Z POHLEDU STEFANA

V obýváku jsem čekal na Alex. Holkám to strašně dlouho trvá. To já jsem byl hotový za 20 minut. Ono není nic těžkého nasoukat se do obleku a uvázat si kravatu. Šel jsem se skontrolovat do velkého zrcadla v předsíni. Když jsem si upravoval kravatu, všiml jsem si, že se mi klepou ruce. Ale já nejsem nervózní!

,,Stefane, uklidni se! Jdeš na ples s holkou, která se ti líbí a nesmíš to podělat!" říkal jsem si pro sebe.

Vrátil jsem se zpátky do obýváku a čekal, kdy už konečně bude Alex hotová. Ani né za 5 minut jsem klapání podpadků o schody. Otočil jsem se ke schodišti a uviděl ji. Měla na sobě nádherné modré šaty a černé boty na podpadku. Vypadala naprosto dokonale.

Musel jsem vypadat jako naprostý idiot, když jsem tam tak stál s otevřenou pusou a koukal na ni. Jenže, Alex byla tak krásná...

,,Copak Stefane? Ještě jsi nikdy neviděl holku v šatech?" zeptala se mě ironicky.

,,Vypadáš nádherně," řekl jsem ještě trochu v tranzu.

,,Díky, ty taky nevypadáš nejhůř."

Chvíli jsme na sebe jenom tak koukali a ani jeden nic neřekl.

,,Jenom máš špatně uvázanou kravatu," přerušila trapné ticho.

,,To jsem celej já," zasmál jsem se a začal si ji předělávat.

,,Počkej," zastavila mě a sama mi kravatu uvázala.

,,Odkud to umíš? Myslel jsem, že když si neměla tátu, tak tě to nikdo nenaučil."

,,Myslels špatně," usmála se. Ano, Alex se usmála.

,,Díky. Tak, můžeme vyrazit?" zeptal jsem se a nabídl jí rámě.

,,Můžeme," řekla trochu nervózně.

Vzal jsem si klíčky od auta a vyšli jsme ven. Chtěl jsem Alex otevřít dveře od auta, ale ona mě předběhla a sama nastoupila. Sednul jsem si za volant a nastartoval.

,,Připravena?" zeptal jsem se.

,,Já se tak narodila," zasmála se, ale v jejím hlase bylo poznat, že je nervózní a že má trochu strach.

**********
Z POHLEDU ALEX

Celou cestu jsme byli zticha. Dívala jsem se střídavě z okýnka a před sebe. Byla jsem docela nervózní. Já vím, že jdu na ples se Stefanem jen jako kamarádka, ale stejně z toho nemám dobrý pocit. V mých vzpomínkách na ples se objevuje Zac, takže nejsou nejlepší.

Ale rozhodla jsem se, že bych si ten ples měla užít (jestli to teda ještě umím). Tessa mi řekla, že je to asi předposlední ples, který se na střední bude pořádat. Nakonci tohohle roku se bude pořádat ještě maturiťák a ten na něj musip všichni maturanti, takže se asi nevykroutím.

K budově, kde se ples konal, jsme přijeli asi za 10 minut. Budova, kterou tento rok rada studentů vybrala, byla docela velká. Pořádají se tady koncerty a různé párty. A taky se zde konal můj první ples.

Stefan mi pomohl z auta a potom jsme se vydali dovnitř budovy. Už od vchodu byla slyšet hlasitá hudba. U pokladny Stefan koupil lístky.

,,Potom ti to zaplatím," řekla jsem, když mi podával lístek.

,,Já tě pozval, já platím," usmál se.

Šli jsme do místnosti, kde se konal ples. Bylo to tam moc hezky vyzdobené. Barevná světla, diskokoule i jídlo vypadalo lákavě.

DJ, kterého zastupoval jeden kluk ze třeťáku, pustil novou písničku. A já jí hned poznala. JustThe Way You Are od Bruna Marse, písnička, která mi připoměla jednu z mých pohřbených vzpomínek...

~~~~~~~~~~
Stalo se to v té době, když jsem chodila do prváku. Byl zrovna prosinec a škola pořádala vánoční ples. S Tessou a Amandou jsme se nemohly dočkat. Utratily jsme celé kapesné za ty nejkrásnější šaty a koupily si nádherné doplňky. Tenhle ples nebyl vypznamný tím, že byl pro mě a pro Tessu první, ale proto že mě na něj pozval Zac. Ano, Zac! Nejhezčí kluk na škole...

Se Zacem jsme vešli do mísnosti, kde se ples pořádal. Vypadalo to tu skvěle. Spoustu jídla, světýlek, lidí, ale hlavní pro mě bylo, že jsem tu byla se Zacem.

,,Vítám vás všechny na vánočním plese!" zahlásil do mikrofonu DJ. ,,Doufám, že si dnešní večer užijete. Teď tu mám písničku pro všechny zamilované!" Když to dořekl pustil písničku Just The Way You Are.

,,To je moje oblíbená!" řekla jsem nadšeně.

,,Smím prosit?" zeptal se Zac a vzal mě za ruku.

,,No jasně!"

Zac mě chytil kolem pasu a já mu položila ruku na rameno. Pohupovali jsme se do rytmu a já si tuhle chvíli velmi užívala.

Když písnička skončila Zac mě chytil za ruku a někam mě táhnul.

,,Zacu! Kam to jdeme?" zeptala jsem se ho.

,,Uvidíš," řekl a táhnul mě dál. Zastavil až venku v zahradě. Bylo to tu krásné. Celá zahrada byla osvětlená svítícími řetězy a zahalena sněhem.

Sice to tu bylo nádherné, ale byla mi strašná zima. Vždyť jsem na sobě měla jenom šaty. Když Zac uviděl, že se klepu, sundal si sako a přehodil ho přes moje záda.

,,Díky," usmála jsem se a pořádně se zachumlala do saka.

,,Jsi krásná," řekl najednou Zac. Aniž bych něco řekla, přitisknul svoje rty na moje a políbil mě. Trvalo to asi jen pár minut, ale pro mě to bylo jako hodina. ,,Miluju tě, Alex. A bude to mu navždy," usmál se a znovu mě políbil.

A to bylo poprvé, kdy mi Zac vyznal lásku.

~~~~~~~~~~

,,Alex, jsi v pořádku?" vytrhl mě Stefan ze vzpomínání.

,,Jo, já jen... Promiň, jsem trochu mimo," řekla jsem a pokusila se o úsměv.

,,Smím prosit?" zeptal se mě Stefan a políbil mi ruku.

Jen jsem se usmála a položila jsem ruku na Stefanovo rameno a on mě chytil kolem pasu. Stefanovy dotyky byly jemné a křehké. Jako bych byla z porcelánu a mohla se rozbít, kdyby mě chytil pevněji. Celou dobu mě nezpouštěl z očí. Díval se na mě a já se také nemohla odtrhnout od těch jeho nádherných očí. Uplně jsem se v nich utápěla.

Co se to se mnou pořád děje? Vždyť Stefan je kamarád! A navíc je to kluk. A kluci jsou blbci! Využijou tě, pohrají si a potom tě opustí.

Z proudu mých myšlenek se mi udělalo trochu špatně. Těžko se mi dýchalo a potřebovala jsem na vzduch.

,,Stefane, nepůjdeme na chvíli ven na zahradu?" zeptala jsem se ho.

,,Jestli chceš," pokrčil rameny a následoval mě.

Tolik se mi ulevilo, když jsem se nadechla čerstvého vzduchu. Venku bylo příjemné jarní počasí, takže mi nebyla zima jako tenkrát v prosinci.

,,Není ti zima?" zeptal se Stefan. Chtěla jsem mu říct, že je venku docela vysoká teplota na to, abych se tady třásla zimou, ale nestihla jsem to, protožesi sundal sako a přehodil ho přeze mě.

,,Em... Díky," řekla jsem a nechala to plavat. ,,Je tu hezky, že jo?" odvedla jsem téma od venkovní teploty.

,,To je," řekl a pořád se díval na mě. Uvědomila jsem si, že stojí strašně blízko. Tak blízko, že by mě mohl i políbit! Tak to se nesmí stát!

,,Měli by jsme se vrátit," řekla jsem, ale ani se nepohnula z místa.

,,To by jsme měli," řekl a krásně se usmál, ale taky se nepohnul.

Zase jsme se na sebe chvíli dívali, ale potom jsem raději uhla pohledem.

,,Počkám vevnitř," řekla jsem nakonec. Sundala jsem si sako a vrátila ho Stefanovi.

,,Alex?" zavolal na mě, když jsem se vracela ke dveřím ze zahrady.

,,Ano?" otočila jsem se na něj.

Vypadalo to, že se odhodlává, aby mi něco důležitého řekl, ale nakonec řekl jen: ,,Měla jsi pravdu, je to tu nádherné." Potom mi věnoval úsměv. Já mu ho oplatila a vydala jsem se zpátky na ples.

Ale nemohla jsem přestat přemýšlet nad tím, co mi asi chtěl Stefan říct. Bylo to důležité? Mám to chtít vědět? Co by se stalo, kdybych neodešla? Řekl by mi Stefan něco, co by pokazilo naše přátelství? Takovéhle otázky mi zněly v hlavě ještě dlouho poté.