Merida- 19 let
Škyťák- 20 let (Httyd 2)

Merida pov:

Stála jsem na molu natěsnaná v těch příšerných šatech a házela po rodičích naštvané pohledy.

Nechtěla jsem se vdávat. To nebylo nic pro mě.

"Stůj rovně." bouchla mě do zad matka. Já si odfrkla a zase jsem se zhrbila.

"Už jsou skoro tady!" táta zněl jak malé dítě. Od té doby co zjistil že umí krotit draky se nemohl dočkat až je potká.

A když zjistil že hlavní trenér draků je syn náčelníka, přestal matce odpirovat v tom aby mě provdala a okamžitě vyslal posla k náčelníkovi Blpu.

Byli dlouholetí přátelé, nebyl problém domluvit manželství mezi mnou a náčelníkovím synem. Jediný problém jsem byla já. Nechtěla jsem se vdát. A už vůbec né za...Škyťáka.

Toho kluka jsem si pamatovala. Před pár lety, když mi bylo asi čtrnáct, pozval je otec na návštěvu.

Ten kluk byl minimálně o hlavu nižší než já a i přes to že byl o rok starší než já. Byl chodící rybí kost, neuzvedl ani meč nebo sekeru. Nechápu jak mohl zrovna on skrotit draka.

Na obzoru se objevila loď. Na jejich plachtách se skvěl černý znak stočeného draka.

Jsou tady.

Loď zakotvila a spustila můstek. Po něm scházel obrovský muž s rudým plnovousem a hned za ním nižší, kulatější muž s dlouhým blond knírem.

"Kliďasy!" zvolal táta.

"Fergusi." potřásli si rukama.

"Smím se zeptat,..." vetřela se do toho matka. "....kde je váš syn? Naše dcera se nemůže dočkat až se seznámí."

Znova jsem si odfrkla a matka mě spražila pohledem.

"V pořádku Eleanor. Škyťákovi se do toho taky moc nechce." usmál se na mě Kliďas Velikán. "Ale oba musí pochopit že je to pro dobro našich národů. A spátky k otázce. Škyťák letěl na svém drakovi, měl by tu být každou chvílí."

Ani pořádně nedořekl a na mole vedle něj přistál černý drak se zelenýma očima.

Matka vylekaně o několik kroků ustoupila, zatímco otec se zase opatrně přiblížil. Já zůstala stát na místě.

Ze hřbetu draka sklouzla vysoká postava v koženém brnění.

"To je on! Pýcha Blpu." ukázal na něj Kliďas.

"Přestaň tati!" vyhrkl ten kluk. Stoupl si vedle kliďase a stáhl si z hlavy masku.

Ne, tohle nemůže být Škyťák.

To bylo první co mi prolétlo hlavou když jsem ho uviděla. Tenhle mladík nebyl ta chodící rybí kost co jsem viděla před lety.

Tenhle byl vysoký a i přes to že byl hubený, pod brněním se mu rýsoval nějaký sval. Kaštanové vlasy byly delší, brada i nos ostřejší. Jediné co bylo stejné byli oči. Mechově zelené.

Je celkem hezký... I když né zrovna viking.

"Škyťáku, slyšeli jsem o tvých činech. Jsme ohromeni z toho, co si dokázal." začal otec.

"Dík za chválu." odpověděl chladně.

"Ehmm, jsme si jistí že vám Merida bude dobrou manželkou." snažila se to zachránit matka. "Je sice trichu tvrdohlavá ale když chce, je pracovitá, šikovná, umí vařit, prát, vyšívat, je poslušná..."

"Proč je tohle měřítko správné ženy?" přerušil jí a všichni na něj vykulili oči.

"Co prosím?" zeptala se matka.

"Poslušnost, pracovitost... Proč by měla mít dobrá manželka právě tyhle vlastnosti? Já takou dívku nechci."

Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do tváře.

Co to plácá?

"A jaké by měla mít vlastnost vase nastávající?" matka zněla naštvaně. Právě spochybnil vsechno co se mi snažila natlouct do hlavy.

"Měla by být chytrá, svá, odvážná. Měl by se s ní dát vést normální rozhovor. Neměla by to být hloupá husička co se umí maximálně tak usmívat."

Přistoupila jsem k němu.

"Že by konečně někdo kdo by mě bral jako seberovnou?"

Nemohla jsem uvěřit co slyším.

"Já beru každou ženu jako seberovnou." usmál se.

"Myslím, že tady naše Merida splňuje všechny tvoje podmínky, chlapče." zasmál se táta.

Škyťák se na mě se zvednutým obočím podíval a já se na něj usmála.

Možná bych tu svadbu mohla přehodnotit....

Feministický Škýťa. Co mě to sakra napadá?!

Mimochodem, příští týden by měl vyjít hijack a tam mám podle mě docela originální nápad. Teda aspoň jsem nic podobnýho nikdy neviděla...

Anabeth