Večer, který měl být původně poklidný a já si měl užít chvíli klidu, kdy jsem nemusel nic řešit a nechávat se unášet tím sladkým pocitem zamilovanosti, se změnil v hotovou katastrofu po Daltonovsku. Když se totiž všichni ti příbuzní nahrnuli přes práh dveří, strhlo se u nás neskonalé debatování o tom, proč přijeli dřív. Samozřejmě jsme se všichni rozdělili do tří táborů. Teta se přesunula s mamkou do kuchyně, kde se při mytí nádobí bavili hlavně o tom, jestli už máme napečené cukroví a jak to tu všechno zvládáme. Druhý tábor se skládal ze strejdy a táty, kteří odnášeli cestovní tašky a kufry do horních pokojů a mně bylo jasné, že ani můj ráj nezůstane nedotknutelný a jistě ke mně přifaří jednoho z bratránků.

Třetí tábor se skládal ze mě a jejich dětí. Mají celkem tři ratolesti. Nejmladší, Susan, teprve překročila hranici pěti let a dá se říct, že ji mám tak nějak nejraději z celé té sebranky. Prostřední dítě, Thomas, je o šest roků mladší než já, takže se prvním rokem pyšní tím, že číslo jeho věku obsahuje dvě číslice. A třetím, mým nejméně oblíbeným členem jejich rodiny, je Pete, který je o pár měsíců starší, než já. A proč ho vlastně nějak nemusím? Odpověď je prostá, Pete je jedním z těch lidí, co vás rádi opravují, dbají na to, abyste se za každou cenu cítili jako naprostý idiot a vlastně tomu ani nepřidává fakt, že jeho rodiče z něj dělají boha. A to do slova a písmene.

Pokaždé, když přijde na to, co je nového u nás, se raději schovávám pod stůl (alespoň ve své mysli) a snažím se nevnímat to, co jeho rodiče říkají. Naposledy, co tu byli, což bylo o letních prázdninách, se chlubili tím, že Pete je předsedou třídy, po celé škole je oblíbený, našel si děvče a navíc je ve školním parlamentu, který u nás skapal hned po prvním pokusu o to ho zřídit. Když došlo na mě, rodiče se vlastně neměli čím chlubit, kromě toho, že se moje známky, aspoň v té době, drží v průměrech na jedničkách. A tak se konverzace stočí vždy k něčemu jinému a Pete mě pak celou dobu probodává svým vítězným pohledem. Už nějakých pár let totiž soutěží o to, kdo bude ten lepší. Ovšem myšlenka na to, že mě mají prarodiče radši, než jeho, mi dodává sílu a uklidňuje mě.

A tak když teď sedíme všichni v obývacím pokoji, snažím se nevnímat to, o čem si mezi sebou všichni povídají. Thomase se Susan zaujala Emily, od které se od té doby, co se tu objevili, ani nehnuli. Táta sedí v křesle a směje se vtipům, které vyslovil jeho bratr. I obě matky se smějí a samozřejmě i Pete se tváří pobaveně, i když jako by to celé působilo pod jeho úroveň. Nejradši bych vstal a vytrhal mu všechny ty načesané černé vlasy.

Jediné rozptýlení je v mých rukách. Totiž v mobilu, díky kterému si mohu psát s Dominikem a vypouštět všechno, o čem se baví. Neuniklo mi, že se po mě každou chvíli někdo kouká, když se uculím nebo nedej bože uchechtnu nahlas.

Dominik Garret
Počkat, neměli přijet až příští tejden?

Reaguje Dominik ve své další zprávě na tu mou, v níž mu líčím, že nás přepadli mimozemšťani z hlavního města. Dominik se se všemi zná, nejednou byl součástí rodinné večeře a jako jediný vždy dokázal sesadit Peteovi hřebínek, když došlo na jeho úspěchy. Dominik při každé příležitosti vyšvihl všechny moje klady. A jak jsme tak později zjistili, Pete je sice oblíbený u svých spolužáků, jenomže nikdy nepoznal jaké to je mít nejlepšího přítele. A to byla pokaždé slabina, do níž Dominik s radostí uhodil.

Michael Dalton
Měli, ale prej se doma nudili, a tak si řekli, že nám udělaj přepadovku. Už se těším až vypadnou.

Zvednu pohled zrovna ve chvíli, kdy se na mě dívá mamka s tím jejím potutelným výrazem. Jako by toužila nahlédnout do mobilu a zjistit, kdo mě to odvádí od jejich příjemné konverzace. Tak nějak vím, že ani ona nikdy nebyla nadšená, když přijeli a většinu času si stěžovala hlavně na strejdu, který se u nás pravidelně každou návštěvu promenáduje, hlavně po ránu, jen ve spodním prádle. Věc, na níž jsme všichni citliví.

Táta, ačkoliv byl na škole podobný typ člověka, jako je Dominik, nerad vystavuje svoje tělo na obdiv. Je zastáncem názoru, že lidská mysl dokáže na tělo reagovat mnoha způsoby, které často odvádějí člověka od toho, co vlastně chce říct nebo udělat. A mně nezbývá nic jiného, než souhlasit, protože když si vezmu, jak se chovám v přítomnosti polonahého Dominika, je ta teorie více, než pravdivá.

Dominik Garret

Kdyby ti ten brejlatej kretén zase nadával nebo se tvářil jako svátost boží, tak mi to napiš. Podám si ho až ho potkám. :D

Moje ústa se roztáhnou v úsměv a já si zprávu musím přečíst ještě dvakrát. Zdá se, že některé věci zůstávají opravdu stejné, protože kdybych v naší konverzaci vyjel o několik let zpátky, něco podobného mi psával vlastně pořád. Tedy s tím rozdílem, že si ho podá, až k nám přijde. Což teď nejde.

„No a co škola, Pete?" zpozorním a opět mám chuť zahrabat se pod zem. Proč ta otázka vždycky vyjde z tátových úst jako první? Jako by ho snad bavilo, že mě ten obrýlený hubeňour ve všem předčí. Nebo spíš, jako by ho bavilo poslouchat jeho úspěchy, když se jeho syn tolik neangažuje.

„Vlastně všechno při starém," odpovídá Pete a já mám chuť po něm něco hodit. Na to, že je mu šestnáct až moc lpí na tom, aby člověk mluvil spisovně. Už jen z toho důvodu mi přišel tak nějak nadřazený a namyšlený. Nechápejte mě špatně, nemám nic proti lidem, kteří lpí na tom mluvit spisovně, jenže když třeba hovořím se svými přáteli, přijde mi strašně neosobní mluvit tímhle stylem. Jako bychom vlastně nebyli přátelé, ale pouze kolegové. „Stále předsedám naší třídě, ovšem ve školním parlamentě mi dali hlas navíc, takže když se o něčem rozhoduje a skončí to nerozhodně, mám tu moc o tom rozhodnout já. Moje přítelkyně už příští rok přestupuje na akademii sportovních, tanečních a muzických umění. V přijímačkách uspěla s plným počtem bodů, protože jsem ji připravoval. A dále se mi pak povedlo prorazit se svou slohovou prací do státního kola, v němž jsem skončil na skvělém druhém místě."

Fajn, jestli bude spát v mém pokoji, hned zítra po škole si skočím koupit roubík a izolepu. Jestli tohle budu muset poslouchat, tak asi přijdu o rozum. Po celý rok jsem měl štěstí, protože Pete spal v pokoji pro hosty se svými sourozenci. Teta se strýcem si ustlali na rozkládací pohovce v obýváku. Jenže tím, že příští týden přijedou i prarodiče, bude muset být pokoj pro hosty vyklizený alespoň o tu jednu osobu.

Dominik Garret

A už došlo i na jeho ego up?

Zavibruje mi mobil v ruce, což značí, že je Dominik netrpělivý z toho, že mu takovou dobu neodepisuji. Jenže po přečtení té zprávy se mám co držet, abych se nerozesmál. Peteovo vychloubání jsme takhle pojmenovali už před pár lety a stále to používáme jen v jeho případě. Je to docela jako za starých časů.

Michael Dalton

Zrovna teď! Měl jsem co dělat, abych po něm něco nehodil, protože ten povýšenej tón nevydržím poslouchat pár minut. Natož celý dva tejdny. -_- Přísahám, že ho asi zabiju.

„A co ty, Majku? Nějaký novinky ze školy?" obrátí se pozornost na mě zrovna ve chvíli, kdy mi přijde okamžitá odpověď.

Dominik Garret

Pomůžu ti s jeho vraždou. Jinak mě napadlo, že bys mohl rodičům říct o tý stáži, o který s tebou mluvili muzikanti. A hlavně, že na tebe ředitel naléhá, protože bez tebe má naše škola docela menší naději na umístění. A taky, že jsi dostal ty vstupenky do wellness. Budeš se vychloubat a navíc snížíš jeho ego o pár procent dolů. :D

Přejedu zrakem všechny pohledy, které už se smiřují s tím, že moje odpověď bude naprosto jednoduchá a nezáživná jako pokaždé. Jenže čím víc se na ně dívám a mlčím, tím víc přemýšlím o tom, že jim opravdu řeknu všechno teď. Sice jsem to plánoval o samotě jen s mými rodiči, aby mi mohli ohledně té stáže poskytnout nějakou radu, ale je také potřeba ukázat, že ani já nejsem tak beznadějný, jak si celou dobu teta se strýcem myslí.

„Vlastně jsem o tom chtěl mluvit s rodičema o samotě, ale když už se ptáte," pohodím rameny, jako by se nejednalo o nic významného a převratného. „Jak jsme byli v říjnu na tom lesním ubytování," načnu tedy, abych jim chronologicky vysvětlil, jak se stalo, že mi byla nabídnuta hudební stáž, „tak jsem byl poslední den u táboráku přinucenej zpívat."

Schválně se snažím komolit svou řeč tak, aby byla nespisovná a působila jako od burana. To totiž milého Petříčka vytočí víc, než moje nenadálé úspěchy.

„No a někdo pořídil nahrávku a poslal jí řediteli, kterej přihlásil naší školu do jedný soutěže, kam poslal právě tu nahrávku. A před pár týdny jsem se dozvěděl, že mu přišla odpověď, ve který mu pořadatelé dávají za úkol dostat mě mezi muzikanty."

Všichni v místnosti se tváří překvapeně, což mě zahřeje uvnitř hrudi. Hodím okem po Peteovi, který se tváří nadmíru vykolejeně, protože nepřišla očekávaná a rychlá změna debaty. Navíc ho moje mluva irituje a to mi vytvoří na tváři zlomyslný úsměv.

„Tak to je skvělý," tleskne teta nadšeně a předkloní se. „A v čem ta soutěž spočívá?"

„Jde o to, že já společně s jednou kapelou ze školy, ve který je mimochodem i Josh, jel na měsíc do hlavního města, kde bysme pracovali v nahrávacím studiu, učili se od jedniček v oboru. Navíc máme možnost vybrat si vlastní písničku, kterou bych já musel nazpívat. A v neposlední řadě pak k tomu nazpívanýmu coveru natočíme videoklip. V celostátním kole se pak vybírá z deseti nejlepších coverů a videoklipů, který budou zveřejněný na youtube. Všechno to slouží jako stáž pro budoucí muzikanty a budeme to mít napsaný v přihláškách na vejšku, i když se do celostátního finále ani nedostaneme."

Překvapené výrazy se jen prohlubují. Obzvlášť na strejdově tváři, který na střední škole patřil mezi muzikanty a co jsem slyšel, hrál skvěle na bicí. Od té doby, co je právník, však na bicí nesáhl.

„Samozřejmě jsi to přijal, že ano?" optá se právě zmiňovaný právník.

„Ještě ne," odpovídám, „jde o to, že si to všechno musím pořádně promyslet a hlavně se o tom poradit s mámou a tátou."

Táta, který doteď koukal s otevřenou pusou mým směrem, přesunuje svůj pohled na mamku, která se od ucha k uchu usmívá. Věděl jsem, že už delší dobu chtěla, abych se před nimi něčím blýsknul. Hlavně ona jediná věděla o tom, že mám tak vysoký hlas, a že mi zpívání docela jde. Několikrát mě pobízela, abych se přidal právě k pěveckému kroužku. Samozřejmě jsem vždy odmítl její návrh s tím, že by mě vykopli.

„Na měsíc? Tedy do března?" ozve se táta s dalšími dotazy, které jen odkývnu. Až se s Dominikem uvidím, vyseknu mu purkle, protože tohle opravdu zabralo. Myslím, že o wellness pobytu se ani zmiňovat nemusím. Rodičům o tom povím, až budeme mít alespoň trochu soukromí. „A kde budete ubytovaní? A kolik to bude stát?"

„To je na tom to nejlepší. Ubytování hradí pořadatelé soutěže a stejně tak cálujou i za jídlo. Takže tam budeme bydlet zadarmo a cpát se zadarmo," vysvětlím to, co mi bylo řečeno ředitelem, když jsem se ho na to samé ptal.

„Pak záleží jenom na tobě, jestli chceš jet," přikývne mamka s blaženým úsměvem, i když vím, že se později bude ptát na drobnosti jako, jak tam celý měsíc přežiju a jestli je to všechno dobrý nápad. Každopádně mi teď dává souhlas a já mám o jednu třetinu starosti méně. Tou druhou třetinou je právě videoklip a choreografie a třetí je Dominik. Nechci ho tu nechávat.

„Ani já s tím nemám problém. Měsíc je sice dlouhá doba, ale když říkáš, že vše budete mít hrazené a navíc se ti tahle zkušenost připíše do přihlášky, pak mi nezbývá, než se jen radovat s tebou," přidá se i můj táta se souhlasem, což jen prohloubí můj úsměv. Dominik je sakra třída, protože když se koukám po výrazu svého bratrance, nevidím nic jiného, než jen jakousi závist a zároveň vytočení. V tenhle moment jsem jeho úspěchy strčil do kapsy, kde mi zbyla velká spousta místa.

Michael Dalton

Tak jsem jim řekl o tý stáži. Nejen, že jsem dostal povolení od obou rodičů, ale taky se Pete tváří, jako kdyby ho měl do rána trefit šlak. :D Kdyby to nebylo trapný, vyfotim ti ho. :DD

Rodiče se mezitím stačili ponořit do konverzace o tom, jak skvělá příležitost se mi naskytla, a že budu asi opravdu nadaný. Strejda celou dobu pak básnil o tom, že kdyby měl takovou příležitost jako já, neváhal by ani pět minut a i přes nelibost rodičů by jel, čemuž se táta smál, protože co jsem z jeho vyprávění slyšel, babička s dědou ho nijak zvlášť nepodporovali v jeho koníčku a už od začátku z něj chtěli mít právníka. Čehož vlastně i dosáhli.

Dominik Garret

Vidíš, ta stáž je fakt skvělá a takovej náfuka, jako je tvůj bratránek, se teď musí proklínat za to, že nemá absolutně žádnej talent. :) Snad taky jednou zazpíváš i mně nějakou písničku, máš totiž hrozně sexy hlas. :P

Při té poslední části zprávy se do mi hlavy nažene krev, přičemž se nepatrně uculím. Můj hlas už byl nazván všelijak, ovšem nikdy mi nikdo nenapsal nebo neřekl, že je sexy. Všechno ovšem zničí strýc, který si asi řekl, že je na čase nějak srazit můj hřebínek zase dolů, a tak mi položil dotaz, při němž se já i moji rodiče napneme a snažíme se nedat najevo, že nás to tolik zarazilo, i když jsme s tím vlastně počítali. Ptá se na to pokaždé, když tu je. Strejda se totiž zeptal, jestli už jsem si konečně našel holku.