Od toho dne, co jsme se s Dominikem pohádali a zároveň usmířili těmi nejkrásnějšími slovy, jaká kdy ze svých spárů mohl člověk propustit, uběhla pěkná řádka týdnů, během nichž se stačil listopad odporoučet a nastoupil prosinec, který, pro moje potěšení, utíkal jako nezkrotná voda. Do školy od prvního nastoupila nová výchovná poradkyně, totiž Lindsay Reesová, a od té doby se Ashley tváří ještě víc povýšeně, než před tím. Z Dominika stále nespustila svoje drápy, ovšem ten se od toho dne, kdy mi přímo řekl, že mě miluje, chová dočista jinak, a když se s Ashley baví, vidím mu na očích, jak je mu to nepříjemné.

Jak jsem taky předpokládal, hned v pondělí si mě do své kanceláře zavolal ředitel, aby mi sdělil to, co mi přišli říct Josh s Courtney ke mně domů. Vysvětlil jsem mu svoje obavy, na což on reagoval, že s námi budou pracovat ti největší profíci, s jakými se můžeme setkat a ti nás zbaví našich obav a udělají z nás kompletní hvězdy. Nakonec jsem mu odpověděl stejně tak, jako Courtney. Že si to ještě musím nechat projít hlavou. Snažil jsem se tak oddálit tuhle povinnost.

Co se týče Dominika a mě, všechno se vrátilo do normálu, a i když už Dominik občas tlačí na pilu, abychom spojili i naše těla, cítím se zase tak dobře jako před tím, než do našich životů vtrhla ta černovlasá běhna. Scházíme se opět u něj doma, neboť přesně jak jsem předpokládal, rodiče byli dávno fuč, když se k nám bez pozvání vloupal. Naštěstí dodnes nevědí, že u nás Dominik byl, protože jsme se v ten den stačili přesunout k němu. Rodičům jsem nechal vzkaz, že jsem s kamarády venku, a že se na večeři nedostavím.

Josh se tak nějak vzpamatovává z Ashleyina návratu a dokonce se zase stejně usmívá jako dříve. Několikrát jsem s ním stačil probírat i tu stáž a říkal, že ostatní členové chápou moje rozpoložení, a že i když to odmítnu, nebudou mi mít nic za zlé. Přesto jsem věděl, že mě tím chtějí jenom nalákat na to, abych souhlasil. A ostatně Josh taky, protože se poslední dobou nesoustředí na nic jiného, než na vyhledávání nejrůznějších videií a tutoriálů, jak se zlepšit v hraní na kytaře.

Lucy si začátkem měsíce stačila odbýt večeři s rodiči a tak jako obvykle z ní odcházeli s nepořízenou, protože jim odmítala sdělovat věci ze svého života. Na mojí nerozhodnost ohledně stáže se nijak moc nesoustředila, protože v naší partě se stal neskutečný zvrat, který nutil Lucy k věčnému smíchu. Lana s Nickem utvořili pár a když nám to oznamovali, Lucy vyprskla svoje pití přímo na Nickovu vyžehlenou košili a následně se začala smát. Když však pochopila, že jde o skutečnost, popřála jim hodně štěstí. Za rohem se však stále smála, protože jí to přišlo komické, což ostatně i mně. Nikdy bych si nepomyslel, že tihle dva protiklady někdy utvoří celek.

Rodiče už začátkem měsíce začali plašit s nakupováním vánočních dárků. Hlavně mamka byla jako posedlá a celé dny trávila v kuchyni a pekla. Neříkám, že mi to nějak extra vadilo, ovšem když si jdete ve tři ráno pro pití a vaše mamka stojí u sporáku celá napjatá, zda se její experimnet s cukrovím povedl, není to zrovna něco příjemného. Obzvlášť ne, když vám oznámí, že ještě nespala a ani se v nejbližší době nechystá. Táta se oproti vánocům obrnil, protože se v jeho čekárně začalo objevovat víc a víc lidí, kteří si žádali vypsat neschopenku do svých pracovišť. Ačkoliv mu to bylo proti srsti, každému z nich vyhověl, protože chápal jejich počínání. I on by takovou neschopenku potřeboval.

Kolem patnáctého se ze školy začali vytrácet i studenti, až nás ve třídě zbylo jen deset z normálního počtu třiceti. Škola se stala místem, kde si člověk mohl odpočinout, protože učitelé neviděli důvod vyučovat, když nás je ve třídě tak málo. K mému potěšení se marod hodila i Ashley, což zapříčiňilo, že se kolem nás stahoval opravdu čerstvý vzduch.

I na mě však začal doléhat stres z blížících se vánoc, protože jsem ještě ani zdaleka neměl vymyšlené, co koupím svým kamarádům a příteli. A tak teď sedím u večeře a nimrám se v jídle, zatímco mě absolutně míjí rozhovor odehrávající se mezi rodiči. Když jsem je naposledy poslouchal, bavili se o strejdovi, který se k nám chystá jako obvykle na svátky, stejně jako prarodiče z máminy i z tátovi strany. Neříkám, že nejsem nadšený, když přijedou, jenže mým problémem je, že nenávidím spoustu lidí na jednom místě. A vzhledem k tomu, že má strejda tři děti, nemám zrovna pěkné vyhlídky na dočasné soužití s nimi.

Každopádně jsme se s Dominikem domluvili, že na štědrý den se přesně o půlnoci sejdeme venku a půjdeme hledat nějaké klidné místo, kde si předáme dárky. Moc jsem se na ten okamžik těšil, i když jsem tušil, že se setkám se spoustou vyptávání na to, kam jdu, s kým jdu, proč jdu tak pozdě a v kolik se vrátím.

„Slyšíš mě?" probere mě táta se svou dlaní před mými kukadly a já rychle zatřepu hlavou. Zřejmě mi něco uniklo.

„Promiň, tak trochu jsem se zamyslel nad dárkama," přiznám polovinu pravdy a konečně si naberu sousto. Oba rodiče si, zdá se, oddechli, že přemýšlím nad tímhle a ne nad tím, jak se od nich co nejrychleji distancovat.

„O tom jsem právě mluvil," objasní táta, když odsouvá prázdný talíř a napije se čisté vody, „mám totiž nápad, který si myslím, že oceníš."

„Jaký?" zeptám se zvědavě. Jeho nápady jsou většinu času katastrofa a nedopadají dobře. Naposledy, když si vymyslel, že na vánoční stromeček připevníme lehké svíčky, jsme si málem podpálili vlastní obydlí. Nechci vidět, kde bychom bydleli teď, kdyby se ta svíčka nahoře opravdu převáhla a spadla na větvičku pod ní.

„Nechci, aby sis utrácel svoje úspory, jenže ani nechci, aby tvoji přátelé dostali jen něco za pár centů. Opravdu jsem si je oblíbil. Hlavně toho Joshe," přizná táta s úsměvem, „a tak mě napadlo, že bychom mu koupili úplně novou kytaru. Když nám totiž hrál naposledy, všiml jsem si, že je na některých místech poškrábaná a on si se svým talentem opravdu zaslouží mít to nejlepší."

Docela mě to překvapuje. Dominika znali od jeho dětských let a vždy mu koupili jen něco malého. Táta se totiž nikdy netajil, že od toho incidentu s koly a rvačkou, Dominika nijak nemusí. Spíš ho trpěl, protože jsem se s ním opravdu hodně kamarádil a on viděl, že jen tak nepřestanu. Jak tak ale pozoruju, z Joshe má opravdu velkou radost a líbí se mu, když se scházím s takovými lidmi. Nehledě na to, že Josh je fakticky chytrý a to táta oceňuje na lidech nejvíc.

„Lucy jsi říkal, že má hrozně ráda jídlo a já shodou okolností dostal dva slevové kupóny, které platí celý rok, od těch Santiagů, kteří tu mají restauraci. Vztahuje se to i na denní speciality. A tak mě napadlo, že bys jí to mohl dát jako dárek. Snažil jsem se sice vymyslet něco, co by jí opravdu potěšilo a souviselo to s jídlem, ale nic, kromě toho, že jí nakoupím batoh plný jídla a sladkostí, mě nenapadlo, a pak za mnou přišli do ordinace a poděkovali mi za veškerou péči," vysvětlí táta a já se musím pousmát. Ani z Lucy ze začátku neměl bůh ví jakou radost, protože se mu zdála až moc rozjetá. Když ji však poznal blíž, uvědomil si, že je to přesně ten typ člověka, který do života přináší radost a zábavu.

Navíc si myslím, že Lucy bude z poukazu štěstím bez sebe. Restauraci u Santiagů má ze všech nejraději a chodí tam pravidelně s babičkou každý pátek. Nejspíš pukne, až uvidí, že už nemusí platit tolik za její oblíbené jídlo.

„Máš ještě nějaké přátele, které bys chtěl obdarovat?" zeptá se táta a já si okamžitě vzpomenu na Nicka s Lanou. Proto mu ihned vysvětlím, co mají rádi a hlavně, že jsou pár, a tak táta vymyslí, že jim necháme vyrobit rozpůlené srdíčka na řetízku, která do sebe budou při spojení zapadat. Nechápu, jak to dělá, ale tenhle rok se můj táta překonává.

Nejraději bych zmínil i Dominika, protože vím, že za svoje úspory toho nekoupím nic převratného a takového, co si může dovolit táta. Přesto raději mlčím a jen z celého srdce děkuji za jeho velkorysost. Moje svědomí mi každopádně dává najevo, co si o mě myslí, když je každý den klamu a oni jsou na mě tak hodní. Jinak to ale nejde. To musí moje svědomí pochopit. Prozatím musí můj vztah s Dominikem zůstat tajností.

Už chci vstát ze židle a oznámit, že jdu do pokoje, když v tom se ozve hlasité zaklepání na dveře a všichni se na sebe podíváme. Nikoho jsme v tak pozdní hodinu nečekali, a tak je více než divné, že k nám někdo přišel na návštěvu.

Máma se vydává otevřít dveře a my ji s tátou následujeme. Jakmile se však otevírají dveře, nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Rodina si totiž usmyslela, že letos jsou asi Vánoce o týden dřív. Před dveřmi se totiž mačkají strejda s tetou a jejich děti...

***

Tak jsem tu po trošičku delší době s novou a trochu i nudnou kapitolkou. Byla však nezbytná pro to, aby se děj mohl zakutálet do těch zajímavějších částí. Snad vás tedy kapča navnadila na pokračování a vy se budete těšit na Majkovu ne příliš blízkou rodinku. Prozradím, že jeden z celé té rodiny si v příběhu zahraje jednu z malých, ale důležitých rolí. :)

Co se týče pokračování příběhu, děj bude hodně časově přeskakovat. Kdybych totiž měla popisovat každou jejich milostnou scénu, příběh by měl asi sto padesát kapitol. Už tak mi přijde, že 80 je víc, než dost. Každopádně nebojte, všechno, co se bude dít, vám Majk objasní v prvních odstavcích následujících kapitol. A také ještě prozradím, že se blížíme do jednoho bodu, který je tak nějak předposlední inspirací ze skutečného života. A právě od toho bodu se děj bude pohybovat jiným směrem...To už jsem ale práskla moc. :D

A ke konci vám chci moc poděkovat. Příběh nabírá krásná čísla a každý den přibývají noví a noví lidé, za což jsem nesmírně šťastná. Vážně pro mě tenhle příběh znamená moc. Proto vám z celého srdce děkuji. <3