Bobby pokrčil rameny a podíval se na postel, kde ležely poznámky od Claudie. Rozhodl se, že využije svojí nově nabité střízlivosti a energie a důkladně ty věci prostuduje.

Vzal si papíry ke stolu, který pořád ještě přetékal jídlem. Nejspíš měl zásoby do konce případu a to i tehdy, jestli se Dean vrátí.

Začetl se a měl chuť tu ženskou blahořečit a nabídnout jí čestné místo u Strážců Slova, protože ani z těch současných nikdo takhle pečlivý nebyl.

Studoval ty materiály docela dlouho, vlastně se do toho tak zabral, že si ani neuvědomil, jak hodiny letí. Trocha zelených jisker uprostřed místnosti ho přinutila zvednout pohled.

Tentokrát se ale neobjevil Loki, ale Dean s Charlie.

„Hlásíme se do služby," vyhrkl Dean, za sebe i za Charlie, která vypadala lokicestováním mírně zmatená... nebo zkrátka vypadala mírně zmatená, protože to byla Charlie.

Bobby tak nějak čekal, že se Loki objeví s Deanem, i když nevěděl, kdy. Charliina přítomnost ho překvapila, nikoli ale nepříjemně, navíc... znovu měla vlasy rudé, jak si ji pamatoval, a to bylo taky fajn.

Charlie mu jen mávla na pozdrav, s nejistý úsměvem a posadila se na kraj postele.

„Dneska už se asi nebude spát, co?" zeptala se.

„My s Deanem těžko," řekl Bobby, „protože to jídlo od Lokiho má divně probírací účinky. Dej si taky. Už je ti líp, když tenhle holomek žije?"

Charlie kývla, zatímco Dean se s mumláním „jídlo od Lokiho, jasně, taky životy od Lokiho a všechno od Lokiho..." upíchnul ke stolu.

„Musím se trochu chytit," řekl spíš pro sebe, než pro ty dva a natáhl se po papírech.

„Jo, chyť se papírů a kdyby cokoli, zeptej se," broukl Bobby.

„Takže předpokládám, že RedBull nikdo nechce?" ozvala se Charlie.

Od Deana na to přišlo zamumlání, které mohlo znamenat cokoli a Bobby zavrtěl hlavou: „Hmmm, radši asi ne, to už by nám mohlo urvat pumpu."

„Jo, já vždycky zapomenu, s kým mluvím," zazubila se na něj Charlie.

Tak trochu váhavě se natáhla po jednom cibulovém kroužku, jako by se ta přesmažená pochoutka mohla zvednout a zaútočit jí na prsty.

„Takže," ozvala se znovu, „hm... Tady budeme sedět a... hrabat se v papírech od té dokonalé ženušky?"

Dean se v těch papírech právě hrabat začal a přestože vypadal, že je hrozně soustředěně pročítá, tak mu to nedávalo vůbec žádný smysl.

„Jo, ten RedBull by bodnul. Já se o pumpu nebojím," zamumlal.

Bobby se ušklíbl: „Dokonalá? Nemyslím. Ale svědomitá byla. Zatím je to to jediný, čeho se můžeme chytit. Jestli teda nemáš jinej nápad." Ještě se otočil na Deana: „A tu tvoji pumpu bych asi ani nechtěl vidět."

„Taky neukazuju," zabručel Dean. „Aspoň zase nějakej čas."

„Ještě že tak," oplatil mu Bobby bručení. „Jednou mi to stačilo."

Charlie, vděčná za Deanovu odpověď, protože ona sama žádnou božskou vzpruhu nepociťovala, se postavila, ruce si otřela do kalhot a mastný flek se pokusila zamaskovat stažením trika, i když neúspěšně.

„Zajedu na benzinku. Koupit si něco na pití. A ten RedBull. Budu hned zpátky."

Ještě ve dveřích se otočila na Bobbyho: „Možná nebyla dokonalá, ale určitě byla divná. Připomínala mi moji učitelku, co mě málem nechala prolítnout, protože jsem vypočítala příklady podle svojí rovnice, ne podle její."

„Možná proto, že je to učitelka a učitelky jsou si všechny podobný," zahučel Bobby. „Dávej na sebe pozor, jo?"

„Myslel jsem, že-" začal Dean, ale jen mávl rukou a vrátil se k dokonale vypracovaným papírům. „A nezapomeň na stealth mód přes recepci," houkl ještě za Charlie. „Nebo se někdo bude divit, že se mu tu množej hosti."

„Hele, Bobby," pokračoval hned, jak Charlie zmizela za dveřmi, „kde jste tu... autorku vyhrabali?"

„Kontaktovala mě sama," pokrčil Bobby rameny. „Kdysi měla nějaký řešení s Garthem a když ho nemohla dohonit, dostala se přes další Lovce ke mně."

„S Garthem. Jasně," řekl Dean, zazíral na časovou osu od čtyřicátého devátého po současnost, promnul si kořen nosu a otočil se na Bobbyho. „Takhle na první pohled to vypadá jako... trochu paranoia, ne?"

„Ty ještě věříš na paranoiu?" Bobby si odfrkl, zavrtěl hlavou. „Říkala, že se tím začala zabejvat, když se to stalo... no, nějaký holce na škole. Trochu zmasírovala pár šprtů a..."

„Říkám jen, jak vypadají ty papíry," pokrčil Dean rameny. „Jak to máš v plánu skoulet? Nejdřív ten... Carver?"

„Jo, přesně ten," kývl Bobby. „Hned potom šerif. Skoro bych se vsadil, že někde v baráku najdeme ectoplasmu, protože tohle mi vážně dost připomíná posednutí duchem. Ale něco je tam jinak a ještě nevím, co."

Dean se zamračil na papíry.

„To je sakra pilnej duch, jestli má na účtě tohle všechno.. Ale takhle od stolu toho moc nevykoumáme."

Vytáhl telefon, tak nějak mimoděk ještě zkusil vytočit Casovo číslo, ale vypnul to v polovině té pitomé a nádherné hlášky na hlasovce a jako by se přinutil vzpamatovat, nahodil vyhledávání zpravodajství a hlášení související s aktuálním případem.

„A tady taky nic novýho, skvělý," zabručel.

*

Protože na benzinku to nebylo daleko, Charlie byla během chvíle zpátky. V náručí nesla pár energetických nápojů a podpaží pakl piv. A protože neměla volnou ruku, kolem recepce se ještě proplížila, ale dveře od pokoje už si otevřít nemohla. Ani neměla jak zaklepat, tak zkrátka loktem několikrát neohrabaně narazila do dveří.

Dean se celkem vděčně zvedl od studia a šel otevřít.

„Hm..." zhodnotil Charlie. „Sice se můžeme tak akorát plácat okolo, než se vzbudí i normální lidi, ale aspoň se můžeme plácat energicky."

„Já jsem energickej až až," zahučel Bobby. „Co bys řekl ty, že by to mohlo bejt? A Charlie... víc hlav víc ví."

Dean se poškrabal na zátylu a než něco řekl, uzmul s tichým „díky" Charlie jeden energiťák a otevřel si ho.

„Duch by i seděl," uznal. „Jenom mi to připomnělo... Podle týhle encyklopedie fresnotragiky ne všichni, který to trefilo, zařvali, vraždili nebo tak. Spíš..." Zaváhal. Téma Amara a požírání duší se mu moc otevírat nechtělo, spousta vysvětlování. „Těžko říct, než uvidím pana Domácí Zabijačku."

„Počkej, myslíš něco jako... jako byl Sam, když se vrátil z Klece, viď?" nadhodil Bobby. „Jenže..." Odmlčel se a nechal pracovat myšlenky.

„Ne každej to zvládá, jako to zvládal on," zamumlal Dean tiše a k energiťáku si ještě otevřel pivo, protože proč ne.

Bokem cosi datlil do telefonu. Takový... paralelní výzkum. K tomu i k oficiálnímu už začínala být potřeba srovnat si to, takže ke slovu přišel i zápisník, který vyložil z tašky a podařilo se mu přitom nic nerozlít a neupustit telefon do jídla, nebo něco podobného.

„Já víc takovejch nepotkal," řekl Bobby. „Každopádně, dokud si nepopovídáme s Ralphem, s knihovnicí, co byla u toho prvního případu, kterej zažila Claudia a se šerifem, tak víme prd."

„Mhm. Jak ří-" Dean v půlce věty vykulil oči na telefon, ještěže zrovna mluvil a nepil, jinak by nastala fontána. Zavrtěl hlavou.

„Pomluvy," zašeptal sám pro sebe, pak se teprve otočil na Bobbyho a dokonce mu samotnýmu došlo, že by mohl dodat nějaké vysvětlení. „Uhm... ještě dotahuju bokem nějaký... věci."

„Cože? Bokem, jako tam?" zeptal se Bobby, doufal, že je jasné, které tam myslí.

Dean pohledem zkontroloval Charlie, která nejdřív vypadala, že poslouchá, ale teď to vypadalo, že si přece jen zdřímla.

Přejel si dlaní čelo, jako by chtěl vyžehlit vrásky, a zavrtěl hlavou: „Bokem jako... sakra netuším, kde, a to je právě ten problém. Jeden nezvěstnej anděl, jeden nezvěstnej démon, úplná Dan Brown situace."

„Castiel a Crowley?"

Dean se na Bobbyho trochu zaraženě podíval: „Jo, Crowley, ten se taky vypařil, žejo. Jenže teď mluvím o trochu víc sexy démonovi."

Charlie byla ještě před pár minutami odhodlaná nalít do sebe několik litrů energiťáku a vydržet vzhůru celý zbytek noci. Nakonec jí to tak docela nevyšlo.

Ještě než si stačila otevřít první plechovku, hlava se jí sama položila na ruce a ona sklouzla do nepřirozeně přirozené polohy „zkroucenec u počítače" a ve vteřině vytuhla tvrdým spánkem.

„Takže démonka Ala," řekl Bobby. „Chm. Všechno je teď nějaký divný. Jseš si jistej, že chceš řešit tenhle případ a ne tohle?" Loupl ještě okem po spící Charlie a usmál se.

„Divný, jo," zabručel Dean, odsunul stranou svůj zápisník s k ničemu dobrými poznámkami, které dal dohromady. „A jsem si jistej, že potřebuju... zaměstnat. Pořádně."

„Okay, beru tě za slovo. Tohle asi bude hodně práce," řekl Bobby a trochu se zamyslel: „Většinou, čím dýl to trvá, tím složitější bejvá řešení. I když osobně bych byl nejradši za nějakýho toho ducha."

„Mhm. Kdy naposledy to bylo jednoduchý salt&burn?" nadhodil Dean řečnickou otázku, pak se ozvalo zasyknutí, jak načal další pivo. A kývl k Charlie: „Nepřesuneme ji na postel? Zlámaná bude po těch pár hodinách stejně, ale aspoň ne totálně."

„Pravda," odpověděl Bobby na řečnickou otázku. „A to jsou příhody se štěpkovačem ty vtipnější, co jsem zažil..."

Dean to vzal jako potvrzení, nebo že je Bobby zabraný ve vzpomínkách. Takže se zvedl a s opatrností rodiče, zacházejícího s děckem, které konečně zabralo, Charlie přemístil na postel. Po krátkém zaváhání přes ni ještě tak symbolicky přetáhl deku.

Pak se vrátil k Bobbymu a načatému pivu.

„Až tohle zmákneme, tak si za odměnu dáme exkurzi na Yggdrát- strom. A chlastačku na Asgardu. A zbytek těch divnejch lokiďour."

Bobby se trochu zastyděl, že Charlie sedící a spící přešel jako loňský sníh, ale byl zvyklý na to, že kluci si vždycky nějak poradili a když někde usnuli, nechal je být. Pak se k němu skrz změť myšlenek a všeho prodralo cosi o Yggdrasilu a chlastačce na Asgardu. Zpozorněl, protože ač se mu dřív zdály podobné věci jako nemožné, od doby, co znal Lokiho, se všechno změnilo.

„Neděláš si srandu, že ne?" koukl po Deanovi.

Ten zavrtěl hlavou.

„Z chlastačky? Nikdy. To je vážná věci," řekl, upíjel z plechovky a zároveň si hrál s telefonem, obojí asi stejně soustředěně. „Loki něco vykládal o Edově síni nebo tak, taková rodinná severskobožská párty, a že se mu šikne doprovod."

„Edova síň?" Bobby nadzvedl obočí a chvíli přemýšlel, co to mělo být. „Jo, Ægiho síň! No, podle toho, co se píše v Lokasenně, se ani nedivím, že potřebuje doprovod. Spíš bych to viděl na ochranku."

I Dean teď tázavě zvedl obočí. „Mluvil o tom... na svoje poměry dost vykuleně, jo," přiznal. „Ale co už. Byl jsem s ním už jednou pokecat s rodinou, tohle nemůže bejt o moc horší. Plus mínus spousta chlastu," dodal ténem, ze kterého nebylo moc zřejmé, jestli ten chlast má být pozitivum, nebo naopak.

„Pokud je pravda, co se píše v Eddě, tak to může bejt hodně zlý, protože Loki byl z Ægiho síně vyhnanej docela svinským krokem," vysvětlí Bobby. „Protože páchal... no, to, co Loki páchá, když zrovna není tady s náma a nenosí nám kafe."

Dean už to málem odmávl, jakože naaah, Loki je správnej týpek, co vaří kafe a poskakuje okolo jako takový milej zachránce, ale hlavou mu proběhla hodně, hodně stará vzpomínka na... řekněme oboustranné pošťuchování se mezi Lokim a jistým démonem.

„Takže budeme žehlit, jasně, diplomatický skilly a tak," prohlásil. Čímž to, alespoň pro tu chvíli a sám pro sebe, uzavřel. Mrknul na hodinky, pak na mírně chrápající Charlie.

„Pomalu vyrazíme, ne?"

„Mhm, diplomatický skilly, to jsme celý my," ušklíbl se Bobby, pak přikývl: „Jo, musíme se dát do pucu. Oblek máš?"

„Jasně, měl jsem celejch deset minut na to, se sbalit," přisvědčil Dean. Znovu si změřil chrupající Charlie. „Jak je na tom ona, to netuším. Ale než ji vzbudíme, asi se vystřídáme v koupelně." Zvedl se, připravený v mírně použitém stavu zalézt do zmíněné místnosti a vylézt jako elegán číslo 1. „První!"

„No tak běž, já si tady zatím vybalím svoje," odmávl ho Bobby.

Sáhl do skříně, kam už po příjezdu pověsil kvádro, takže snad nebude vypadat, jako by ho přežvýkla kráva. Koukal na něj stejně dost s nevolí, neměl tyhle „funus hadry" rád, ale co se dalo dělat. Aspoň v tom nebude sám.

Deanovi mírně povznesená nálada, udržovaná rozhovorem o věcech, netýkajících se mlhy, ztracených andělů a nedostupných démonek, vydržela přesně do okamžiku, kdy za sebou zavřel dveře koupelny.

Skoro jako proti vlastní vůli vzal telefon, jestě jednou vytočil Casovo číslo, poslechl si hlášku na hlasové schránce, málem telefonem švihl o zem, ale nakonec ho odložil a jednoduše provedl nezbytné úkony ohledně tělesné údržby a proměny v agenta Steva Rogerse.

Narozdíl od Bobbyho teda nebyl ani vyvěšený, ale nějaké to nenápadné pomačkání bylo asi to poslední, co ho trápilo.

„Volno," oznámil Bobbymu, když vylezl z koupelny. A sám trochu bezradně zaparkoval u postele a spící Charlie. Nejradši by ji nechal chrupat, ale bylo mu jasné, že by mu to neodpustila.

I když Bobby nevěděl, kde se vzal ten divný výraz v Deanově tváři, poplácal ho povzbudivě po rameni a zapadl do koupelny i s oblekem.

Ani by nehádal, jak mu sprcha přišla vhod. Ne, že by se cítil jako znovuzrozený, na to byl pořád moc zmatený a bolavý, ale v rámci možností mu zkrátka začalo být skoro fajn. Usušil se a nasoukal do obleku. Docela to šlo, přestože si spíš než jako agent FBI připadal jako podomní prodejce, ale tak to bylo vždycky.

Ještě ulíznout zbytky vlasů, které se mimo bezpečí kšiltovky cítily vystrašeně, a mohl říct, že je připraven.

Jakmile Bobby zmizel v koupelně, Deanovi ruka automaticky zase sáhla po telefonu, ale tentokrát se skoro až vztekle zarazil.

„Fajn," sykl a opatrně poklepal po rameni Charlie. Dělat něco takového bez připraveného kafe byl dost riskantní podnik, ale v tu chvíli na to ani nějak nemyslel. „Hej, Charlie... chceš ještě spát?"

Charlie se přetočila na druhou stranu, zamumlala něco, co mohla být stejně tak nadávka, jako přání veselých Vánoc a schoulila se do ještě menšího klubíčka, než byla předtím.

Dean si s povzdechem dřepl na postel vedle ní.

„Hele, klidně si dej ještě pár hodin, s Bobbym to zmáknem," začal, s plným vědomím toho, že půjde spíš o monolog, než dialog. „Sakra, jenom se snažím- To je fuk."

Opřel si hlavu do dlaní a buď čekal na nějakou odezvu, nebo to prostě vzdal.

Charlie se znovu zavrtěla, ale spíš než Deanova slova to způsobil nějaký sen, který ji pro změnu přiměl se natáhnou a pevně v rukou stisknout polštář.

Dean se na ni ohlédl, zamračil se.

Buď to byly noční můry a on by byl sketa, kdyby ji v to nechal zaseklou, nebo to byl... opak nočních můr a ona ho zakousne, jestli ji probudí.

Skoro zoufale pohlédl ke dveřím koupelny, ale Bobby si dával načas.

Jestě jednou zkusil na Charlie probuzení z režimu spánku poklepem na rameno.

„Hej, nezabíjej mě, jo? Chceš se vzbudit?"

Vtom se Bobby vyhrnul z koupelny trochu jako velká voda. Předpokládal, že je Charlie už vzhůru a chystá se taky vysprchovat.

„Já jsem hotovej," hlásil. „Můžeš!"

Charlie se při dalším poklepání otočila zpátky k Deanovi, oči ale neotevřela. Ty doslova vytřeštila, až když ji doopravdy probudil Bobby. Zprudka se vyhrabala z postele a trochu nejistě zaostřila na Deana před sebou.

„Kam můžu?"

„Do koupelny," vypadlo z Deana trochu zaraženě. „Nebo ještě spát," zkusil navrhnout potřetí a naposledy.

„Do koupelny?" Charlie se maličko zamračila, pak se zmateně rozhlédla okolo. Nakonec po chvilce rozmýšlení si prsty zajela do vlasů, došla pro batoh, který si hodila přes rameno. Když kousek ode dveří koupelny minula Bobbyho, nepatrně se zamračila a pohledem znovu zatěkala k Deanovi, sedícímu na posteli.

„Kdo umřel, že jste oba dva tak... vyparádění?"

„My všichni," odvětil Bobby. „Ale to je vedlejší. Vyrážíme na psychiatrii v rámci vazební věznice jako agenti Rogers, Stark a...?" Nechal otevřené místo pro Charlie alias.

Dean se už nadechoval k nějaké kousavé odpovědi, ale Bobby ho předběhl, takže zase sklapnul a jen kývnul.

Charlie nakrčila nos, doslova nakrčila nos a na Bobbyho se podívala jako na blázna. S očima stále ještě zalepenýma od spánku znovu sjela pohledem z jednoho na druhého a bez dalších slov zmizela v koupelně.

Teprve když jí na tělo dopadly první kapky studené, ledové vody, začala se vážně probouzet. Nejdřív nahlas vypískla, pak ze sprchového koutu vylétla jako tryskáč a zabalila se do ručníku. Chvíli nechala vodu téct naprázdno, aby se přesvědčila, že ti dva nevyplácali všechnu teplou a že začne téct-

Nezačala.

Charlie tedy sprchu vypla a jen si opláchla obličej studenou vodou.

Jednou, dvakrát...

„Danversová!" křikla přes zavřené dveře.

Ještě jedou si opláchla obličej a zledovatělými prsty otočila kohoutkem. Nakonec si namísto ručníku oblékla kalhotový kostýmek, který vypadal... pomačkaně. Nesouhlasně zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle, nespokojeně přejela po jedné pomačkanině, jako by ji mohla rukou vyžehlit.

Batoh pak popadla zpět do rukou a otevřela dveře zpátky do pokoje.

„Danversová," zopakoval Dean tiše, když se Charlie znovu objevila. Tvářil se trochu, jako kdyby se snažil vzpomenout si, odkud je mu to povědomé. Ale bezúspěšně. „OK, vyrazíme. Čerstvý kafe cestou," mrknul na hodinky, „a budeme tam akorát. Včas na příjemnej pokec."