Cesta v plném autě podruhé. Ostatně, dokázali se roztáhnout, obzvlášť když si Kayn znovu vydupal místo spolujezdce a ti tři se tlačili vzadu. Tentokrát však nepadaly stížnosti, vypadalo to, že jsou hlavní aktéři příliš unavení na to, aby cokoli podnikli. A v tichu dojeli i na místo. 

   „Základem je spolupráce,“ prolomil Yone bobříka mlčení a otočil se přes rameno na spolujezdce vzadu. „Doufám, že tohle pro vás bude dostatečná lekce. Nemusíme být hned rodina, ale neočekávám, že půjdeme ven jen s jedním hitem a tím to hasne. Proto –“

   Vyrušilo ho Apheliovo odkašlání. Kdyby jen zlehka, po pár zalapání po dechu se rozkašlal naplno. K'Sante už si připravoval dlaň na zákrok, Sett s Kaynem to zmateně sledovali. Všichni se uklidnili v moment, kdy Phel zvedl palec nahoru na znamení, že je v pořádku. 

   „Proto se musíme sblížit co nejdříve. Nejsem expert na vztahy, mám jen bratra a s tím je to dost chladné. Poslední dobou dokonce víc než obvykle. Možná bych se měl bát o krk, nebylo by to poprvé, co by se –“

   „K věci,“ napomenul ho Kayn. „Jsem tu jak ve vězení. Pusť mě ven!“

   „Máme čas. Rezervace je až na osm čtyřicet pět. Dorazili jsme sem dřív, můžeme počkat v autě. Ale k věci; chci, abyste si rozuměli. Nebo se alespoň pochopili. Nechci po vás, abyste si navzájem vyzradili nejtemnější tajemství, od toho budeme mít bulvár, až budeme na titulní straně každého časopisu. A vím, že vy mladí máte rádi akci a světla, tak jsem nám zarezervoval místo v lasér aréně.“

   „Čte se to lejzr,“ napomenul ho K'Sante. 

   „Vy mladí a K'Sante,“ vrátil mu Yone. „Dobrá, můžeme jít. Nemusíte se starat o to, jak se týmy rozdělí, rozhodl jsem za vás.“

   „Takže jsem s Kaynem,“ zabrblal Sett. 

   „To jsem neřekl.“

   „Spolupráce? Jo, násilím to půjde. Hele, mně je to jedno, s kým budu v týmu. Stejně vás rozdrtím jak hračky,“ ozval se Kayn. „Vy chcípáci nemáte nejmenší šanci.“

...

Dorazili přesně načas. Yone je dokonce zdržel na schodech, které Kayn z nudy počítal, aby udržel těkavou mysl v pozoru, a obětoval pár sekund vyčkáváním před zatmavenými dveřmi od recepce, jen aby nedorazili ani o sekundu dříve, než měli. 

   „Yone!“ pozdravila muže dívka s neonově zelenými vlasy, které i v tom pološeru svítily. „Dochvilný jako vždy. Takže tohle je ta nová parta?“

   „Dobré dopoledne, Zeri,“ pozdravil formálně a se cvakl paty k sobě jako voják. „To jsou oni. Máme rezervaci, doufám, že je vše připraveno.“

   „O tom nepochybuj. Zklamala jsem snad někdy?“

   Aby zastavil příval vzpomínek, v nichž tahle neřízená elektřinou nabitá střela figurovala, zatřepal zlehka hlavou a zamával si dlaní před nosem k odehnání těch myšlenek, které z hlavy utekly. Tady naštěstí nehrozí, že by někoho zapálila, navíc je cvičená a pracuje tu. Vyhodili by ji. To by neriskovala. Ačkoli…

   „Vybavení je na věšácích. Dva týmy, že? Ale je vás pět, jak to chce rozdělit, aby to bylo fér? Ú, můžu hrát s váma?“

   „Ty jsi se zbraní monstrum,“ zastavil ji. „V pořádku, rozdělil jsem nás spravedlivě. Sett s Kaynem –“

   „Já to tušil,“ řekli oba oslovení zároveň.

   „– a my tři. Po kolech si budeme proměňovat třetího hráče. Buď K'Santeho, nebo –“

   „K'Santeho,“ ozval se Sett. „Příští kolo ho chci do týmu.“

   Yone nad tím myknul rameny. Jemu bylo jedno, kdo se k nim přidá, hlavně že to splní ten účel a konečně se někam posunou. Ezreala nemůže přivítat do nepřátelského prostředí. Ty dva musí usmířit, ať to stojí, co to stojí. Klidně i peníze. Ach, jejich vylomeniny lezou do peněženky!

   „Tak modrý a červený tým.“ Zeri vylezla zpoza pultíku a odbruslila – ano, obruslila – ke stěně, na níž vyselo několik brnění. „Na ramena, na hrudník, na hlavu. Tam jsou čidla. Pokud chcete někoho střelit, tak na tyhle místa. Nemířit do očí, nechci, abyste mě žalovali, že máte v háji zrak.“

   „Počkej, ale Phel je slep–“

   Aphelios Setta ani nenechal domluvit, umlčel ho nepříliš elegantním úderem loktu do boku. Když si získal jeho pozornost, poklepal si na krk, pak ukázal na ústa skrytá za rouškou a plácl se do čela. Slovy normálního člověka: němý, idiote.

   Týmy měly svou stranu dveří. Červení stáli vlevo u pultu, těm pomáhala Zeri, aby se navlekli. Ukázalo se, že K'Santeho široká ramena na tohle jsou moc velká a ani v největším roztažení nejsou pokryta celá. I hrudní a zadní kus zakrýval jen část. Připomínal obra v těsném brnění. 

   Na Yoneho to padlo dokonale, dokonce z toho dokázal vytřískat to maximum, co z něj udělalo aktuální módní ikonu laserové arény. Každý, kdo měl oči – i Zeri, jejíž zrak si prošel svým… svými lasery –, musel uznat, že když mu sluší tohle, musí mu slušet i pytel na odpadky. 

   Zbytek s tím problémy neměl. Ano, Sett byl na limitech, co se velikosti týkalo, ale pořád ho nic netlačilo. Kayn se před nasazením kousků svlékl, přestože se ho Zeri pokusila zastavit. Odbyl ji slovy:

   „To je můj styl.“

   A na to nikdo odpověď neměl, protože technicky to porušení řádu není. Jen musí mít oblečení, co se nezahákne o roh, nebo si na něj nešlápne. Žádné sukně, boty na podpatcích, nedoporučují se ani čepice, ovšem tu Settovi nikdo sebrat nemohl. Vztekle vrčel na každého, kdo se přiblížil, že mu ji vezme. 

   „Mapa!“ zvolala Zeri s nadšením malého dítěte a zamávala nad hlavou s několika papírky. „Půjdete do arény za pět minut, do tý doby si můžete prohlídnout mapu a vymyslet strategii. Normálně se hraje pět na pět, tři lajny se dvěma na botu, jedním na midu, jedním na topu a jedním v džungli. Tak říkáme překážkové dráze mimo hlavní linky.“

   Porozdávala mapy oběma týmům. Modrý tým znal modrou polovinu arény, červený červenou. Jediné, co znali s jistotou, byly tři hlavní linky, táhnoucí se od jedné základny, nadepsané velkým tiskacím NEXUS, po druhou. 

   „Po linkách se libovolně pohybujete. Je vás míň, doporučuju trávit čas v džungli. Ale bacha na Brazílii. Tuhle taktiku jsme museli zakázat, protože nám začali doslova mizet hráči. A Mordekaiser má sem vstup zakázán.“

   „Ten Mordekaiser? Z Pentakillu?“ vyhrkl Sett. 

   „Pentakill si dal v Brazílii,“ přitakala Zeri. „Ano, je to on. Ale zpátky k vysvětlování. Pokud vás kdokoli zasáhne, jste na deset sekund ze hry. Pohybujete se jako duch. Nemusíte se vracet na základnu, ale nemůžete v duchovství… dušství… uh… duchovým režimu střílet, zároveň vás nikdo nemůže zasáhnout znovu. Standardní doba hry je dvacet minut, ale pokud budete chtít kapitulovat, může se na tom celý tým shodnout po patnácté.“

   „Se ti točí panenky, co? Je to na tebe moc informací, blbečku?“ rýpnul si do svého spoluhráče Kayn. 

   „Jenom počkej, až budem v aréně. S tebou vytřu podlahu,“ zamumlal Sett koutkem, co byl ke Kaynovi blíž. 

   „Vyhrává tým, co bude mít nejvíc killů. Zabití, chcete-li, aby tomu rozuměli i stařešinové.“ Naprosto ignoruje Yoneho propalování pohledem pokračovala Zeri až ke konci: „Fyzické útoky se nepočítají. Střela do hlavy je za deset bodů, do hrudníku, nebo do zad je za pět, do ramene za jeden. Snažte se dávat headshoty. Pro stař… ách, to je hodin, co? Skoro vám užírám těch pět minut na strategii! Kdyby něco, budu tady za pultem!“

   
...

Strategie je posvátná pro ty, co se rádi zastaví a zapnou mozek. Ti, kteří jsou zvyklí jít do všeho po hlavě a doufat v nejlepší, těch pět minut využili k rozcvičce. Dokonce i v ní se musel modrý tým předhánět, div oba byli schopni po padesátce dřepů chůze. 

   „Pokud mě potáhneš dolů, budu se ti nadosmrti smát, žes prohrál proti dědkům a mrzákovi,“ řekl to Kayn narovinu. 

   Oba stáli u Nexusu svého týmu, připraveni vyrazit, až se ozve, že hra začala. Na mapu se zběžně podívali, ale Kayn ji nakonec pokrčil a zahodil se slovy, že on prochází zdmi a je mu fuk, která z nich a kde to bude. 

   „A teď si bereš do huby zbytek? Seš trapnej.“

   „Ale ne trapnej jak mamánek s čepičkou od maminky.“

   „Neser mě.“

   „Jsme v jednom týmu. Nemůžeš mi nic.“

   V moment, kdy zaznělo Vítejte ve Vyvolávačově žlebu, se rozsvítily okraje stěn modrým světlem. Hra začala. Když modře zářila i o Kaynovo vybavení, Sett okamžitě namířil zbraň proti spojenci a vystřelil. 

   „Spojenec byl zabit,“ ozvalo se ve sluchátkách. 

   „Bezva, tohle by šlo.“

   „Ty parchante!“ zaprskal na něj Kayn. „Co děláš?“

   „Ne, ne, ne. Co to je? Slyšíš to? To musel bejt vítr, protože mrtvoly nemluví.“

   „Jenom počkej…“

   Deset sekund je dost dlouhá doba a oba jsou dost rychlí. Sett se dal na útěk. Netušil, kterou linku si vybral, nedával při čtení mapy pozor. Možná zabloudil do míst s více zdmi, protože měl co dělat, aby se jim vyhnul. Ale vypadá to, že Kayna ztratil. 

   Úlevně si oddechl. Dobře, to by byl první a trefil se do břicha, přestože chtěl mířit na rozkrok. To je za pět bodů. Měl by zkusit jít i po ostatních. K'Sante je hodně nemotorný, Yone se bojí, že by se praštil do holeně a měl na ní modřinu. U Aphelia nemohl hádat nic. Zbraň u sebe měl, fyzicky, ale neviděl ho s ní zacházet. Inu, přepere ho, kdyby bylo potřeba. 

   „Nepřítel byl zabit,“ ohlásil ženský hlasatel ve sluchátkách. 

   Kayn se činí. Který z nich to byl? Yone? 

   Stěny se z modré změnily na fialovou. Že by neutrální půda? Táhla se diagonálně z rohu do rohu. Sett se přidržoval stěny a v podřepu šel dál. Poprvé zalitoval, že tu soutěž v dřepování vůbec odsouhlasil, měl pocit, že mu kolena upadnou. 

   „V pořádku, nic se neděje. Pomstím tě,“ zaslechl zleva Yoneho hlas. 

   „Spojenec byl zabit.“

   „Ach, nevadí, výborná práce.“

   Mluví do mikrofonu a prozrazuje se. Pak kdo je tu idiot. 

   Sett vyskočil z úkrytu. Yoneho zastihl nepřipraveného. Bělovlasý muž div nenechal duši na místě, když byl střelen do ramene. Zablikání a jeho světla zhasla. Zmizel, už ve formě ducha. 

   „To bude hračka,“ poušklíbl se Sett.  

   Dalších několik minut na nikoho nenarazil. Aréna je velká, než se dostal z jednoho konce na druhý, ty dvě minuty uběhly. Měl na tom podíl i fakt, že dřepěl a pohyboval se omezenou rychlostí. Ale! Nebyl zasažen, zatím. 

   Zrovna ve chvíli, kdy se chtěl porozhlédnout po červené straně mapy, ho brnění a bliknutí upozornilo, že je po smrti. 

   „Zabili tě.“

   „Ale jak?“ 

   Rozhlédl se kolem sebe. Nikoho neviděl. Že by Kayn? Vskutku umí procházet zdmi, viděl to. Ale toho by si všiml. Možná má K'Sante skrytý talent a zasáhl ho z velké dálky. Tady je docela zranitelný. 

   První smrt rychle následovala další. Svého vraha nikdy neviděl. Občas se ozvalo něco i pro jejich stranu, ale většinou neslyšel nic jiného než to, že byl zabit jeho spojenec, nebo on. Nevypadalo to pro ně dobře v desátou minutu hry, ani v patnáctou. V osmnácté už začínal uvažovat nad tím, že použije mikrofon a spustí hlasování o kapitulaci. V pořadí třicátá smrt na osm zásahů z jeho strany. To není moc dobré skóre. 

   Po dvacáté minutě se aréna rozsvítila. Sett zklamaně vylezl ven zpátky k recepci. Uhnaný K'Sante ztěžka rozdýchával poslední závod s Kaynem, Yone si mačkal odřený loket. Aphelios vyšel ven chvilku po něm, se zbraní přes rameno, jako by mu patřila. A jako poslední se vynořil Kayn. 

   „Jsem byl jak ninja! Zamazal jsem každýho, kdo se objevil!“ pochlubil se. „Hej, Žeriku!“

   On ani Sett nejsou dobří v pamatování si jmen. 

   „Jaký je skóre?“

   „Sto dvacet jedna ku dvě stě sedmdesáti osmi,“ odvětila nadšeně. „Potřebujete mě do týmu? Potřebujete? Pomůžu to dorovnat!“

   „Dvě stě… hej, kdo má nejvíc killů?“

   „200LetKolektivníhoDesignu.“

   „Yone?“

   „Ten je Agent0/10/0,“ vzpomněl si Sett.

   Oběma to docvaklo ve stejnou chvíli. Ovšem byl to Kayn, co přišel k mladíkovi se zbytečně složitým nickem a padl na kolena. 

   „Pojď do našeho týmu,“ žadonil. 

   Aphelios myknul rameny. V podstatě mu bylo jedno, v jakém je týmu, hlavně že může střílet do cílů. Pohyblivé tak často nemá, většinou jsou statické. Ale většinou má ostré náboje, miluje ten zvuk výstřelu. Tohle? Tiché. Tichá smrt. Ideální pro zabijáky, co střílí z dálky. 

   „Stejně nemáte šanci,“ vysmál se jim Yone. „My máme taktiku. A náskok.“

   „A my máme Phela. Budeš náš up tahoun,“ poznamenal Sett a objal nového spoluhráče kolem ramen. „Rozdrtíme ty dědky!“

   „To se mi líbí,“ zašklebil se Kayn. „Lůzři!“

   „A vzhledem k tomu, že 200LetKolektivníhoDesignu ani jednou nezemřel, je na jeho hlavu vypsána odměna. Pokud ho červený tým zabije, získá tři sta bodů,“ doplnila Zeri. „Jo a budou se měnit strany. Takže červení jsou modří a tak. Abyste nebyli zmatení. Prostudujte si mapy, za pět minut začíná druhé kolo!“

Tentokrát dali na radu a alespoň se podívali, jak ta mapa vypadá. Taktika však byla jasná, za každou cenu ochránit jejich eso v rukávu. Kayn se Settem byli ochotni spolupracovat, aby ho udrželi naživu. Tři sta bodů je hodně, to se bude blbě dohánět. Nic víc v tom nehledali. 

   Tak jako předtím se postavili k základně a vyčkávali na signál. Tentokrát však nevystřelili po sobě navzájem, ačkoli Setta lákalo to risknout a zkusit vystřelil na Aphelia, zda by ty body nedostali. Když mu Kayn připomněl, že střela do spojence jde do mínusu, rychle si to rozmyslel. Z toho by se nevzpamatovali.

   Celkově se jednalo o úplně jinou hru. Drželi se u sebe jako tři prasátka. Kamkoli chtěl Aphelios jít, byli tam s ním. Bránili ho vlastním tělem. Musel je od sebe odstrčit a dost názorně jim pomocí posunků vysvětlit, že takhle to fungovat nebude. 

   „Jsme furt v deficitu,“ uvědomil si Kayn. „Budem u sebe, ale ne moc blízko. Na dohled, na doslech.“

   „Souhlas,“ přitakal Sett a pozvedl svou zbraň. „Je načase to otočit.“

   Jakmile měl Aphelios dostatek prostoru k manévrování, ukázal se v tom nejlepším světle, v jakém mohl. Ti dva ani nestihli k někomu dojít a už ho vyřadila střela do hlavy. Byl přesný, nikdy neminul. Každý jeho zásah byl smrtelný. 

   V jeho spoluhráčích se probudilo vnitřní dítě. Když si uvědomili, že tohle otáčí a mohli by to vyhrát, nálada se změnila. Najednou byli ochotni si hlásit pozice, kde se nachází, a když náhodou narazili na soupeře, informovali svého snipera a ten se o to postaral. 

   Takhle se jim předtím nedařilo. V dokonalé souhře to uhráli na přesilu. Kayn zemřel jen jednou, protože ze zdi vylezl nevhod a Yone toho využil, Sett třikrát, jelikož se do stěny pustil po hlavě ve snaze Kaynův trik napodobit. 

   „Výborná práce, týme! Nemaj šanci!“

   Je jedno, od koho to zaznělo, Aphelios chválu nepotřeboval. Ví, že je dobrý, nemusí mu to nikdo připomínat. Ovšem zahřálo to u srdce, ne že ne. 

   Při mírném opojení radostí, že ho konečně uznávají a uctívají ho jako boha, si zapomněl dávat pozor. Už dlouho jeho spoluhráči na nikoho nenarazili. A mělo to svůj důvod. Jediná rána do zad, zabrnění a byl mrtev. 

   Při většině dramatických scén se ze stropu záhadně rozsvítí kužel bílého světla a vše kolem potemní, aby měla oběť svůj prostor. Aphelios padl na kolena, poražen tím jedním zásahem, naprosto zaskočen svou neschopností reagovat normálně. 

   „Ne!“ zaslechl z dálky Settův hlas. „Já tě pomstím!“

   „Já taky!“ přidal se Kayn. 

   Takové drama z toho dělat nechtěl, ale ti dva měli jiné plány. Když na něj letěla další rána, Sett přiskočil a vykryl ji vlastním tělem. Jak tupě dopadl na zem, Aphelios si uvědomil, že stále klečí a Yone na něj míří zbraní. 

   Z Yoneho se po chvíli stal duch. Kayn neváhal, zastřelil jejich producenta a znesvětil jeho mrtvolu vyplazením jazyka. 

   „Hej, na co čekáš? Střílej!“ 

   Settův hlas mu pomohl se znovu postavit. Doteď nejspíš vedli, ale odměna to mohla obrátit. Mají posledních pár minut, měli by je využít naplno. 

   Zvedl palec nahoru na znamení, že je v pořádku. Pak se otočil na patě a zastřelil K'Santeho, který se mu plížil do zad. 

   „Sakra, ty seš bůh.“

   „A bůh má Infinitku.“

   „Do nich!“

   Je to snad poprvé, co do boje vyběhli všichni. Na poslední zteč se setkali v místě pojmenovaném Baron Pit, v závorce Baronova jáma, pro starouše. O žádný epický souboj nešlo, dvě dobře mířené rány a jejich oponenti byli na kolenou. Pak se rozsvítilo. 

   „Původní modří vyhrávají!“ oznámila jima Zeri, když se vrátili celí udýchaní k recepci. „Ale že to byla podívaná. Smutná, nevybalancovaná.“

   „Jó!“ plácl si Sett s Kaynem tak silně, že si oba museli dlaň pofoukat.

   Pak si tleskli s jejich posledním hráčem a oba mu vrazili pěstí do ramene. 

   „Jsme lepší,“ pochlubil se Kayn. „Prostě GG EZ.“

   „Hlavně, že spolu konečně vycházíte,“ řekl Yone klidným hlasem. „Ale stejně bychom to otočili, kdyby to trvalo déle.“

   „Děda mele nesmysly,“ přidal se Sett. 

   Yonemu cukal koutek úst. Ano, nejspíš je konečně usmířil, ovšem za jakou cenu?