„Samozřejmě, že to dítě není moje," křičel, „vždyť já ji v životě nepotkal!" Jeho aktuální rozpoložení vypovídalo o tom, jak mu ta situace lezla na nervy.

Stáli jsme v mojí kuchyni; já se opíral o linku a Yoongi občas nervózně popocházel uprostřed místnosti. Řešili jsme tu blondýnu. Yoongi tvrdil, že tu holku nezná, a já mu věřil. Chtěl jsem mu věřit. Chtěl jsem celou tu situaci pochopit, jenže jsem si nedokázal připustit, že by to dítě mohlo být Namjoona.

Namjoon by přece s nikým jiným nespal, říkal mi to vždy, když jsem si z něj utahoval, že bych od něj mohl chytit nějakou nemoc.

„Neměli bychom si o tom promluvit i s Namjoonem?" navrhl jsem. Byl jsem v úzkých.

„Řekl něco podobného jako teď já. Prý ji nezná." Povzdechl si, ale já jsem uvnitř zpola jásal. „Ale můžeme mu zavolat," dodal.

Vytáhl jsem tedy mobil a začal hledat Namjoonovo číslo. Ani jsem si nestihl uvědomit, že o tom Yoongi neví, jak automatické to bylo. Zasekl jsem se v pohybu, Yoongi se uchechtl a řekl, že já to číslo určitě nemám. Potvrdil jsem mu to. Mohl jsem mu přece říct, že to číslo mám, vyklopit mu pravdu, ale něco mi v tom bránilo. Bál jsem se, že Yoongiho ztratím. Něco uvnitř mi říkalo, že Yoongiho nechci ztratit. To něco sídlilo v mé hrudi a bolelo bodavou bolestí, kdykoliv jsem pomyslel na to, že by mě Yoongi nenáviděl.

Když pak ale přišel Namjoon, zjistil jsem, že jsem se mohl klidně přiznat.

---
Jsem ty krátké kapitoly rozjela ve velkém, že? 😅

‼️Moje citové výlevy:

Měla jsem pocit, že bych se měla taky trochu ozvat. ALE! Od pondělí do pátku jsem umírala na sportovním kurzu, kde jsem ze sebe vypotila duši a ještě k tomu mě neskutečně vytáčela moje spolužačka, která spala se mnou ve stanu (který jsem si půjčila od svého bráchy a ona ho bez starostí málem zničila). Ve čtvrtek už jsem byla naprosto nepříčetná a řvala jsem na ni, ať ten stan neničí nebo ať mi dá na chvilku pokoj, protože mimo to ničení za mnou taky lezla jak ocásek. Taky jsem si chtěla dát na týden pauzu od cigaret, ale kvůli těmhle nervům jsem už ve středu (po večerce) vylezla ze stanu, abych si zapálila a abych se po telefonu vypovídala mamce.

A moje milovaná kris tam ani nebyla, aby byla mojí psychickou podporou 😭. Ale vy jí teď stejně poděkujete, protože to ona mě nedočkavě pobízela k vydání další kapitoly, když jsem se u ní v pátek zastavila, abych se vypovídala.

Pokud chcete vědět víc o tom, jak vám člověk může lézt na nervy, klidně vám o minulém týdnu povyprávím víc 😂.

A taky se omlouvám za chyby, jsem ještě pořád v ráži 😅.

Vaše Noriko.