Myslel jsem si, že když k Namjoonovi přijdu ve čtyři hodiny ráno, zpocený a utahaný, bude se zajímat, co jsem dělal, ale jediné, co udělal, bylo, že poklepal vedle sebe na postel, ve znamení, abych si tam lehl.

Nevěděl jsem, jestli to na mně bylo poznat, ale váhal jsem. Měl jsem jedinečnou příležitost, mohl jsem se vrátit zpátky k Yoongimu a přestat vést takový život, jaký jsem vedl doteď, ale také jsem si uvědomoval, že by mi to Namjoon mohl jediným slovem zkazit. Věděl jsem, že pravděpodobnost, že Yoongimu jen něco přelétlo přes nos a on se co nejdříve vrátí zase do normálu, byla větší než ta, že takový zůstane.

Proto jsem se vydal k posteli. Sotva jsem si na ni sedl, Namjoon mě povalil pod sebe. Stále jsem měl pocit, že to, co dělám, je špatně, ale nedokázal jsem se přimět k pohybu. Jen jsem tam ležel a čekal, jak mě otočí zadkem k sobě a zase si mě bez lítosti vezme. Určitým způsobem mi to i vyhovovalo, nemusel jsem myslet na to, jak ty dva nechávám, aby si se mnou dělali, co chtějí, ani na to, jak jim lžu – v tu chvíli jsem měl v hlavě prázdno.

A když pak skončil, z posledních sil jsem si na sebe navlékl oblečení nasáklé mým potem, který se do něj vpil ještě během mé cesty od Yoongiho, a s Namjoonovými slovy tak zase někdy jsem odešel do svého hotelového pokoje.

Nesprchoval jsem se, neměl jsem na to sílu ani chuť. Ležel jsem na posteli a koukal do stropu, prázdně a bez vědomí, jestli vůbec ještě dýchám. Cítil jsem se jako dutá schránka, psychicky zničený, využitý, odhozený. Nechápal jsem, proč jsem z toho byl zrovna dnes tak zničený, vždyť dřív bych se vrátil znovu k Yoongimu, kde bychom stihli ještě jedno kolo.

Yoongi.

Min Yoongi.

Může za to on? Jeho náhlá změna chování mě zaskočila, ale nikdy bych neřekl, že to na mě může mít takový dopad. Vždyť já se cítil, jako bych ho podvedl.

Potřeboval jsem se vzchopit, tohle nebylo normální.

Vstal jsem a po hodině a půl bezvýznamného civění do prázdna jsem se šel osprchovat. Oblečení, co jsem měl na sobě, jsem ze sebe shodil a nechal ležet na zemi – potom ho nejspíš vyhodím. Ve sprchovém koutě jsem se zavřel a hned na sebe pustil studenou vodu, která byla tak ledová, že jsem ji zase hned vypnul. Pak jsem si nastavil radši teplou a smyl jsem ze sebe tu špínu.

Ze sprchy jsem se vracel navenek už čistý, avšak v mysli stále špinavý. Moje nečisté svědomí se projevilo, když se mi na jeden dlouhý okamžik zastavilo srdce. Šokem. Překvapením. Kvůli Min Yoongimu. Kvůli tomu muži, který se znuděně povaloval na mé posteli.

Mám halucinace?

Když jsem si protřel oči, abych ten přelud zahnal, stále tam ležel, dokonce i promluvil. „Už jsem si myslel, že tam za tebou budu muset zajít,“ řekl mi na přivítanou a jedním koutkem se usmál. Musel jsem se přinutit k úsměvu, vážně jsem se o něj snažil, ale už jsem to nezvládal. Chvíli jsem tam jen stál jako tělo bez duše a potom jsem popotáhl. Yoongi přišel po malém zaváhání ke mně a objal mě, pak si mě vyzvedl do náruče jako princeznu a odnesl mě do postele, kam si lehl se mnou. Hlavu jsem zabořil do jeho trička, které moje slzy po chvíli trochu promočily. Cítil jsem dotek na svých vlasech, když mě Yoongi začal hladit. Tak moc jsem se bál, že je to špatně a že dělám chybu. Tak moc, že jsem se radši odtáhl a setřel jsem si slzy.

„Jak ses sem dostal? Bylo zamčeno.“

„Co si o mně myslíš?“ zeptal se pohrdavě, ale se smíchem. „Jsem Min Yoongi, stačí mi usmát se na recepční a klíč mi dá odkudkoliv.“ Usmál se nevinným andělským úsměvem, ale i přesto jsem mu nějak nevěřil. Podíval jsem se na něj podezíravým pohledem a on nakonec povolil. „Dobře, nebyla tam, tak jsem si ten klíč vzal,“ přiznal se. „Ale kdyby tam byla, tak ji určitě sbalím raz dva!“ prohlásil rozhodně. Nevěděl jsem, jestli to byl jeho záměr, ale musel jsem se tomu začít smát. Nakonec jsem usoudil, že mi opravdu chtěl zlepšit náladu, protože se potom sladce usmál a palcem mi jemně přejel po tváři s konstatováním, že se konečně směju. Znovu jsem si schoval tvář do jeho hrudi, ale tentokrát ne kvůli pláči, nýbrž kvůli studu, protože mi hořely tváře.

Ani jednomu z nás se nechtělo spát, proto jsme si celý zbytek noci povídali. Když jsem pak po pár hodinách začal zívat, udělal jsem si z Yoongiho polštář a on mě uvěznil do svého hřejivého objetí, ze kterého jsem tentokrát neutíkal.

---
Blbá otázka, jestli máte radši Namjoona, nebo Yoongiho, že? 😅

Další kapitola, pokud se k ní dokopu, vyjde nejspíš v sobotu. Tuhle máte jako takové odškodnění za ten zmatek s tím chybným zveřejněním 😘.

Pokud jste v kapitole našli chyby, omlouvám se, dnes jsem opravdu vyčerpaná a nemám na opravování sílu, takže když mě na ty chyby upozorníte, budu vám moc vděčná 💕.

Vaše Noriko.