Elliot:

Nevím, co to do mě vjelo, ale když té náně řekl, že jsem jeho přítel, něco se ve mně zlomilo. Musel jsem to udělat. Byl to úžasný pocit. Cítit jeho rty, které byli tak jemné a nadýchané, jak vypadali už jen od pohledu. Ony narůžovělé rty chutnaly po pomerančích, respektive po pomerančovém džusu, který jsme měli k obědu.

Will jen nehybně stál. 

Nic nedělal. 

Žádný pohyb. 

Nic.

Zklamalo mě to.

Doufal jsem. 

Doufal jsem, že by mohl, alespoň z části opětovat mé city. Bohužel jsem se spletl.

S hanbou jsem se od něj odtáhl.

Bez toho, abych naň promluvil či pouze koukl, jsem se sebral a odběhl do svého pokoje. V očích mě štípali slzy. Své vzlyky se otřásající tělo jsem hodil na mou velkou postel. Padl jsem hlavou do jednoho z polštářků, takže mé vzlyky byly tlumeny. Byl jsem za to rád. Nepotřeboval jsem, aby mě slyšel Will a ztrapnil bych se před ním ještě více. Už takhle se bojím, aby mě hned nevyhodil. Určitě by ho můj pláč nahněval ještě více a na dlažbě bych skončil ještě tento večer. To jsem nechtěl.

Musím se uklidnit do tří hodin, protože pak musím přichystat večeři. Nechci, aby viděl slané kapky, které se pomalu kutálí po mých, od pláče červených, lících z ještě červenějších očí.

William:

Byl jsem zaražen.

Ani jsem nepostřehl, že Elliot odběhl z místnosti.

Nevnímal jsem okolní svět. Stál jsem uprostřed mé předsíně a koukal do blba.

Proč to udělal? Chtěl to jen zkusit? Bral to jen jako dodatek k té věci ohledně Reginy, nebo ke mně doopravdy něco cítí?

Na to budu muset přijít. A co nejdříve, abych mu sdělil, že být se mnou ve vztahu je jedna z nejnebezpečnějších věcí na světě. Přece jen jsem velice žádaný a většina teenagerek – i teenagerů – slintají nad mými fotkami a stalkerují mojí facebookovou stránku – i soukromí účet – aby zjistili, alespoň pár informací o mé momentální poloze.

Bojím se, že kdybych si s ním vyšel, po čemž toužím už od té doby, co jsem ho viděl v baru, tak by ho strhl dav mých fanatických fanoušků.

Nechci, aby mu někdo ublížil či mu vyhrožoval.

S těmito myšlenkami jsem se vydal do druhého patra a své kroky směřoval k jeho dveřím, na které jsem zaklepal.

***

383 slov!

Po nátlaku Specko_07 přidávám další kapitolu!

A jelikož byla tak otravná, že zrovna teď píši šestnáctou kapitolku, které byste se mohli dočkat ještě dnes.

Pac a pusu

hokejkaa-11 xx

btw. znovu song od Panic! At the Disco. ♥