Ukázalo se, že profesoři nejsou zase takoví zabedněnci a došlo jim, že náš tým bude v oslabení, pokud si ten poslední zápas střihneme hned po tom, co jsme jen tak tak vyhráli. Tudíž nám povolili oběd a hodinovou pauzu po něm. Musím říct, že jsem si docela oddychl, protože ze mě vážně lilo jako z konve a navíc jsem nebyl ve stavu, kdy bych dokázal běhat z místa na místo dalších patnáct nebo dvacet minut. Asi by mi volali záchranku, kdybychom nakonec ten zápas museli hrát bez přestávky.

Každopádně jsem dostal určitý čas k tomu, abych si urovnal myšlenky, které mi vířily hlavou, protože co si budeme nalhávat, ten Joshův tajemný a přitom naprosto otevřený pohled mě dostal do kolen. Netrvalo to zase dlouho, jak mi to připadalo, ale naše oči zápasily v tom, kdo v nich má v ten moment víc emocí, a ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, jeho hnědé duhovky vyhrály každým coulem. Každopádně mi přišlo trapné ptát se, co se stalo, že se tak zasekl. Přece jen si myslím, že by mi neodpověděl upřímně, a tak je lepší to nechat plavat.

Další záminku pro plnou hlavu myšlenek mi v ten moment poskytl i Dominik, který nás oba pozoroval a v jeho očích se zračila ještě větší agrese, než před tím. S tím se také zvedl z trávníku a naprosto nasupeně kráčel sám směrem k velké budově. Po jeho včerejších slovech k Joshovi, jsem tak trochu pochopil, že zřejmě bude žárlit, neboť si myslí, že Josh může zastat jeho místo. A nebudu lhát, když řeknu, že mě ta myšlenka žárlivého Dominika uspokojovala. Alespoň z malé části pociťoval to, co já pokaždé, když se bavil s těmi svými fotbalisty nebo flirtoval s nějakou dívkou. Byl to takový ten příjemný pocit zadostiučinění, který však rázem pominul, když jsem si uvědomil, že ho tímhle ztrácím ještě víc, než doteď.

„Jako nebudu lhát, když ti vyseknu poklonu, Daltone," ozve se Nick a tím přeruší tok mých myšlenek. Otevřu oči, vyzdvihnu se na lokty a podívám se na nově příchozí. U mé lavičky, kam jsem se odebral odpočívat, stojí všichni tři moji nejlepší kamarádi s úsměvy na tvářích. Obzvlášť u Nicka se divím tomu úsměvu, když ve svém zápase dostal celkem silnou ránu do boku, za nějž se držel celý oběd, který proběhl tak nějak v poklidu, protože jsme byli všichni unavení.

„Za co?" zeptám se také s úsměvem a sednu si, načež ukážu na volné místo vedle mě. Bylo by celkem neslušné nechat je stát, zatímco já bych se tu před nimi vyvaloval. Co by na to asi řekla moje máma, pro níž je slušnost a respekt na prvním místě.

„Hejbal ses jak nějaká baletka," vysvětlí Lucy, která v ruce svírá pytlík s gumovými medvídky, a když dosedá, schválně mi ho strká pod nos. Ukradnu si tedy pro sebe tři a zkonzumuji je.

„Jo, u těch úskoků jsem valila oči a nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet," přidá se i Lana, na níž nezbylo místo na lavičce, a tak si sedá před nás do trávy. Naštěstí je tohle místo ukryté vysokými lesními stromy, a tak sem slunce nedokáže vyslat takové teplo. Ačkoliv je půlka října pryč, slunce dnes paří jako uprostřed letních dní. Je to až k neuvěření.

„Věřte nebo ne, i já byl sám sebou docela zaskočenej," zasměji se a vhodím si do pusy posledního gumového medvídka. Nedaleko od nás pozoruji Joshe a další dva muzikanty, jak si sedají do trávy. Josh svírá kytaru a docela to vypadá, jako by se chystali cvičit.

„A nejen ty," reaguje Nick potutelně, „všichni z naší třídy a hlavně fotbalisti čučeli, jak kdyby viděli nějakou nahatou holku. Od některých z nich jsem dokonce slyšel něco ve smyslu, že proč jsi při těláku jako lempl, když ti to celkem jde."

Když už je řeč o těch fotbalistech, na poslední lavičce, která se nachází asi tak dvě od nás, sedí ten nejzajímavější v přítomnosti Trishy. Už teď v hlavě vidím, jak jí škubu vlasy za to, jak se k němu lísá, zatímco on má oči zavřené a vypadá to, jako by se silově připravoval na to, co přijde po pauze. Jeho obličej je najednou tak klidný a vyrovnaný. Rty má uvolněné a v celé kráse ukazuje jejich plnost. Oční víčka mu zdobí tak dlouhé řasy, o jakých může snít kdejaká dívka a jeho tělo, které je stále odhalené, vytváří obraz dokonalosti, kterou Dominik Garret působí na všechny.

„To bude asi tím, že se při těláku chovaj jako naprostý hovada a nedaj člověku šanci se předvíst," odvětím a raději přesunu pohled z Dominika zpět na svoje kamarády. Nick s Lanou by si ještě mohli domyslet, proč tam koukám, a i když je mám oba rád, nejsem připravený jim dát najevo, kdo jsem a pro koho bije moje srdce. Bůh ví, jak by to vzali. Tedy, jak by to vzal hlavně věčně sarkastický a soudný Nick.

„Oni se někdy chovaj jinak?" zeptá se Lucy překvapeně a všichni mohou vidět, jak se v jejích ústech převaluje červený medvěd. „Asi jsem zas o něco přišla, že to nevím."

„Hele," ukáže Nick, který kouká směrem k Joshovi a jeho přátelům. Všichni tedy přesuneme pohled tam a já zjišťuji, že se Josh také kouká naším směrem a rukou naznačuje, abychom se k nim přidali. A nastává dilema roku, protože jestli se chci cítit příjemně, co se po fyzické stránce týče, pak bych nejraději zůstal tady ve stínu a znovu se natáhl jako struna. Jenže pokud se chci cítit příjemně po psychické stránce, pak je to v přítomnosti mých přátel, mezi něž Josh bezpochybně patří. A pochybuji, že jeho ostatní společníci by se k nám chovali nějak neurvale, když jeden z nich chránil Lucy.

„Tak co sedíte?" ozve se Lucy, která vytáhne posledního gumového medvídka ze sáčku, který následně zmačká a strčí do kapsy. Mám takové podezření, že ta kapsa je bezedná. „Jdeme, jsem zvědavá co po nás ten smíšek chce."

S těmi slovy se také vydává směrem ke skupince muzikantů a nečeká na nikoho z nás. Věnuji pohled svým dvěma zbylým přátelům, přičemž se setkávám se dvěma naprosto odlišnými reakcemi. Zatímco Lana vypadá natěšeně a vstává bez jakýchkoliv připomínek, Nick protáčí oči a je na něm vidět, že by tu nejraději zůstal a ještě chvíli načerpával síly. On je totiž v Dominikově týmu, což značí, že bude hrát ať chce nebo nechce.

Zvednu se tedy také a vydávám se za svou zrzavou kamarádkou, jejíž vlasy na slunci doslova září. Vypadají jako čerstvě položené tašky na střechu. A ano, opravdu skvělé přirovnání, ale když mě ta barva zkrátka nic jiného nepřipomíná.

Nenápadně se znovu otočím na lavičku, na níž sedí Dominik v přítomnosti Trishy a s překvapením zjišťuji, že místo, aby se alespoň snažil nějak se jí věnovat, mi pohled oplácí. Přes slunce mu pořádně nevidím do tváře, ale jsem si jistý, že sleduje můj pohyb a vzhledem k tomu, že už jsem skoro u Joshe, se netváří nijak nadšeně. Moje tělo obaluje husí kůže. Jako pokaždé, když vím, že na mě kouká.

Usedám vedle chlapce s kytarou, který se na mě zářivě usměje a následně se podívá na svoje dva kamarády, kteří se představují s těmi mými. Je docela příjemné, že nejen Lucy, ale také Nick s Lanou se seznamují s někým novým, když vím, jak obzvlášť pro Nicka je těžké najít si nové přátele.

Pak mi v dlani přistane ruka kluka, který bránil Lucy při zápase, a který se představuje jako Aaron. Dívka, která mi ruku stiskne vzápětí, se jmenuje Courtney. Oba působí stejně sluníčkovsky a přátelsky jako Josh sám, což mi jen potvrzuje, že muzikantský kroužek zřejmě nebude plný zabedněných lidí, jako je fotbalový tým. Tam se idiotů vždy sejde nejvíc z celé školy. Až na jednoho z nich.

„Tady Courtney s Aaronem vám chtějí něco zazpívat a slyšet pak od vás upřímnej názor," vysvětlí Josh a stále se usmívá. „Nacvičujem totiž na táborák a oni to tam chtějí zazpívat."

„Hodně nám pomůže zpětná vazba, víte," objasní i Courtney a jak se zdá, s Aaronem tvoří pár, protože ho chytila za ruku a oba si vyměnili takový ten pohled, jaký pro sebe mají jen zamilovaní. V tu chvíli před sebou znovu vidím jeho usměvavou tvář, kterou mě obdarovával, když jsme byli nejlepší přátelé, a odolávám pokušení se otočit jeho směrem. Nechci, aby si myslel, že ho neustále vyhledávám, když se chová tak, jak se chová. Mým přičiněním, samozřejmě.

„Jo, zpětná vazba je fakt důležitá," přikývne Nick bez jakékoliv jízlivé poznámky, či sarkasmu. Nejspíš i on poznal, že sedíme v přítomnosti inteligentních lidí a ne zabedněnců. A čím víc nad tím tak přemýšlím, tím víc se mi líbí představa Béčkové třídy. Zatím všichni, kromě Trishy a fotbalistů, se zdají být přátelští a milí. Ovšem zdání klame.

„Můžeme?" zeptá se Josh a přejede trsátkem po strunách, které vydají sladěný tón. Od svých přátel se dočká souhlasného kývnutí. Neujde mi, že se nepatrně ohlédli i po nás. Zřejmě se cítí docela nervózní, i když co já vím. Přece jen musí být zvyklí na nervozitu a trému. Už dvakrát vystupovali před velkým shromážděním profesorů, studentů a jejich rodičů, prarodičů a jiných rodinných příslušníků.

Josh na kytaře rozehraje melodii a já naberu takový neblahý pocit, že tu píseň, kterou se chystají zpívat, až moc dobře znám. I mě jeden čas doprovázela na každém osamoceném kroku. A dá se říct, že stále provází. A když Aaron otevírá pusu a začíná zpívat, vím, že je to ta píseň.

This night is cold in the kingdom

I can feel you fade away

From the kitchen to the bathroom sink and

Your steps keep me awake

Otevírám ústa a společně si potichu zpívám ta slova, která znám tak, jako svoje boty. Před očima mi běží všechny vzpomínky, které s ním mám. Naše první setkání, které proběhlo v první třídě. Vybavuji si tu rivalitu, kterou jsme nakonec potlačili a stali se nerozlučnou dvojkou. Vybavuji si, když mě poprvé pozval k sobě domů a vychloubal se všemi hračkami, které má. A já, ačkoliv jsem měl to samé, co on, jsem předstíral, jak skvělé hračky má. Vybavuji si ten slib, který jsme si dali před nástupem na střední. Že zůstaneme kamarádi napořád.

Ani nevnímám a moje hlava je otočená jeho směrem a naše pohledy jsou vpité do sebe. Jeho uzavřený a můj prosebný. Neodvrací hlavu, i když na něm vidím, jak moc rád by se podíval jinam jen, aby mi ublížil. Jenže ani po těch zatracených šesti měsících mi nedokáže ublížit. Nebo si alespoň myslí, že mi nedokáže ublížit. Přitom mě zraňuje každičkou chvíli, kdy mě ignoruje a kdy se ke mně chová jako k někomu, koho nezná.

Dívka střídá chlapce a já otevírám ústa a prozpěvuji si ta slova s ní. Let me down slowly. To přesně dělá. Pomalu ztrácím naději na to, že ten, kterého vnímám, je ten samý Dominik, kterému jsem řekl ta zlá slova. A najednou se jeho ústa otevřou a artikuluje úplně to samé, co já. Jako by mi naznačoval, že i on o mě pomalu přestává mít to samé mínění, které měl. A že i on trpí...