Elliot:

Uklízel jsem jeden z postranních stolů, když mě vyrušilo odkašlání. Otočil jsem se tím směrem a zahlédl svého bratra.

,,Vole, Matthewe! Tohle mi nedělej, málem jsem dostal infarkt!" řekl jsem pobouřeně a dal mu pěstí do ramene. On se jen zasmál.

,,Tak jak žiješ?" zeptal se mě po chvíli.

Musel jsem se zasmát, protože se vidíme každý den a on se zeptá na toto.

,,Však ty víš," odpověděl jsem a vrátil se k úklidu onoho stolu.

,,Mám Ti vyřídit, že dneska máš i noční," řekl z ničeho nic a lítostivě se na mě podíval.

,,Neboj se, já to zvládnu... doufám," odpověděl jsem mu. Poslední slovo jsem pouze zašeptal.

Tento klub je poměrně nebezpečný. Obzvlášť pro sedmnáctiletého gaye. 

Troy, barman, mi říkal, že až mi dá šéf noční směnu a on ji v ten den bude mít taky, nechá mě za pultem , aby se mi něco nestalo. Bohužel Troy onemocněl, takže jsem tu na všechno sám. Docela se obávám toho co se stane.

Pokoušel jsem se nad tím přemýšlet, ale vždy se mi na mysli objevily jen negativní závěry. Jako třeba to, že mě znásilní či zabijí.

Budu se modlit, aby to nebyla ani jedna z oněch možností..