Elliot:

Nehybně jsem ležel na posteli a hleděl na strop. Byl jsem stále z šoku, že Will má přítelkyni. 

Vždyť si neslyšel celý rozhovor! Možná to nebyla vůbec jeho přítelkyně, ale třeba kamarádka nebo sestra. Nebo... možná otravná kolegyně?!

V tom mě napadlo, že vůbec nevím, kde Will pracuje. Musí pracovat na nějakém vysokém postu, protože takto velký dům by si s klasickým platem nemohl dovolit platit. Vlastně toto není velký dům, ani vila, toto je přímo zámek!

Koukl jsem se na hodiny a usoudil jsem, že bych mohl začít připravovat oběd. Vlastně musím ještě udělat Willovi snídani.

*po obědě*

,,Wille?" zeptal jsem se, když jsem dojedl těstoviny se špenátem.

,,Ano?" zamumlal s plnou pusou.

,,Můžu mít otázku?" řekl jsem s pohledem upřeným na onom nádherném stvoření přede mnou. Můj mozek se už vůbec nedivil, že o Willovi takto uvažuji. Zvykl si na to. I já sám jsem smířen s tím, že Willa miluji. Dalo by se říct, že jsem v tom až po uši.

,,Jasně, proč by ne?" mrkl na mě.

,,Kde pracuješ?" prostě to musím vědět.

,,No-ehm... ty to nevíš?" vypadlo z něj po chvíli.

Jen jsem na něj vyjeveně koukal. Jak bych to mohl vědět?

,,No víš... já js-" vyrušil ho zvonek.

Se zakletím se zvedl a šel otevřít. Po chvíli jsem ho následoval.

Ve dveřích stála nějaké žena, která byla hodně spoře oděná a namalovaná jako jedna z oněch dam, které stojí při dálnicích a čekají, až jim nějaký chudák zastaví.

Opřel jsem se o rám dveří, asi dva metry ode dveří, tím pádem i té umělé příšery a jeden a půl metru od Willa. Čekal jsem, až si mě jeden z nich všimne, při čemž jsem poslouchal jejich rozhovor.

William:

,,Co tu děláš?" zeptal jsem se Reginy, která právě zazvonila.

,,Přišla jsem za tebou, Willíku," řekla přeslazeně a natočila si svou loknu na prst, na kterém se tyčil gelový nehet.

,,Já tě tu, ale nechci," řekl jsem jí a viděl, jak se koukla někam za mě a ten její sladký úsměv zmizel.

,,Kdo je tamto?" řekla úplně jiným tónem a prstem, na kterém byla přede chvílí její lokna, ukázala za mě.

Koukl jsem se směrem kam ukazovala a uviděl jsem Elliota, který se opíral o rám dveří. 

,,Já jse-" Elliot chtěl něco říct, ale já ho nenechal a skočil mu do řeči.

,,On je můj přítel," řekl jsem a přitáhl si ho k sobě, přičemž jsem mu vlepil pusu na tvář.

Zabodli se do mě dva překvapené pohledy. Jeden Reginin, kde bylo i znechucení a opovrhování. Druhý byl Elliotův, který se na mě zbožně díval.

Regina si odfrkla a v momentě, kdy se ke mně Elliot přitulil ještě blíže, se otočila na podpatku a odkráčela pryč z mého pozemku.

Zavřel jsem dveře a chtěl se začít omlouvat a vysvětlit mu to, jenže na to jsem neměl čas, protože se na mé rty něco nalepilo.

Přesněji Elliotovy rty.

***

458 slov.

Oznamuji vám, že se pomalu, ale jistě blížíme ke konci.

Jak si myslíte, že Will zareaguje?

hokejkaa-11 xx