Ahoj!!

Na sladký zrovna moc nejsem, ale tohle bylo tak dobré, že jsem nemohl odolat. Ochutnal jsem od každého trochu a pak se pustil do dortu jen pro mě. Ke konci to bylo obtížné, ale nechtěl jsem, aby si Shiori myslela, že mi její dobroty nechutnají, a tak jsem to snědl celý.
,,Mám pocit, že se dnes nehnu. le bylo to tak dobré, že jsem nemohl přestat jíst." hlesl jsem, když jsem spolkl poslední sousto. 

,,To asi nikdo z nás. Přijde mi, že JIn už nabral nějký to kilo navíc." prohodil Namjoon se smíchem, když sklízel nádobí ze stolu. Jakmile se vrátil k JInovi, začal mu hladit břicho. 
,,Bude z tebe malá kulička." šeptl k JInovi a culil se na něj od ucha k uchu. 

Už jsem chtěla něco říct, ale překvapilo mě chování Namjoona, takže jsem jen nehnutě stála a sledovala situaci. Vždycky jsem si říkala, že se někteří členové k sobě mají možná až moc. Každopádně jsem byla ráda, že se všechno snědlo, i když jsem to nijak nevyžadovala. Udělala jsem toho tolik, že i pro osm lidí toho bylo stále moc. 

,,Asi bychom se měli někam přemístit. Myslím, že Shiori nepotřebuje být svědkem jejich až moc přítulné nálady." zvolal Hoseok a začal máchat rukama, aby ostatní vyhnal při nejlepším aspoň do obývacího pokoje. 

,,Co vlastně teď budeme dělat?" optal jsem se. 

,,Já s Taehyungem se půjdeme projít a nakoupit." odpověděl mu Hoseok. 

,,My půjdeme asi k sobě, abychom vám nechali trochu soukromí. JInak bylo to opravdu dobré." prohodil jsem s úsměvem. Následně jsem vzal Kookieho za ruku a vydal se s ním do pokoje. Celé ráno jsem sledoval všechno a všechny kolem. Uvědomil jsem si, že jsou všichni s někým spárovaní jen Suga ne, takže jsem teď byl celkem rád, že si našel někoho, ke komu má tak blízko. Aspoň se nebude cítit osaměle. 

,,No a jsme opět sami, takže co chceš dělat?" optal jsem se tentopkrát Shiori a usmál se na ni. 

,,Tak mě napadlo, když už sedíme před tou televizí, nekoukneme se na VIncenza, určitě jsi to ještě nedokoukal a já se ráda podívám s tebou." navrhla jsem a také mu věnovala úsměv. 

,,To zní jako dobrý nápad." odvětil jsem. pustil jsem televizi a na netflixu najel na Vincenza a najednou jsem si vzpomněl, že tenkrát vtipkovala o tom podpisu. Jenže to neví, že jsem ten podpis opravdu sehnal. Musím se s ní pak stavit u mě, abych jí ho dal, pomyslel jsem si. 

Koukali jsme se, dokud nebyl oběd, který dnes připravoval Jin s Namjoonem. Dneska by nejradši dělali všechno spolu. A když myslím všechno tak úplně všechno. Ještě včera upozorňoval Taehyunga, aby nedával tak najevo svou náklonost k Hoseokovi a dnes dělal to samé a okatěji. 

Po obědě jsme též pokračovali ve sledování, kdy se k nám připojil i Jimin s Jungkookem. A jelikož z toho ti dva nemohli tak, že jejich reakce byli hlasitější než ty moje s Shiori, přitáhli i zbytek. Takže jsme zase byli napresovaný vedle sebe. Přitáhl jsem si Shiori blíž, neboť vedle ní seděl JImin, a dal jí ruku kolem ramen, což jsem chtěl udělat už dávno, kdyby se k nám pořád někdo nepřipojoval. Prostě takové to klišé v kině, kde se takhle snaží kluk sbalit holku. 

Zrudla jsem a na chvíli přestala dýchat. Srdce mi teď tlouklo tak nahlas, že jej museli slyšet snad všichni. Pohlédla jsem na Yoongiho. Nevinně se na mě usmíval. Nemohla jsem nic namítnout. Navíc i přes ten pocit trapnosti, že tohle udělal i před ostatními, jsem se v jeho blízkosti cítila až moc dobře. 

,,Zítra bychom se mohli stavit ke mně. Ukážu ti, jak žiju sám, navíc tam pro tebe mám ještě jeden dárek, který jsem předtím potřeboval poslat." mluvil jsem tiše. Nechtěl jsem, aby mě někdo očernil z nekalých úmyslů. Bohužel přeci jen se někdo našel. 

,,Tady někdo chce víc soukromí, než jsme si mysleli. Stačí říct a my půjdeme pryč, nemusíš ji kvůli tomu vodit přes půlku města." prohodil s úšklebkem Jungkook. 

,,No a že ses nepochlubil, co za dárky jsi to vlastně posílal. Nevěděl jsem, že jsi takový tajnůstkář, Yoongi." přidal se Hoseok. 

,,Jste jako malý děti, ne všichni mají potřebu všem všechno říkat." pokáral je JIn a ukázal na televizi, aby se ostatní věnovali seriálu a ne těm dvěma. 

Děkoval jsem, že máme ve skupině někoho jako je JIn. Nakonec jsme nekoukali moc dlouho, protože se kluci, chtěli vyfotit s Shiori, aby měli nějakou památku. Dost jsme se u toho nasmáli. 

---------------------------------------------------

Pomalu jsem si balila věci. Nikam se mi nechtělo, ale nemůžu mít takový luxus věčně, ne no? Když jsem měla sbaleno, rozloučila jsem se s ostatními. I když jsem od nikoho nic nechtěla, každý z nich mi dal něco na památku. Následně jsme s Yoongim opustili dorm a vyrazili k autu.

Myslela jsem si, že s námi pojede Namjoon, ale asi nám chtěl dopřát soukromí. Zanedlouho jsme dorazili k Yoongimu. Na to, že v domě bydlel sám, nebyl zrovna malý. Tady by se jeden ztratil, pomylslela jsem si, když jsme byli uvnitř. Yoongi mě nejdříve provedl a poté jsme se zastavili v jeho pokoji. Vytáhl na stůl krabici a začal v ní něco lovit. 

,,Nezapomněl jsem, dokonce jsem ti k tomu nechal udělat fotku, abys věřila, že je to vážně jeho podpis." řekl jsem s úsměvem a předal jí zalemovaný papír s autogramem a k tomu fotku mě a "Vincenza" . 

,,Jen jsem vtipkovala, ale mockrát děkuji. Mimochodem na té fotce ti to opravdu sekne, tu si zarámuji!" vyhrkla jsemm možná až moc nadšeně a objala ho. Odtáhla jsem se, kdyžjsem si uvědomila, jak hloupě se před ním chovám. 

,,Myslím, že jemu to sekne víc a když už jsme u těch fotek, co takhle si jednu udělat. Včera jsme se sice fotili, ale chci mít jednu, kde budeme jen my dva." pověděl jsem s nevinným úsměve a cítil, jak mi hoří tváře. Klidně bych se od ní nechal objímat déle.

,,Nemám nic proti." řekla jsem a vytáhla telefon. Yoongi si stoupl vedle mě a začal se usmívat. Neskončilo to u jedné fotky. Pořídili jsme jich hned několik a pořád jsem měla pocit, že to nestačí. Najednou mě Yoongi zezadu objal. Překvapeně jsem na něj pohlédla. Hlavou naznačil, abych koukala do telefonu, z čehož jsem usoudila, že se chce vyfotit i takhle. Než jsem to ale vyfotila, políbil mě na tvář. Totálně jsem zrudla. 

,,Promiň, nemohl jsem odolat." hlesl jsem tiše a nervózně se podrbal na zátylku. 

Nic jsem mu na to neřekla, byla jsem až v příliš velkém šoku. Na chvíli jsme myslela, že proskočím oknem nebo se propadnu do země, nebo budu skákat tři metry do vzduchu a poslední ta nejhorší možnost, že Yoongiho umačkám k smrti. Podívala jsem se na tu fotku. Byla opravdu povedená. 

,,Pošleš mi ji? Tu si chci nechat zarámovat já." řekl jsem. Ještě neutekla, což bylo dobré znamení. 

,,Hned to bude." odvětila jsem a fotku mu poslala. Když jsem pak spatřila hodiny, chtělo se mi brečet. Zbývala už jen hodina do odletu, což znamenalo, že se budeme muset rozloučit. 
,,Asi bychom měli pomalu vyjet. Sice se mi nikam nechce, ale budu muset." pověděla jsem smutně a koukla se na Yoongiho. 

Kývl jsem a rozešli se  ke dveřím. Nechtěl jsem se ještě loučit. Každopádně už teď jsem věděl, kam pojedu, až budu mít čas. Samozřejmě jen pokud bude chtít. 

-------------------------------------------------------

Stáli jsme kousek od budovy, neboť vevnitř by Yoongimu jistě nepomohl kšilt s rouškou a slunečními brýlemi. Povzdechla jsem si. 
,,Vážně se mi nikam nechce. Každopádně děkuji na skvělý víkend plný zážitků, hrozně jsem se s vámi pobavila." řekla jsem. 

,,Není za co děkovat. Též jsem se skvěle bavil a kluci určitě taky. Chtěl bych tě ještě někdy vidět..." hlesl jsem posmutněle. 

,,Taky bych tě ještě někdy ráda viděla." 

,,Mohl bych někdy přijet tentokrát já za tebou?" optal jsem se. 

,,Že se vůbec ptáš. Budu jedině ráda." odpověděla jsem. Nastavil náruč a já ji s úsměvem přijala a též jej objala. Cítila jsem se v jeho objetí dobře. Teď se mi nechtělo už vůbec pryč, ale čas najednou plynul až moc rychle.
,,Už budu opravdu muset jít." řekla jsem a odtáhla se od něj. 

,,Počkej, ještě mež odejdeš..." nedopověděl jsem to a přitáhl si ji zpět k sobě. Stáhl jsem si roušku dolů a políbil ji. Vytřeštila oči, ale neodtrhla se. Nakonec pohnula svými rty proti těm mým. Polibek jsem prohloubil a pevněji ji objal. Po chvilce jsem oddělil naše rty a nechal ji konečně jít.
,,Nezapomeň mi napsat až dorazíš." řekl jsem ještě, než mi zmizela z dohledu. Srdce mi tlouklo jako o závod. Nevím, co to do mě v jelo, ale musel jsem to udělat. 

Konec!!!