Vešel jsem do apartmánu, v němž jsem s Jacqueline bydlel a zavřel jsem za sebou dveře. Zaposlouchal jsem se do ticha bytu a zdálo se, že je Jackie ještě na těch jejích nákupech, takže jsem měl klid na čtení toho deníku. Podpatky mých bot hlasitě klapaly o dřevěnou podlahu, jež byla položená po celé ploše obývacího pokoje, do něhož jsem vešel. Svlékl jsem si sako, z něhož jsem vyndal deník a posvátně ho položil na stolek.  

Sako jsem odhodil na opěradlo pohovky a rozepnul jsem si několik horních knoflíků na košili asi do půli hrudi, stejně tak manžetové knoflíky a rukávy košile jsem si ohrnul po lokty. Přešel jsem k obrovskému oknu téměř přes celou stěnu obývacího pokoje a chvíli jsem koukal ven na panorama Londýna. Byl to opravdu překrásný výhled, obzvlášť v noci, kdy se všechna světla a pouliční lampy rozsvítily.  

Ze stolku u okna, jenž byl hned vedle křesla, v němž jsem často sedával, jen přemýšlel anebo si četl, jsem si vzal skleničku a do ní jsem si z lahve pomalu naléval mou oblíbenou skotskou, která na stolku kromě skleničky byla také. Byl jsem vděčný mé, tedy naší domácí, že to vždy takhle připravovala.

 Moje oblíbená tekutina stále putovala do skleničky malým pramínkem a to je prý pro destiláty vhodné, což jsem ale nestihl dokončit, protože se za mnou zjevilo něco teplého a kouslo mě to do krku a protože jsem se opravdu leknul, tak jsem upustil láhev skotské na zem, která se okamžitě rozlétla po zemi včetně jejího obsahu, takže se to rovnalo tomu, jako kdybych téměř 1000 liber spláchnul do záchodu. 

 ,,Sakra, Jacqueline!" vyštěkl jsem se a otočil jsem se na ni, která se hravě usmívala.

 ,,Vážně ti děkuju, že jsi mi pomohla rozbít jeden z posledních exemplářů této skotské na světě!" zamračil jsem se a aspoň jsem vypil těch několik mililitrů ze skleničky, které jsem stačil nalít. ,,Tak promiň, ale já vím, že ty si koupíš novou." Zasmála se a já se zašklebil, protože ta lahev byla opravdu jedna z posledních a nejdražších.  

,,A vůbec, kdes byla? Myslel jsem, že jsi pryč." Nadhodil jsem a čekal na její odpověď. ,,No, už jsem se vrátila, teď jsem si chvíli četla a slyšela jsem tady nějaké zvuky...." Začala. ,,Tys četla?" vyrušil jsem ji a povytáhl jsem nevěřícně obočí. ,,No, módní časopis, byla tam nafocená nová kolekce Chanellu a Burberry a..." mluvila o něčem dál a já se na svou reakci zašklebil. Jak jsem si mohl myslet, že by četla knihu? Ach Harry, jsi stále prudce naivní.  

,,Ale teď bych šla ráda dělat něco úplně jiného..." usmála se se skousnutím rtu a já se ušklíbl, neboť jsem pochopil její narážku. ,,Ne, nemám teď na nic takového náladu." Zamračil jsem se a ona mi zatahala za ruku. ,,Harry, no tak, vždyť celé dny se nevídáme a myslím, že se potřebuješ odreagovat...." Začala, načež mě rukama objala kolem boků a z kalhot mi začala povytahovat košili, neboť byla v kalhotách zastrčená. 

 ,,Ne, nepotřebuju se odreagovat, co nechápeš na tom, že teď nemám náladu?" Dodal jsem a ustoupil jsem o krok vzadu, čímž jsem vyklouzl z jejího sevření. S mlčením mírně přikývla, nad čímž jsem nakrčil obočí, neboť mě to překvapilo. ,,Chci teď být chvíli sám." Zvážněl jsem. ,,Dobře..." pokrčila rameny a odešla z obýváku do chodby. Čekal jsem, že se třeba zeptá, co se děje nebo tak, ale očividně jí to bylo jedno. Nechal jsem to být a otočil jsem se ke konferenčnímu stolku, abych si vzal ten deník a v klidu si ho přečetl, přičemž cestou jsem překročil rozbitou lahev a rozlitou skotskou, neboť jsem se nechtěl obtěžovat s uklízením, avšak zarazila mě jedna věc- ten deník tam nebyl!  

Byl jsem si jistý, že jsem ho pokládal na stolek, ale přes to jsem několikrát protřepal sako a rozhlížel se dokola, jestli jsem ho nedal někam jinam, ale nezdálo se.  

,,Moment, Jacqueline..." zavrčel jsem potichu, protože kam jinam by se deník poděl, než do jejích rukou, protože slepý jsem opravdu nebyl. Nejspíš si ho nepozorovaně odnesla, když odcházela, protože jsem se ihned po jejích slovech otočil k oknu.  

,,Jackie!" houkl jsem a vešel jsem na chodbu, odkud jsem šel do ložnice. Rozrazil jsem dveře a celá místnost, zalitá sluneční září, byla prázdná, nebyl v ní ani deník, ani Jacqueline. Poté jsem rozrazil vedlejší dveře, což byla moje pracovna, sice jsem pochyboval, že tam bude, ale jistota byla jistota. Moje předpoklady se potvrdily, nikdo tam nebyl.

 ,,Jackie!" zabušil jsem na dveře koupelny, a když jsem se je pokusil otevřít, bylo zamčeno. ,,Moment, zlato!" houkla zpěvavým hlasem a já zaklepal znova.

 ,,Vím, že máš ten deník, takže mi ho okamžitě vrať!" řekl jsem hlasitě, aby to bylo i přes zavřené dveře dostatečně slyšet. ,,Ne, nedám ti ho!" ozvalo se zpoza dveří po chvíli, když jí aspoň došlo, že lhát bude zbytečné a já protočil oči. ,,Nechovej se jak malá, prostě mi to vrať!" zakřičel jsem už naštvaně a bouchl do dveří. ,,Já si to chci přečíst a chci vědět, co tam je!" ozvalo se opět a já už téměř vřel vzteky.   

,,Odemkni ty pitomý dveře a vrať mi to!" kopl jsem tentokrát do dveří a měl jsem silnou chuť je vyrazit. ,,Vrátím ti ho...." Pronesla a já byl překvapený, jak rychle se vzdává a uslyšel jsem kroky v koupelně, ,,ale až poté, co se se mnou vyspíš!"

Moje reakce sice nebyla úplně vhodná, ale vyprskl jsem smíchy. Nechápal jsem, co s ní je, jindy se takhle nechovala, ale vážně mě vydírala, že mi nevrátí věc, která byla vlastně moje?  

,,Aha, jak jsem si mohl myslet, že mi to vrátíš jen tak..." úsměv jsem vystřídal úšklebkem, ,,ale žádnej sex nebude, prostě mi to vrať, nebo ty dveře vyrazím!" pohrozil jsem a v tu chvíli jsem byl ve stavu, kdy bych toho byl schopný, přičemž celou dobu jsem klepal do dveří jako zmagořený datel. 

 ,,Ne!" odmítla a já si nasupeně povzdychl. ,,Někdy vážně nechápu, proč s tebou jsem, když jediný, co dokážeš, je mě vydírat, nakupovat ty tvoje debilní hadry nebo ze mě tahat prachy!!" zařval jsem tentokrát už opravdu naštvaně a byl jsem si vědom, že jsem opravdu dost přitvrdil, ale neměl jsem na výběr.  

Za žádnou cenu nesměla vidět, co v tom deníku je, i když jsem ještě ani já sám nevěděl, co tam je, ale pokud by tam nebylo něco pikantního, přece by si pan Slade vysloveně nepřál, že je deník určený pouze pro mě. Po mých slovech se dveře ihned rozrazily tak rychle, že jsem ani neslyšel jejich odemknutí.

 ,,Tak si to třeba sežer!" vrazila mi do ruky ten deník, přičemž její obličej ovládal naštvaný výraz, k němuž neměla zjevný důvod, rychlými kroky přešla do ložnice a zabouchla za sebou dveře. Povzdychl jsem si a s deníkem v ruce jsem šel do obýváku. Opět jsem překročil sklo a skotskou na zemi a posadil jsem se do měkkého křesla a pohodlně jsem se opřel. Na chvíli jsem se zahleděl z okna, připravujíce se na informace, které se dozvím. S hlubokým nádechem jsem otevřel deník hned na první stránce. Stránky byly mírně přilepené k sobě, takže se nezdálo, že by to Jacqueline četla.  

Obvykle bych se za ní šel usmířit, ale byl jsem v právu a to spíš ona by se měla omlouvat, že se chová jako malé dítě. Deník měl mírně zažloutlé stránky, které byly čisté, bez jakýchkoliv linek. Hned na první stránce bylo mírně šikmým písmem úhledně napsáno: Pro mého nejstaršího syna, Harryho Stylese.  

Polkl jsem, když jsem si uvědomil, že můj biologický otec věděl, jak se jmenuju i příjmením, takže musel vědět, kde vyrůstám nebo kdo si mě převzal. Byl jsem opravdu zmatený a srdce mi rychle tlouklo, jednak, že čtu slova a věty, která psala v tu dobu již mrtvý člověk, hlavně můj biologický otec a jednak, že se snad dozvím odpovědi na otázky, které mě tolik zajímaly. Dychtivě jsem otočil na další stranu, která byla pokryta textem.  

Písmo bylo opět mírně zešikmené, ale barva propisky nebo čím to bylo psáno, byla tmavší. Deník jsem pevněji uchopil v mých roztřesených rukou. Byl jsem na sebe naštvaný, že to beru tak vážně a že se mi tak klepou ruce, protože jsem očekával řeči, že to takhle nechtěl a podobně. I přesto jsem ale mnou nechal projet vlnu zvláštního pocitu, pohled zapíchl na první slovo na stránce a začal číst.

Zdravím vás, lidičky, je tu další díl! :DD snad se vám bude líbit a potěší mě, pokud sem hodíte vote a byla bych ráda, pokud by to udělali i ti, kteří už tento díl dříve četli ;) :) samozřejmě komentářem taky nepohrdnu :DDD a děkuju za votes u minulých dílů! :))