Nikolaj Grigorijevič Rasputin stál v pozoru na sovětské základně Hydry a čekal na svůj verdikt. Věděl, že bude povýšen proti své vůli, ale neustoupil. Bude bojovat za to, v co věří, ze všech sil. Byl zuřivě loajální k těm, které považoval za spojence, ale silně opovrhoval každým, kdo kdy ublížil jemu nebo jeho rodině. Najednou se do jeho myšlenek vloudil hlas. "Rasputine, pojď se mnou." Byl to úslužný hlas majora Pavlova, kterého Nikolaj nemohl vystát. Popadl Sputnik za vodítko a německý ovčák ho poslušně následoval. Nikolaj kráčel vedle majora, když mířili do experimentální laboratoře. "Postup upgradu brzy začne," řekl major Pavlov. Nikolaj odmítl odpovědět a místo toho se zhluboka nadechl, než zamířil do laboratoře. Když vstoupili do místnosti, viděl různé vědecké přístroje připravené k experimentování. Vědci mu řekli, že jsou na něj připraveni a že okamžitě začnou. Nikolaj stál nehybně, když mu byla rychle podána injekce. "Co jsi mi to udělal?!" křičel Nikolaj v agónii, zatímco Sputnik zuřivě vrčel po jeho boku. "Brzy uvidíš," zasmál se major Pavlov, když Nikolaje úplně pohltila tma.