Oči měla rudé, slzy ji v nich štípaly. Toužila po horké sprše a chvíli, kdy se schoulí do klubíčka ve své posteli a nechá se utěšovat od své černovlasé kamarádky. Když však zahnula za roh a vedle dveří vedoucích do Havraspárské společenské místnosti spatřila blonďatou dívku, jež se opírala o zeď, ovládla její tělo panika. Okamžitě slzy setřela rukávem teplejšího svetru a zhluboka se nadechla, aby zklidnila svůj zrychlený dech. "Psala mi mamka. Prý byla u vašich. Tys věděla, že se teď hádají?" Heather se ublíženě chytila za hlavu. Už od chvíle, co se plížila zpět do hradu, jí hlava třeštila jako střep. Brit a její panické pištění jí akorát přitěžovaly. "Ne. Nikdy se nehádají," odvětila Heather bez sebemenšího zájmu. V onu chvíli opravdu neměla ani tu nejmenší chuť bavit se s Brit o jejích rodičích.

Přistoupila ke dveřím připravena vyslechnout si otázku a lámat si hlavu s její odpovědí, když ji Bridgit chytila za ruku a obrátila ji čelem k sobě. "Tebe to nezajímá? Prý se hádají kvůli tobě. Že chodíš po nocích pryč z hradu a scházíš se s bývalým Smrtijedem." "Nikdo nepřestane být Smrtijedem," skočila jí Heather do řeči. "Jednou Smrtijed, navždy Smrtijed," zamumlala sotva slyšitelně. "Jsi hotový materiál na Bystrozorku." Zrzka zavrtěla unaveně hlavou. "Já nebudu Bystrozorka." "Jasně, ale na tom nesejde. Ty přeci neporušuješ pravidla. Nejsi taková. Jsi vzorná a na všechno máš vždycky odpověď. Navíc, i kdyby ses plížila ven, tak kdo by to byl?" smála se blondýnka. Přišlo jí to absurdní. Zrzka si povzdychla. "Blaise Zabini."

Měla mlčet. Nikdy to neměla vypustit ze svých úst. Ale stalo a už to nemohla vzít zpět. Blondýnka dle dívčiných předpokladů nereagovala dvakrát pozitivně. Chvilku trvalo, než pochopila. Jakmile se tak stalo, rozpoutalo se peklo. Křičela, vztekala se, nadávala. Ani na okamžik ji nenapadlo zvážit možnost, že by Heather žertovala. A proč by také měla? Všechno do sebe zapadlo. Důvod, proč se na vánočním plese ministerstva zarazila, když jej spatřila. To, jak se neustále vytrácela a dělala s tím tajnosti. Strážila si své tajemství jako oko v hlavě. Když jej však nyní Brit konečně nabídla jako na stříbrném podnose, nedočkala se pochopení ani snahy o něj. Sice takovouto reakci očekávala, ale i tak to bolelo.

"Stačí!" Prudce sebou škubnula, když na rameni ucítila jemný dotek. "Přestaň tady křičet, Bridgit. Jsi slyšet až uvnitř," napomenul blondýnku mladý Havraspár. "Ještě štěstí, že jsou všichni už v postelích," vydechl, více tisknouc rameno zrzavé dívky. "Ty se do toho nepleť, Dillone. Není to tvoje věc," odsekla Brit nahněvaně. "Není?" podivil se mladík. "Jsi mimo svou ložnici po večerce. A pokud se nepletu, tak jsem stále ještě Primus," připomněl blondýnce, jež po něm seknula pohledem. "Teď se vrať v klidu na svou kolej, abych ti nemusel udělit školní trest." Bridgit přejela pohledem z Primusky na Primuse, načež s uchechtnutím zavrtěla hlavou. "Nechápu, co sis jako myslela. Tahat se se Smrtijedem," dostala ze sebe znechuceně. Dillon se nadechl, aby něco namítl, ale to už se k nim blondýnka otočila zády, míříc k věži, jež náležela koleji studentů se statečným a chrabrým srdcem. Zrzavá Havraspárka se poněkud vyděšeně obrátila na svého bývalého přítele. V jeho očích mohla vidět lecco. Mohla se však snažit sebevíc a ani tak by v nich nenávist, opovržení či zklamání nenašla. Po odchodu své blonďaté kamarádky nechala volný průchod slzám. A právě v tu chvíli byla vtažena do hřejivého objetí mladíka, o němž si myslela, že v jeho náručí už nikdy neskončí.