Druhá část Han_Lesya.

Nad hlavou poměrně populárního underground rappera proletěla již prázdná láhev od Kapitana Gangplanka s pomerančovou příchutí. Prázdná být nemohla, muž jenž ji hodil si nemohl dovolit tam nechat byť jedinou kapku alkoholu. Sklo se roztříštilo o zeď na několikset malých kousků.

,,Uklidni se! Chces si zabít svou jedinou hvězdu, ty negramotný idiote?"

Zazněl naštvaný ženský hlas, který se rozezněl po celé jedné místnosti, kterou skupinka považovala za obývací místnost.

,,Kdo to teď má uklízet, hm? Kdyby jsi aspoň své frustrace řešil něčím jiným než alkoholem."

,,Tak hele ženská- Ty mi tady nemáš co rozkazovat. To JÁ jsem tady šéf, jasný? Tak si dej pohov."

Ze slin hnědovlasého muže s vysokým culíkem co mu létaly od rtů se div jeden nedokázalo sprchovat. Byl v takovém stavu, že skoro ani mluvit nedokázal. Spíš mumlal něco lehce srozumitelného. I tak to stačilo aby ženu před sebou namíchnul dost na to, aby mu vrazila
facku dostatečně velkou na to, aby jeho opilecká prdel skončila na pohovce a sám od sebese už nedokázala zvednout.

,,Jste banda budižkničemů, všichni!"
Zavrčel nahlas poslední srozumitelnou věc, než si začal něco šeptat pod nos a klimbat hlavou.

,,Iidot. Fakt, nic víc. Chudáci chlapy pokud mají za šéfa stejného dementa jako tohle smutný stvoření..."

Promluvila žena tmavší pleti spíš už jen pro sebe a upravila si trochu dredy na hlavě.

Nechala svého nadřízeného se utápět v myšlenkách a další flašce alkoholu, kterou si ještě kupodivu dokázal otevřít a podívala se za hlavním rapperem skupiny. Po odchodu Akali i jediným rapperem skupiny...

,,V pořádku?"

Docela mladý kluk tady se svým šéfem zápasil už nějakou dobu. Držel ho na uzdě dokud se Senna nevrátí, aby mu pomohla. Dokonce se skoro i poprali, když starému alkoholiku chtěl vzít jednu z jeho milovaných lahví těžkého alkoholu.

,,Jednou ho to zabije..."

,,Vím že je to teď těžký, je jen frustrovaný z toho co se stalo. Zase bude dobrý a my můžeme tvořit znova hudbu. Ekko... Zlatíčko... Netrap se tím tak moc. Yasuo bude v pořádku-"

,,Ale o něj tady přece vůbec nejde."

Senna rychle zamrkala, když na ní Ekko skoro vyjel, jak jí skočil do řeči. Od něj tak agresivní reakci nečekala. Vždy byl v klidu za všech okolností, ať se stalo cokoliv... I kdyby na něj Yasuo těch flašek hodil deset. Jen by stál a vyhýbal by se jim. Pak by se Yasua snažil uklidnit a dát mu vše co by potřeboval. Teď vypadal jako bez duše, vnitřně roztrhaný a to
způsobilo že byl nevrlý.

,,Promiň..."

Žena už nestačila vůbec nic říct a kluk se rozešel do svého pokoje. Zavřel za sebou potichu dveře a ženě nezbývalo nic jiného než se postarat o nepořádek, co tady zůstal. Střepy, tekutiny vylité po zemi, šéf v limbu co se sotva držel aby nevyzvracel kompletně celý obsah žaludku a asi dvě ještě v celku, už vypité flašky a třetí s tekutinou v jedné třetině. Ty zbylé dvě už stihly skončit v Yasuovi, který ji držel v rukou a pomalu ji pouštěl jak usínal.

Krom dramatu v apartmá True damage byl velmi klidný večer. Poloviční měsíc svítil příjemně bílou září vysoko na obloze. Pod mrakodrapem zas naopak město zářilo všemi barvami z neonových nápisů. Ani v noci město nespalo. Bordely, kluby, kasína a jiná podivná místa jela naplno. Kdo bydlel přímo v centru, mohl slyšet ohlušující hudbu ze všech směrů.

Ovšem nebyly to jen hlasité, světlem se pyšnící budovy, které žily naplno. I ty nejtemnější kouty a úzké uličky na kraji města měli své oblíbence, jenž se v nich v noci scházeli. Nešlo jen okrysy, ale i skupinky pouličních umělců, sprejerů i narkomanů či úchylů, kteří vyčkávali na
svou kořist. Opilci z barů se do takových uliček také dostávali a omylem se přimotali do nemoc příjemných situací...

Jen málokdo se v takovém prostředí doopravdy vyzná a dokáže v něm chodit bez toho, aniž by se mu cokoliv stalo. Většinou to jsou jen děti ulice, kteří v prostředí nebezpečných ulic a podzemí vyrůstali. Ví jak nebezpečný je alkohol ale i drogy...

Ekko je jeden z nich...

Z jeho místnosti se potichu ozývala hudba, kterou měl puštěnou nahlas. Opíral se bokem o okno u kterého seděl a díval se dolů na ulice ve kterých vyrůstal, které z něj udělali kým je a které mu dali i to, co nikdy neočekával. V hlavě mu běhaly myšlenky zatímco měl v pozadí dokola se opakující jednu jedinou písničku: You are my museum.

,,Budeš mi radit, že ano?"

,,Samozřejmě, cokoliv budeš potřebovat. Ale víš co bych ti poradil jako první..."

,,Jo, jasný, já vím, ale neboj. Mám to jen abych to vydržel. Aspoň mám důvod chodit za tebou."

Na Ekkovi tváři se objevil jemný až nervózní úsměv a podíval se nad sebe na volnou oblohu.

,,Dnes je klidná noc. Ale to neznamená že v temnotách nečíhají."

,,Nebojím se. Mám u sebe přece tebe. Nebo mě snad neochráníš?"

,,Vrátím kvůli tobě čas tolikrát, kolik bude jen potřeba, to se neboj. Jsi se mnou v naprostém bezpečí. Nemohl sis přát lepšího průvodce než jsem já."

,,Už jsi někdy se mnou vrátil čas?"

,,Abych se přiznal... Jednou."

,,Co se stalo?"

,,Nic... Jen jsem chtěl jeden moment prožít víckrát."

,,A prozradíš mi jaký?"

,,Hah. Možná jednou."

,,Ale no tak! Já to chci vědět, Ekko!"

Trhnul sebou, když ho z rozjímání vytrhnulo pípnutí oznámení na mobilu. Musel se ze svých myšlenek chvíli probouzet. Rozkoukal se a natáhl se pro svůj mobil, ze kterého stále hrála ta
jedna písnička. Zpráva na jeho mobilu ho překvapila. Mile, ale zároveň z toho nebyl nadšený. Byla to zpráva, která v něm vyvolávala dilema, jak se vůbec má teď cítit. Má býtrád nebo ne. Toť otázka... V každém případě okamžitě odpověděl a seskočil z okenního rámu na kterém doteď seděl. Až v tuhle chvíli pocítil, jak ho z toho vlastně bolí prdel.

Proč já si pod sebe nedal aspoň polštář-

Zamračil se, hodil na sebe velkou péřovou bundu a pomalu v tichosti se vytratil z apartmá směrem do temných uliček města.

Černý rolák s velmi dlouhými rukávy, volné kalhoty s rozkrokem skoro až u kolen a pro něj typické oranžové kulaté brýle na nose. Extravagantní byl pouze ve svých zelených vlasech a brýlích, jinak měl zcela normální tmavé oblečení, aby nevzbuzoval zbytečně pozornost. Rolák mu navíc sloužil jako dokonalý kryt pro jeho nervozitou rozškrábané zápěstí a rudý krk, jak si ho celou cestu mnul. Ani nepřemýšlel, jak je to tady dole v ulicích pro něj samotného nebezpečné, měl v mysli pouze jednu věc a za tou si šel hlava nehlava. Ani si nevšiml že ho zpoza rohů sledují dvoubarevné velké oči.

Zahnul rychle za roh do jedné z úzkých uliček kraje města a dlouhým krokem jí začal přicházet až na její samotný konec, kde zahnul ještě jednou a před ním se otevřel větší prostor slepé uličky plný bordelu a popelnic. V jeho jednom rohu stála skupinka asi tří chlapů středního věku a pokuřovali cosi, co hrozně smrdělo. Okamžitě je mladý upravený mládenec s extravagantním vzhledem praštil do očí. Ezreala vážně nešlo přehlédnout. Byl hvězdou na kterou mířily světla reflektorů kamkoliv přišel. Jen teď se světla reflektorů změnila v pouliční lampy a pódium na studenou ušpiněnou zem.

,,Hey! Co tady pohledává takový hezoun, co?"

,,Ty vole, tebe jsem už někde viděl. Ty jsi nějakej slavnej co?"

,,Tak hvězdu jsem asi ještě nikdy neměl."

,,...Na tohle nemám čas..."

Ozvalo se tiše přes Ezovi naprosto dokonalé bílé zuby a vyhrnul si jeden rukáv, aby ukázal ruku s koženou rukavicí, kterou zatnul v pěst. Muži se nad tím jen pobaveně zasmáli a
začaly se přibližovat. Ezrealovi v ruce začalo cosi svítit, ale nestačilo to nabrat takové záře, aby si toho muži všimli, protože s tím velmi rychle přestal, jakmile uslyšel známý hlas.

,,Dejte si pohov!"

Příjemný, hluboký hlas se odrazil od každé hladké stěny obdélníkové uličky. Každý z nich se tedy otočil kolem dokola hledající komu hlas patřil.

,,Dejte se na odchod, jinak bude problém."

Na jedné popelnici se objevil urostlejší snědý kluk s baseballovou pálkou přes jedno rameno. Druhou ruku, kterou pálku nedržel, měl přehozenou přes pokrčené koleno.

,,Slyšeli jste? Vypadněte. Dneska na vás vážně nemám náladu."

Chlapy ani nic neřekli a jak poslušní psi stáhli brady k hrudníku a odkráčeli si to rychlým krokem někam pryč z temnot, které teď patřili už jen dvoum mladým. Ezreal zvedl hlavu k jemu moc dobře známé tváři.

,,Měl jsem je..."

,,Samozřejmě, to nepopírám... Věděl jsem že za mnou přijdeš."

,,Nepřišel jsem za tebou. Dej mi to a já odejdu?"

Jantarové oči probodávaly ty čokoládové před ním nepříjemným naštvaným pohledem.

,,Nechceš si mě nejdřív poslechnout?"

,,Ne nechci. Naval to!"

Zazněl hlasitý výdech z nosu tmavého chlapce co seskočil z popelnice. Cestou ke svému zelenovlasému příteli hrabal v obřích kapsách bundy, než vyndal to co potřeboval. Stačilo tojen vyndat a Ezreal se mu ohnal po ruce, aby mu to z ní vytrhnul. Díky svým rychlým
reflexům ale Ezovi rukavici uhnul a zvedl věc nad hlavu. Byl o něco málo vyšší, jen ne o moc.

,,Ne tak rychle."

,,Naval mi to, kreténe!"

,,Ezi... Kruci, uklidni se. Tohle už není vůbec zdraví."

,,A co je ti kurva do toho? Dej to sem, tady máš prachy a já vypadnu."

V jednu chvili, co se Ez pokusil vzít vyššímu věc z rukou a vyskočil potom, ucítil na druhé ruce jak ho vzal za zápěstí a natiskl na zeď za ním. Jakmile se v šoku podíval do boku na svou ruku, měl u ní na stěně i tu druhou.

,,Něco jsem řekl."

,,Tohle na mě působilo asi dva roky zpátky! Vymysli si něco originálního!"

,,Poslouchej, nechtěl jsem to udělat, jasný? Yasuo nám neřekl ani tečku ohledně plánu který má. Nikdy bych ti tohle neudělal, Ezi, přísahám. Proto jsem i za tebou došel, chtěl jsem se ti
omluvit."

,,Mě ale nezajímá tvoje debilní omluva! Chci svůj matroš a vypadnout. Ty... Jsi nicka oprotimně. Kraď mi koncerty jak jen chceš, je mi to u prdele, já nakonec budu ten, kdo bude zářit víc, než kterákoliv jiná hvězda. K/DA se mi budou klanět, Pentakill mi vzdá holt a ty! Ty
budeš stát ve stínu mojí slávy a sledovat jak přeberu každého fanouška True damage, kterého jsi kdy měl. Budeš nikdo! Nakonec si i najdu někoho jiného kdo mi dá co chci a nebude se ptát. Nebudu se bavit přeci s takovou nickou!"

Ekkovi se zúžily zorničky a pomalu Eze pustil. Byl tak zaražený, že nedokázal ani mluvit.

Ezreal toho využil a vytrhnul mu balíček z rukou. Ještě jednou ho propálil nejvražednějším pohledem, kterým dokázal a v záři zlatých jisker zmizel bůh ví kam bez jediného důkazu že
na tom místě někdy byl.

Ekko stál jako sloup ještě nějakou chvíli, pořád nedokázal spolknout slova, která mu Ezreal vpálil do obličeje v afektu zlosti ale i nervů, které měl. Nešlo mu o slávu. Klidně by kvůli němu i opustil True Damage, kdyby to nebyla jeho jediná rodina kterou za dlouhou dobu konečně získal... I když není dokonalá. Ale slova bolí... A Ezova hlava zabolela hlouběji, nežby si kdykoliv dokázal připustit.

To že není slavný přežije, ale to že je pro Eze nikdo, nicka se kterou se nehodlá bavit... To už bylo horší snášet. Ale co mu zbývalo jiného, než to všechno spolknout a rozejít se zpátky do dormu? Cestou přemýšlel zda to všechno vzdát, nebo tomu dát ještě šanci... I když už pomalu ztrácel veškerou naději, že by to mezi ním a Ezrealem bylo kdykoliv lepší.