,,Kapitáne, nechal jste si u pana Paskaraeva bundu,'' došla jsem do jeho kanceláře s úsměvem.

,,Slečno Woodartová,'' ukázal mi své, bílé, zuby a zvedl se od stolu.

Byl opravdu vysoký. Svalnatý a pohledný. Natáhla jsem k němu ruku, ve které jsem držela bundu a on se pro ni natáhl.

,,Dneska jdu k výslechu. Takže po Vás chci, abyste dělala poznámky,'' řekl hluboce a já k němu zvedla hlavu. Nemohla jsem nesouhlasit... Přeci jen...Je to má práce.

,,A chtěl bych nabídnout jednu věc,'' otočil se zpět na mě a já zpozorněla.

,,Říkej mi Thomasi. Ano?''

V duchu jsem poskočila štěstím. Brala jsem to, jako pozitivní věc, která naznačuje, že se zde udržím. Tykání, které bylo nabídnuto ze strany pana Morgana mě ujistilo v tom, že mám na to, abych tu zůstala.
Jen jsem přikývla. Poté jsem vyšla do chodby a po zavření dveří jsem tiše zajásala.
Těšila jsem se na výslech. Je to můj první, opravdový případ. Zamířila jsem do kanceláře, abych si vyzvedla věci, které budu potřebovat.
,,Pane Paskaraeve, jdete?'' otočila jsem se na něj a on zvedl hlavu od stolu.
,,Slečno Woodartová, mám práci. Dorazím, jakmile to bude možné. Běžte napřed, myslím si, že víte, co máte dělat.''
Jen jsem pokrčila rameny v jasném gestu a vydala se do výslechové místnosti.
Thomas už tam čekal i s ochrankou pro případné napadení. Ta žena vypadala rozrušená. Pochybuji, že by na někoho zaútočila.
,,Takže, Veronico...Poslouchej každý slovo a piš si věci, které by mohly případu jakkoli pomoci,'' nahnul se mi k uchu a já souhlasně kývla.
,,Kde je Aiden?''

,,Má práci. Dorazí...'' odvětila jsem tiše a Thomas vešel do místnosti.

,,Dobrý den. Jsem Kapitán Thomas Morgan. Jdu Vám jen položit pár otázek,'' posadil se ke stolu a sepnul ruce. Vypadal tak profesionálně...

,,Svého muže jsem nezabila!'' ohradila se okamžitě a Thomas se zasmál.
Otevřel desky a vytáhl snímek obrazovky, který byl pořízen v obchodě.

,,Byla jste s ním chvíli před jeho smrtí. Kdo jiný by to tedy mohl být? Kdo by ho stihl otrávit?''

,,Byl otráven?'' vypadala překvapeně, ale Thomas se nenechal vyvést z míry.

,,Ano, byl. A vy jste byla s ním, když zemřel!''

,,Já s ním nebyla!''

,,A kdo teda?''

,,Já nevím...Já opravdu nevím...''

Byla zoufalá. Thomasovi naběhly žíly na rukou a rozhodl se, že na chvíli opustí místnost. Opřel se vedle mě o zeď a prudce vydechnul.

,,Mám nápad,'' otočila jsem se na něj a on zvedl pravé obočí.
Chytila jsem ho za ruku a stáhla ke své tváři.

,,Prosím, zeptej se jí na tu whiskey...''

,,Nebudu se jí ptát, co pil její muž za chlast. K čemu mi to bude?''

,,Thomasi...Pod stolem vedle těla ležela ta láhev otevřená a ze 1/4 vypitá...Prosím, chci o tom něco vědět,'' zamrkala jsem a on jen stiskl mou ruku. Narovnal se, upravil svou košili a zamířil zpět. Bedlivě jsem sledovala děj a cvakala propiskou, jako šílená.

,,Ta whiskey, co si Váš muž koupil... Ležela u něj, když se našlo tělo.''

,,Chlastal furt. Jenom tuhle whiskey. Naše dcera dělá manažerku v tom centru, kde jsme jej koupili. Ta whiskey byla úplně poslední. A jemu vůbec nevadilo, že už byla jednou otevřená. Docela nechutné, bůh ví, kdo z toho pil...'' hlesla a já se okamžitě zarazila. Chtěla jsem Thomasovi něco říct, ale asi ho napadlo to samé, co mě.

,,Vaše dcera?''

,,Ano...''

,,Jaký mezi sebou máte vztah?''

,,Hrozně dlouho se snaží, abych si našla normálního chlapa, který nebude utrácet úspory a bude spořádaný. Máme spolu dobrý vztah, ale s mým mužem se v lásce neměli...''

Podíval se ma polopropustné sklo směrem, kde jsem stála já. Já mu koukala přímo do očí. Naprosto přesně jsem věděla, co se právě děje. Okamžitě vyběhl ven.

,,Vem kurva Aidena a jedeme!''

,,Jasně,'' zakoktala jsem a běžela okamžitě ke kanceláři. Zrovna z ní vycházel.

,,Pane Paskaraeve, asi to máme! Musíme jet!''

Jeho pohled mluvil za vše. Nechápal. Jen otevřel dveře, vzal si bundu a běžel se mnou k autu.

,,Řiďte!'' hodil po mně klíčky a já okamžitě nasedla do auta. Když za sebou pan Paskaraev zabouchl dveře, dupla jsem na plyn. Směr obchodní cetrum...

S Thomasem v čele jsme šli do kanceláře ředitele.

,,Policie, otevřete!'' křiknul, ale ozvala se jenom rána. Thomas s panem Paskaraevem si vyměnili pohledy a on okamžitě vykopnul dveře. Thomas okamžitě zahodil zbraň a chytil paní manažerku za nohy tak, aby jí lano neškrtilo. Pan Paskaraev vyskočil na stůl a sundal jí lano z krku. Já na ni mířila zbraní.

,,Nechte mě umřít! Já to nechtěla udělat!'' plakala, ale Thomas už jí na ruce cvaknul želízka.

,,Jste zatčena. Máte právo nevypovídat. Cokoliv řeknete, může být u soudu použito proti Vám. Máte právo na advokáta. Pokud si ho nemůžete dovolit, bude Vám přidělen...'' odváděl ji s těmito slovy ven. Její uslzené oči mi věnovaly pohled. Plný hněvu a bolesti. Schovala jsem zbraň a pan Paskaraev ke mně přistoupil.

,,Dobrá práce,'' usmál se na mě a podal mi ruku.

,,Ale no tak!'' zajásala jsem a skočila mu kolem krku.

,,Oh, no...haha, dobře,'' řekl přidušeně a položil mi ruce na záda. Odtáhli jsme se od sebe a já poskočila.

,,Moje první, úspěšná akce!''

,,A ještě jich spousta bude, slečno Woodartová...''