady, jak ho mám uklidnit.

Po tom, co se konečně všechna auta před námi dala do pohybu a my s nimi, se Dominik dostával zpět do své obvyklé nálady a dokonce i vtipkoval. Ulevilo se mi, že ten agresivní Garret opustil auto tak rychle a svévolně. Na recepci ve wellness centru laškoval s postarší paní, jenž zastávala pozici recepční. Nějak se na Dominikovy vlny nechytala, a tak raději mluvila mým směrem. Popravdě, neměl jsem vůbec páru, co mi říká, protože si veškerou pozornost kradl Dominik se svým na oko uraženým pohledem, kterým mířil prosklenými vstupními dveřmi ven.

Dostali jsme apartmá s číslem deset, které se nacházelo na horním patře. Když jsem vešel dovnitř, moje oči málem vypadly z důlků a já pomalu zíral na to všechno, co se přede mnou rozprostíralo. Čtvercový pokoj o větších rozměrech byl vybaven o velkou manželskou postel, pár menších, moderně vypadajících komod, plazmovou televizi zabudovanou ve zdi a v neposlední řadě o celkem luxusní lustr, který dodával všemu dokonalé vzezření.

Pokoj také ukrýval bíle dveře, které vedly do koupelny, v níž se vyjímal lesklý sprchový kout, obrovské umyvadlo, do něhož bych se snad vešel i celý a také záchod. Z celého pokoje mě však zaujalo něco naprosto jiného, než byla plazmová televize, lesklý sprchový kout, či obrovská manželská postel. Jednalo se o prosklenou část zdi, která vedla na honosný balkón, na nějž jsem se ihned po probrání odebral.

Naskýtal se mi výhled na rozlehlé pozemky wellness centra, které zakrýval bílý poprašek. Přímo pod námi se pak nacházela výřivka, na níž jsme se s Dominikem těšili ze všeho nejvíc. I když, já bych si dokázal představit i jen pouhé zevlování v tomhle pokoji, ale Dominik se nemohl dočkat, až všechno, co tu je, navštívíme a ozkoušíme.

Také proto mě nenechal ani trochu vydechnout a ihned mě zatáhl do hlavní haly, kde se nacházel plánek, kde co najdeme. Jednalo se o obrovský komplex spousty stanovišť, na kterých nám bude věnována prvotřídní pozornost. Centrum nabízelo masáže celého těla, bahenní lázeň, posilování ve velké tělocvičné hale, saunu, parní kabinu nebo plavání v bazénu. Abych pravdu řekl, ze všeho jsem byl nervózní, protože skoro ze všeho sršela nahota, na kterou, jak sami jistě už víte, nejsem zvyklý.

Dominik byl však tak natěšený z toho všeho, že se sám se sebou dohadoval, kam půjdeme první, a tak jsem mu nechtěl kazit radost. Věděl jsem, že za ním půjdu stejně všude. Každopádně to všechno nezahrnovalo bahenní lázeň. Už od mala bahno přímo nenávidím a představa toho, jak se dobrovolně do něčeho takového nořím, mi byla proti srsti. Informoval jsem ho o tom těsně před tím, než jsme se vydali do sauny.

V té jsme nakonec strávili skoro celý zbytek dne. Muž, který saunu obsluhoval, se vyjádřil, že moc hostů zde není a tak není pravděpodobné, že by nás někdo rušil. Ačkoliv jsme nijak nedali najevo, že jsme tady jako pár, zřejmě to z nás vycítil. Já z něj zas vycítil, že by byl nejraději na mém místě, protože Dominika neustále skenoval pohledem, usmíval se na něj a v jeho očích se zračil chtíč. Mě si ani jednou nevšiml. A to mě donutilo nepřemýšlet nad tím, že budu úplně nahý jen s ručníkem kolem pasu, a tak jsem se honem hrnul do převlékárny, odkud jsem vyšel ani ne za minutu.

Dominik během té doby v sauně žadonil snad milionkrát, abych se před ním odhalil úplně celý, což on udělal a ani nijak neskrýval svoje vzrušení, když si mě prohlížel od hlavy k patě. Musel jsem být červený jako rajče, protože se mi každou chvíli pochechtával. Jenže i já začínal mít docela těsno, když jsem sledoval, jak se opřel o dřevěnou stěnu, zavřel oči a po jeho snědém těle stékaly potůčky potu. Byl tak neskutečně sexy, že jsem se musel držet zpátky, abych nakonec nezkazil celé překvapení a nerozdal si to s ním hned.

Každopádně se mohu pochlubit, že jsem odolal a pokojně se odebral do sprch, do nichž chtěl jít také se mnou. Samozřejmě jsem mu to nedovolil. Musel si počkat na tu správnou chvíli a ta nebyla ve sprchách.

Večer jsem pak uvědomil rodiče, kteří šíleli z té nehody, jež byla vysílaná státní televizí, že jsem v pořádku a cesta šla hladce. Nevyhnul jsem se otázkám, jako například, jestli jsem sám nebo jestli se mnou někdo nejel. Vymyslel jsem si, že jsem potkal jednoho kluka ze školy přímo na pozemcích wellness centra, a že jsem tu většinou s ním. Vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že rodiče ví o tom, že jsem gay a až přijedu domů, budou se ptát, co za kluka to je a jestli mezi námi náhodou k něčemu nedošlo.

Po hovoru jsme se s Dominikem spokojeně uvelebili vedle sebe a já ani nevím jak a naprosto jsem propadl spánku. Naštěstí ani v noci nebyla ta chvíle, na níž čekal, takže jsem se necítil provinile, když mě ráno pozoroval, jak si spokojeně vstávám, zatímco on se mrzutě mračil. Jen co jsem ho políbil se jeho chmury rozplynuly v oblak dýmu a byl tu zase ten příjemný a mírumilovný hoch, který mi opakoval, že mě miluje.

Celý den jsme pak navštěvovali nová a nová stanoviště. Zaplavali jsme si, pěkně jsme si společně zacvičili, po čemž jsem se sotva plahočil, zatímco on stále oplýval energií. Následně nás proto přesunul na masáže, kde jsem se neubránil slastným vzdechům, když ruce masérky jezdily po mé naolejované kůži a vyvíjela neskutečně příjemný tlak na všechny ztuhlé svaly, které pod jejím dotekem ochabovaly. Vzápětí jsem však zjistil, že mě Dominik pozoruje tak hladovým pohledem, jako snad nikdy před tím a když mu jeho masérka řekla, ať se otočí, odmítl s tím, že se cítí na zádech ještě ztuhlý. Všichni ale asi víme, co se v jeho přední části těla dělo.

Nakonec jsem usedl na lehátko u velkého bazénu s plnými nánosy bahna, z nichž se mi dělalo zle. Obzvlášť když se Dominik ponořil až po krk. Naštěstí mi milá slečna donesla okurky na oči s tím, že sice nemají žádný léčivý účinek, ale aspoň nebudu koukat na bahno, které mě prý zřejmě nijak neláká. Snažila se mě nenápadně přemluvit, abych to vyzkoušel, ale odmítl jsem. Do bahna mě zkrátka nikdo nedostane.

Jenže to by nebyl Dominik aby neprovokoval, a tak začal slastně vzdychat. Myslel jsem, že tam za ním skočím a roznesu ho v zubech, protože mě to znovu vábilo k tomu, abych tam za ním skočil a nechal se přefiknout rychle a zběsile. Naštěstí to moc dlouho nevydržel a začal se mi přes celou tu místnost smát. Musel jsem působit opravdu komicky. Ještě štěstí, že se nemohu vidět.

Po bahenní lázni jsem opět volal rodičům, aby si nedělali starosti, že je všechno v pořádku, a že se mám přímo báječně. Dozvěděl jsem se od mamky, že načapala Petea, jak se mi hrabe ve věcech a pěkně ho přede všemi sprdla, za což se prý urazil strejda a rozhodl, že u nás přečkají ještě jednu noc – tu dnešní, silvestrovskou – a poté odjíždí zpět domů. Nepomohla tomu ani babička, která se do debaty vložila také a vysvětlila Peteovi, že lézt někomu do soukromí je zcela nepřijatelné a neodpustitelné,a že jako syn tak vlivné osoby, jako je jeho otec, by to měl vědět.

Tak nějak jsem se radoval z toho, že se mě zastala i babička. Nebo ne přímo mě, ale spíš mého soukromí, každopádně mi to vyvolalo ještě lepší náladu, než jsem měl. Když jsem to všechno u večeře vyprávěl Dominikovi, smál se docela dost nahlas, což budilo velký zájem ostatních hostů. Nepřikládali jsme tomu však žádnou váhu, protože Dominik měl z Peteovy situace ohromnou radost.

No a po večeři jsme se odebrali do našeho pokoje a já si zabral koupelnu, v níž právě zevlím. Dal jsem si krátkou sprchu a celou dobu se snažím sám sebe přemluvit, že to, co se chystám udělat, je ta vůbec nejlepší věc, kterou lze podniknout. Že svoje poprvé dám osobě, která pro mě znamená víc, než můj vlastní život, a že neexistuje nikdo jiný, kdo by se tím mohl pyšnit. Jenže i tak mám stále obavy a to i přesto, že jsem se upravil a zahaluje mě jen bílý župan, který tu byl pověšený při našem příjezdu a pod nímž jsem úplně nahý.

Schválně jsem se několikrát navonil, načesal si vlasy, aby nepůsobily tak strašně chaoticky a tělo trochu potřel voňavým olejíčkem, který jsem našel ve skříňce nad umyvadlem. Možná jsem to sice přehnal s tou voňavkou, ale to je vedlejší. Teď je na mě, abych překonal veškerý strach, který se zmocňuje mého těla zevnitř. Strach z toho, že ho zklamu. Nebo že si to neužijeme ani jeden z nás. Nebo že třeba pochopí, že s holkou je to mnohem lepší, než se mnou. Co bych pak dělal? Jak bych se postavil k tomu, kdyby nás rozdělil právě sex? Nejspíš by to se mnou zamávalo a já se psychicky zhroutil.

Snažím se to však potlačit a nemyslet na to. V mých představách se vždy jednalo o něco, co bylo slovy nepopsatelné. Nejen pro mě. I on se v každé té představě zdál spokojený. A právě tím se utěšuji. Že to nejspíš nebude tak mizerné, jak se mi moje nitro snaží nalhat.

„Žiješ?" ozve se zpoza dveří a já spěšně vydechnu a naposledy se podívám na svůj odraz v zrcadle. Blond kadeře vyčesané nahoru, tvář netknutá jediným uhrem, na krku řetízek s iniciálem jeho křestního jména a do půlky kolen dlouhý bílý župan. Víc už se asi připravit nemohu.

„Žiju," odpovídám a pomalými kroky se blížím ke dveřím, od nichž se Dominik podle kroků přesunuje někam jinam. Sáhnu po klice a naposledy si dovolím zapochybovat, než i to poslední zrníčko obavy zamykám v pevné truhle, kterou posílám do svých neprobádaných útrob. Znovu spěšně vydechnu přebytečný vzduch a nakonec odemykám dveře, které následně otevírám.

Sedí na posteli, čelem k televizi, svlečený do půl těla a v ruce svírá ovladač a přepíná kanály. Za prosklenou zdí se vyjímá tma, která je narušovaná pouze měsícem a občasným zajiskřením v podobě ohňostroje, který je předčasný. Do konce roku zbývá necelých šest hodin. A já si uvědomuji, že za několik hodin to bude rok, co jsem zamilovaný do toho pobudy, který otáčí svůj pohled na mě a zkoprní.

Na sucho polknu a oběma rukama sáhnu na látkový pásek, který jediný brání Dominikovi v tom, aby mě viděl nahého. Dech se mi zrychluje, když ho rozvazuji, zatímco pozoruji, jak Dominik vstává a s překvapením sleduje každý můj pohyb. Jeho oči kmitají mezi mými rukami, které už mají pásek skoro v hrsti, a mými kukadly, které jistě prozrazují, co se chystám udělat.

Pásek je konečně rozvázaný a já proto ruce přenáším na svá ramena, z nichž pomalu stáhnu župan. Ten končí jako hromádka neštěstí na zemi a já odhaluji Dominikovi své tělo. Sice ho viděl už když jsme byli mladší a hlavně ho viděl i na lesním pobytu, když jsem se sprchoval. Ale tohle je jiné. Jsem nahý dobrovolně, aniž by mě k tomu něco nutilo. Jsem nahý, protože chci, abychom konečně splynuli v jednu osobu a zpečetili tak náš vztah. A kdy jindy to udělat, než v den, kdy to všechno začalo. Kdy jsem se do něj zamiloval.

Dominik se zatajeným dechem přechází do mé těsné blízkosti a hledí mi do očí s neukojitelnou touhou, ale také starostí.

„Nemusíš to dělat, pokud ty sám nechceš," šeptne ztěžka. Dech se mu každou chvíli zadrhává v hrdle a on se snaží spojit barvy našich duhovek. Udivuje mě, že nekouká nikam jinam. Jen do mých očí. „Ty narážky, který mám...nejsou myšlený vážně. Snažím se tě jen poškádlit. Klidně si počkám tak dlouho, jak bude potřeba."

Jedna moje část si představuje, jak se oblékám zpět do županu a s úlevou se jdu znovu vykoupat a převléknout do pyžama. Jenže ta druhá část, která má silnější vliv, nás dva chce spojit. Teď a na tomhle místě. A já vím, že už ji nezabráním v tom, aby na mě doléhala, protože to chci. A protože se i špetky obav odklízí někam do pozadí díky jeho slovům.

„Před rokem v tenhle den jsem se do tebe zamiloval," šeptnu i já a položím mu dlaň na hruď, díky čemuž znovu ztěžka vydechne a netrvá dlouho a jeho tělo se otřásá pod přívalem husí kůže, „a já čekal právě na dnešek, abych ti dal to nejcennější, co nosím. Abysme se už konečně spojili."

Před tím, než stačí vůbec něco říct, se na něj namáčknu a přilepím své rty na ty jeho. Líbám ho tak dravě, jak nejlépe to umím. Chci mu tím dokázat, že už ho potřebuji. Že už potřebuji ten okamžik, který nás spojí. Jeho ruce se přesouvají na můj zadek a on si mě bez jakýchkoliv problémů vyzvedne nahoru a přinutí mé nohy, aby se mu omotaly kolem pasu.

Se zatnutými svaly přechází na postel, kam mě pod přívalem vášně pokládá a svým tělem mi zabraňuje úniku, na nějž nemám ani pomyšlení. Jeho holá hruď se tře o tu mou a vytváří neskutečné teplo, které mi proniká až do srdce, které křičí samou rozkoší pod přívalem narůstajícího plamene vášně. Svýma ruka, které se nachází na jeho napnutých zádech, ho k sobě mačkám ještě těsněji, zatímco nám oběma dochází vzduch a nakonec nastává okamžik, kdy se musíme nadechnout.

„Miluju tě, Majku," šeptne, zatímco se ode mě trochu oddálí a sundá si přebytečné věci na svém těle, až je i on v rouše Adamově. „A slibuju, že tuhle noc udělám nezapomenutelnou pro nás oba," dodá, když se opět, teď už zcela nahý a obnažený, sklání nade mnou a zpříma mi hledí do očí, které nevnímají nic jiného, než jen jeho přítomnost. Ty dvě tmavé duhovky, které skoro celé pokrývají černé zorničky. Ty smyslné a načervenalé rty. Horkou kůži, která se lepí na mě. Všechno ostatní jde mimo mě. Čas i místo je teď vedlejší. I naše identity jsou vedlejší. Nejdůležitější jsme teď jen my dva a to, co nás čeká.

„I já tě miluju, Dome," vydechnu pod dalším přívalem sžíravého plamene, „neubliž mi, prosím."

„Nikdy! To ti slibuju," vydechne, načež znovu přisává své rty na mé, kde však dlouho nezůstávají. A moje celé bytí se rozpadá pod přívalem rozkoše, která se stává naším jediným společníkem.

...

Zbývají poslední minuty tohoto roku a já jen v županu stojím na balkóně a jeho ruce si mě tisknou zády na svou hruď. Před malou chvílí jsme se odebrali z postele, která je úplně celá zpřeházená. Není divu, když jsme se spojili několikrát za tu dobu, co nám to síly umožňovaly. A moje obavy byly úplně zbytečné, protože i přes počáteční bolest, to nakonec všechno proběhlo tisíckrát lépe, než ve všech mých představách dohromady.

Každý jeho počin byl jemný, avšak dominantní a silný. Choval se, jako by se zmocnil diamantu, který nemůže za žádných okolností rozbít. A neustále mi do ucha šeptal, že jsem neskutečně krásný, a že byl pošetilý, když si toho nevšiml už dříve. Pod přívalem všech pozitivních pocitů jsem nedokázal skomolit slova do smysluplné věty, a tak ze mě vycházely jen uvolněné vzdechy, které ho dováděly k šílenství.

Ačkoliv by nám oběma měla být zima, protože venku mrzne a my jsme takřka nazí, ani jeden z nás se neklepe a navíc z nás obou sálá neskutečné teplo, což ostatně dokazují zpocená těla, kterým ta zima naopak dělá dobře. Přiznám se, že ještě v životě mi nebylo tak horko, jako několik hodin, co jsme se oddávali našemu spojení. Tak příjemné horko.

„Chci, aby to takhle zůstalo už napořád," šeptá těsně u mého ucha, čímž na sebe krade veškerou pozornost, „jenom ty, já a tenhle moment. Nikdo jinej. Nikde jinde."

„I já bych si to moc přál," odvětím ihned a pozoruji několikero zajiskření na obloze. Žádné z nich však ještě neznačí, že už přišel ten moment. Moment, který před rokem v tuhle dobu obrátil můj život naruby a vytvořil úplně novou bytost. Tu skrytou, která ve mně žila už od malička, jen se moc neprojevovala. Moment, který ze své mysli nikdy nevymažu. Stejně tak, jako nikdy nevymažu tenhle moment. O rok později.

„Jakou barvu jsi říkal, že měl ten ohňostroj?" zeptá se a já se pousměji. Už se mě ptá asi po třetí, protože chce být připravený na to, až tu barvu a podobný ohňostroj uvidí. Neřekl mi proč, jen se zdálo, jako by něco chystal. Jenže já nenaléhám. Proč taky, když se to za pár chvil dozvím.

„Červenou," odpovídám s prohlubujícím se úsměvem, kdy se ze spodního patra wellness centra ozývá odpočítávání. „Jasně červenou."

Nijak na to neodpovídá a stejně jako já poslouchá odpočítávání posledních vteřin do nového roku. Šest, pět, několik krásných rachejtlí už vyletělo a prozářilo oblohu, ovšem žádná z nich nebyla červená. Čtyři, tři, dva, a příval dalších přichází. Zelené, modré, žluté. Jedna.

„Šťastný nový rok, zlato," pošeptá Dominik s úsměvem a svoje rty přitiskne na můj krk. A přesně v ten moment ji vidím. Červená šipka se nese k obloze, kde se rozprskne do všech stran. Zanedlouho se vedle mě postaví on, přesně jako loni a v jeho tmavých očích se úplně přesně odrazí světlo onoho jednoho ohňostroje. Natáčí se ke mně a já k němu, protože mi situace nedovoluje udělat nic jiného. Připadám si, jako kdybych prožíval deja-vu a zamilovával se znovu.

„Už před rokem jsem měl udělat přesně tohle," chytne mě zatváře a jemně líbá moje rty. Není to drásavý polibek plný vášně. Tento polibek je z čistého srdce, jako důkaz toho, že svá slova myslí vážně. A já si nedovoluji o jeho slovech pochybovat. Dokazují mi totiž, že ho miluji ještě víc, než před chvílí.