Byly tomu dva týdny, co jsem se od Namjoona odstěhoval zpátky domů, a teď jsem se vracel do toho prokletého hotelového pokoje. Namjoon trval na tom, abych bydlel blízko, alespoň ve stejném hotelu, obhajoval to tím, že si nechce zničit reputaci, protože kdybych bydlel jinde, mohlo by to vzbudit podezření, ale já měl pocit, že jsme se vraceli do starých dob - akorát bez Yoongiho. Do dob, kdy jsem musel bydlet blízko, aby mi Namjoon mohl kdykoliv zavolat, abych k němu jako poslušný pejsek přiběhl.

Kdoví, jestli mu záleželo na reputaci. Občas, když se podíval na Yoongiho, jsem měl pocit, že si užívá tu výhru nad ním. Měl jsem pocit, že chtěl především shodit Yoongiho jako svého rivala, bál jsem se, že to Namjoon nedělá jenom proto, že je v koncích, a věděl jsem, že to nedělá pro mě.

Co jsem slyšel, když jsem chodil s Namjoonem, řešil stálé problémy ohledně té blondýny, odmítala popřít cokoliv z toho, co řekla. Když jsem slyšel víc, měl jsem dokonce pocit, že směřuje k tomu, že pravděpodobnějším otcem jejího dítěte je Yoongi. Jenže já věděl, že ji Yoongi nezná - věřil jsem mu. A když jsem pak slyšel, že se ta holka nechce přiznat ke lži ani za slušnou sumu peněz, zmocnilo se mě neblahé tušení, že ji někdo podplatil. Někdo, kdo neměl rád Yoongiho. A já jsem po tom čase stráveném s Namjoonem už tušil, kdo by to mohl být.

▌│█║▌║▌║▌│█║▌║▌║ ▌│█║▌║▌║█

Omlouvám se za to, že píšu takové výblitky 😔.

Nebojte, už jen dvě kapitoly.

Čí? Noriko.