Kapitola 70: Těžké břemeno

"Zvládneš to." "Kde bereš tu jistotu?" hlas se jí třásl. Bála se. Stres na ni dolehl. "Protože jsi moje přítelkyně," políbil ji mladík na rty. Zněl, jako kdyby to vysvětlovalo vše. Heather však nechápala vůbec nic. "A to přesně znamená co?" Blaise pokrčil rameny. "Nevybral bych si nějakou nešiku. Jsi to nelepší, co jsem mohl získat." "To ale ještě neznamená, že tu zlatonku..." "Ell," protočil Blaise očima, přetahujíc ji z jejího místa na posteli na sebe. Vytáhl se do sedu, zatímco Heather se pohodlněji usadila v jeho klíně. "Přestaň se podceňovat," pronesl důrazně. "Já vím, že to není snadný. Srovnáváš se svým otcem a bratrem, ale to bys neměla. Nejsi jako oni. Nikdy nebudeš." Jeho slova ji zabolela u srdce. Mladík vzal její tvář do svých dlaní. "Jsi jiná. Jsi lepší i horší zároveň. Něco ti jde líp a něco hůř. Ať tak či tak, jsi to ty, chápeš? Jsi dost, Ell. Jsi víc než dost," zahleděl se do jejích čokoládových očí, načež si povzdychl. "Mám spoustu chyb," brouknula tiše. "Jo, to teda máš," zasmál se mladík s tmavou pletí. "Jak je potom ale možný, že mi přijdeš tak dokonalá?"

Slova jsou mocná zbraň. Prostředek k získání toho, co chceme. Dokáží zraňovat, ale také léčit. Heather netušila, kam mladý čaroděj na ona slova chodil, ale musela mu nechat, že splnila svůj účel. Cítila se líp. Blaise se jí sice snažil ujistit, že se nemá čeho vzdát, protože to zvládne, ale ona za jeho slovy viděla víc. Poprvé v životě měla pocit, že je v pořádku neuspět. Že i když to pokazí, on se na ni nebude zlobit. Že nebude zklamaný, protože ona ho nikdy zklamat nemůže. Tohle pro ni bylo cizí. Byl to pocit, který nikdy předtím nezažila. Vždy se snažila být co nejlepší. Neúspěch nepřicházel v úvahu. Její matka byla jednou z nejchytřejších čarodějek, jakou kdy Bradavice zažily a to pocházela z mudlovské rodiny. James a jeho chytačské schopnosti byly legendární a nadání pro obranná a útočná kouzla stejně tak. Mít staršího sourozence, který v něčem vyniká, je vždycky těžké břemeno. Na mladšího potomka jsou potom kladeny nároky, aby byl minimálně stejně dobrý, jako jeho sourozenec. Heather byla jedním z těch nešťastníků, jež se svému dokonalému, talentovanému, staršímu sourozenci snažili celý život vyrovnat. Marně. Ať udělala cokoli, ať dosáhla čehokoli, vždy to bylo málo. Pokaždé když viděla, jak moc jsou na jejího staršího bratra pyšní, její srdce trpělo. Přála Harrymu úspěch. Byla za něj šťastná. A častokrát si přála být více jako on. Její rodiče ji milovali, o tom nepochybovala. Nikdy se však nezbavila pocitu, že vždycky bude až ta druhá.

S Blaisem ten pocit neměla. Možná proto mu tak rychle propadla. Nechtěl po ní, aby byla něčím, na co se necítila. Naopak. Snažil se jí podporovat v tom, aby všem ukázala i ty své stránky, jež celé ty roky skrývala. Věděla, že nechtěl, aby se stala Bystrozorkou nebo Lékouzelnicí. Nebylo to tak, jak se mohlo zdát. Nestavěl se naschvál proti jejím rodičům, jak by od Zmijozela kdekdo očekával. On si prostě jen přál, aby mohla dělat to, co doopravdy milovala. Chtěl ji viděl šťastnou. Podle něj si zasloužila být šťastná. A pokud její rodiče neviděli, že jako Bystrozorka či Lékouzelnice by akorát tak trpěla a nehodlali ji podpořit v cestě, jíž si sama vybrala, hodlal to napravit. Stál se pro ni tím, co nejvíce potřebovala. Oporou. Stál při ní. Někdy na ní možná až příliš tlačil, ale nikdy to nebylo směrem, který by Heather předtím sama neurčila. Znal její nejskrytější tajemství a ona znala ta jeho. A i přesto všechno měla pocit, že něco nebylo tak, jak by mělo být.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top