Kdyby Charlie zaváhala ještě o sekundu déle, všechno by dopadlo jinak. Takhle bylo do čeho čepel zarazit. Baku teprve začínal nabírat nehmotnou formu složenou ze stínů a tmy.

Kov archandělského ostří do obludného těla zajel snadno a hladce, a baku se začal protrhávat, jako mračna ve vichřici.

Víření stínů a zvířecí řev.

V tu chvíli následky vypadaly tak, že minimálně několik vyvržených nočních můr proletělo, Charliinou myslí, než se vytratily ke svým původním majitelům.

Monstrum se umenšovalo, ubývalo ho s každým dalším osvobozeným snem, až zůstalo drobné stínové zvířátko, skoro... roztomilé.

S kňučením se zasvíjelo na podlaze a znehybnělo, pak se vytratilo v řídnoucích stínech.

*

Události v motelu nakonec odstartovaly celý řetězec dalších. Intenzita se lišila, čím starší případ, tím menší pravděpodobnost, že se vrátí alespoň něco...

Prakticky nejlépe z toho vyvázli Sandra se synem. Na psychiatrické klinice, kde dosud oba letargicky trávili čas, každý na jiném oddělení, došlo k dojemnému večernímu znovushledání s výbuchem emocí, objímáním a zmateným lékařským personálem, který se pokoušel dohledat, jaký z nasazených léků mohl mít tak rychlé a zázračné účinky.

Oproti tomu v cele vazební veznice k ničemu moc zázračnému a pozitivnímu nedošlo. Ralph Carver, do té chvíle zírající na strop, sebou jen trhnul, do prázdného obličeje se mu vrátil výraz a ten nebyl ani trochu pěkný. Oči mu naplnily slzy. V jeho případě už nebylo, k čemu se vracet, a pokud ho ráno shledají jako náhle schopného stanout před soudem, rozsudek zřejmě přivítá jako osvobození.

Další, starší případy nebyly zdaleka tolik intenzivní, ale k těm, kteří zůstali naživu, se vrátily vybledlé pozůstatky toho, co bývalo jejich vůlí do života a sny, ať už dobrými, nebo zlými.

*

U Deana zatím absolutní nicotu nahradil návrat všeho. S razancí rány bouracím kladivem.

Zpocený jako myš, celý uřícený se vymrštil z postele, přestože už tu nebylo nic, s čím by bylo třeba bojovat.

Neschopný slova zazíral na Charlie.

Bobby mezitím, jako kdyby ho vytáhli z vody, se napjal a narovnal do sedu. Tedy, narovnal by se, kdyby ho nestrhla k pelesti připoutaná ruka. Rameno, nepřipravené na tenhle pohyb, nehezky zabolelo.

„Krucinál!"

V rámci možností se rozhlédl po pokoji. Uviděl Charlie s výrazem, který kombinoval vyděšenost a vítězoslavnost, a Deana, který byl zpocený jako vrata od chlíva a tvářil se zmateně, stejně jako Bobby sám.

„Co tu u všech všudy vyvádíte, vy idioti?" zahučel. Jen velmi pomalu se mu do mysli dostávalo uvědomění toho „nic" které se z něj stalo, a vzpomínka na japonského požírače snů.

„N-nic," vykoktala Charlie zmateně odpověď na Bobbyho otázku. Nevěřícně se rozhlédla okolo. Na Bobbyho. Na Deana. Na dýku ve svých rukou. „Máte smysl života?" zeptala se.

Dean věděl, že by si měl vzít zpátky Gabrielovo ostří, ale právě teď byla kombinace téhle zbraně a jeho ruky... příliš.

Potřásl hlavou, jako by právě přežil explozi a teprve začal vnímat okolí.

„Je to pryč?" položil Charlie kontrolní otázku, aniž by odpověděl na tu její. Současně se pohnul k Bobbymu, aby mu odcvakl pouta.

„Proč, šíříš snad nějaký nový náboženství?" pokusil se to Bobby zlehčit, protože mu už pomalu docházelo, co se stalo. Otočil se na Deana: „Jak jste to dostali?"

Na Deanovu otázku Charlie jen přikývla, Bobbyho odpověď jí pozvedla koutky úst do úsměvu.

„Bodla jsem to," prohlásila, zvedla zbraň, aby na ni všichni viděli: „Tímhle!"

Dean odemkl pouta a schoval je do tašky, zůstal stát u Bobbyho postele. Charliino představení by ho jindy přimělo se usmát. Takhle jen dodal: „Improvizace. Fungovalo to."

„Jako obvykle... Přemejšlím, kdy naposled se něco dělalo podle návodu," zahučel Bobby, konečně se posadil a rozhýbával si rameno – když konečně sedl kloub tam, kam měl, znovu to luplo, až sykl bolestí. V tu chvíli se taky ozvalo to, co bylo celou dobu potlačováno: hlad a žízeň. „Hele, měli bysme zajet za tou Claudií, co nám tohle nadělila, a asi i za Nishimurou, že už je to fuč, ale nejdřív někam na gáblík. Jo, a Charlie se chtěla opalovat, když už jsme tady."

Dean si promnul čelo, ohlídl se k oknu, za kterým už nastala... městská verze tmy.

„Opalovat," zopakoval. „Tak to hodně štěstí."

Obrátil se zpátky na Bobbyho: „Někam vypadnout ale zní dobře. Claudii bych nechal na ráno a paní N...." Stiskl rty a zavrtěl hlavou.

„Sakra..." Bobby si domyslel, co se asi stalo, a s tázavým výrazem ukázal na Deana a pak na Charlie.

„Nebyl jsem u toho," oznámil Dean krátce. „Ale řekl bych, že to ta babča prostě zabalila, když..."

Pokrčil rameny a ohlédl se na Charlie.

Ta celou dobu mlčky seděla u stolu s notebookem, jen zase koukala na papíry před sebou a na dýku, položenou přes ně. Po chvíli ticha se zvedla. Jako by rozhovor těch dvou neslyšela.

„Potřebuju panáka," prohlásila.

Bobby ukázal k bundě, přehozené přes židli: „Je tam placatka."

Dean se tiše natáhl pro Gabrielovo ostří a stejně tiše se jej chystal uklidit zpátky do tašky. Jako adekvátní náhradu vytasil druhou lahev, která přežila hrubé zacházení i přípravu na lov na baku.

Tentokrát to byla Bobbyho značka.

„Můžeme to zapít tady," řekl tiše, „nebo vypadnout někam, kde se můžeme i nadlábnout. Hlasuju pro druhou možnost."

„Druhá možnost zní dobře," kývl Bobby. „Jen se trochu zcivilizuju."

Dean shlédl na fleky od kafe na svých nohavicích a tak vůbec, ale nebyla to krev, takže v pořádku. Tázavě se podíval na Charlie.

Ta trochu malátně vstala, došla k Bobbyho bundě a našla placatku, ze které řádně upila. Pak ji vrátila na místo a místo dalších řečí si oblékla svoji bundu.

„Mám si vzít si šálu?" nadhodila, ukázala na svůj krk a trochu se zamračila.

„No, řekl bych, že radši nepolezeme do žádnýho nóbl podniku," pokrčil Dean rameny, „takže to klidně nech větrat."

Teprve když na to Charlie upozornila, Bobby si všiml spálenin ve tvaru rukou, které měla na krku. V tu chvíli ho zase štvalo, že ji do toho zatáhl, přestože věděl, že bez ní by všechno skončilo jinak, nejspíš špatně. U kluků ta zranění tolik neprožíval, protože... to byli kluci.

„Huh... Dean má pravdu," zabručel. „Na vzduchu se to hojí nejlíp."

Dean už stepoval u dveří, zase to nutkání držet se v pohybu, a teď jen kývl, přestože by ty dva nejradši začal popohánět.

„No nic, třeba na to někoho sbalím," řekla Charlie, hned se ale zamračila, zamyslela se a střihla pohledem po Deanovi: „Proč zním jako ty?"

„Jsem dobrej učitel," ušklíbl se na ni Dean.

Bobby mezitím vytáhl ze svojí tašky náhradní triko a košili, protože to, co měl na sobě, bylo propocené a smrdělo za dva. Přehodil to, zkonstatoval, že takhle by to šlo. Sebral ještě bundu a kšiltovku: „Můžeme jít."

Dean na něj kývl a zařadil se do čela výpravy za nenóbl hospodou.

Venku u auta Bobbyho čekalo nepříliš příjemné překvapení. Chystal se odemknout, ale... zámek byl odemčený. Zamračil se, když viděl zamotané dráty, vyčuhující z palubky pod volantem.

„Deane! Klíče byly v kapse..."

Na tohle Dean úplně zapomněl. Provinile se zašklebil, rozhodil rukama: „Trochu jsem chvátal, sorry."

Bobby předvedl ukázkový facepalm, zavrtěl hlavou: „Ještě že on už tu není. Za tohle by mi asi umyl hlavu."

„On," Dean si změřil auto a Bobbyho, z omluvného výrazu přešel na zamyšlený. Ducha, který řádil v Bobbyho autě, si moc dobře pamatoval. „Říkal jsem si... kam se ten divnej strejda poděl."

„Poslal jsem ho za lepším," zavrčel Bobby, nechtěl to moc rozebírat. „Takže kam jedeme?"

„Moment," broukl Dean, vytáhl telefon a rychle zkontroloval možnosti v okolí. „Groggs," vysypal vzápětí. „Irové, tři bloky odsud, může bejt?"

„Jo, Irové... žádný rvačky, jasný?" zahučel Bobby. „Hoď to do navigace."

„Irové!" zazubila se Charlie zezadu a velmi elegantně pohodila rusými vlasy.

„Jo, Charlie, zapadneš tam. Tak jedem," řekl Bobby a rozjel to.

Cesta trvala vážně chvilku, ne že by se to nedalo dojít i pěšky, ale únava a věk a tak...

Přestože vyhledávání bylo spíš ve stylu „píchni špendlík do mapy", výsledek se nakonec ukázal jako ideální.

Volný stůl se našel, něco k zakousnutí se tu taky sehnat dalo, noci byla ještě mladá.

Dean vsadil na osvědčenou kombinaci burgeru a piva, pro začátek.

Zaparkovaný zády ke zdi, vlastně by měl být spokojený.

Bobbymu se tu taky líbilo. Začal s objednávkou stejně, jako Dean, a nakonec Charlie, snad aby lépe zapadla, si objednala také burger s pivem, respektive jen mávla rukou a zamumlala něco ve smyslu, že si dá to samé.

Úsměv na jejím obličeji prozrazoval, že si možná z Bobbyho placatky lokla víc, než měla, a zavírající se oči pro změnu, že by si nejradši ze všeho dala šlofíka.

Dean si Charliiny... vláčnosti všiml, ale jen nad tím povytáhl obočí.

Aspoň, než dorazí jídlo.

Bobby se mírně potutelně usmíval. Bylo mu dobře, hamburgery už se nesly a s nimi tři orosené sklenice. Teprve když se zakousl, došlo mu, jak velký hlad má. A žízeň, takže první pivo takřka vysublimovalo.

Charlie se spokojeně usmála na burger před sebou a po vzoru Bobbyho se do něj zakousla. Šťáva jí stékala po rukách, ale ona se tvářila, že nic z toho nevidí a necítí.

Dean se pustil do jídla s mnohem menší chutí, než obvykle. Fajn, terapie požíračem snů fungovala jako parádní vystřízlivění, ale stejně po ní zbyla vážně hnusná kocovina.

Vlastně mu teď stačilo pozorovat, jak se ládujou ti dva.

A že vypadali... spokojeně.

To mu vrátilo aspoň trochu chuti do všeho, takže dohnal Bobbyho náskok.

„Tak jo," otřel si ruce, „dneska to bude Charliin večer, protože ten závěr zmákla hlavně ona."

Otočil se na ni: „Jestli teda nehodláš dojíst a vytuhnout."

S burgerem v ruce, se šťávou na rukách a hořčicí všude se Charlie zastavila v půlce pohybu a nechápavě se zadívala na Deana: „Žádnej můj večer. Je to náš večer!"

Ten akorát vyslal neverbální objednávku na další pivo, zaměřil partičku samiček u baru a vypadal, jako by konečně přepnul do v pohodě módu.

Takže se na Charlie usmál: „Jak říkáš. Potrénujeme na asgardskou párty, aspoň." Trochu se zarazil: „Hm. Jestli teda jdeš na asgardskou párty."

„Jasně že jde, za tohle si to zaslouží," ozval se Bobby. „Hele, nevím, jak na tom Charlie byla předtím, ale co jsem zpátky, je to první případ, kterej rozsekla víceméně sama, ne?"

„Bude to tam... divoký," zabručel Dean, ale bez nějakého vážného protestování. Bude tam, Bobby taky a kdyby něco, dají na dospělou a nezávislou Charlie pozor.

Nějak.

„Jo, skoro by... zapomněl," dodal v přímé reakci na zmínku o případu. A provedl mírně nečekaný manévr. Přestal sledovat potenciální kořist u baru, místo toho vylovil zápisník, na nové stránce vyrobil slušivou skvrnu od piva, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo.

„OK," zacvakal propiskou. „Takže... Duch, plus japonskej démon, huh?"

Něco soustředěně naškrábal, nejspíš přesně tohle, a pak zůstal čekat na nějakou odezvu.

„Jo, něco takovýho," kývl Bobby, trochu skepticky se podíval na zápisník a podotkl: „Ještě že tohle nebude muset sloužit dalším generacím Lovců."

„Pořídím si sekretářku a ta to přepíše," odsekl Dean trochu dotčeně.

„Jo, jo, kdo jinej. Učiněnej Strážce Slova... ale to je fuk," zamumlal Bobby. „Charlie, můžeš vyprávět."

Charlie si ušmudlané ruce otřela nejdřív o sebe, ať pak do ubrousku, jako by si ho všimla teprve teď. Pak se konečně natáhla po svém pivu. Jeden lok na zapití a další... jen tak.

„Vyprávěj... co?" zeptala se.

Dean si čmáral buď poznámky, nebo ilustrace, a teď nasadil detektivní výraz: „Duch je jasnej. Byla to teda... Babča tamtý babči a šla po každým, kdo se na živou babču ošklivě podíval, správně?"

Charlie přikývla, znovu upila piva.

„Asi... jo. Byla to babička, co chránila svoji vnučku. Začalo to... Začalo to v internačním táboře a pokračovalo celý život. A přitom se to nějak... zvrhlo."

„Takový věci se totiž vždycky zvrhnou," zabručel Bobby.

„Promluvila zkušenost," zahuhlal Dean mezi stránky, ale poctivě přitom smolil zápis. „OK, ducha jsi dostala, jak říkám, nic neobvyklýho. Ale co v tom všem... Jak do toho pasuje, sakra, ten baku?"

Charlie pokrčila rameny: „Co já vím, já jsem ho nevyvolala, aby chránil moje vnouče." Zamračila se. „Ale taky nemám vnoučata. Že... ne?"

Dean si ji trochu skepticky změřil a asi aby si připomněl, že je v hospodě, stáhnul naráz půl sklenice nového piva.

„V týhle realitě ne," uklidnil Charlie. „A... Babka duch měla teda toho snovýho labužníka jako... osobního hitmana."

Povytáhl nad tím obočí, ale pak to poctivě zapsal. Nebo něco podobného. Dokud by se mu někdo nepodíval přes rameno, zůstávalo to tajemstvím.

„Docela by mě zajímalo, jak zrovna tohle zmákla," zamumlal Bobby a zklamaně dodal: „Ale to už nám nikdo nepoví."

„Jsem si jistej, že v archivu o tom něco někde vyhrabu-eš... Vyhrabeš," opravil se Dean, protože i snaha zaskakovat za ztracené měla svoje limity. „A jo, je to sakra divný. Ale dobře. Zpátky. Baku šel po nás, dostal Bobbyho. Když se ukázal podruhý... Odrovnala jsi ho, nebo fungoval ten první nápad?"

Jediné, co věděl, že Charlie měla archandělský meč u sebe.

„Jenom se to zakuckalo, evidentně... evidentně i tvoje sny jsou moc slabota," řekla Charlie, chvíli se odmlčela a prsty poklepala na stůl. „Omlouvám se, byl to nesmysl."

Dean zaváhal s propiskou ve vzduchu, ve tváři těžko popsatelný výraz.

„Zakuckalo. Fajn."

Cosi naškrábal a přidal vykřičník.

„A nebyl to... Vůbec blbej nápad," ohlídnul se pak po Charlie. „Mohlo to vyjít. Hlavně teda..." ztlumil trochu hlas, „archandělskej meč to teda sejmul, jo?"

Současně byl sám sobě stenografem, jak se zdálo, ačkoli pro případné další generace magorů, kteří by mohli jít v jejich stopách, nejspíš informace, že je baku zabitelný touhle zbraní, nebude asi tak úplně důvod k jásání.

Bobby naslouchal, pečlivě naslouchal a dotvářel si obrázek, který by měl možnost sledovat, kdyby prve nebyl v tak nějak vegetativním stavu. Najednou vyplula na povrch dávná vzpomínka na případ, který nakonec skončil jinak.

„Tanto ze sakurovýho dřeva, sklizenýho v první čtvrti měsíce, by byl stačil," vypadlo z něj, ani si neuvědomoval, že nahlas.

„Bezva," broukl Dean, přerušil psaní, aby Bobbymu ukázal zdvižený palec. Pak doplnil informace. „A to by bylo. Jestli se vrátily... ty snový věci starším obětem a jak daleko to sahá, to zjistíme ráno."

Zaklapl sešit a jak ho schovával, zpoza desek vyklouzl slisovaný origami anděl a přistál kdesi pod stolem. Dean si toho ani nevšiml.

„Panáka a volnou zábavu?" navrhl.

„Za mě souhlas," kývl Bobby. Kulečník tu nikde neviděl, ale šipky taky nevypadaly zle a pár mladých cápků by se mohlo nechat poškádlit. „Asi to vidím i na repete toho burgeru," omluvně se podíval na Deana, že mu ukradl prvenství ve žroutství.

Dean si ten pohled ale vyložil jinak: „Jo, jasně, vyhládl jsi, ale sorry, chlape, nemohl jsem do tebe dostat ani blbou vodu."

Mávl na obsluhu a než objednal nášup pro Bobbyho a třikrát panáka irské (jak jinak), ještě dodal: „Ale doženeš to, že jo..."

„Jo, na příště vezmi s sebu jeden vak s glukózou, jak tě s tím krmili po těch kolenou," zabručel Bobby. Pak dodal: „A... už fakt dobrý?"

„Jsem jako novej," kývl Dean. Trochu svraštil čelo, když si vzpomněl na morbidní náramek z vlastních kostí, který měl pořád u sebe. „A tahám toho už tak až dost. Nebo hodláš takhle vypínat pravidelně?"

„Člověk nikdy neví," pokrčil Bobby rameny. „V jednu chvíli to bylo... příjemný."

Dean se na něj podíval krapet nejistě: „Mluvíš o tom totálně vygumovaným stavu? Nebo... Jo, někde mezi to bylo... fajn."

Že osobně by možná bral i ten stav květák, to si nechal pro sebe.

„Jo, přesně to," řekl Bobby. „Taky nemusel vyzvrátit úplně všechno. Takže na nás a všechno, co si taháme v sobě," otočil se na Deana a Charlie a zvedl právě doneseného panáka k přípitku.

Dean kývl a přidal se, do Charlie musel drcnout, protože to vypadalo, že napůl spí, ale nakonec se aspoň pro tu chvíli zmátořila.

„A na ty, který tu nejsou," dodal ještě tiše.

„Jo, to taky," řekl Bobby, upil z panáku, protože dobré pití se zkrátka nekope. A chvíli přemýšlel o aktuálních počtech v bunkru. Nakonec to nechal být a smutně se pousmál při myšlence na kanadského externistu.

Ano, dobré pití se nekope, tak to i Dean vzal pomalu a nadvakrát. Současně mu po tváři přelétl stín nespokojenosti nad sebou samým, protože udělat tu z toho další pohřební posezení vážně nechtěl. Poplácal Bobbyho po rameni a zvedl se.

„Jdu zkontrolovat situaci," prohlásil a za zvuků Rose Tattoo vyrazil k baru, směrem smečka samiček.

Charlie s hlavou opřenou o ruku a s přivřenýma očima vypadala jako správný hospodský povaleč. O to víc, když se probrala jen v momentě, kdy ucítila Deanovo drcnutí. Obrátila do sebe irskou whisku jako profesionál, přestože se mírně neprofesionálně zakuckala. Pak znovu složila hlavu do dlaní, po tváři se jí rozlil úsměv a znovu propadla kamsi mezi snění a bdění.

„Mhm," zabručel Bobby, když Dean vyrazil lovit roštěnky a Charlie profesionálně vytuhla. Pokrčil rameny, taky se zvedl a šel využít starou dobrou metodu obírání mladých a bojovných.

Chvíli sledoval partičku, co sázela šipky do terče, pak jim do toho začal kecat, dokud ho nevyzvali, aby jim teda ukázal, jak se to hraje.

A on jim to ukázal.

Prvních pár her je nechal vyhrát, a potom, co zvedli sázky, je oškubal jako spařená kuřata.

Dean občas hodil okem po Charlie a po Bobbym, i když se jinak soustředil na jiné... věci.

Bobby se mu zdál v pohodě, docela rychle si našel zábavu podle svého gusta, a dokud ti mladí nezačnou být bojovní až moc, bude to ok.

Charlie na druhou stranu...

Moc se nestíhal o ni starat, ty holky u baru byly samy na lovu a dost intenzivní, jen mu Charlie pořád zůstávala někde na kraji vědomí a nespláchly to ani další panáky whisky.

Když se dal po chvíli do řeči s drobnou černovláskou Sheilou, která se dost dlouho držela stranou a možná ho právě tím zaujala, začalo to být zajímavé.

„Nejde o typ," prohlásila Sheila na přímou otázku. „Jenom jsem si zaprvé všimla, že jseš tu se svou holkou," trochu tázavě kývla směrem k poloodpadlé Charlie, „i když je mimo, a zadruhý... Kdybych měla svůj typ, byla by to spíš ona, než ty, chápeš..."

„Wow," vydechl Dean, obočí mu vyletělo vzhůru, protože tohle byla skoro až podezřelá náhoda. „Fajn, tak zaprvý, to zrzavý ospalý je moje ségra, ne holka, a za druhý... Je prostě unavená, máme za sebou pernej den, ale... Nechceš se seznámit? Rozhodně máte něco společnýho."

„Co jsi zač?" zašklebila se Sheila. „Profi dohazovač, nebo je to jen koníček?"

Dean se trochu zarazil, ale jestli něco, tak pití už stihlo odbourat i ty zábrany, které by normálně možná měl.

„Spíš to druhý," mrkl na černovlásku. „No tak, zkusit to můžeme, ne?"

Sheila naklonila hlavu a najednou vypadala dokonale střízlivá.

„Mně to přijde, jako když hledáš někoho, kdo na tvoji ségru dá pozor, protože jí nechceš dělat chůvu sám," řekla, pokrčila rameny a zdvihla prst ke rtům: „Pssst! Beztak bych se zajímala i bez tvýho zásahu. Mám slabost pro tajemný zrzky v nesnázích."

Teď mrkla ona na něj, vyzvedla si svoji objednávku dvou zajímavě zbarvených koktejlů a nechala Deana na pospas zbytku dámské smečky, zatímco se sama nenápadně přesunula k Charlie.

A i když mu blonďatý terč, jehož jméno Dean vypustil, funěl do ucha lihový odér a nějaké žárlivé cancy, docela dlouho mu trvalo, než přestal Charlie se Sheilou pozorovat, a ještě déle, než na ně přestal i myslet.

Když se před Charlie objevil koktejl, nejdřív sebou cukla, jak jí ruka, podpírající hlavu, ujela, a potom se po něm žíznivě natáhla. Brčko si strčila mezi zuby, skousla ho a teprve potom se napila. Promíchala led na dně skleničky a zahučela poděkování.

„Nejsem Dean," ozvala se odpověď a ona zmateně zvedla pohled ještě jednou.

„Nejsi?" vydechla.

Místo odpovědi se k ní dostal zvonivý smích a ona se ještě jednou pokusila zaostřit na osobu před sebou. Nejdřív pomalu rozeznávala rysy v ženském obličeji, díky kterým se jí okamžitě nahrnula krev do tváří.

„Nejsi," zamumlala a sklopila pohled zpět ke skleničce. Brčko si znovu strčila do úst, tak trochu poníženě si ucucla a...

„Jsem Sheila."

„Char- lie," vypravila ze sebe svoje jméno, pořád s brčkem v puse se pokusila o úsměv. Sheila se znovu zasmála a Charlie ještě víc zrudla.

Po chvíli rozhovoru se černovláska zvedla a místo dalšího koktejlu přinesla sklenici Coca Coly. Jako malému dítěti sebrala Charlii koktejl a vyměnila ho za sklenici s tou černou limonádou, přičemž si její koktejl vzala za svůj.

Trochu nechápavě se podívala na skousnuté brčko.

„Dělám to od malička," vysvětlila Charlie tiše.

„Možná je čas trochu dospět," odpovědla Sheila s dalším úsměvem a Charlie na to horlivě přikývla. Hned na to ale vzala mezi zuby brčko tentokrát od sklenice Coly a téměř okamžitě ho skousla.

Shěila se naoko zamračila, když spatřila její provinilý úsměv, ale hned se zase rozesmála.

Charlie zatím vypila dobrou polovinu sklenice a zase se narovnala.

„Jseš strašně hezká..." zamumlala, zčervenala a zase sklopila pohled.

„A ty jsi strašně opilá," odpověděla Sheila a Charlie zase jenom přikývla, jako by to byla věc, na kterou má být pyšná.

Černovláska na okamžik zaváhala, než z kabelky vytáhla kousek papíru, na který napsala svoje telefonní číslo, doplnila svoje jméno a malé srdíčko místo tečky nad i. Pak přisunula papírek směrem k Charlie, která ho zmateně převzala a zadívala se na něj.

„Ozvi se mi zítra ráno. Tohle..." ukázala Sheila směrem k Charlie, „tohle já nedělám."

S povzdechem se zvedla, ještě na chvíli zastavila na Charliině straně stolu, aby jí věnovala lehký polibek na tvář jako příslib věcí příštích a pak se vrátila zpátky k baru.

Prstem poklepala Deanovi na rameno, aby si získala jeho pozornost.

„Tvoje ségra je v jiném vesmíru. Měl bys ji dostat do postele," oznámila mu, věnovala mu jedno provokativní mrknutí a do ruky mu vrazila další skleničku s Colou.

Deanův trochu provinilý pocit, že Charlie hodil na krk někomu jinému, vymizel, když pozoroval, jak si ty dvě hezky povídají.

Takže jen ještě zkontroloval, že se Bobbyho nepokusí zmasit banda mlaďasů s podupanými egy, a pokračoval ve svém vlastním programu: doklepat to do rána bez dalších snů a zaměstnat se natolik, aby mu daly pokoj i bdělé myšlenky.

Blondýnka, které pracovně říkal Mindy, Cindy nebo Lindy, a která se stále tvářila, jako by se tím dobře bavila, vypadala, že by to mohla zvládnout.

Jenže ve chvíli, kdy věci začaly vypadat slibně - „máme tu s kamarádkami byt kousek odtud, vířivka a všechno" - dorazila Sheila.

„Moje ségra je v jiným... Uh," vydechl, odstrčil MindyCindyLindy trochu neurvaleji, než měl v úmyslu, takže se blondýnka konečně urazila a představa vířivky a všeho se nenávratně rozplynula.

„Díky, a... promiň," řekl Sheile, která to vcelku chápavě odkývla.

„A sorry, zlato, musím se-" obrátil se na blondýnku, jenže ta už byla fuč, o kus dál ho zřejmě pomlouvala před kamarádkami.

Takže se zvedl a vrátil se zkontrolovat Charlie. Už cestou vytáčel číslo na taxi.

„Vstávej, půjdeš si lehnout," jemně s Charlie zatřásl, skleničku Coly, ze který sám upil, postavil před ni na stůl.

„Ty nejsi Šešli..." zamumlala Charlie a změřila si Deana pohledem. „Šešla," opravila se okamžitě, zamrkala, zaváhala a nakonec vyhrkla: „Sheila!"

„Nejsem," potvrdil. „Ani sešlej, ani Sheila."

Opatrně, s ohledem na její popálený krk, jí začne pomáhat vstát. Spíš ji tedy zvedal, ale co už. Před hospodou bude každou chvíli taxík a on ještě musel oznámit Bobbymu, že se s Charlie dekujou.

„Na Sheilu jseš moc... unavená," dodal.

„Sheila bude ráno?" zamumlala Charlie s úsměvem a potichu se zachichotala.

„Jo, jasně, všechno bude," kývl Dean, nenápadně ji manévroval dopředu, naštěstí se moc nebránila. „Když vydržíš, bude i Sheila."

Vlastně se moc nesoustředil, co to plácá, hlavně potřeboval najít Bobbyho.

Ten jejich dvojici pobaveně sledoval. Charlie ji měla jako z praku a pomoc by se asi hodila, takže se Bobby konečně odlepil od zdi, s kterou začal splývat a vyrazil k nim.

Dean konečně chameleona Bobbyho zaměřil, nebo spíš naopak, ale... Hlavní byl výsledek.

„Venku čeká taxi," vysypal bez dlouhého okecávání. „Můžeš to ještě táhnout, nebo jet s námi, ale tady šampionka jde každopádně chrnět."

„Já už jsem si svoje obstaral," poplácal Bobby významně na náprsní kapsu. „Takže se jedeme vyspat."

Dean si ho změřil pohledem: „Pro auto se stavíš ráno, nebo..."

„Měl jsem jedno pivo a panáka, dojedu."

„OK," kývl Dean, opatrně Charlie stojící spící předal Bobbymu a zamířil k východu. „Vyřídím to s dročkářem a sraz v autě."

„To bude šťastnej," zabručel Bobby, ale převzal si Šípkovou Růženku. „Jo, holka, po dnešku máš na to nárok.

Taxikářovo štěstí nestálo nijak vysoko na žebříčku priorit, stejně mu ale Dean jako jeden pracující člověk druhýmu nějak vysvětlil, že situace na bojišti se mění každým okamžikem a hlavně mu zacáloval výjezd, takže aspoň tohle proběhlo víceméně v klidu.

S rouhavou myšlenkou, že do rána daleko a aspoň on by teď mohl pokračovat sólo, zapadl k Bobbymu do auta.

„S tímhle," ohlédl se na pochrupující zrzku, „musíme něco udělat. Myslím... celkově."

Bobby Charlie nastrkal na zadní sedačky a připravil se k odjezdu. Když přistoupil i Dean, poslechl si, co říkal a pak se ušklíbl: „Naučit ji chlastat? Na to je ve správný společnosti."

„To tak úplně nemyslím," zavrtěl Dean hlavou. „I když by jí to pomohlo se Sheilama a taky by přestala... dělat kazišuka."

„OK, tak to probereme, až ji uložíme."

Dean kývl. Aspoň si zatím trochu srovná, co chce vlastně říct. Zatím to byla taková nespokojenost s tím, jak věci byly, bez jasného konceptu.

Takže cestou do motelu mlčel a střízlivěl.

Cesta zpátky byla snad ještě rychlejší, než cesta tam, ale dost tichá.

Každý měl v hlavě svoje. Spánek, lehkou opici a nakonec i kousek té euforie, která si sedla na místo, před pár hodinami ještě pusté jako Mohavská poušť.

Před motelem společnými silami vytáhli Charlie z auta. Byla až příliš vláčná, takže nezbývalo, než ji vzít do náruče a donést až na postel. Hygienu a podobné věci si dořeší ráno.

Dean se cestou ještě stavil pro lahev čisté vody a pár plechovek Coly.

A když Charlie zaparkovali do postele, připravil jí na stolku sadu první pomoci pro sucháče, až se probere.

Nechal svítit noční lampičku, sám si ještě opláchl obličej, aby se trochu probral, a upíchnul se na křesle.

Do pokračování nakouslého hovoru s Bobbym se nějak nehrnul, aspoň zatím.

Bobby si odlil do sklenice z té oslavné lahve Rona Zacapy, kterou přinesl Dean a usadil se na posteli tak, aby viděl na Deana a současně si pěkně v pohodlí lebedil.

„Tak co máš na srdci?"

„Epikard," zamumlal Dean, sám sebe tím trochu zaskočil, zvedl hlavu. Podíval se na Bobbyho a najednou byl až nepříjemně střízlivý.

„Charlie," opravil se. „To je ta věc... Hej, ona je dobrá, vážně, dneska nás vytáhla z bryndy, jenže... Kdyby to byl Sam, řeknu okay, dělá svoji práci. Pro ni... Nechci to pro ni, Bobby. Zničí ji to."

Bobby upil, pokývl, čekal, že to bude něco podobného a protože nad tím sám uvažoval, věděl, co odpovědět: „Mhm... Kolik z těch, pro který jsi tenhle osud nechtěl a odsunul je do bezpečí, žilo šťastně až navěky? Vždyť jsi to viděl i na sobě. Tohle buď máš nebo nemáš v krvi. A když to tam je, tak tě od toho neudrží ani párem slonů. Navíc, kdyby tě Charlie slyšela, asi by ti pěkně od plic řekla, co si o tom myslí."

Dean přejel pohledem k Charlie, která začínala vydávat lehounce chrápavé zvuky. A zpátky k Bobbymu.

„Jo. Je dospělá. A pak mi předhodí... mě," řekl, nevesele se uchechtl. „Vážně neexistuje způsob, jak ji držet zpátky, co?"

Smaž jí paměť a pošli ji do Kanady, idiote, pomyslel si Bobby, nahlas to ale neřekl. „Je víc Winchester, než by si kdo mohl myslet," prohlásil místo toho.

„Skvělý," zabručel Dean a odmlčel se. Mezitím shrábnul prázdnou skleničku a následoval Bobbyho příkladu, alespoň co se pitného režimu týkalo. „Řekl bych, že by radši měla bejt... uhm, Singerovka, ale hádám, že je to prašť jako uhoď," dodal, už celkem smířeně. „Stejně s ní dám ještě řeč."

„Jo, všichni jste moji... ale máš pravdu, je to úplně stejný," řekl Bobby, trochu s hořkostí si vzpomněl na Johna, co by na tohle převzetí otcovských povinností říkal on, ale tohle bylo tak nějak jasné už tehdy, když mu kluky hodil na krk poprvé.

„Hodně štěstí, až ti Charlie vyškrábe oči," dodal ještě.

Dean skoro vyfrknul obsah sklenky.

„Jo, jasně, mrknu po nějakým slepeckým psovi, předem," zamrmlal. „Lepší se připravit, než litovat."

Na to Bobby jen pokývl hlavou a konverzace postupně z přirozených příčin zemřela. Deanovi už taky padaly víka, ale nějak... Místo přesunu do postele vytáhl telefon a nadatlil pár mírně opilých zpráv.

Jednu pro Alu: „Nedoresili jsme to s mým autem, dej mi vedet, KDE JE klidne rozsekana, já se oto postarám."

Jednu pro Lokiho: „Jsmetu hotoví žijeme ráno vyrázíme domů. Dotahnem díry a pak hurá na božkou chlastá člun."

Autocorrect měl svátek.

Další zpráva směrem, kam nedosáhnou ani modlitby. A rozhodně by ji neposlal střízlivý. Možná by si ji maximálně myslel.

„Ozvi se! Pošli mě do hajzlu ale ozvi se. Jinak prísahám nedám pokoj dokud nezjistím co se s tebou stalo!"

A odeslat.

Poslední pohled na spící Charlie a Bobbyho, který se ke spánku pomalu taky propracovával.

„Jdu chvíli na vzduch," oznámil Dean, zvedl se a zamířil ke dveřím, jako by vůbec nebyla nejhlubší noc.

Bobby ukázal palec nahoru, jakože v pohodě, a dál makal na spánku po lovecku. Oblečený, v polosedě, na dece, protože tu bylo dost teplo.

A vždycky tak nějak připravený, kdyby se něco semlelo.