Nikolaj a jeho manželka Laura Rasputinovi právě přijeli do Řeckého království, aby byli svědky příjezdu Alexandra Velikého. Přivítala je královna Rychlá Střela a její manžel, kapitán a král William Bligh. Když si vyměňovali zdvořilosti, Nikolaj si nemohl nevšimnout znechuceného výrazu na Selejově tváři, Střelina 1. důstojníka. Nikolaj věděl, že je oddaný muslim, a tak se rozhodl navázat konverzaci. "Seleji, můj příteli. Jak tyto pozemky hodnotíte? Nejsou úplně jiné než ty, na které jste zvyklý ve své vlasti?" zeptal se Nikolaj. Selejovy oči se zúžily, když uslyšel Nikolajova slova. "Tyto země mohou být jiné, ale Alláh je všude. To je to, na čem záleží nejvíc," odpověděl Selej přísně. Nikolaj se zasmál. "Vidím, že vaše víra v Alláha je stále neochvějná. Ale uvažoval jste někdy o možnosti, že tam venku mohou být i jiní bohové? Možná dokonce větší než Alláh sám?" Selej byl Nikolajovými slovy zaskočen. "Rouhání! Takové řeči jsou v naší kultuře kacířstvím!" Vykřikl. V tu chvíli k nim přistoupila královna Rychlá Střela a přerušila jejich rozhovor. "Ach, tady jsi! Už jste se setkali s mými syny? Tohle je korunní princ Thomas a princ Henri Blighovi." Když byli představováni, Nikolaj si nemohl pomoci a ušklíbl se nad Selejovým nepohodlím. Věděl, že mu jeho zpochybňováním jeho víry uhodil nervy. Ale prozatím se rozhodl to odložit stranou a užívat si společnost kolem sebe. Všichni netušili, že jejich pokojné shromáždění bude narušeno nepředvídatelnými událostmi, které prověří jejich víru a loajalitu jeden k druhému.