Netušil, kolikrát si to video přehrál. To, co měl být vtip, se vlastně ukázalo jako výborná věc. S jeho pamětí akvarijní Nami by si stejně nezapamatoval, jak kdo zní. Teď to má hezky u sebe a může si to pustit kdykoli, když potřebuje pomoct s rozvržením rolí.

   Někomu by to stačilo pustit dvakrát. Když zvedl pohled od mobilu, nevědomky toho, že i na něm by se čas dozvěděl, a podíval se na stolní hodiny na pracovním stole, k němuž se ani nepřiblížil, zjistil, že na video s těmi třemi, jak se snaží držet rytmus a tempo jeden s druhým, kouká už dobré dvě hodiny.

   Možná už je to prokrastinace. Nechci to psát.

   Notebook v klíně pekl. Ten starý stroj s ním zvládl vydržet školní léta i náročné období po nich. Kdyby na sobě neměl župan, jistě by se minimálně popálil.

   Už z živého vystoupení dokázal určit, že se Sett s K'Santem snaží o poznání víc než Kayn. Kayn se zdá jako přirozený talent, jeho hluboký melodický hlas rezonoval místností, když zpíval. Dokázal by si u něj představit nějaké vážnější téma. Může mu dát prakticky cokoli a hlas zajistí, že ho všichni budou poslouchat.

   Co se těch dvou týkalo, tam to bylo horší. Byli nervózní. Yone se zmiňoval, že když je nabíral, měli slušně popito. Ale bylo tam ještě něco, čeho si všímal až po delším pozorování, náznaky strachu, obav. Kdyby video nezpomaloval a nevracel, uniklo by mu to.

   „Budeš si to pouštět furt dokola?“ ozval se Sett. „Je to jenom blbá zkouška, nestav to jako hotovou věc. Rozhodně bych ze sebe vydal lepší výkon, kdybych se mohl připravit.“

   Byl ignorován. Aphelios mu nevěnoval pozornost. Tedy alespoň ne tomu Settovi v realitě a přítomnosti, jinak ho měl chyceného v hrsti. Přijít na to, co je špatně, zas tak složité není, ovšem najít tam ten důvod? Tu příčinu?

   A nehledám tam něco, co tam není?

Pustil si to od začátku. Nahlas. Nemohl pochytit všechno, kdyby to sotva slyšel. Settova telenovela Tisíc a jedna smrt o muži, který oživuje mumie a následně řeší jejich problémy, zkrátka bude muset počkat. Tohle je důležitější.

   Den čtvrtý a pořád nemám jediné písmeno.

   A přitom nějaký záblesk inspirace měl, přímo tam ve studiu. Ale byl nezachytitelný, rychlý jako blesk a podobně devastující. Poté, co dozněl i hrom, opožděná myšlenka k tomu, která ho měla přesvědčit o skutečnosti své předchůdkyně, se jeho mozek znenadání vypnul. Nedokázal se soustředit.

   Notebook zůstal svítit jen proto, že prsty volné ruky nervózně mačkal mezerník. Baterie by se dávno vybila, kdyby tu směšně velkou neskladnou nabíječku netáhl zpod postele.

   „Možeš si to ztišit? Bude půlnoc,“ ignoroval další Settovo zabrblání.

   Nesejde na tom, kolik času u toho stráví. Na to se nikdo ptát nebude. Napsal spousty písní, některé krátké, jiné delší; balady, v nichž se hlas táhl s líbivým drněním a řevem kytary, klidně si deset minut dlouhé, nebo o kapku veselejší kousky o naději ve světle na konci tunelu – totiž naději, že si ho smrt jednou vezme a tohle trápení ukončí.

   Sestra s přezdívkou emo nezačala jen tak z ničeho.

   Už necítil nohy. Turecký sed není zrovna pohodlný pro necvičeného vysedávače, ovšem pro něj? Jinak u práce sedět neumí, ke stolu by jít nemohl, tam by jeho pozornost přitahovaly tužky a papíry, fixy a zvýrazňovače, flašky od proteinových nápojů… Ne, kdepak, ať je ta bolest sebevětší, dokud na něco nepřijde, z místa se nehne. Yone se na něj spoléhá a už mu nalhal, že něco má. Kdyby zjistil, že nenapsal ani čárku… a ještě se vymluvil na to, že nemá nástroje, protože doufal, že mu je nekoupí a budou to muset odpískat…

   Chtěl se podívat na kytaru s plameny, kterou mu pomohl Kayn vybrat. Nebýt tak nervózní, nikdy by na to nepřistoupil.

   Prokrastinuju, prokrastinuju!

   Najednou ho rozbolela hlava. Kdyby to bylo v čele, nebo nad očima, věděl by, jak na to. Ale u uší ho nebolela snad nikdy. Z šoku z té intenzity, která postupně slábla, ale přesto ho přinutila přimhouřit a skrčit se, mozek pracoval na omezený výkon. Proto mu to, že ta bolest přišla zvenčí a mohou za to velká klapková sluchátka, co mu Sett tak hrubě nasadil na uši, došlo až poté, co se na svého spolubydlícího podíval.

   Jedním kolenem se opíral o jeho postel, teprve se stahoval zpátky. Takže se vzpamatoval vcelku rychle, ještě stihl pochytit úšklebek, který se z pouhého pokroucení rtů přeměnil na pobavené zazubení se vším všudy.

   Něco mu říkal, ale přes sluchátka špatně slyšel. Navíc se bolest překlenula v nepříjemné hučení. To ho nemohl varovat předem?

   Aphelios jednu stranu nadzvedl a natočil ucho. Snad tohle gesto Sett pochopí.

   „… tam zrovna Kaštan namlouval Cass a dával jí novou botu. Bylo to vtipný, protože ona boty mít nemůže, víš? Protože má ocas na na ten bota…“

   Kecy, kecy, kecy. Co to má být?

   Čekal na vysvětlení, proč mu dal sluchátka. Než se však dočkal, musel si vyslechnout spoilery na celou řadu seriálu, čímž si Sett vykompenzoval frustraci z toho, že ho Phel rušil.

   „Když nemáš sluchátka, stačilo říct. Bych je půjčil. Nesem necita. Hlavně chcu klid na spaní.“

   Ještě chyběl adapter s jackem. S tím si Sett hrál v prstech.

   „Jsme si ňáký pravidla měli stanovit už včera. Žádná hlasitá hudba po jedenáctý. Potřebuju osm hodin spánku. Žádný chrápání. To nesnášim.“

   Měl by mu říct, že chrápe taky? Ne, stejně nemá jak. Musel by to video vypnout. Ale nevypnul ho už? Tohle všechno, co se právě dělo, se odehrávalo jakoby za poloprůhlednou oponou, za kterou sice dohlédl, ale není si jist prakticky ničím. Má únava takový efekt na mozek?

   „A můžeš to video přestat pouštět nahlas? Je to trapný.“

   Stydí se za to, docvaklo mu. Ostatně to mu potvrdilo i sotva znatelné zarudnutí.

   Pokýval hlavou. Když mu půjčí sluchátka, nebude to Sett muset poslouchat.

   „Fajn. Jo, fajn. Výborný. Na,“ hodil po něm drát, „užívej. Pak mi je nezapomeň vrátit. A dobrou. Neponocuj moc dlouho, Yone má zas nějaký plány a chce, abychom byli nastoupení v osm, nebo tak nějak. Osm nula nula. Pitomec dochvilná.“

   Zacukal mu koutek, skoro do úsměvu. Skoro. Je cvičený, ačkoli se sám považuje za meme-mastera, málokdy se něčemu zasměje. A tohle nebylo ani zdaleka tak dobré jako vtipy, co má v zásobě na horší dny.

   Sett se vrátil na svou polovinu pokoje. V pološeru na něj sotva dohlédl. I tak mu znakovkou odpověděl.

   „Nevím, co to znamená, ale snad je to něco dobrýho. Třeba jako ‚dobrou noc‘, ‚dík‘, nebo tak.“

   Přesně to to znamenalo. Že by těchhle pár mozkových buněk fungovalo lépe těsně před vypnutím?

   Aphelios ještě nehodlal jít spát. Přestože si Sett nechal telenovelu na další den a pronešek to zabalil, lampička u Aphelia svítila ještě dobré čtyři hodiny.

   Se sluchátky se pracovalo lépe. Slyšel toho mnohem víc, i to, co by normálně přeslechl. Proč si ta svá nechal doma? Ach ano, žádná nevlastní, jsou jeho sestry.

   Kolikátá plechovka RedAlistara to byla? A vyklopil do sebe celou termosku kávy? Oči mu těkaly do stran, tělo už ani necítil. A přestože ani nyní se nemohl pochlubit jedinou čárkou, padl vyčerpáním, jako by za sebou měl tuny práce. S pocitem viny, co ho ve snech proháněl a co mu ani v nejmenším odpočinek neusnadnil.

...

Nekouřím.

   To si mohl nalhávat, ale kouř, co z tyčinky vycházel, by si nikdo nespletl s teplým dechem, přestože bylo venku chladno dostatečně. Ještě mohl předstírat, že si zapálil lízátko, ale proč by to dělal? Pro lepší pocit? Ví, že to porušil. Ale jedna výjimka po dvou letech vyhraného boje je jen malinká oběť. Nepostřehnutelná.

   Opíral se o zábradlí balkónu. Apartmá není moc vysoko, ovšem kdyby zábradlí překonal, parkoviště pod ním by se postaralo o nepříjemný dopad a minimálně zlomenou nohu.

   Snažit se být klidný a vyrovnaný, aby se na něj ostatní mohli spolehnout, není jednoduché. Milerád by tuto roli hodil na kohokoli jiného. Nikdy nebyl spolehlivý, své mládí strávil v ulicích, kde vyzval k souboji každého pitomce, co se objevil. Když nestačily pěsti, bral do rukou vše, co bylo poblíž. Až po výhružkách policie s tím přestal a trochu se zmírnil.

   Z hrdla vyrazil tichý smích, který se velmi rychle změnil na kašlání. Dva roky jsou dost dlouhá doba, odvykl si na odpornou pachuť v ústech a sucho v krku. Okamžitě se praštil pěstí do hrudi. Naštěstí to nemělo dlouhého trvání, mohl se opřít oběma lokty o zábradlí a nasát do plic čerstvý vzduch.

   „Proto už nekouřím,“ zamumlal si pro sebe.

   Stres se podepisoval i na něm. Půjčil si spoustu peněz, vložil do svých svěřenců naději i finance – hlavně finance. A zatím bez výsledku. Jistě, neočekával, že výsledek bude mít hned, ale doufal, že spolu budou alespoň vycházet. Ovšem spolupráce není něco, v čem by vynikali.

   Chtěl si potáhnout znovu, ještě se trochu uvolnit, ale nakonec cigaretu v půli cesty k ústům upustil na zem a zadusal ji. Chvíli nato si uvědomil, že by neměl dělat nepořádek, proto se pro odpad sehnul a sevřel ho mezi prsty.

   Ochladilo se. Slunce už dávno zapadlo, dokonce jediný sdílený pokoj utichl. Tak pozdě není, pár minut po půlnoci. Mohl by pomalu vítat druhý den, ale ten přijde až poté, co si odpočine. Musí se dát dokupy, aby mohl skupinu podporovat vším, co má.

   Odpad vyhodil do koše u zdi. Snad ráno zapomene na to, že to porušil.

   Z kapsy kabátu vytáhl mobil. Poslední dny na něm byl neustále, zprávy a články měnily strany, čím novější jsou. Po čtyřech dnech po koncertu už se objevují názory, že TRUE DAMAGE přišli vylepšit koncert, ale těžko se vylepšuje něco, co je kvalitou na nule. Kde jsou fanoušci, jsou také hejtři.

   Yasuo. Jak jsi to vzal, že jsem Ezreala dostal já a ne ty?

   Jak znal svého bratra, nevzal to moc dobře. Na rozdíl od něj se od démona nikdy nedostal. Jhin s Tarickem, nebo Jhin samostatně, Kapitán Gangplank, pomerančová příchuť, jeho oblíbená, Yígr Master… Málokdo to zvládne střídat a přežít. Yasuo je jedním z těch, co do sebe nalijí všechno a je jim jedno, jaké budou následky.

   Pro jistotu zkontroloval SMS. Co čekal? Bratr by mu nenapsal. Po jejich hádce a teď když mu Yone leze do zelí… Kdyby byl na jeho místě, nechtěl by se sebou mluvit.

   „Půl jedné,“ přečetl si čas. „Osm nula nula schůze. Dobře, čas na spánek.“

   Nechávat stres za sebou, ale problémy nést na ramenou, dokud je jeden po druhém nevyřeší. Kdyby to dokázal, nikdy by neklesl tak nízko, aby si zapálil. Bude to muset schovat za masku a doufat, že ho nikdo neprokoukne.

   Skupina potřebuje někoho, kdo je ponese na ramenou i se všemi jejich starostmi. A Yone je jediný, kdo to dokáže.