Dokola si přehrávám to, co se před malou chvílí odehrálo mezi mnou a tím, jemuž jsem celou dobu tajil všechno, co se ve mně odehrává. Až doteď. Dominik Garret už zná celé moje tajemství a důvod, proč my dva nemůžeme být takoví kamarádi, jací jsme byli dříve. Ten, jemuž patří moje srdce, už ví o tom, že mě uhranul a já se jako blázen každý den potýkám s myšlenkami co by kdyby. I teď mnou lomcují pochybnosti, že to, co jsem udělal, je nadmíru špatné. Jenže někde v hloubi duše jsem volný. Volný od veškerých obav z toho, že to jen z mých pohledů či činů zjistí. Volný od všech těch svazujících provazů, které mi nedovolovaly ani dýchat.

Jsou tu však nové překážky, s kterými se musím potýkat, a které jen tak nevychladnou, pokud si s ním znovu nepromluvím. Jak se ke všemu postaví? Jaký vztah zaujme k mé osobě? Jak bude reagovat, až mě znovu uvidí? Už teď však vím, že to nebude stejné jako doposud. Bude zmatený, stejně tak, jako jsem byl já. Bude se ptát proč, stejně jako jsem se ptal já. A bude se mi, alespoň ze začátku, snažit vyhýbat. Tím jsem si stoprocentně jistý.

U táboráku se strhla smršť debatujících hlasů, které se mi zarývají pod kůži. Já však jen sedím a hledím do skomírajících plamenů, které za chvíli vyhasnou. Tak nějak mi to připomíná tu špetku naděje, která ve mně stále hoří, a kterou nedokážu uhasit. To totiž závisí jen na něm. Zda jí podnítí nebo ji celkově uhasí a mě zbudou jen oči pro pláč. Kdo ví, jak to nakonec celé dopadne.

Chuť jeho rtů se stále vpisuje do mých vlastních. Pokaždé, když pomyslím na to, že mě hned zpočátku neodstrčil ale podvolil se, mi na kůži vyraší husina a obejme mě příjemně hřejivý pocit. Stále cítím tu hebkost a sílu, která z nich vyzařovala. Stále mnou ošívá nervozita z toho, že jsem to opravdu udělal. Že jsem ho umlčel tím nejlepším možným způsobem. A že jsem využil situaci ve svůj prospěch. Alespoň v tu chvíli to bylo v můj prospěch. Bolela mě jeho slova o tom, že jsem k němu odtažitý. A bolelo mě i to, že nepochopil, že veškerá ta slova z písničky byla tak procítěná jen kvůli němu. Nepochopil můj pohled na něj, zatímco mým hlasem proudily navenek všechny pocity a emoce. Teď však chápe. Musí.

U táboráku se od té doby neukázal. Pochybuji, že sem přijde. Bude o tom všem přemýšlet. Jsem si tím jistý. A bude se snažit vymyslet cestu, jak bychom ani jeden druhého neztratili. A především, jak mi sdělit nevyhnutelnou pravdu. Že on nikdy nebude můj.

Lucy, Nick i Lana se rozhodli, že už to zabalí a půjdou si lehnout. Chtěl jsem Lucy nenápadně naznačit, co se mi stalo, ale když jsem viděl její unavený pohled, řekl jsem si, že to celé nechám na zítra. Ten prvotní pocit vychladne a bude pro mě snazší jí to logicky vysvětlit. A tak tu sedím sám na lavičce, vnímám hlasy zbylých lidí, kterými jsou především fotbalisté, roztleskávačky a muzikanti, a dokola vidím v plamenech jeho šokovaný výraz, když se naše rty rozdělily.

Obraz jeho tváře v plamenech se však rozplyne, když se vedle mě nepatrně prohne místo. Narovnám se a pohled přesunu na mladíka s průzračně hnědými kukadly, v nichž se nachází jen jediná otázka. Jak to dopadlo? Jsem si totiž jistý, že zbystřil můj odchod a domyslel si, s kým se zrovna v tu chvíli nacházím. Uvolním své napjaté tělo a znovu si opřu lokty o kolena a zahledím se do ohně s nadějí, že tam znovu uvidím jeho tvář. Tu dokonalou tvář bez jediné chybičky.

„Tady ti to říct nemůžu," šeptnu a až teď si uvědomuji, jak i já jsem unavený. Vím ale, že usnout bude sakra těžký oříšek. Možná se mi to ani nepovede a já probdím celou noc.

„Takže to pochopil," usoudí Josh a z jeho hlasu lze vyčíst napětí a očekávání. Co však očekává je ve hvězdách.

„Jo," vydechnu a na chvíli znaveně uzavřu svá okna na svět. Jakmile to však udělám, hlava se mi zatočí z toho, jak živě tu scénu před sebou vidím. Jak mluví páté přes deváté naprosto hystericky. U toho šíleně gestikuluje rukama a snaží se přijít na důvod, proč jsem s ním celý den neprohodil ani pozdrav a vlastně se na něj ani nepodíval. Cítím ten záchvěv, když se zmíní o tom, že bych měl být zamilovaný do Joshe, jenž je strůjcem toho, že on pochopil, co se změnilo a co je nenávratně jiné. A jeho další dotazy doprovázené beznadějností, které končí pohřbené v mých rtech. Už teď s klidem mohu říct, že vím, co to znamená, když má někdo smyslné rty. Protože ty Dominikovy takovou vlastnost opravdu nesou.

„Chceš si o tom promluvit?" ozve se Josh a obraz se znovu rozplývá v černé nicotě, kterou ničím tím, že otevírám oči. Oheň je takřka u konce se svou životností a já si myslím, že je stejně na čase odejít. Sice nevím, jak to celé Joshovi popíšu, když jsem to ještě ani pořádně nevstřebal. Každopádně se o to alespoň pokusím. Má právo na to vědět, jak to celé dopadlo, když on je tím, kdo to celé zosnoval a naplánoval. Dost dobře to možná naplánoval už v ten večer, když mi položil dotaz, zda to Dominikovi nechci nějak naznačit. Pasovalo by to k tomu všemu.

Místo odpovědi vstávám ze svého místa a on, jak se zdá, chápe, jaká je má odpověď. Překračuji lavičku a s hlavou v oblacích se vydávám k chatkám. Dnes už podruhé tou stejnou cestou. Ještě, že nemusím dojít až na místo, kde jsem stál s ním a kde se to všechno odehrálo.

„Hej, Daltone!" křikne za mnou někdo a já se proto překvapeně otočím. Samolibý výraz ve Stewartově tváři mi obrací žaludek o tři sta šedesát stupňů a já mám co dělat, abych si udržel obraz, v němž líbám Stewartova kamaráda. Mého nejlepšího přítele. „Pošlu ti ty permice mailem, pak si je normálně vytiskni. S koučem už mám všechno domluvený."

Málem bych zapomněl na to, co bylo podmínkou toho, že zazpívám. Jak se zdá, jeden z nejnafoukanějších fotbalistů své sliby drží. A tak jen kývnu jako poděkování a nadále se s ním nemám o čem bavit. Zítra už ani nebude vědět, co se u táboráku odehrálo. Já to však budu vědět ještě dlouhou dobu. Protože to znovu mění veškerou situaci v mém životě.

...

„Takže...jsi mu dal pusu?" zeptá se šokovaně Josh a div mu nevypadnou oči z důlků. Odvyprávěl jsem mu úplně všechno, co jsem dokázal přenést do slov. Úplně přesně jsem mu vylíčil, jak reagoval na kladnou odpověď na otázku, zda jsem gay. Několikrát se zarazil a jeho tváří projel divný stín, když jsem zmínil i Dominikovu teorii, že jsem do něj zamilovaný. Netuším, jak si ten pohled a stín vyložit. Netrvalo to však dlouho a jeho výraz se změnil v naprosto překvapený a šokovaný, když jsem mu řekl o svém činu pro to, abych Dominika umlčel.

„Nemohl jsem jinak," pohodím rameny a dlaně vyšvihnu nahoru, „on panikařil a já dostával vztek, že nepochopil, že to do něj jsem zabouchlej. A nejlepší varianta, jak ho umlčet a zároveň mu říct pravdu, byla tahle. Nečekal jsem ale, že zdrhnu jako srab."

„To neříkej," zamračí se, „neutekl jsi jako srab, ale jako někdo, kdo naznačuje, že mu dává čas. Jasný, žes to mohl udělat jiným způsobem, ale i tak to vydává jasný poselství."

„To bych to tak musel v tu chvíli myslet!" opáčím tvrdohlavě. „Utekl jsem, protože jsem se bál jeho reakce. Asi ještě nejsem připravenej na odmítnutí, i když vím, že přijde."

„Jak si tím můžeš bejt tak jistej?" zeptá se s vyklenutým obočím vzhůru. Jak se na to může ptát? Je zcela jasné, že Dominik Garret není gay a nepřitahují ho muži. Důkazem je Trisha, se kterou se políbil. A jeho kamarádi z fotbalu, s nimiž mluví o dívkách. Nejednou jsem byl svědkem toho, jak obdivují někoho z naší třídy a on byl jedním z těch, kdo mluvil nejhlasitěji.

„Vždyť je do očí bijící, že není na kluky! Vždyť je to jeden z nejoblíbenějších lidí, který bys na škole vůbec mohl potkat, holky po něm slintaj a on zase slintá po nich," vysvětlím mu podrážděně, protože svým dotazem přilil olej do ohně mojí naděje. A já ji nechci ničím zvyšovat, protože čím víc budu doufat v to, že moje city opětuje, tím horší to odmítnutí nakonec bude.

„Fajn, já se s tebou nehádám," zvedne ruce v obranném gestu a s pobaveným poloúsměvem.

„A taky jsem na tebe dost nasranej!" vzpomenu si, co jsem mu to chtěl vlastně celou dobu říct. Dominik přebil totiž absolutně všechny předešlé myšlenky, ale teď si vzpomínám na to, do čeho mě Josh namočil a co je potřeba udělat.

„Tušil jsem, že něco podobnýho přijde a než začneš, rád bych ti vyložil fakta na stůl," zatváří se důležitě a napodobí Lucyinu grimasu, když se tváří vítězně s našpulenými rty. Kupodivu to umí lépe, než kdokoliv jiný. „Za prvé, vysloužil sis permice zadarmo, a i když si myslím, že ty fotbal moc nesleduješ, udělal's to kvůli někomu z rodiny," vyšvihne první prst do vzduchu. „Za druhé, naučil ses odhadnout dobu, kdy máš začít zpívat a nikdo tě u toho nemusel doprovázet," druhý prst a mně nezbývá, než se ptát, jak si sakra všiml toho, že jsem si sundal sluchátko. „Za třetí, tvůj zpěv se setkal s obrovskou pozitivní reakcí a to dokonce i od profesorů a fotbalistů, kteří něco jen tak neocení," třetí prst. „A za čtvrté, naznačil jsi klukovi, po kterým šílíš, že jsi gay a že jsi do něj zabouchlej, i když on přišel jen na tu první část. A za páté, chtěl jsi to udělat, jen jsi nevěděl jak a já ti dal možnost to celý uskutečnit! Takže, co mi na to teď povíš?"

Jak řekl, tak taky udělal. Předložil mi fakta, která nedokážu zpochybnit. A já neodolám a zahanbeně se usměju, protože nevím, jak se po tomhle můžu dál zlobit.

„Že jsi vychytralej hajzl," odpovídám pobaveně a Lucyina výrazná grimasa v podání Joshe se ještě víc prohloubí, což mě nakonec rozesměje.

„Buď rád, že mě máš a nezkoušej říkat, že se od zítra zase nebudeme znát. Ty mi hezky navalíš svoje číslo a to, jak se jmenuješ na všech sociálních sítích, abych tě od rána do večera mohl uhánět, rozumíš? Ani se mi nezkoušej vyhýbat, protože vím, kde zjistit tvojí adresu a taky, a tím bych se rád pochlubil, umím lidi docela dobře vyburcovat k tomu, k čemu chci. Takže ujasněno?"

Jeho slova mi naznačují, že i kdybych se ho chtěl zbavit, moje snaha bude marná. Jenže já se ho zbavit nechci. Právě naopak. Já ho potřebuji ve svém životě. Potřebuji auru, která mi i v těch nejhorších situacích dokáže vehnat sílu do žil. A ačkoliv takovou aurou oplývají i Lucy s Lanou, ta Joshova je ze všech nejjasnější a nejsilnější. Přesně taková, která pasuje k mojí slabé a pohasínající...