Tato část zůstává nepozměněna, jedná se o původní verzi autorky Han_Lesya, s níž jsem tuto sbírku psala.

Levné kafe z automatu převoněno umělými aromaty, lotus sušenky a cigarety. Ideální snídaně těžce pracujících lidí se směšně nízkým platem. Muž tmavší pleti seděl v naprostém klidu před budovou městské policie na samotném okraji města. Podle klepající se nohy a častých pohledů po okolí na někoho evidentně čekal a čekal už dlouho.

Onen dotyčný si dal na čas, avšak později se ukázal urostlý japonec s hnědými vlasy v nepřirozeně vysokém culíku s litrem gelu a látkovou rouškou co mu zakrývala celou čelist. Přisedl si v naprosté tichosti k němu. Nenavázal oční kontakt, ani se slovně nevyjadřoval. To ovšem neplatilo o tmavším muži s dredy sepnutými vzadu do jakéhosi drdolu. Ten se hned chopil slova.

,,Jede si pro něj... On a další jeho 4 muži. Aspoň myslím že to byl chlap-"

Muž asijského původu jen pokynul hlavou, zatímco celou dobu držel v ruce knihu do které měl zapíchnuté své světle modré oči. Muž naproti si všiml pouze přebalu knihy a na moment se zarazil, než se opět chopil ochotně slova.

,,No. Nicméně... Koncert začíná v 17:30 v místním historickém Muzeu Runových válek. Ať jsou tvoji lidé na místě v přesný čas. Nesmíte dopustit, aby se k němu dostali dřív než vy."

Jako odpověď dostal další promlčenou minutu doplněnou kynutím hlavy. Pak se muž od něj zvedl, zaklapl knihu před svým obličejem a podíval se na něj unavenýma očima s už docela výraznými tmavými kruhy.

,,Víš kdo pozdravuje."

Konečně promluvil vychlastaným chraplákem, který si budoval už několik let společně s doživotní závislosti na alkoholu. Následně udělal první krok a odebral si to stejnou cestou, kudy přišel. Zpátky do stínů policejní budovy a do kanalizace města jak underground krysa.

,,Prostě tam vlítneme a uděláme bordel."
Rozhodil rukama kluk s hnědými dredy a make-upem udělaným modrým křížem na obličeji. Měl nádherně reflektující jantarové oči a rozkřupaný hlas, jako by poslední dny nedělal nic jiného než hlasitě mluvil. Seděl v jedné velké obývací místnosti s dalšími třemi lidmi. Místnost neměla moc, jen zrcadlo se sezením, velký gauč na který se vešlo klidně 8 lidí a televizi, kterou používali málokdy.

,,Nechce to něco speciálního?"

Tentokrát se ozvala žena. Její hlas měl silný afroamerický přízvuk, stejně jako kluka se kterým mluvila. Vlasy měla podobné jen s tím rozdílem, že je měla třikrát tak delší.

,,To není náš styl. Vlítnout na to a dělat co umíme nejlépe. To je náš styl."

,,Na tom koncertě ale budou velmi mladí lidé, přece jen bychom měli udělat něco jiného..."

,,Chceme zaujmout jeho publikum, nebo JEHO?"

,,Ekko má pravdu. Uděláme to jako vždy. Hlasitá hudba, silný vokály co se budou rozléhat po celém městě, rap který vezme všem dech-"

,,Hlavně mně."

Zamumlal si pro sebe jmenovaný kluk a podíval se na vysokého muže s nagelovaným culíkem až někam k mrakům.

Sakra jak mu to může držet. Za mých punkových let kdy jsem měl bílé číro by se mi takový gel hodil-

Muž se na něj podíval a pokynul hlavou. Nasadil si zpátky svou roušku připraven vyrazit ze dveří ven vyplnit plán, nad kterým tak usilovně poslední... Půlhodinu přemýšleli. Spíš nepřemýšleli... Jedna z nich byla už 2 hodiny v koupelně, druhá volala s přítelem, Ekko se svým šéfem prohodili sotva pár slov... Ale nějak se domluvili a byl čas takový plán uskutečnit. Až se tedy undergroundová princezna rozhodne vyjít z koupelny i přes už třetí bouchání na dveře a řvaní ať nezdržuje, že si tu "niveu" může napatlat v autě.

,,Tak jo, ale už vypadni. Co tam sakra tak dlouho děláš? Měla jsi doslova 2 hodiny na to se upravit a zkrášlit. Bože ani mě to netrvá tak dlouho!"

Netrpělivá Senna zaklepala na dveře koupelny ještě jednou a pořádně. Qiyana ji jen otevřela dveře a podívala se na ní nepříjemným výrazem s obličejem namatlaným čímsi bílým.

,,Neser jasný? Potřebuje to čas. Čím déle, tím více jsem krásná."

,,Tak přesně takhle to nefunguje..."

,,A co ty o tom víš? Vyzkoušela jsi to někdy?"

Sjela si Sennu pohledem a ušklíbla se.

,,Jasně že ne. Co na tobě ten Lucian vidí?"
Odfrkla si a pohodila si arogantně obličejem.

,,Tak a dost-"

Kopla akorát do vosího hnízda. Senna odnikud vytáhla obří dlouhou těžkou zbraň vystřelující světelné paprsky a chytila si ji do obou ruk. Na to si bělovláska zpoza rohu vytáhla kruh skoro vyšší než je ona sama a ladným pohybem ho natahla k Senně, takže se jejich kovové zbraně srazily a vytvořili zvuk, jenž se rozlehl po celém apartmá.

,,Hey, ženský, klid, pro boha..."

Přiběhl k nim rychle Ekko a odtáhl je od sebe.

,,Kdo si jako myslíte že zaplatí ten byt když ho zničíte? No já ne. Takže se uklidníme... Ještě vás budeme potřebovat celé. OBĚ."

Zakroutil hlavou nad jejich lehce dětským chováním. Je pravda, že je Qiyana občas na zabití, když se začne povyšovat nad ostatní, nebo si rýpat do Senny, ale kromě toho se členové skupiny respektují a vychází spolu dobře. Ostatně... To se i potvrdilo v autě, kde se už nikdo nechtěl naštěstí zabít.

Piltover nebyl až tak daleko, ale cesta autem mohla byla úmorná, hlavně pro rodiče. Pro někoho to byla věčnost, pro někoho čas k přečtení další části jeho oblíbeného románu, pro někoho jen příležitost k tomu si stěžovat na zdražení másla v kauflandu. Nakonec ale dorazili na místo konání největšího eventu ve světě showbyznysu, který si bude pamatovat možná celý svět. Když se potkají dva obrovské talenty, každý by si řekl, jak úžasné bude sledovat jejich kooperaci. Ne vždy tomu tak ale je. Stejně jako když dítěti seberete lízátko, i tady se může stát, že místo spolupráce bude cítit v okolí pouze zlost. Hlavně pokud to dítě má to lízátko hodně rádo a vzít mu ho by znamenalo ranit jeho hrdost. Zní to jako sebevražda? Možná byla, ale to už jen spekulace.

Cože se vlastně chystá? Je toho plný internet, všechny náctileté puberťačky si to sdílí na sítě a jsou z toho naprosto mimo. Malé děti prosí své matky, aby je vzali za jejich, na první pohled nevinně a přátelsky vypadajícím, idolem. A ony je vezmou... Jen čistě kvůli tomu, že onen idol je jeden z nejkrásnějších zpěváků posledních let. Jeho mladý obličej, zelené vlasy, zlaté oči, perfektní štíhlá postava které sluší jakékoliv oblečení, včetně toho extravagantního, září na zdech spousty lidí, i těch, do kterých by to nikdo nikdy neřekl. Prorazil v hudebním světě rychlostí světla a teď se může jen pyšnit v záři reflektorů. Není divu že po něm jde každá druhá korporace s mladými talenty. Odmítal, vše postavil na sobě a na svém imidži. Dnes to však bude jinak. Underground si jde pro něj.

Koncert byl v plném proudu, krom mladých holek na místě byli i starší... i muži. Všemi opěvovaný Ezreal si ale takové maličkosti vůbec nevšímal a byl připraven městu svým hlasem sdělit další zbytečné informace prostřednictvím amatérsky psaných textů a hudby. To se mu také velmi dařilo, minimálně do doby, než se zvedl vítr a na pódiu se objevila temný kouř stoupající ze země za jeho zády. Chvíli trvalo, než si toho zpěvák všiml a přestal ječet do mikrofonu.

Hudba se náhle změnila na mnohem rychlejší podobnou a do kouře se začaly reflektovat světla ukazující 4 lidské siluety. Jedna visící vysoko nad zemí na jakémsi kruhu, druhou za DJ pultem, třetí na druhé straně pódia a poslední blízko zad hlavního zpěváka.

Světla několikrát zablikala, než kouř zmizel díky zvednutému větru. Na pódiu kromě zelenovlasého idola stál i celá underground skupina známá jako True damage. Hudba začala hrát hlasitá a rychlá. Úplně jiný styl, než používal Ezreal. Pro diváky i jeho to byla obrovska facka, nikdo tohle nečekal. Nevěděl v tu chvíli co dělat. Pouze stál někde v ústraní a mnul vypnutý mikrofon v ruce. Hlavní hlas skupiny si mezi tím jel svou sloku, kterou trénoval několik týdnů v kuse.

Mohl si odpočinout a hlavně se pořádně nadechnout pouze ve chvílích, kdy jeho zarapované texty nahradil zpívaný refrén dvou žen s až božskými hlasy.
V tuto chvíli si mohl Yasuo mnout ruce... I když zatím jen o desky na jeho pultu.

Plán vyšel perfektně a i někteří diváci si po původním šoku zvykli a začali si to užívat. Vše vypadalo dobře, Ekko si ani jednou nespletl text, nikde se nezaseknul a Senna neměla problém s nepřirozeně vysokými tóny. Qiyana byla jako obvykle perfektní a nikdo ji nikdy nemohl říct opak. Být to jejich koncert s jejich cílovou skupinou, bylo by to téměř perfektní. Bohužel vše světlé má i stinnou stránku a v této chvíli to byl stín tvořící se uvnitř Ezrealovi duše, jak ho jeho zlost pomalu zžírala jeho zdravý rozum.

Jak se někdo vůbec opovážil převzít mu takhle show? Zničit vše, na čem poslední dobou pracoval jen aby se předvedl? On byl hvězda, on byl střed pozornosti vlastního koncertu. Kdo jsou že si dovolují vůbec stát na stejném pódiu jako on? Jeho hrdost i ego takovou potupu snášelo velmi špatně. Nikdy v životě ještě nebyl tak moc naštvaný jako v tomto případě. Vařila se mu krev v žilách společně s magií, kterou měl víc než chuť vypustit. Možná o to horší tohle bylo, když jednoho z členů True damage velmi důvěrně znal a on jeho také, znal tak jeho nejtemnější tajemství... Nemohl říct nic ve strachu že by se něco takového provalilo.

Zhluboka se tedy nadechl, vydechl a místo násilí si zvolil pro okolí lepší řešení. Odebral se dozadu do místnosti s velmi vzácnými kusy starých porcelánových misek a hrnečků ze staré Číny. Místnost sloužila jen jako backstage, ale Ez se v ní cítil aspoň trochu v bezpečí.

Ještě pár chvil se z venku ozýval rep a hlasitá hudba, než všechno utichlo. Chvíli na to někdo zaklepal na dveře místnosti kde se nacházel. I přes to, že idol zůstal ticho, dotyčný vešel dovnitř. Byl to Ekko, ten, jenž mu jeho slávu vzal nejvíc. Byl stejně mladý, stejně pohledný a stejně talentovaný. Nehledě na to, že každé světlo mířilo buď na něj nebo na Qiyanu. Ez se cítil zanedbaný... Ano, zanedbaný neférovostí, kterou True damage udělal. Ukradli mu show a to jim nezapomene.

,,Aho-"

Ani nedořekl jedno slovo a Ezreal už ho jednou větou poslal do prdele. Ten se však nenechal a mířil pomalu k němu.

,,Ezi, já-"

,,Vypadni. Jak se vůbec ještě tady po tomhle můžeš ukázat? Čí to byl nápad? Toho opilce, nebo snad tvůj?"

Začal se docela agresivně ošívat, ale zatnul pěsti a zvedl se. Postavil se mu čelem. Ekko mohl vidět v jeho očích oheň zlosti, co mu plápolal po zorničkách. Ekko dal obočí rychle do stříšky a hodlal se bránit, ale naštvaný a zhrzený Ez ho nenechal říct ani písmenko.

,,Copak? Vyrapoval sis snad hlasivky? Nebo už ti začíná hnít mozek z těch sraček co bereš? Vypadni odsud a pošli za mě do prdele i toho chronického ochlastu. Už ten tvůj černý ksicht nechci nikdy vidět, jasný? Nikdy!"

Onen černý ksicht tam jen stál a v tichosti ho poslouchal. Tvářil se stále stejně smutně. Mrzelo ho to. Mělo mu to dojít, ale to nevěděl že Yasuo má v plánu ukrást Ezovi kompletně celou show. Ani se už nepokoušel nadechovat aby něco řekl. Bylo to zbytečný. Cítil z Ezreala ten zář a i když věděl, že věci co řekl byly myšleny v afektu, tak si je vzal hodně k srdci. Zatnul ke konci už jen čelist, sklopil poraženě hlavu a bez dalšího zdržování se se rozešel pryč z místnosti a nechal zhluboka dýchajícího kluka stát a sledovat jeho záda nejvražednějším pohledem, který cítil až v duši. Jakmile klapli dveře, Ezreal se sesypal na židli a skoro propukl v hysterický pláč.

Co teď? Co jeho koncert? Je venku vůbec ještě někdo? Měl by se sebrat a jít vzít si pódium zpátky? Nepřipadalo v úvahu... Měl rozmazaný make-up a na nový nebyl čas, už takhle bylo vše zničené.

Nepotřeboval vyjít na světlo a vypadat tak, jak vypadal. Rozhodl se pro to zůstat ještě chvíli zavřený ve svém doupěti a uklidnit se. Otřel si ještě oči a tvář a začal něco hrozně rychle a agresivně hledat v jednom ze šuplíků pod obrovským zrcadlem. Opět ho však někdo vyrušil. Tentokrát se dotyčný ani nesnažil klepat. Slyšel pouze jak se otevřely dveře.

Bouchnul tedy do dřevěných šuplíků a zvedl se ze židle zády ke dveřím.

,,Řekl jsem ať vypadneš!"

Zařval ještě jednou z posledních sil svých už tak ublížených hlasivek a otočil rychle hlavou, že mu i hvězdičkové brýle přestaly držet na nose a spadly na zem.

Vlasy mu spadly do obličeje... I tak přes ně viděl dokonale. Nebyl to Ekko. Kompletně zamrznul, srdce mu začalo silně bušit. Díval se s menším strachem ke dveřím, oči dokořán a čekajíc, co se teď bude dít.