Nikolaj Grigorijevič byl obklopen temnotou, když cítil, jak mu začínají praskat kosti. Vykřikl v agónii, když si uvědomil, co se děje - jeho první proměna ve vlkodlaka. William, který sledoval, jak se to vyvíjí, se začal nekontrolovatelně smát. "Co je na tom tak legračního?" Nikolaj se stihl zeptat přes bolest. "Jsi ubohý," Odpověděl William a stále se smál. "První transformace jsou vždy nejhorší." Nikolaj se dál svíjel v agónii, jak se jeho tělo kroutilo a měnilo. Po tom, co se zdálo jako hodiny, byla jeho transformace dokončena. Rozhlédl se a ocitl se na nádvoří hradu královny Rychlé Střely Řeckomakedonské. Teprve tehdy si Nikolaj uvědomil, že jeho teta je nejen královnou Řecka, ale také královnou upírů a vlkodlaků. Zjistil také, že Selej "el" Týn nebyl jediným oddaným následovníkem Alláha v jejich rodině; William a Cahir Moonwoodovi, Selejův otec a strýc, byli také následovníky. Nikolaj nemohl uvěřit tomu, co slyší. Jeho svět se během několika minut obrátil vzhůru nohama. Rozhodl se, že s tím konfrontuje svou tetu. "Je to pravda?" Zeptal se jí přímo. "Jsi opravdu královna upírů a vlkodlaků?" "Ano, je to pravda," Rychlá Střela odpověděla klidně. "A je to břemeno, které nesu se ctí." Nikolaj nenacházel slova, jak se snažil pochopit všechno, co se právě stalo. William přerušil jeho myšlenky. "Vítej v našem světě, bratranče," řekl s úšklebkem na tváři. Nikolaj věděl jednu věc jistě - věci už nikdy nebudou stejné.