Mladý čaroděj se vrátil ze sídla své rodiny poměrně rozpolcený. Jedna jeho část se už nemohla dočkat zrzavé Havraspárky, jež mu nejen zamotala hlavu, ale i ukradla srdce. Ta druhá však byla nešťastná z toho, že ji uvidí naposledy. Musel jí poslat pryč. Musel jí dát sbohem. Věděl, že vysvětlit jí to bdue téměř nadlidský úkol. Byla paličatá jako mezek. On byl však odhodlaný to zvládnout. Musel to udělat. Kvůli ní. Kvůli jejímu bezpečí. Při zvuku klepání znejistěl. Ve chvíli, kdy dveře otevřel, veškeré odhodlání bylo pryč.

Stála na prahu dveří jeho domu, na sobě měla černý kabát, kolem krku omotanou šálu své koleje. Když si všiml, že se třese, veškeré myšlenky na to, že by se k ní neměl vázat ještě víc, byly pryč. Při pohledu do rudých, unavených očí se něco v něm zlomilo. Do háje s tím! V táhl jí do domu, a jakmile zavřel dveře, sklonil se k ní. Dívka jej automaticky objala kolem krku. Vyzvedl ji za stehna a ona mu ruce omotala kolem pasu. Neměl nejmenší problém odnést ji ma gauč, kde se usadil s ní v obětí. Jednou rukou ji držel za pas, druhou jí hladil ve vlasech, zatímco ona nehybně ležela, zatímco nechávala slzy volně stékat po své tváři.

Ztratila ponětí o čase. Otřela si slzy, rukama se opřela o jeho hrudník a nadzvedla se. "Neodepisoval si mi." postěžovala si. "A tak to zůstane." ujistil ji Blaise, ačkoli to znělo, jako kdyby přesvědčoval sám sebe. "Musíš jít, Ell. Zapomeň na mě." s tím ji jednou rukou hladil v pase. Když si to uvědomil, sundal ji ze sebe a vstal. Začal po místnosti rázovat sem a tam. Heather si s povzdechem sundala kabát. Bylo jí horko. Zároveň v ní bublal vztek. "Tak to prr, Blaisi. Běh vysvětlení mě odsud nedostaneš." s tím se rozvalila na pohovce, pod hlavu si strčila polštář. "Heather, nedělej mi to ještě těžší." zvedl její kabát a mávl na ní, aby vstala. Zrzce ztuhly rysy ve tváři. Přikývla. "Jak chceš." vstala z pohovky a natáhla ruku před sebe. Těsně předtím, než jí vrátil kabát, si ji prohlédl. "Měl jsem pravdu." Heather s očekáváním povytáhla obočí. "Zelená ti neskutečně sluší." Dívka se uchechtla. Tmavší svetrs košilovou vsadkou byl jedním z mála kusů zelené barvy, jež vlastnila. Důvod byl prostý. Většina její rodiny a blízkých nemohla Zmijozel vystát.

Natáhla na sebe kabát, v předsíni ze země zvedla svou kabelku a vzala za kliku. "Kam půjdeš?" "Odstrkuješ mě od sebe a pak se zajímáš, kam hodlám jít?" osopila se na mladého čaroděje, když se k němu otočila čelem. Stál mezi dveřmi vedoucími do obývacího pokoje a nerozhodně se na ní díval. "Měl by sis rozmyslet, o co doopravdy stojíš, Blaisi. Protože pokud mě dneska necháš odejít, věř mi, že už se nevrátím." Její varování ho zaskočilo. Zvláště pak to, že vypadala skutečně rozhodně a neoblomně. Stála si pevně za svým. Ani na okamžik ho nenapadlo o jejích slovech pochybovat. Bylo mu jasné, že pokud odejde, nevrátí se zpět. Už nikdy. Ztratil by ji navždy.

"Zavři ty dveře." Dívka se zamračila. "Jestli mi za pět minut řekneš, abych odešla, tak z tebe udělám komára." pohrozila mu a dveře zavřela. Znovu si sundala kabát a následně jej pověsila na věšáček. Ruce si založila na prsou. "Vysvětluj." pobídla jej. "Několikrát jsme se už bavili o tom, jak moc jsou naše rodiny odlišné." začal. Heather svraštila obočí. Nechápala, kam tím míří. "Nechci, aby sis myslela, že jsi pro mě jen nějaký románek, protože nejsi." ujistil ji. "A to mě nutí přemýšlet nad budoucností." Zrzka se chtě nechtě musela pousmát. "Moje matka by nepřežila, kdybych si vzal dceru mudlovské šmejdky." Dívka naštvaně rozhodila rukama. Musel použít zrovna tenhle výraz? "Jenže ta mi může být ukradená. Klidně bych s ní přerušil veškerý kontakt." To Heather dojalo. "Jenže pak tu je tvá rodina." Na to neměla Havraspárka co říct. Oba věděli, jak by to dopadlo, kdyby jej přivedla představit své rodině jako přítele. Otec by Blaise očernil, že jí očaroval. Teta Sam by jej pravděpodobně proklela a pohybovala, že by se jí v tom někdo ze zbytku rodiny pokusil zabránit.

Blaise k ní natáhl ruku, jíž bez váhání přijala. Věděla, že od ní neočekává, že by se vzdala své rodiny. Často o nich mluvila. Ti lidé pro ni znamenali příliš. "Já nemůžu... Promiň... Já..." zadrhla. "Třeba by to časem přijali." do této chvíle si neuvědomovala, jak moc by chtěla společnou budoucnost právě s tímto čarodějem. Blaise zavrtěl hlavou. "Tvůj otec pro tebe chce jen to nejlepší." ujistil ji, když ji polibíl do koutku úst. "Všichni rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší. Jenže to podle něj já nebudu. Chápeš, Ell?" pohladil ji po tváři, načež ji vtáhl do své hřejivé náruče. "Nikdy to nebudu já."