Téměř prázdná knihovna. Zdálo se to jako ráj pro zrzku, jež se snažila skrýt před svými přáteli. Zalezla si do odlehlého kouta, otevřela knihu o štítech a dala se studia. Stále měla pocit, ze toho na OVCE umí příliš málo. Nehodlala nic podcenit. Nehty klapala o desku stolu, oči upřené na jednotlivá slova, hlavu v oblacích. Vzpomínala na setkání s bývalým studentem Bradavic. Nikdy se s nikým jako byl on, nesetkala. Ze svých dětských let na něj neměla ty nejlepší vzpomínky. Když však stal poblíž, to zlé se rozplynulo a ona byla schopna vnímat pouze jeho přítomnost.

S tichým odfrknutím knihu zaklapla. Vstala z křesla a zamířila za knihovnicí, aby se zeptala, zda si jí smí vypůjčit. Pak už vyrazila k učebně Obrany proti černé magii. Volná hodiny, kterou měli na oběd, se chýlila ke konci. S taškou přes rameno si vlasy stáhla do culíku, aby jí při praktické výuce nepřekážely. Upravila si unuformu, urovnala odznak. Jistým krokem vstoupila do chodby, ve které se učebna nacházela. Jakmile si všimla, že už tam čeká trojice jejich spolužáků, těžce polkla a zatoužila utéct. Přesto se vydala jejich směrem. Jeden z nich měl hlavu zabořenou v knize, zatímco zbylí dva si povídali. "Heather, jak se máš?" usmál se na ní kapitán týmu. Zrzka pokrčila rameny. To už světlovlásek zvedl hlavl od své knihy a upřel na ni pohled smutných očí. "Promluvme si. Prosím." požádal ju zdrceným tónem. "Hodina za chvíli..." "Máme víc jak deset minut." skočil jí Dillon do řeči, což se příliš často nestávalo. "Tak dobrá."

Zalezli si do jedné s postranních chodeb. Heather se zády opřela o stěnu. Vyčkávala. Chtěl mluvit? Tak ať mluví. Ona nic rozebrat nechtěla. "Omlouvám se. Nemám právo ti něco zakazovat." začal omluvou. "Bojím se o tebe, Heather. Chci, abys byla v bezpečí a ty se sama vystavuješ..." zmlkl. "Občas mám pocit, že..." znovu se odmlčel. Nakonec rozhodně zavrtěl hlavou. "Vždyť jsou to jen nepodstatné věci." Heather nechápavě nakrčila nos. "Famfrpál pro mě není..." "Chci tím říct, že je to všechno nepodstatné ve srovnání s tím, jak moc s tebou chci být." Svými slovy jí umlčel. Několikrát zaraženě zamrkala. "To ale neznamená, že se o tebe přestanu bát nebo že souhlasím s tím, aby sis dál zahrávala se svým životem." upozornil ji. "To po tobě ani nechci." dostala ze sebe zaskočeně. "Každopádně to ale respektuju. Je to tvůj život, princezno. Máš pravdu si ho zařídit podle sebe." Šťastně se usmála a než se Dillon nadál, už mu visela kolem krku.

Zrzka byla poněkud spontánní bytost. Občas sama netušila, jak bude reagovat do chvíle, než na to skutečně došlo. Byla impulsivní, často až výbušná. Na něco takového nebyl klidný gentleman, jako byl Dillon, připravený. Vždy jej svým chováním zaskočila. A nyní snad více než kdy dřív. Zvláště tak potom, když se od něj odtáhla jen natolik, aby jej mohla políbit. Poněkud ztuhle jí začal hladit po zádech. Heather se usmála. Věnovala mu cudnou pusu do koutku rtů, což chlapci způsobilo husinu. Doteky pro Dillona nebyly typické a ona to věděla. Pokud on mohl respektovat její náklonnost k nebezpečí, ona mohla překousnout, že mu tohle prostě bude trvat. Jenže v tomhle byla zrzavá Havraspárka jako křehká květinka. Potřebovala výživu a neustálou péči. Té se jí však od Primuse nedostávalo.