Nízké kozačky odletěly stranou, když do nich zrzavé děvče nasupěně koplo. Už nějakou tu chvíli se snažila v knihách najít vysvětlení, proč byl Dillonův patron stejný jako ten, jehož podle své rodiny měla mít i ona. Našla jedno jediné vysvětlení. A to jí nehrálo do noty. Chtěla s Dillonem zůstat. Záleželo jí na něm. Nějaká její část však křičela, že to tak nebude navždy. Nedokázala se smířit s tím, že by celý svůj život měla prožít po jeho boku. Pokud knihy nelhaly, tak ji miloval. A pokud tomu tak skutečně bylo...

"Co to děláš, princezno?" Rychle zaklapla knihu a nasadila vynucený úsměv, jež věnovala právě příchozímu světlovláskovi. Ten si klekl vedle jejího křesla a oslnivě se na ní usmál. "Jen si čtu." odpověděla na jeho otázku. "Kde si vůbec byl?" zeptala se. "Profesor Lupin se mnou chtěl mluvit. Vypadal překvapený tím, že jsem vyvolal patrona." Heather se ušklíbla. Tak tím to nebylo... Stejně jako ona si byl plně vědom toho, že laň odjakživa byla patronem Lily Potterové, za svobodna Evansové. Nebylo by to nic tak zarážejícího, kdyby se patroni čas od času nedědili. Harryho patronem byl jelen. Stejně jako ten Jamesův. Dvanácterák. A Heather... Sice se jí ještě nepodařilo vyvolat patrona, ale nyní nepochybovala o tom, že jeho podobou bude laň. "Gratuluji." usmála se na Dillona, bříšky prstů mu přejížděla po zápěstí.

Dupaní po schodech jí donutilo vzhlédnout. "Máme v pokoji agresivní sovu!" rozkřikla se Skyler na jinak tichou místnost. Heather se uchechtla. "Agresivní sovu?" ujišťovala se, že slyšela dobře. Její kamarádka poněkud zaskočeně kývla a na důkaz svých slov zvedla do vzduchu levou paži. "Au." zamračila se Heather, když si všimla nepěkných ranek na zápěstí i prstech. Vyskočila z křesla, našla své zatoulané kozačky, popadla je do ruky a už spěchala za svou kamarádkou. Vzala černovlásku za zdravou ruku a téměř ji táhla do jejich pokoje.

To co se v něm odehrávalo, jí vyrazilo dech. Šedé koťátko se schovávalo pod nočním stolkem, z bílé kočky byl vidět pouze jen ocas. Zbytek těla se totiž skrýval pod dekou zrzavé dívky. Kocour s delšíma, špičatýma ušima se snažil udeřit výra, jež seděl na parapetu packou. Místo toho však sám dostal křídlem. Jakmile dopadl na podlahu pokoje, neváhal ani vteřinu a už se drápal na nejbližší skříň. Zrzka ze sebe vyrazila poněkud rezignované zavrčení. Rozešla se k oknu. "Buď opatrná..." varovala ji třesoucím se hlasem Sky. Zrzka však odhodlaně přistoupila k sově, která v zobáku od krve svírala dopis. Ani ten neukl rudé spršce. Obezřetně k ní natáhla ruku. Výr se však nezdál nijak agresivní. Předal dívce psaní. Poté varovně zahoukal. "Asi chce jen odpověď." uklidňovala Sky, která vypadala, že co nevidět bude následovat příkladu svého kotěte a pod něco zaleze.

"Můžeš mi říct, kdo má zatraceně tak agresivního ptáka?!" zlobila se. Zrzka pokrčila rameny, dopis odhodila na postel. Popadla hůlku do jedné ruky a dlaň své kamarádky do druhé. Hůlkou namířila na ranky a kouzlem je vyléčila. Ruce si otřela do košilových šatů. Jakmile si to uvědomila, zaklela. Stopy krve se na bílých částech pěkně vyjímaly. "Tak kdo ti píše?" naléhala Sky. Heather pohlédla na pečeť, jíž neznala. Nebylo divu. Zdála se temná, strašidelná a starodávná. Rozlomila ji a ze zašpiněné obálky vytáhla kus pergamenu. To ne... Pohledem přejela z dopisu na výra a potlačila zaúpění. To nemůže být pravda.

_______________________________________

Poslední den roku 2018 je tu! Koukejte si ho naplno užít! 😉💞🎉

💋🤗💖