Kapitola 25: Neznat odpověď
Vteřina. Jediná vteřina a mohla by zjistit, jaké to je někoho doopravdy políbit. Její svědomí jí to však nedovolilo. Oběma rukama se proto opřela o jeho hrudník a zatlačila. Blaise se nechápavě zamračil, když se v jeho sevření začala kroutit. Pustil ji. Nechtěl jí k ničemu nutit. Její náhle změně chování však nerozuměl. "Jsi v pořádku?" zeptal se. Těžko si přiznával, že se bál, zda něco nepokazil. Nikdy se o pocity ostatních nestaral. Byly mu ukradené. Jenže pak přišla ona. Stačil jeden jediný pohled po všech těch letech co uplynuly od okamžiku, kdy ji viděl naposledy, a všechno bylo jinak.
Dokázala si jej získat jediným pohledem. On to podle všeho nedokázal. Kdyby ano, nechystala by se od něj právě utéct. "Ne... Jo... Já..." hleděla do země, když se k němu otáčela zády. "Musím..." zasekla se. Nebyla schopna poskládat dohromady ani jednoduchou větu. Hrnula se ke dveřím s Blaisem za zády. Sáhla po klice, otevřela dveře, ale než jimi stačila projít, čaroděj je přibouchnul. "Slíbil si..." "Nebudu ti bránit." přikývl. "Jen nechci, abys odešla takhle." Její zoufalý výraz ho donutil si povzdychnout. "Vždyť se nic nestalo." Ale stalo. Pomyslela si zrzka. Nic však neřekla. Stála tam, ruku stále na klice. Pohled sklopený k zemi z prostého důvodu. Nechtěla se mu podívat do očí. "Musím jít." vymáčkla ze sebe. "Dobře." přikývl mladík. "Když mě budeš chtít vidět, víš kde mě najdeš." s tím pustil dveře. Heather je pohotově otevřela a vyběhla na ulici.
Nezpomalila ani když se dostala do středu Prasinek. Nezajímaly jí nějaké sladkosti, kouzelnické potřeby ani máslový ležák. Dokonce v tu chvíli zapomněla i na své kamarádky. Jediné, na co dokázala myslet, byl Blaise a to, že se od něj téměř nechala políbit. Jedná její část se zlobila. Neměla dovolit, aby se o něco takového vůbec pokusil. A ta druhá... Ta přímo zuřila. Zuřila, protože jí přišlo naprosto nehorázné onoho čaroděje odmítnout. Celé jejich setkání včetně této chvíle jí přišlo správné. Alespoň tedy do chvíle, kdy jej odstrčila. Pak všechno nabralo na obrátkách a ona nebyla schopna racionálně uvažovat.
Ani si nevzpomínala, kdy jí došel dech a ona musela z běhu přejít na chůzi. Možná to bylo v prvních patře nebo už před vstupem do hradu? Nevěděla. Nevnímala prázdné chodby ani obrazy, jež se snažily upoutat její pozornost. Jakmile dorazila ke dveřím vedoucím do Havraspárské věže, zastavila se. Hlavou jí běžela spousta myšlenek. Nebyla schopna soustředit se na vnímání otázky natož potom na její odpověď. Sama nad sebou se pohrdavě ušklíbla, načež se po stěně svezla na zem. Tvář schovala do dlaní, naštvaně si odfrkla. "Princezno?" Prudce vzhlédla. "Proč nejsi s holkama?" nechápal čaroděj, jež se akorát se svými přáteli vracel do Havraspárské věže. Zrzka v odpověď pokrčila rameny. "A proč nejsi uvnitř?" Heather vrhla na kapitána vražedný pohled. Ten ztuhl. "Netvrď mi, že konečně neznáš odpověď." zasmál se potěšeně. Kolikrát se mu už stalo, až se přes záludnou otázku dveří nedostal do Společenské místnosti. Většinou jej vysvobodila právě ona zrzavá dívka. Co si pamatoval, nikdy se nestalo, že by Heather neznala odpověď. Jenže nikdo není neomylný. A tak se stalo, tě nyní to byla Heather, kdo potřeboval poradit. "Pojď." Dillon pomohl dívce na nohy, načež mávl na kapitána Havraspárského týmu, aby předvedl co umí. Ten se nenechal dvakrát pobízet. Vystřelil odpověď, jako kdyby byla naprosto primitivní. Pokynul Heather, aby vstoupila jako první. Dáma má přednost, no ne? Normálně by jeho gesto ocenila. V onu chvíli se však jen chtěla dostat co nejdál od Primuse. Výčitky svědomí jí totiž tížily. Věděla, že tohle jen tak nepřejde. Zrcadlu mohla dát na hodnou dobu sbohem. Pochybovala totiž, že bude schopná podívat se sama sobě do očí.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top