,,Hrábě už jsou uklizený." Zahlásil Edward, když jsme došli na dvůr, kde už on spolu s Lettie čekal. ,,Dobře," přikývla Penny, vzala si ode mě hrábě a spolu s jejími je opřela o zeď, ,,teď se pojďte napít." Zagestikulovala rukou, zatímco druhou je hrnula směrem k domu.  

,,A kdy bude to překvapení?" vyzvídal Ed, zatímco poslušně kráčel s Penny a mnou za zády. ,,Hned potom, co se napijete." Vysvětlil jsem oběma.  

O několik minut později už jsme všichni stáli opět na dvoře, posilněni limonádou, zatímco já otevíral dveře od auta, v němž byla uvězněna prasátka. Natáhl jsem se na sedadlo spolujezdce, odkud jsem vzal prasátka a dal si je za záda a otočil se k Edovi a Lettie. Penny, stojící za nimi, přešla za mě, nejspíš, aby viděla, co schovávám za zády.

 ,,Takže..." začal jsem a přidřepl jsem si, stále s prasátky za zády, ,,doufám, že se vám to bude líbit, sice bych řekl, že takovýhle dárek je vcelku kontraproduktivní, ale..." pokračoval jsem v mém kratším řečnění, ale zarazil jsem se, protože jsem těsně za sebou zaslechl něčí hlas, tedy šepot. 

 ,,Ehm, řekla bych, že slovu kontraproduktivní nerozumí a mimochodem... hezká prasátka." Ozvalo se za mnou a já se s pobaveným úsměvem otočil na Penny, ale ihned jsem pohled stočil zpět. ,,Tak, zavřete oči..." povytáhl jsem obočí a čekal, až to udělají, což se hned stalo, ,,a nastavte ruce...." Dával jsem dál pokyny, zpoza zad jsem vytáhl prasátka a položil je na napřažené ruce dvojčat. Zachichotali se, když ucítili váhu na svých rukou a nejspíš i hebkost materiálu. 

,,Můžete!" řekl jsem, načež otevřeli oči a pohled jim padl na svoje ruce.  ,,Jéé!" vyjekla Lett, ,,to je prasátko!" konstatovala celkem zbytečně, neboť to bylo zjevné. ,,Prasátko ještě v hračkách nemáme!" vyjekl Ed na Lettie a vykulil oči. 

,,A jak se říká....?" Ozvala se Penny, přičemž otázka nebyla mířená na mě. Nejspíš. ,,Děkuju." Řekla dvojčata sborově a věnovala mi rozesmátý pohled. ,,Nemáte za co." Usmál jsem se, protože dětská radost byla jedna z nejkrásnějších, kterou jsem kdy viděl. 

***

Čelil jsem ovci. Obrovské, živé ovci, se kterou jsme si navzájem nebyli sympatičtí a probodávala mě korálkovýma očima. ,,Harry, neboj, Betty je hodná." Zatahal mě za ruku Ed, přičemž nás dělilo několik dřevěných latěk ohrady, on stál v ní a já před ní. 

,,Já se nebojím...." zalhal jsem, ,,jen si nejsme sympatičtí." Konstatoval jsem vážně a jakoby schválně to Betty stvrdila zabečením. ,,Hele, už jdou s tou mrkví!" zamával Ed někam za mě, takže jsem se otočil a  uviděl Penny s Lettie, přicházející od domu směrem k nám s mrkvemi v ruce.  

,,Vy se té ovce bojíte?" povytáhla Penny obočí, když se zastavila vedle mě. ,,Ne!" zalhal jsem už podruhé za několik minut a dlaněmi jsem se opřel o příčku ohrady. ,,Já jen, že je celkem stará a určitě vám nic neudělá." Pokračovala. Ten fakt mě sice uklidnil, ale ani to mě nepřimělo k tomu, abych byl v jednom ringu s divokým zvířetem.

Lettie prolezla mezerami mezi příčkami ohrady se dvěma mrkvemi v ruce za Edem, který hladil ovci po srsti. 

,,Buďte ale opatrní!" houkla na ně Penny, zatímco oni ládovali to zvíře mrkví. ,,Takhle... aktivní tu máte každý den?" nedalo mi to, neboť za těch několik hodin, co jsem tam byl jsem stihl obědvat, shrabat trávu, teda pokusit se o to, předat prasátka, vynést si kufry do patra, což bylo díky strmým schodům docela náročné a ještě zaopatřovat ovci, tedy pouze sledovat to.  

,,Aktivním bych to nenazvala," ušklíbla se Penny, ,,někdy je tady daleko víc rušno." Vysvětlila a mně se zatmělo před očima při té představě. V určitém směru mi to vyhovovalo víc než uspěchaný Londýn plný smogu, ale na druhou stranu v Londýně jsem měl větší volnost, nějaké podepisování smluv a nudné schůzky, jejichž náplní bylo hlavně popíjení skotské, mi tolik energie neubíralo.  

,,Ale ještě se půjdeme projít, je celkem hezky. Můžete se přidat, pokud budete chtít."  Pokračovala Penny a já pomalu přikývl, pozorujíce děti a ovci. Zahleděl jsem se do dálky, ale z mého přemýšlení mě vyrušil jekot: ,,Chyťte ji!"  

Zbystřil jsem a rozhlédl jsem se kolem dokola, koho že má kdo chytit, ale po rozhlédnutí se jsem ihned pochopil situaci- ten tvor s huňatou srstí práskl do bot, zatímco se za ním řítila Penny včetně dvojčat. Vlastně to byl docela vtipný pohled, ale ovce, tedy Betty, už stačila oběhnout ohradu a s bečením si to mířila přímo ke mně.  

,,Harry, chyť ji!" vyjekl Eddie a máchal rukama a já nechal ovci proběhnout kolem mě, která se řítila od ohrady, přilehlé k farmě, směrem k blízkému lesíku. Zhluboka jsem se nadechl, odhodlávaje se k tomu velkému činu a vystřelil za ní, sice jsem nechápal, proč jsem to udělal, ale byl jsem si jistý, že běhám natolik rychle, abych ji chytil.  

Co jsem však nedomyslel bylo, jak ji chytím, což mi na mysl vešlo, když jsem ji doběhl a běžel po jejím boku, takže nově příchozímu pozorovateli mohlo připadat, že si dáváme závod a já nediskriminuji ovce.  

,,Chyť ji, ona tě nekousne!" zaslechl jsem něčí houknutí, načež mi na mysl vešla strašná myšlenka, že by mě takové zvíře mohlo pokousat a já se i přes to nakonec odhodlal uchopit tu ovci kolem těla a škubnout k sobě, čímž jsem ji zastavil. Hustá srst mě příjemně hřála do rukou a Betty sebou příšerně zmítala a bečela, že jsem měl pocit, že se mi každou chvíli vyškubne. 

 ,,Huráá, Harry ji chytil!" ozval se Lettiin hlas, takže jsem se ohlédl a uviděl, jak dvojčata spolu s Penny a lanem, nejspíš na uvázaní ovce, jdou ke mně. ,,Ufff, díky, že jste ji chytil, nechápu, co do ní vjelo." Vysvětlovala Penny s odlehčeným úsměvem, zatímco ovci opatrně kolem krku utahovala volnou smyčku, aby Betty měla dostatečný příliv vzduchu.  

,,To nevím." Pokrčil jsem neznale rameny, zatímco Lettie ji hladila po srsti. ,,Jsi vážně super, Harry." Věnoval mi Ed upřímný úsměv, takže jsem se na oplátku usmál taky. Byl jsem vlastně rád, že zabráněním útěku ovce jsem si zvýšil oblíbenost a popularitu nejen u mých sourozenců, ale i u Penny.

O necelou hodinu později jsme kráčeli po lesní cestě, která bloudila mezi stromy. Na to, že už byl podvečer, bylo poměrně hezké počasí, vhodné k takové procházce, tedy tipoval jsem to. Nevěděl jsem, jaké počasí je k procházce vhodné, neboť jsem se nikdy neprocházel, protože Londýně nebyla chuť ani čas. Moje oči, ukryty za černými slunečními brýlemi, si okolí pečlivě prohlížely. S Penny jsme mlčky kráčeli vedle sebe, zatímco Edward a Lettie asi metr před námi vesele poskakovali a stále se něčemu chichotali. 

V tu chvíli jsem zčásti pochopil, co je to ta zmiňovaná vesnická idylka, o níž se bavili moji zaměstnanci. Už jsem pochopil, proč na víkendy a všechna volna jezdí na chalupy nebo k příbuzným na venkov. Přesně tam člověk zapomněl na všechny všední problémy a starosti, které doma řešil. Vypustil vše z hlavy a užíval si volna a přírody, jejíž krásou jsem se nikdy dřív nezabýval.

Zároveň jsem se ale zarazil nad stylem myšlenek, které se mi honily hlavou. Nechápal jsem, že si připouštím, že se mi tam líbilo. ,,Harry?" ozvalo se přede mnou, takže jsem přestal hledět do dálky a pohled jsem věnoval  Edovi, který ke mně stále za chůze vzhlížel.

,,Hm?" zamručel jsem na znamení,že má moji pozornost.  

,,Že mě nechytíš!" vyjekl zničehonic a rozběhl se směrem vpřed. Na chvíli jsem za ním zaraženě zíral a vlastně tak docela nechápal, co po mně chtěl a ani jsem si nebyl jistý, jestli bych ho doběhl, protože mě stále trochu bolely nohy z odchytu ovce, ale nakonec jsem si sluneční brýle z očí zarazil do hustých vlasů, aby mi tmavé zbarvení jejich skel nemátlo terén a vystřelil jsem za ním. Sám sebe jsem překvapil, že běžím tak rychle, protože už po chvíli jsem ho téměř dobíhal.

Po několika desítkách metrů jsem vyběhl z lesa a ocitl jsem se na jakési louce nebo pastvině, na níž byla cesta, ale z té Ed už dávno seběhl a běžel přímo z kopce dolů. ,,Já tě chytím!" zasmál jsem se, neboť nás dělilo sotva pět metrů. 

 ,,Ne, nechytíš!" zasmál se nazpátek a všiml jsem si, že kopec podporuje jeho rychlost. Z neznámých důvodů jsem se usmíval širokým úsměvem. Nevěděl jsem proč, obvykle bych takového člověka nazval běžícím zhuleným idiotem, ale cítil jsem se docela příjemně. 

,,A mám tě!" vyjekl jsem, natáhl jsem se dopředu a pomocí rukou kolem jeho těla ho zastavil, avšak na louce se už objevila večerní rosa a moje noha sklouzla po trávě, takže jsem se svezl přímo na záda a Edward na mě. Oba jsme se smáli, jako bychom slyšeli nějaký dokonalý vtip. ,,Čemu se smějete?" ozval se Lettiin hlas, načež se objevila v mém zorném poli a skočila na moje nohy, čímž mi znemožnila vstát, nejspíš usoudila, že hrajeme nějakou hru. 

 ,,Jsi lechtivý?" zeptal se mě Ed a já se zarazil. Vlastně jsem nevěděl, jestli jsem lechtivý, nikdo to na mě nikdy nezkoušel. Po chvíli se mi ale odpověď dostavila, protože jsem se začal svíjet v záchvatech smíchu.

,,Ale no tak!" zamával jsem rukama, jakožto jedinými volnými končetinami a cukal jsem sebou, protože lechtivý jsem opravdu byl. Zároveň jsem si uvědomoval, že už dlouhou dobu jsem se tolik nezasmál, jako za ten jeden den v Bramfieldu. 

,,Už vážně stačí..." Snažil jsem se odtlačit svoje vlastní sourozence, kteří mě stále mučili lechtáním tak moc, že mi začínaly téct slzy.

,,Už opravdu Harryho nechte." Ozval se nad námi pobavený hlas, takže jsem zvedl pohled a nad námi stála Penny s rukama složenýma na hrudi. Naštěstí její hlas zapříčinil zastavení Edovy a Lettiiny aktivity, takže ze mě stále s úsměvem slezli a já vstal ze země. 

,,Máš špinavý záda." Konstatoval Ed, stojící za mnou a já se několikrát oprášil. ,,To nevadí," mávl jsem nad tím rukou a ihned jsem se k nim otočil čelem, ,,ale myslím, že vám to budu muset nějak oplatit!" zazubil jsem se, načež jsem natáhl ruce vpřed a každého jsem popadl do jedné ruky a přitáhl si ho k tělu. Sice bych řekl, že se jim to spíše líbilo, když je někdo nesl a byli ve stejné výšce jako já, každopádně nic chytřejšího mě v té chvíli nenapadlo. 

 ,,Harry, dej mě na zem!" zachichotala se Lettie a třepala mnou za paži, zatímco já si to vesele dál rázoval vpřed, přičemž Penny zaostávala několik metrů za námi. ,,Ne, ne, kdepak!" zavrtěl jsem záporně hlavou a pevněji jsem oba chytil, neboť mně jejich vrtěním začínali vyklouzávat. Takhle jsme ušli asi sto metrů, přičemž cestou jsem s nimi schválně několikrát zatřásl, ale poté jsem je dal zpátky na zem, neboť mě začínaly bolet ruce. 

 ,,Ale nemyslete si, že tohle je konec mé odplaty," zohnul jsem se k nim pomocí zapření dlaní o moje kolena, ,,ještě něco uvidíte!" zašvihal jsem ďábelsky obočím, ale vlastně jsem netušil, co přesně uvidí, ale doufal jsem, že něco vymyslím. Odpovědí mi byl jenom jejich smích, načež se pomocí poskakování rozešli vpřed. Byli opravdu živí. 

Chvíli jsem stál na místě a čekal, až mě Penny dojde. Všiml jsem si, že po dobu naší procházky byla nápadně tichá, což jsem nechápal. Až jsem ucítil její přítomnost po mé levé straně, pomalu jsme se rozešli vpřed, následujíce ty dva. Z vlasů jsem si vyndal sluneční brýle, což obnášelo vyškubání snad poloviny vlasů, neboť  se mi do nich brýle při běhu zamotaly a umístil jsem si je do kapsy košile, neboť slunce už přestávalo svítit, nýbrž zapadalo za našimi zády.

 ,,To jsem nevěděla, že generální ředitel může být lechtivý." Řekla zničehonic Penny a já se potichu zasmál. ,,I to se stává." Pokrčil jsem rameny a ruce jsem si umístil do kapes džín. Následujících několik metrů bylo mezi námi ticho, zatímco já sledoval moje sourozence. 

,,Ehm, mohla bych se vás na něco zeptat?" zeptala se Penny nejistým hlasem a já k ní otočil pohled na znamení, že ji poslouchám. 

nový díl je tu! :D doufám, že se vám díl bude líbit, je špetku uvolněnější :D opravdu jsem se u jeho psaní nasmála, protože představa, jak Harold honí ovci, mě opravdu dostala :DDD a taky netuším, jestli ovce žere mrkev a pokud ne, tak se omlouvám O:) :D ale ono to dramatičtější ještě přijde 3:D na co myslíte, že se chce Penny Harryho zeptat? :DD zkuste si tipnout ;) netuším ale, kdy bude další díl, není napsaný, ale budu se snažit co nejdřív :) zároveň odpadá obvyklá challenge a to večerní přidání dalšího dílu za vaši aktivitu :D není co přidat a pochybuju, že dneska něco napíšu :D i tak mě ale moc potěší, pokud sem hodíte hvězdičku anebo kometnář! :3