"Ahoj Wille." Willovi se rozzáří úsměv ještě víc a já se nad ním také pousmála. Stojíme těsně pod schodami školy a s Willem si zase vyměňujeme oční kontakt, který už trvá nebezpečně dlouho. Zase jen stojíme, usmíváme se a díváme se na sebe. Skupinky lidí, které Nás míjí si Nás prohlíží ještě víc, než obvykle, ale to je mi teď jedno. Má nádherné oči. Pokaždé, co se naše oči střetnou mi příjdou krásnější. Mohla bych se na ně dívat hodiny a pořád by to bylo málo. Rychle přestanu lítat v oblacích a uhnu pohledem na Lill.

"Tohle je Lily. Lily, Will. Wille, Lily." Will přesune svůj pohled na ní. Kývne a zvedne jeden pravý koutek.

"Těší mě." Lily začne zmatkovat tak, jak když se jí líbí nějaký kluk. Je krásná, takže byste řekli, že Lily nemá problém s flirtováním, ale je to opak. Lily se flirtováním pořád vyhýbá, tak jako já. Kluků měla dost, ale to určitě nebylo skrz její flirtování. Podívá se na mě, pak rychle na zem, a pak na Willa. S kamennou tváří taky přikývne.

"Taky mě těší." A já se znovu pousměji, protože vím, jak ta vevnitř šílí, ale její kamenná tvář říká něco jiného. Will se podívá zpátky na mě. Prohlédne si mě celou jeho pohledem, u kterého se usmívá.

"Sluší ti to. Dneska Billy talent? Dobrej výběr. Byl jsem na nich v Londýně. Byli vážně super." Kdybych věděla, že ho dneska zase potkám, tak se obleču líp. Nemyslím triko Billy Talent, ale spíš ty roztrhané rifle, které nosím snad všude, kam můžu. Jsou moc pohodlné, ale vypadám v nich hrozně. Nikdy mě názor ostatních spolužáků nezajímal, tak co se to se mnou děje?! Musím se uklidnit a vrátit do reality!

"Jo jsou super. My už musíme jít, tak se měj Wille." popadnu Lily za ruku a přímo s ní utíkám do schodů.

"Co blázníš Jess?! Vždyť on po tobě úplně šílí! Proč se takhle bráníš?! Je hrozně sladkej, takovýmu se nevyhýbej!" Vymkne se z mého sevření a dívá se na mě rozzlobeným pohledem. Skloním hlavu a začnu přešlapovat v converskách.

"Víš, jak to dopadá Lill s takovými kluky... Chtějí Tě jen na jedno, a když je omrzíš prostě Tě odkopnou. A takhle já nechci skončit. Už tak o mně koluje hodně drbů a já nechci, aby o mně kolovalo ještě jaká jsem v posteli nebo tak. Navíc se baví s Christinou. A zapomínáš, že s ní byl včera na rande." Lill se podívá do země a uzná, že na tom něco bude.

"Máš pravdu Jess, ale všichni kluci takoví nejsou. Není špatný riskovat. Láska je krásná a všechno kolem ní. K lásce patří i ty špatný věci, ale když toho člověka miluješ, tak se snadno vyřeší. A vy dva na sebe koukáte, jako kdybyste pro sebe byli stvořeni. Dívej se Jess, jak to mezi Vámi jiskří a to jste se spolu bavili dvakrát. Možná šel s Christinou na rande, ale nevíš, proč. Nikdy to není tak, jak to vypadá. Včera se tě zastal ne? Kdyby s ní něco měl nebo jí miloval zastal by se jí ať udělá cokoliv. A pochybuji, že se na ní dívá, tak jak na tebe. Láska si vybere sama Jess a city nezměníš. Měla by si na něj být aspoň milejší, aspoň kvůli mně Jess. Je fakt kus, musíš být milá!" Podívám se na Lill a teď musím uznat já, že má v něčem pravdu.

"Tak já se pokusím být na něj hodnější, ale až se dozvím co je vůbec zač a jak to má s Christinou." Lily zvedne hlavu a začne trojčit.

"Jee Jess ty jsi hrozně paličatá, ale dobře můžu být ráda, že si vůbec něco uznala." usměju se a pokrčím rameny. Když v tom zazvoní zvonek na první hodinu.

"Kruci!" vykřikneme s Lily a utíkáme ke skříňkám. Úplně jsme zapomněly na čas a teď příjdeme pozdě.

"Co máš za hodinu Jess?" beru první učebnici, která leží ve skříňce a zamykám ji.

"Ekonomiku, co máš ty Lill?" Podívá se na rozvrh a s hrůzou v očích odpovídá.

 "Mám  němčinu" řekne zklamaně.

"Tak zatím Jess a utíkej ať nemáš průšvih!" Přehodím si batoh přes rameno, vezmu ekonomiku do ruky a utíkám.

"Ty taky Lill, zatím pa!" To je poprvé, co jdu-běžím pozdě do hodiny. Otáčím se, abych se podívala kolik je hodin, když v tom do někoho vrazím a spadnu. 'Super začátek dne.'

"Kam letíš Jessico? Pomalu se ani nerozloučíš a teď na mě ještě zaútočíš zezadu? To mám ale šťastnej den dneska." Jasně, že to byl Will. Nevím, za co mě vesmír trestá nebo proč, mi dělá takové naschvály, ale jeho ironie se mi líbí. Vlastně se mi tohle všechno líbí. Můj koutek se začne zvedat a já už vlastně ani nevím proč. Ztrácím nad sebou kontrolu. Co se to se mnou děje? Stoupnu si a zvednu knížku ekonomiky. Přehodím si batoh na záda a chystám se odejít.

"Promiň Willieme, měla jsem potřebu do někoho zezadu vrazit a shodit ho na zem a ty jsi byl nejblíž. Občas mám takový záchvaty, takže se mi radši vyhýbej." Podívá se na mě naštvaným výrazem.

"Já to nějak zvládnu, jen by si mě příště mohla varovat." Zvednu obočí s nechápavým výrazem. Nevím, jestli si dělá srandu nebo zase mluví ironicky.  Zvednu věci ze země a chystám se odejít.

"Dobře příště zařvu." Zasměje se a já uvidím jeho dokonalou řadu zubů. Je na něm něco, co není dokonalé? Pochybuji.

"Dobře, budu ti věřit. Kam zase jdeš? Neodcházej v půlce rozhovoru Jess." Otočím se za ním s úsměvem na tváři.

"Asi Tě to překvapí, ale mám hodinu. A možná tě to překvapí ještě víc, ale ty jí máš taky." Zaculí se nad mojí ironickou poznámkou.

"No máš pravdu Jess, to ale nic nemění nad tím, že vždycky odejdeš v půlce rozhovoru. Možná by si mohla být milejší a neutíkat ode mě." Naposledy se otočím, pousměji se a kousnu se do rtu.

"Možná." Zavolám na něj ze schodů, ale už se neotáčím. Vycházím schody a vydám se do pravé chodby, která má na každé straně deset učeben. Ekonomická učebna je asi uprostřed chodby na levé straně.

Vejdu do třídy pan učitel Hodgkinson už zahájil hodinu a píše zápis na tabuli. Když jsem vešla do třídy všichni se na mě podívali a začali mě řešit se spolusedícími.

"Slečno Olsonová, čím jsme si zasloužili Vaší přítomnost?" Všichni se po jeho poznámce začali smát.

"Omlouvám se pane učiteli za pozdní příchod... Uhm... No, něco mě zdrželo." Pan učitel je hodný. Tedy na mě, protože jako jediná ze třídy dělám úkoly a jako jediná chápu jeho sarkastické narážky.

"Jelikož jsi přišla poprvé pozdě nezapíšu tě, posaď se Jess a vy třído se uklidněte a opisujte si zápis z tabule. A i když většina z Vás ani nechápe, co je na tabuli napsané, tak zkuste projevit aspoň trochu inteligence a buďte potichu." Posadím se a začnu opisovat zápis, co napsal pan Hodgkinson na tabuli. Někdo zaklepe na dveře a pan Hodgkinson přestane listovat v učebnici ekonomiky, kterou drží v ruce. Někdo vejde do dveří a já vykulím oči. To snad není možný. Pan Hodgkinson zavře učebnici a odlepí se od topení o které je opřené.

"Ale náš nový žák, který je prý velmi nadaný, ale přesto neví, kdy u nás začíná vyučování. Pan Davies nepletu-li se? Přestěhoval se k nám do malého New Yorku z velkého New Jersey že ano? Správná volba pane Daviesy." Jistě, že to byl Williem a jak vidím, pan učitel o něm ví víc informací než já. Williem Davies, pěkné jméno. Will se usměje nad ironii pana učitele Hodgkinsona. S ním si bude rozumět.

"Ano pane učiteli nemýlíte se a máte pravdu. Nikdo mi neřekl, jak to u Vás v New Yorku chodí, ale jelikož jsem dost nadaný, jak jste říkal myslím si, že i u Vás v tak malém městě jako je New Yorku budete začínat jako my, v 8:00." Pan učitel položí knížku na stůl a překříží si ruce na prsou.

"Máte pravdu pane Daviesy, že by se začala projevovat vaše inteligence? Možná byste ní mohl nakazit několik středoškoláků v téhle třídě u kterých se inteligence ještě ani s náznakem nezačala vyvíjet." Will se u téhle poznámky podíval do třídy na svoje nové spolužáky. Když si všiml mě, usmál se a kousl se do rtu.

"Dobře pane učiteli, pokusím se." A přesunul svůj pohled na něj.

"Ať už se to neopakuje pane Daviesy. Vyberte si jedno z volných míst, které tu jsou a posaďte se." Will přikývl a šel směrem ke mně s úsměvem na tváři. Vždycky jsem seděla sama na hodinách bez Lilly a vyhovovalo mi to. Ať to ani nezkouší změnit.

"Můžu?" Zamračím se na něj a podívám se na svůj batoh, který leží na židli vedle mě.

"Mm ne, jak vidíš tady je obsazeno a pan Hodgkinson řekl ať si vybereš z volných míst, takže..." Pokrčím rameny a zatvářím se smutně.

"Buď na mě aspoň trochu milá Jess." Vezmu batoh a dám ho na zem.

"Děkuji nová spolusedící." Sedl si s úsměvem vedle a vytáhl si učebnici.

Chtěla jsem Vám poděkovat za 15o shlénutí mého příběhu. Nikdy bych nečekala, že může mít takový úspěch! Děkuji moc! :)