Nikolaj Rasputin ležel na kovové posteli, zíral do stropu a přemýšlel o svém životě, než byl převezen na sovětskou základnu Hydry. Vždy měl blízko k vědě a technologii, což ho vedlo ke spolupráci s Hydrou, snažil se vytvořit pokročilé zbraně a vylepšit lidi, aby dosáhli nadřazenosti. Když se ztratil v myšlenkách, uslyšel kroky, které se blížily k jeho pokoji. Dveře se otevřely a vešel Dimitrij V. Lenin, velitel základny. "Dobré odpoledne, Nikolaji," Dimitrij ho přivítal s úsměvem. "Mám pro tebe nějakou novinku." "Pane?" řekl Nikolaj, když se posadil. "Experimentování na tobě přestane," řekl Dimitrij, když si přitáhl židli vedle Nikolajovy postele. "Chápeme vaši neochotu k němu a respektujeme vaše pocity vůči vašemu psu Sputniku." Nikolaj si oddechl a vyjádřil vděčnost Dimitrijovi. "Ale než odejdeš." Dimitrij pokračoval a zvedl malý skleněný válec naplněný zelenou tekutinou. "Mám někoho, koho bych chtěl, abys potkal." Když se Nikolaj podíval pozorně, uviděl mladého chlapce, který stál ve válci a zíral na něj. "Tohle je Isaak Sokorin," Dimitrij se představil. "Je to syn sibiřského farmáře, kterého jsme před narozením vylepšili." Nikolaj nemohl uvěřit svým očím. Vstal z postele a přistoupil k válci. "Jak je to možné?" zeptal se Nikolaj s šokem v hlase. "To je to, co děláme tady v Hydře," Dimitrij vysvětloval s pýchou. "Měli byste být také hrdí, protože je to technicky vzato váš první výtvor." Nikolaj tam stál a hleděl na Isaaka se smíšenými pocity; úleva, že už to nebyl on, kdo podstupuje experimenty, ale také vina, že je zodpovědný za vytvoření něčeho, co nikdy nezažije normálnost jako Sputnik. "Doufám, že si vzpomenete na tento okamžik, kdy jste čelili dalšímu rozhodnutí, jako je to, které jste učinili se Sputnikem." řekl Dimitrij před odchodem. Nikolaj tam dál stál s Isaakem a "pozoroval" ho, protože věděl, že věci už nikdy nebudou jako dřív.