K čemu jsem se to kurva upsal?
Frustrace se dala vyjádřit jakkoli. Praštěním pěstí do stolu, obětováním budíku, co mu skoro vyzvonil mozek u hlavy, starověkému božstvu krve, nebo třeba tím, k čemu se nakonec snížil: k odkopnutí toho nejbližšího objektu u jeho nohou až na druhou stranu místnosti.

Ze strachu, že to schytala Naffiri, pes jeho matky, sebou trhl do sedu a rozhlédl se po místnosti. Chvíli to zabralo, těch několik mozkových buněk, jimiž ve světlých chvilkách disponoval, se potřebovalo nejprve zahřát na pracovní teplotu, než mohlo zastávat funkci mozku. Až teprve poté mu začalo docházet, že tohle nejsou ty povědomé zdi sklepení u nich doma, ale úplně jiný sklep. Mnohem osvětlenější a barevnější.

Bolest hlavy znamenala jen dvě věci: buď to včera přehnal a takhle se mu vysmívá kocovina, nebo to přehnal s myšlením. A nebo je to kombinace obojího. Ovšem nic z toho nemění fakt, že si zhruba vybavuje, k čemu večer došlo a že by se měl někdy zastavit a zamyslet se, než kývne na něco, co ho může stát střechu nad hlavou.

„Dobrý ráno," prorazil ranní bariéru uší hrubý hlas se silným tvrdým přízvukem.
Jen jeden člověk takhle zní jak po ránu, tak večer, kolem oběda, u kostela, u dřezu... prostě všude.

„Hej," pozdravil nazpátek. „Máma mě zabije."

„Volal jsem jí, ví, že jsi tady."

„Jo, to to věděla dřív než já," zabrblal si pod nosem. „Hej, Kroasatne."

„K'Sante."

„Jo, jasný, nemáš něco na pití?"

„Bude kafe stačit?"

„Ideálně co nejvíc silný to de."

„Nejsilnější?" opravil ho K'Sante.

„Jo jo, strč ty si svý moudra někam, dědo. Nejsilnější kafe, jasný. Sakra, ty rána mě zabijou... mám pocit, jako bych..."
Chytil se za krk. Podivné škrábání. To nemohly způsobit zvratky. Spíš, jako by celou noc křičel, nebo...

„A kurva," ujelo mu.

Začínal si vzpomínat, co se ten večer vlastně stalo. Za neustálého škrábání kůže na místě, kde jinak vypracované svalstvo ohyzdnilo telefonní číslo týpka, jemuž upsal svou duši, serfoval vzpomínkami s lehkostí Rammuse tančícího na okvětních lístcích pampelišky.

...

„Takže ty zpíváš?" zaznělo z K'Santeho strany.

Natáhl se pro drink. Netušil, co mu tam namíchali. Vyčerpání po hodině a půl strávené v posilovně si vybralo daň i na objemu mozkové kapacity. Bez přemýšlení si objednal všechno, co má náboj, v naději, že mu to pomůže se uvolnit a dostat se myšlenkami dál od trablí s mámou.

„Rapuju," odvětil. „Ve volným čase."

„To bychom si měli něco zazpívat. Až skončí ta slepice."

Otočil se přes rameno na pódium. Kdyby tu nebyl mikrofon a u něj se nekroutil poslední půl hodiny extravagantně oděný mládenec s pláštěm z peří - odtud zjevně přezdívka slepice -, ani by nepoznal, že sedí v karaoke baru. Připomínalo to normální klub, jen tu bylo míň hezkých slečen a víc beznadějných pitomců a paniců, kam se podíval.

Ohrnul nos nad mládencovým výstupem. Zpívat neumí, to je jisté a očividně si je tohoto nedostatku vědom. Ovšem oči na něm všichni drží proto, že jeho pohyby jsou až hypnotizující. Takové kreace ještě neviděl a že toho viděl spoustu.

„Jo, ten s tím jen tak nesekne," došel k závěru, že nemá smysl na něj čekat. „S nim trochu pohnem, ne?"

„Žádné rvačky, Sette."

„Jen bych mu pocuchal peří."

„Žádné rvačky. Počkáme."

„Stejně nechci zpívat. Je to trapný."

Nikdo nevzdychá hlasitěji než jeho starší kolega z posilovny. Kdyby nevěděl, že sedí před ním, měl by ho za parní lokomotivu.

Po dalším drinku a půl znovu padla řeč na místo u mikrofonu. Mohlo uběhnout tak dvacet minut a stále se nezdálo, že by se mládenec, který se publiku několikrát představil jako Rakan, chtěl hnout z místa. Jeho oči byly ukotvené na jednom stolku v rohu, na ženě, která koulila očima rychleji než mixér.

„Pojďme jí ušetřit trápení," prohlásil Sett a zvedl se od stolu.

Kdyby toho v sobě neměl tolik, ani by se nezvedl. Na své imidži se snažil pracovat od střední, ale po ní to tak nějak padlo. Teď sází hlavně na figuru a na to, že všechny zastraší, než zjistí, že uvnitř není tak tvrdý jako navenek. Co kdyby se kdokoli dozvěděl, že žije u mámy ve sklepě? Studem by se propadl do pekla!

Ale stud se neaplikoval na výstup před podnapilým a znuděným publikem. Jeho přítel ho následoval poslušně jako stín. Dokonce si připravil pěsti, kdyby musel Rakana z pódia dostat násilím. Naštěstí padal dohoda beze slov, že se přesune o kousek dál, kde bude i nadále uchvacovat svým tancem, a mikrofon nechá těm hromotlukům, co si přišli zazpívat.

„Tak jakou?" zajímal se K'Sante.

„Co?"

„Píseň."

„Jo tak. Hej. Dej mi moment."

Někomu mozek v opilosti pracuje na padesát procent, někomu na dvacet, někomu vůbec. Sett se dostával do mínusových hodnot. Chlap jak hora nedokázal ustát několik drinků, které do sebe lil, aby zapomněl na povinnost vystěhování se od mámy a toho, že by si v šestadvaceti měl konečně najít práci. To s jedním slušně zamává a ten alkohol je jen třešinka navíc.

„Akali rapuje, ne?" vypadlo z něj po chvilce nelidského týrání nebohých mozkových buněk.

„K/DA? Myslel jsem, že na pop nejsi."

„Akali je dobrá, jasný? Ona není jak ostatní. Ona má džob. Ona musí pracovat."

„Máš dost, nemám tě vzít -"

„Akali ta holka, Kali jde grr, Kali se nezastaví, Kali jde skrrt," navázal naprosto bez problémů na sólovou část raperky ze skupiny K/DA.

K'Sante, překvapen, že Sett zná text písně Víc od kapely, kterou zná snad každý, na něj civěl s hubou dokořán. Když Sett zmínil, že zpívat umí, že rap je jeho vášeň, myslel si, že si dělá legraci. Nečekal, že to myslí smrtelně vážně a že v tom bude dobrý.

Nebyl jediný, kdo si toho všiml. Sett, který se opíral o mikrofon jako Nidalee, nejznámější poledancer, o tyč, se kroutil ze strany na stranu, ale všechny části padaly, jako by tohle trénoval roky. I v tom podnapilém stavu dokázal bez problémů zazpívat složité pasáže, na něž by si K'Sante netroufl. A tím se přeci nenechá zahanbit!

Brzy měli duet. Neexistoval nikdo, kdo by tu píseň neznal. Dva hromotluci si navzájem přebírali mikrofon, točili se na špičkách, dupali po pódiu a vyřvávali, jako by jim celý lokál patřil. A vskutku, všechny oči byly ukotveny na nich. Což by nebylo nic velkého, když si je dokázal získat i výborný tanečník, ale seděl mezi nimi někdo, u nějž vzbudili velký zájem.

Když píseň skončila - obsluha karaoke jim to pustila v části, kde se Sett zastavil na nádech, aby je nepřerušila -, objali se kolem ramen a publiku se uklonili. Oba měli před očima mžitky, nosy rudé alkoholem a rty roztáhlé do širokých úsměvů, že si konečně zazpívali spolu, když o tom už měsíce vtipkovali v posilovně.

Vrátili se na své místo. Už kousek od něj si všimli bílé hlavy, co si seděla u jejich drinků a věcí. Settovi se okamžitě rozbublala krev v žilách. Připraven se bít za upocené oblečení a flašku s vodou, zaťal ruce v pěsti a jednou praštil o stůl.

„Hej, slečinko, todle je naše místo."

Jeho slečinka se brzy proměnila na naštvaného třicátníka. Dlouhé bílé vlasy a barevné oblečení mátly.

„Nebojte, jen si přisednu. Je tu něco, co bych s vámi chtěl probrat. Viděl jsem vaše vystoupení a měl bych pro vás nabídku."

...

Tady vzpomínky končily. To číslo zjevně patří tomu boháči. Představil se jim vůbec? Jiné jméno nováčka než Rakana si nepamatoval. A Rakan to rozhodně nebyl, ten na pódiu omdlel, ještě když zpívali, pokud si to pamatoval dobře.

„Vidím, že jsi zmaten podobně jako já," ozval se K'Sante, který mu nesl hrnek s kávou.

Pohovka se nadzvedla, když se jeho kolega posadil. A to bylo co říct, Sett taky není zrovna peříčko, ale jeho instruktor je jiná váhová kategorie. Inu, on neposiloval několik měsíců u mámy ve sklepě, ale ve svém vlastním... sklepě.

„Byl jsem na sračky. K čemu jsem se sakra upsal? Nemůžu si vzpomenout..."

„Skládá skupinu," pokusil se mu instruktor oživit paměť, „a požádal nás, jestli bychom to nechtěli zkusit. Řekl jsi, že bys zpíval i zadarmo, když v tý skupině bude Akali."

Ruka, co nedržela hrnek s kávou, okamžitě přistála na jeho obličeji. Plácnout se do čela bylo málo, tohle by ho stálo nos, kdyby nebylo takhle brzy ráno.

„Takže jsem se fakt upsal."

„I já. Ale máme na to. To, co jsi včera předvedl, mě vyvedlo z omylu. Myslel jsem si, že jsi jen idiot, co chce vypadat jak Malphite."

„Ta socha?"

„To je Galio."

„To vaše božstvo neznám," zamával si rukou před nosem.

„Nehledal jsi způsob, jak si vydělat? Tohle by mohla být dobrá možnost. Nemůžeš být u mámy ve sklepě celý život."

„Jo, ale zpěv je trapnej."

„Sett, co rapoval na pódiu, rozhodně trapný nebyl."

Podíval se znovu na to číslo. Zápěstí bylo zarudlé, jak si ho při vzpomínání škrábal, ale pořád to bylo čitelné.

„Už jsem volal," informoval ho K'Sante. „Já přijímám. Posilovna vydělává dost, ale chci jít za vášní. A omládnout v duši."

„Větší sračku jsem neslyšel."

„Měl bys o tom popřemýšlet. Máš talent. Byla by škoda ho zahodit. Jednou bys mohl být slavnější než Akali. A hlavně samostatný. Mít vlastní bydlení, peníze... fanynky. Fanoušky, pokud jsi na to. Cokoli."

„Zbraň hromadnýho ničení."

„Cokoli, co je legální."

„Ale jo. Asi máš pravdu. Možná bych to měl zkusit. Když do toho deš ty, byla by hanba, kdybych byl srab, ne? Po hlavě. Berany duc!"

K'Sante se zasmál. Pak poplácal Setta po zádech.

„Tak se mi líbíš!"

„Hej, vyleješ mi kafe!"

„Heartsteel."

„Strč si ty svý moudra někam. Heart steal?"

„Ne, Heartsteel. Pracovní jméno té skupiny. Budem Heartsteel. Srdce z oceli. Srdcová ocel. Tvrďáci."

„Jo tak," zamumlal.

Sklopil pohled na kávu. Může to udělat? Nějakou práci potřebuje. A už na to tak nějak kývl. Je tohle ta životní šance, co se nezahazuje? Měl by ji popadnout a vytřást z ní co nejvíc? Vyždímat ji do poslední kapičky?

„Takže Heartsteel. My dva budem Heartsteel."

„No... je nás víc."

„Galio nad námi."

„To je socha."

„Ne ne ne, ticho, kafe, moje božstvo. Jsem frustrovanej, dej mi svátek."

„Pak mu zavolej."

Sett usrkl kávy. Byla ještě moc horká na to, aby se dala pít. Vyplázl jazyk a zakřenil se. Když se vzpamatoval, následovala jasná otázka:

„Komu?"

„No Yonemu. Našemu nadřízenýmu."