Ráno jsem se probudila krásně vyspaná. Pořádně jsem se protáhla a rozhlédla se po pokoji. Oknem sem prosvítaly paprsky slunce, takže pokoj celý zářil. Podívala jsem se na budík. Bylo 9 hodin. Panebože já zaspala! Chtěla jsem rychle vylézt z postele a rychle běžet do školy, ale najednou se otevřely dveře mého pokoje. V nich stál Stefan a držel velký tác, na kterém byla snídaně.

,,C-co ty tady děláš?" zeptala jsem se ho vyděšeně.

,,Ráno ti nebylo moc dobře, a tak tvoje máma zavolala do školy, že si nemocná. Ale musela do práce, takže jsem se nabídl, že se o tebe postarám," usmál se a položil mi na klín tác se snídaní. Udělal mi volské oko a toasty a můj oblíbený pomerančový džus.

,,Takže, ty jsi taky 'nemocnej' ?" naznačila jsem uvozovky.

,,Ty snad nejsi nemocná?" tázavě se na mě podíval.

,,Jo. Teda ne. Já nevím," řekla jsem zoufale, protože mi vlastně bylo špatně, ale ne z nějaké nemoci.

,,Chceš si popovídat?" zeptal se a sedl si ke mě na postel.

,,Možná," řekla jsem nejistě. ,,Stefane, co by jsi dělal, kdyby si potkal toho kluka, co ti v prváku přebral holku?" zeptala jsem se a se zájmem jsem čekala, co odpoví.

,,Asi by mě to naštvalo. Proč se vlastně ptáš?"

,,Jen tak," usmála jsem se nuceně. ,,Díky za snídani."

,,Nemáš zač. Kdyby jsi si, ale chtěla opravdu promluvit..." začal znovu.

,,Trénuješ na psychologa?" usmála jsem se a kousla si do toastu. Byl výbornej.

,,Možná. Kdybych tě vyléčil, mohl bych si to napsat do papírů na vysokou," zasmál se.

,,Haha," zasmála jsem se ironicky.

,,Budu u sebe. Musím se doučit tu biologii. Jo a abych nezapomněl, volala Tessa, že ti odpoledne přinese úkoly a že dořešíte akci Z," Stefan se nechápavě zatvářil.

,,Aha, tak díky," usmála jsem se na něho. Stefan mi úsměv oplatil a potom odešel. Já si vychutnávala svojí snídani a znovu jsem si v hlavě promítla včerejší setkání se Zacem. Dnes jsem, poprvé za dva roky udělala, jako že jsem nemocná. Měla jsem svoje důvody. Nechtěla jsem se ve škole potkat se Zacem i když vím, že mě to stejně čeká a nemine.

**********

Dopoledne jsem se docela nudila. Chvíli jsem si četla, potom jsem si udělala nějaké úkoly, které jsem měla doma, ale pořád mě to neuspokojovalo. Nakonec jsem jen zírala do stropu a čekla, že se něco stane.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Hádala jsem, že to bude Stefan, protože máma je v práci. Posadila jsem se a řekla: ,,Dále."

,,Čau, přinesl jsem ti čaj," vešel do pokoje Stefan a podal mi hrníček s čajem. Podle čichu jsem zjistila, že je jahodový, můj oblíbený.

,,Díky, ale já opravdu nejsem nemocná," slušně jsem poděkovala, ale naznačila jsem mu, že se o mě nemusí až takhle starat. I když mi to ani trochu nevadilo.

,,I smutek je nemoc," řekl mi Stefan.

,,Ale já nejsem... Máš pravdu, tak jsem smutná, ale jak jsi to poznal?" Upila jsem z hrníčku a podívala se na něj.

,,Alex, ty jsi holka, která miluje školu a když si hodí marod, tak to znamená, že je to velice vážné," usmál se a sedl si na židli u pracovního stolu. Asi byl rád, že se mu konečně otevírám a doufal, že to bude na dýl.

,,Mám starosti, ale to se vstřebá," zalhala jsem, protože Zac je ten poslední, kdo by se mě vstřebat. ,,Hele, nezahraješ si karty. Teda pokud máš všechno hotový a pokud nemáš co na práci..." zeptala jsem se ho, abych odběhla od tématu.

,,No jasně!" usmál se. Vytáhla jsem z nočního stolku balíček karet. Stefan se přesunul ze židle vedle mě na postel. Rozdala jsem nám karty a začali jsme hrát.

**********

,,A zase vítěz!!" vykřikla jsem, když jsem asi už po desáté vyhrála.

,,To není možné! Ty podvádíš!" zlobil se Stefan, který zatím vyhrál jen jednou.

,,Tomu se říká štěstí," radovala jsem se. Najednou dole někdo zazvonil na domovní zvonek.

,,To bude Tessa, jdu jí otevřít," řekl Stefan a zvedl se z postele.

,,Ahoj Alex!" přiběhla do mého pokoje Tess a obejmula mě tak, že jsem se málem udusila.

,,Ahoj," pozdravila jsem jí a sklidila jsem karty, aby se měla kam posadit.

,,Tak jak se máš? Když jsem se ráno od Stefana dozvěděla, že nejdeš do školy, tak jsem věděla, že je to vážné."

,,Jsem úplně šílená z toho, že budu muset Zaca znovu potkat. Kvůli tomu jsem dnes zůstala doma a poprvé za dva roky zameškala školu," vychrlila jsem na ní.

,,Taky nevím, co se Zacem, až ho potkám. Abych mu neublížila," řekla Tessa.

,,Ty jsi ho ještě nepotkala?" podivila jsem se. Měla jsem za to, že byl dneska ve škole.

,,Dnes nebyl ještě ve škole, prý má přijít zítra," informovala mě Tess. Panebože! Tak já se tady doma nudím a on si ani do školy nepříde? To jsem tam dneska klidně mohla jít. ,,Stefan je hodnej, že tu s tebou dneska zůstal," usmála se. Asi si myslela, že mě tím rozveselí, ale moc se jí to nepodařilo.

,,To je," řekla jsem smutně. Moje myšlenky nebyly u Stefana, ale u Zaca.

,,Hele, hlavně se tvař sebevědomě, až ho potkáš. Musíš vypadat, že ti je volnej a že jsi vůbec nebyla zhroucená z toho, jak jste se rozešli. Usmívej se a to ostatní nech na mě, asi jsem vymyslela plán," řekla a šibalsky se usmála.

,,Dobře, dobře. Udělám, co chceš, ale hlavně mi řekni ten tvůj plán," žadonila jsem, teď už veseleji. Pokud má Tessa plán, tak je to super.

,,To ti zatím říct nemůžu, ale brzo se ho dozvíš," sklamala mě. Chtěla jsem to vědět. ,,Jo a abych nezapomněla," vytáhla ze svojí tašky moje sešity a učebnice, ,,tady máš úkoly. Snad je to všechno," podala mi je. Pečlivě jsem si je prošla, abych věděla, že je to všechno.

,,Moc díky," usmála jsem se, když jsem zjistila, že je to všechno. ,,Ale stejně si myslím, že moje mysl je teď jinde, takže mi to učení moc nepůjde."

,,To je magická chvíle! Alex Jonesová nemůže myslet na školu!" rozesmála se Tessa. ,,Taková si byla naposledy se..."

,,Zacem? Já vím," dořekla jsem to za ní. Je pravda, že když jsem chodila se Zacem, škola mi byla volná. To byla dost velká chyba, protože kdyby jsme se nerozešli, tak bych možná nedostudovala. Moje známky byly trojky a čtyřky a teď... Jedničky. Nemám být za to Zacovi vděčná?

,,Tak já už půjdu. Měj se hezky a do zítra se uzdrav a nezapomeň, co jsme si říkaly! Sebevědomá." Přikývla jsem hlavou a Tessu obejmula. Potom si vzala tašku a vyšla ze dveří mého pokoje.

**********
Z POHLEDU TESSI

Vyšla jsem z pokoje Alex a zamířila dolů po schodech. Málem mě trefil infarkt, když jsem za sebou uslyšela: ,,Proč jsi mi neřekla, že se Zac vrátil?" Otočila jsem se na Stefana a vražedně se na něho podívala.

,,Málem jsem z tebe dostala infarkt!" řekla jsem naštvaně.

,,Promiň," omluvil se. ,,On se do města vrátil Zac? Ten, co zlomil srdce Alex?" ptal se dál.

,,Pššš!" dala jsem si prst před pusu. Nechtěla jsem, aby ho Alex slyšela. ,,Ty posloucháš za dveřma?" osopila jsem se na něj.

,,Šel jsem okolo a slyšel to," pokrčil nevinně rameny.

,,Pojď dolů, ať to Alex neslyší," zašeptala jsem a odebrala se do obyváku.

,,Tak jak to teda je?" zeptal se mě Stefan, když jsme došli do obyváku. Nechtěla jsem mu to říkat, ale věděla jsem, že mě to nemine, když jsem mu už řekla, jak to bylo tehdy se Zacem a Alex.

,,Ano, Zac se vrátil a bude zase chodit k nám do školy," řekla jsem a sledovala Stefanovu reakci.

,,To je hodně zlý," řekl a podrbal se na hlavě. ,,Co budeme dělat?"

,,Ty nic, to já. Mám plán, jak se ho zbavit," usmála jsem se.

,,Vím, že si ho neřekla Alex, ale mě to řekneš, že jo," udělal na mě psí kukuč. Povzdechla jsem si.

,,Fajn, přemluvil jsi mě," řekla jsem a posadila se na gauč. Stefan si sedl vedle mě. ,,Takže, bude to asi takhle..." začala jsem mu vysvětlovat můj dokonalý plán.